Roku 1848 byla poražena revoluce, byl nastolen absolutistický režim. Jeho hlavním představitelem byl mistr Alexander Bach. Mnozí činitelé z roku 1848 byli v žalářích nebo ve vyhnanství, jako např. Havlíček Borovský, Sabina a Frič. Tyl byl z politických důvodů donucen odejít z Prahy. Jiní se museli uchýlit do soukromí. Jako např. Palacký nebo Šafařík. V roce 1849 Bachova vláda musela odstoupit. Roku 1860 vydal císař František Josef I tzv. Říjnový diplom, v němž slíbil, že budou uznána i politická práva českého národa a že on sám bude dodržovat ústavu. V šedesátých letech vystoupili mladí básníci společně s almanachem Máj (1858), jehož hlavním organizátorem byl Vítězslav Hálek. Už název vyjadřoval program přiznání se k Máchovi, almanach byl opatřen Máchovou podobiznou. Narozdíl od něj však měli sklon k realismu, snažili se dívat na svět jiným způsobem, kritizovali realismus, odmítali historismus a přikláněli se k současným tématům. Přesunuli důraz na od otázek národních a vlasteneckých k problémům všelidským. Májovci chtěli především zobrazovat skutečnost v její úplnosti. Literatura měla zobrazovat člověka a napomáhat řešení problémů. Používali spisovný jazyk, literatura má plnit uměleckou funkci, mít učenecký ráz. Požadovali rozhled po evropské kultuře (Zde poprvé můžeme slyšet heslo o dohánění Evropy). Spisovatelé spjati s měšťany, řada z nich se aktivně politicky zapojila. Vznikla celá řada spolků – Prozatimní divadlo, Hlahol (pěvecký spolek), Sokol (tělovýchovný), Umělecká beseda.
Narodil se v Dolíku na Mělnicku, v Praze vystudoval akademické gymnázium. Odmítl přání rodičů stát se knězem a stal se spisovatelem. Zakotvil jako redaktor v Národních listech, kde měl na starosti divadelní rubriku. Psal harmonická a optimistická díla, snažil se ovlivnit čtenáře. Proslavil se svou sbírkou Večerní písně plnou optimismu, napsanou srozumitelnou a zpěvnou formou. Hlavním tématem této sbírky je šťastná láska. Láska člověka činí lepším a žena je Hálkovi dárkyní štěstí. V této milostné lyrice se odráží osobní prožitek velmi šťastné lásky (oženil se s dívkou, která ho finančně zajistila). Druhá sbírka V přírodě – námět věčného střídání ročních období srovnává s lidským děním. Význam epiky vyzdvihovali všichni Májovci, i Hálek psal prózu i verše, zdařilejší byly krátké útvary, hl. motivem byly příběhy z vesnického života.
Muzikantská Liduška: Vesnická dívka řekne při svatbě, že se vdává v přinucení. Z kostela uteče a pak šílená, hledá po muzikách svého chlapce , kterého měla opravdu ráda. Smutný příběh chudé dívky, která se po svatbě, ke které byla donucena, pominula.
Na statku a v chaloupce :Jíra, čeledín u sedláka, se zamiluje do sedlákovy dcery Lenky, odcházejí spolu na chaloupku a žijí šťastně. Sedlák onemocní, stará se o něho dcera, jeho druhá manželka se o něho nestará a sedlák se smiřuje s Jírou, Lenkou a společně žijí šťastně. Teprve nyní si uvědomují základní hodnoty lidského života. Chamtivost bohatých v kontrastu s idylickým životem chudých.
Poldík rumař: Pražské prostředí Podskalí. Hlavní hrdina je podskalský dělník, který vozí odpad na rumiště. Po smrti své dávné lásky Málky se stará o sokovo dítě.
Pseudonym Světlá přejala z jména rodné vsi manžela. Národní uvědomění v ní probudil profesor Petr Mužík, její pozdější manžel. Vliv na ni měla Božena Němcová. Literárně začala tvořit koncem padesátých let, kdy překonávala těžkou krizi, po smrti své jediné dcery, kritizovala pokrytectví měšťanského života. Těžké onemocnění ji později ztížilo její literární práci, byla odkázána pouze na diktování.
Pražské prózy: Černý Petříček, První Češka, Zvonečková královna (historická próza s romantickými zápletkami). Umělecky nejvýraznější částí díla Karoliny Světlé jsou její ještědské prózy. (Křiž u potoka, Vesnický román, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec). Jsou to romány situované do Podještědí, kam Světlá v lepě po 30 let jezdila. Největší pozornost věnovala otázkám vztahu muže a ženy a se zvláštním porozuměním kreslila postavy mravně silných žen, které jsou schopny obětovat svou lásku k muži vyšším etickým ideálům. Hrdinky zde jsou idealizovány a monumentalizovány. Světlá dokazuje, že skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravního zákona.
Vesnický román: Antoš Jírovec žije na rychtářově statku jako čeledín. Po rychtářově smrti si ho o několik let starší rychtářka vybrala za muže. Z počátku byli poměrně šťastni, později ho rychtářka trýzní svými žárlivými výstupy. Antoš odejde ze statku ke své matce a chce požádat o rozvod a oženit se služkou na statku Sylvou. Antoše v jeho rozhodování velmi ovlivní jeho matka, která mu rozvod rozmlouvá. Sylva nakonec odjíždí do Prahy jako ošetřovatelka a Antoš nakonec ustoupí matčině nátlaku. Toto dílo bylo inspirováno jejím vztahem s Janem Nerudou.
Křiž u potoka: Rodinu Potockých pronásleduje kletba, že prvorození synové budou nestálí. Eva se snaží vypořádat s ješitností a neukázněností Štěpána Potockého. Do Evy se zamiluje mladší bratr a Štěpán se stává bezděčným svědkem jeho vyznání. Snad tato scéna, ale
především trpělivost Evy Štěpána změní, síla prokletí je zlomena.
