Humanismus a renesance

1. Pojmy

Renesance - z francouzského renaissance, tj. znovuzrození, vzniká v Itálii. Označuje historické období a umělecký směr 15. a 16. století. Je to zejména umělecký směr.
Humanismus - z latinského humanus, tj. lidský. Vyjádřil nový ideál vzdělání, který měl ve středku svého zájmu člověka. Je to filosofický /životní/ názor.

2. Humanismus a renesance
Dříve měla všechno pod kontrolou církve. Nyní se všechno vzděláné obrací na místo poznání Boha k člověku. Probíhají zámořské plavby. Objevují se nové země a národy. Lidstvo se zbavuje strachu z neznáma. Významné plavby: 1492 - objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem, 1519-22 - obeplutí země.
V astronomii se prosazuje heliocentrický názor, tzn. Slunce je středem vesmíru /Mikoláš Koperník, Galileo Galilei/. Tento názor byl nebezpečný pro církev - odstraňuje výsadní postavení Země ve vesmíru /geocentrismus/. Autorita církve klesá.
Klade se důraz na individualitu národa, proto se rozvíjí literatura v národních jazycích. Vzorem renesance byl antický svět, hlavně římská říše a její kultura. Studují se řečtí a římští autoři. Lidé se obdivují starověké latině, vzorem byla latina Cicera. Významný byl vynález knihtisku. Vynalezl ho Němec Johannes Gutenberg v Mohuči. Prvním knihám vytištěným do roku 1500 se říká prvotisky neboli inkunabule. Význam knihtisku - demokratizace literatury, tj. kniha se stala dostupná pro čtenáře ze širších vrstev.
Časové vymezení renesance a humanismu - přechod od feudalismu ke kapitalismu: - ve světě od počátku 14. století do počátku 17. století,
- u nás od 70. let 15. století do 70. let 18. století.

Reformace - tento proces probíhal také v tomto období, šlo o reformu církve - o to, aby se vrátila k původnímu předfeudálnímu křesťanství, protože církve byla hlavní opora feudalismu.
Nejdůležitějším centrem reformace bylo Německo. Hlavní představitel je Matrin Luther - navazoval na Husa.

Renesanční výtvarné umění
Sochařství - vliv má především řecké sochařství. Znázorňuje se lidské tělo v jeho harmonickém souladu tělesných proporcí a v jeho kráse.
Architektura - gotický hrad ustupuje pohodlnému renesančnímu zámku nebo městskému domu.
Malířství - objev perspektivy, zobrazuje se hlavně příroda. Umělci jsou mnohostranní.

Itálie:
Michelangelo Buonarroti - socha Mojžíše a Davida, Poslední soud v Sixtinské kapli, kopule baziliky sv. Petra v Římě.
Leonardo da Vinci - teoretik umění a vynálezce, autor obrazu Mona Lisa a Podlední večeře páně.
Rafael Santi - hlavní představitel chrámu sv. Petra, řídil starořímské vykopávky, maloval hlavně Madony, např. Sixtinská madona.
Tizian - portrétista

3. Literatura

Itálie
DANTE ALIGHIERI - politicky aktivní, postavil se papeži, byl vypovězen do vyhnanství. Napsal rozsáhlou báseň Božská komedie, která se skládá ze 3 částí: Peklo, Očistec, Ráj. Těmito říšemi prochází básník Dante. Peklem a očistcem ho provází římský básník Vergilius, Rájem pak jeho milá Beatrice. Vergilius je symbolem lidského vědění, Beatrice je ženou - andělem a vzorem dokonalosti. Báseň je složena podle přesných pravidel - klíčovým číslem je 3. Má 3 části, každá část 33 zpěvů, zpěvy jsou složeny z 3 veršových slok.

FRANCESCO PETRARCA - znal se s králem Karlem IV., měl přímé styky s našimi zeměmi. Psal hlavně sonety.

GIOVANNI BOCCACIO - napsal Danteho životopis. Napsal též Dekameron - jedná se o sbírku sta novel - příběhů, které si po 10 dnů vypráví společnost 10 mladých lidí, kteří utekli z Florencie před morem. Jejich příběh a život na krásném venkovském sídle tvoří rámcovou povídku, do níž jsou zasazeny povídky další. Vystupují v nich výrazné lidské rysy. Lidskou slabost Boccacio neodsuzuje, ironicky se jí vysmívá. Novela - menší epický útvar s poutavým dějem a výzazným zakončením.

Francie
FRANCOIS RABELAIS - autor rozsáhlého satirického románu Gargantua a Pantagruel - jsou to 2 obři - otec a syn, kteří se posmívají různým středověkým zvykům.

FRANCOIS VILLON - je představitelem tzv. villonské balady, žil bouřlivým životem, pro svůj pohnutý život, bídu a neochotu bývá nazýván prokletým básníkem. Byl odsouzen na smrt. Napsal Malý testament a Velký testament.

Anglie

WILLIAM SHAKESPEARE - dramatik a básník. Žil v Londýně, hrál v různých divadelních společnostech, později se stal spolumajitelem divadla. Ke konci života se usadil v rodném Stratfordu, kde zemřel. Jeho tvorbu můžeme rozdělit na 3 období:

1. období - do roku 1600 - psal hlavně komedie:
Zkrocení zlé ženy
Sen noci svatojánské

a historické hry:
Jindřich VI.
Richard III.

antické náměty:
Julius Caesar

2. období - do roku 1608 - píše hry, ve kterých se odráží pcity životního zklamání. Tragédie:

Hamlet, kralevic dánský - Hamlet chce naplňovat vznešené ideály, ale pochybuje o svých silách,
Makbeth
Král Lear
Othello
Romeo a Julie - stará nenávist ničí dva vznešené rody - rod Monteků a Kapuletů. Náhoda spojuje děti těchto rodů - Julii a Romea - láskou a pak i tajným sňatkem. Romeo ihned po sňatku zabíjí v souboji Tybalta z rodu Kapuletů. Za to je vévodou poslán do vyhnanství. Julie čeká na manžela, chůva ji přínáší zprávy. Romeo žije v Mantově a touží po návratu. Julie je rodiči donucena k sňatku. Kněz Vavřinec, který ji oddával s Romeem, jí prozradí, jak se fingovanou smrtí vyhnout sňatku. Romeo se však o Juliině smrti dozvídá dříve, než mu kněz vše objasní. Nalezne Julii v hrobce a zabije se. Ani Julie nechce žít bez Romea. Teprve smrt dětí spojuje oba rozvaděné rody.

3. období - vytrácí se pesimismus, autor dochází k vyrovnání

Zimní pohádka
Bouře

Postavy jeho her jsou osoby vznešené, hrdinové, postavy tragické, vážné, směšné, lidé zlí avšak věrohodní a životní. Sami utvářejí svůj osud, jejich činy jsou podmíněny jejich vlastnostmi a podmínkami, ve kterých žijí. V dramatech se střídají verše s částmi psanými prózou - tou mluví postavy komické a postavy z nižší společnosti. Jazyk je vzorem angličtiny.
Shakespearoa díla překládal do češtiny J. V. Sládek a A. Klášterský.