Spojuje ho obdiv k Máchovi a vztah k Nerudovi. Arbes se narodil na Smíchově. Studoval na novoměstské reálce, dal se zapsat na techniku, avšak se rozhodl pro dráhu literární a žurnalistickou. Vstoupil do redakce Národních Listů jako novinář, měl silné sociální cítění, za protirakouské články byl vězněn v České Lípě. Živil se jako volný spisovatel. Arbes napsal několik sociálních románů např. Štrajch pudlíci o smíchovských tiskařských dělnicích z barvíren, Kandidáti existence pokus pomoci dělnictvu. Vedle toho napsal několik studií, např. Karel Hynek Mácha, Český Paganini (o J. Slavíkovi).
Arbes je především tvůrcem prozaického útvaru, zvaného romaneto, nevelkého rozsahem, naplněného dramatickým, fantasticko-dobrodružným dějem a směřující k výrazné pointě. Hlavní myšlenkou romaneta byl rozbor mezi tajemnými jevy a jejich vědeckým vysvětlením.
Newtonův mozek: Zemřelý přítel vypravěč (eskamotér) studující přírodní vědy, přišel údajně za vypravěčem. Který byl v té době nemocný. Zavedl vypravěče do zámečku Kinských na Smíchově. Ten večer se tam měla sejít vybraná společnost z Prahy (spisovatelé, vědci).tuto společnost vybral ke spoluúčasti na eskamotérském kousku (letu do vesmíru na trianglu). Nakonec se přihlásil pouze sám vypravěč a oba přátelé spolu letí rychlostí větší než rychlost světla (=> předběhnou čas). Pozorují, že historie lidstva se skládá pouze ze samých válek.
Svatý Xaverius: O domnělé záhadě obrazu v kostele sv. Mikuláše.
Patřil mezi nejvýznamnější májovce. Básník, prozaik, novinář, pražský rodák. Zpočátku chodil do německé školy, pak přestoupil na akademické gymnázium, kde se seznámil s Hálkem atd. Po maturitě byl suplujícím učitelem, začal studovat práva, později filozofii, ale studium nedokončil. Byl redaktorem Národních listů, kde působil až do konce života. První Nerudovo období vrcholí sbírkou Hřbitovní kvítí, vyjadřuje zklamání ze soudobého života i literatury a touhy mladého člověka, je ironická, básník osamocen mezi lidmi, plný žalu a nenávisti. Sbírka nebyla příznivě přijata, a proto se Neruda na čas odmlčel, přesto se pokládá zajedno ze základních děl nastupující generace.
Knihy veršů - všímá si současnosti a obsahuje sociální motivy, tématicky i žánrově různorodá sbírka.
Báseň Vším jsem byl rád
Mne osud do kolébky tvrdé dal,
pak na kazajku záplatu mi přišil
pláč trpký jenom novým pláčem tišil
a jenom zkrátka mne vždy spořádal.
Však kolem pýcha, pýcha ach ta krutě hněte.
Já začal jsem do panských synků prát
ba ledačíms jsem byl v tom božím světe
a čím jsem byl, tím jsem byl rád.
Písně kosmické - jsou výrazem Nerudova materialistického názoru a odrazem tehdejší doby, která se zabývala přírodními vědami, víra v sílu lidského ducha. Neruda předpověděl, že lidé jednou ovládnou kosmos - Země bude člověku malá. Báseň Jak lvové bijem o mříže - člověk slibuje, že se dostane blíže k volnosti, ke svobodě - vzhůru. Neruda vesmír zlidšťuje.
Sbírka Prosté motivy - intimní autorův deník, je rozdělena do čtyř částí, podle ročních období. Jaro vyvolává v básníkovi radostné pocity, na podzim ožívají melancholické nálady.
Balady a romance – sbírka epických básní, kde jednotlivé básně mají děj nebo obsahují úvahy. Častým prostředkem Nerudy je humor, ironie, objebují se novozákonní příběhy. Obsahuje i Romance o Karlu IV. - Karel IV. popíjí s panem Buškem z Velhartic víno. Karlu, který byl zvyklý na francouzské víno, české víno nechutná („Příliš trpké zdá se“), ale později se do něj vpíjí a oblíbí si i český národ.
Sbírka Zpěvy páteční vyšla až po jeho smrti. Patetická sbírka upravená J. Vrchlickým, připomíná, že po Velkém pátku přijde vzkříšení.
Báseň Jen dál - připomíná, že náš národ nesmí nikdy odpočinout, chce-li obstát mezi jinými.
Jednou z jeho nejslavnějších próz je povídka Kam s ním? o slamníku, který chce vyhodit a neví kam.
Povídky malostranské - Doklad Nerudova vypravěčského umění, jsou obrazem života na Malé Straně. V mnoha povídkách vystupuje jako malý chlapec, jinde vystupuje jako jiná postava. Původně vydávané časopisecky O měkkém srdci paní Rusky – chodila na všechny pohřby plakat , až jí to policie zakázala Doktor Kazisvět – příběh lékaře Heriberta, který oživil pohřbívajícího, rodinu to však naštvalo a on tím zkazil pohřeb.
Jeho další prózou je dílo Trhani – o dělnících, kteří jsou na okraji společnosti a staví železnice. Trhan Komárek se sice šťastně ožení, ale ztratí dítě.
Povídková sbírka Arabesky vykresluje smutné osudy lidí z malostranského prostředí, ale i vyšší společnost. Druhé vydání obsahovalo i sbírku Různí lidé (fejetony z cest).
Petra Seitlová
28. prosinec 2012
5 620×
1456 slov
