Humanismus a renesance

Renesance a humanismus (13. - 14. st.)
renaissance - z francouzštiny = znovuzrození, obrození antické kultury
Počátky v Itálii => přímořský stát, mořeplavba, obchod (Benátky, Janov, Florencie), možnost kulturního, spole-čenského a ekonomického rozvoje těchto území. Z historického hlediska se antická kultura již nerozvíjela.
humanismus - humanus = lidský, homo = člověk, víra v člověka, týkající se člověka

Humanisté
Studují antiku, oživují antické památky, tvůrčím způsobem se snaží napodobovat. Dochází ke zlomu. Člověk se začíná odklánět od víry církve a začíná se přiklánět k rozumovému poznání světa. Zabývá se poznáním člověka, středověk = poznání Boha. Rozvíjí se umění, kultura a společenské vědy (etika, filosofie, nové pohledy na filoso-fii), filosofie - studují se klasické jazyky - latina ..., studuje se umění, přírodní vědy (astronomie - souvislost s matematikou, poznatky z astronomie podporují zdokonalení mořeplavectví, geografie, geometrie, chemie), roste význam měst (středisko všeho), zámořské plavby - roste význam, objevují se nové země, kultura, zbraně (15. st.). Objevení Ameriky (1492), Kryštof Kolumbus, Obeplutí zeměkoule (1519 - 1522), pozbývá platnosti názor geo-centrický a nabývá platnosti názor heliocentrický - Mikuláš Kopernik, Galileo Galiley. Knihtisk (40. léta 15. st.), autor Johan Gutenberg (němec). Knihy vytištěné do konce 15. st. se nazývají inkunábule.
výtvarné umění - navazuje se na poznatky doby antické
sochařství - objevena krása lidského těla (dokonalý soulad proporcí)
architektura - světské stavby nabývají význam nad církevními, např. se staví měšťanské domy, sídla a zámky místo gotických hradů.
malířství - objevení perspektivy (malé, velké postavy), motivy přírody
Michelangelo Buonarroti - sochař - socha Mojžíše, Davida, malíř - vyzdobil Sikstýnskou kapli, architekt kopule chrámu Sv. Petra v Římě, matematik, básník, filosof, ...
Leonardo da Vinci - vynálezce, malíř - Mona Líza
Rafael Santi - hlavní stavitel chrámu Sv. Petra

Italská renesance
Dante Alighieri
Božská komedie - duchovní epos, děj je bohatý, řada vedlejších epizod, sám básník se stává hrdinou, autorův vztah ke skutečnosti se uskutečňuje prostřednictvím příběhu. Odysseus dobil Tróju a loď se s ním potopila. Dante zabloudil v temném lese, je pronásledován třemi šelmami - symbolizují tři hlavní hříchy. Pomůže mu Vergilius - básník.
Francesco Petrarca (1304 - 1374), setkal se s Karlem IV., vytvořil nový básnický žánr - sonet:
1. kvartet = teze - zásada, výchozí tvrzení
2. kvartet = antiteze - přirovnání protikladem, protiklad
následující dva = synteze - shrnutí v celek
Má celkem 14 veršů - 2 sloky čtyřveršované (kvarteta - 2 rýmy), 2 sloky trojveršované (terceta - variace v rozložení rýmu).
Sonety Lauře - brzy přeloženo do češtiny (16. st.). Petrarcu doprovází životem láska k Lauře, zachycuje vlastní pocity do souboru zvaného zpěvní - sto sonetů Lauře. Sonet = znělka, dialektický a dramatický žánr lyrické poe-zie. Vychvaluje Lauřiny vlasy, oči a jejich zář: šla jako anděl, avšak následuje zklamání.
Giovani Boccacio (1313 - 1375), autor životopisu
Dekameron - sbírka sta novel, novela (z italštiny = novinka) = krátký prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru děje, reálné zobrazení skutečnosti. Tofano - žárlivý x jeho žena - chytrá a mazaná. Rámcová povídka - doplňkové vyprávění (Deset šlechticů utíká před morem na venkov, volí si každý den krále, který vypráví povídky - novely).

Francouzská renesance
Francois Rebelais (1494 - 1553), je nepřekonatelný vypravěč, vtipný, hýří slovními hříčkami. Díla vycházela v minulém století.
Gargantua a Pantagruel - satirický román, vysmívá se středověkým přežitkům, dílo vypráví o dvou obrech - otci a synovi, je prostoupeno vírou v neomezenost lidského poznání, spojuje humanistickou učenost s lidovou moud-rostí.
Francois Villon - „prokletý básník“, tvůrce balad. Je to zvláštní typ balady - tzv. francouzská (villonská) balada, lyrická báseň. Skládá se ze 4 slok. Poslední má polovinu veršů předchozích a jmenuje se poslání. Čím končí poslá-ní, tak to se opakuje na konci každé sloky. U nás psali balady tohoto typu J. Vrchlický a V. Nezval. Villon proklí-naný tehdejší společností napadal společenský řád, žil jako tulák, rval se, kradl a psal o tom všem básně (sociální lyrika). Byl mnohokrát vězněn. Za zabití byl odsouzen k trestu smrti, ale udělili mu milost. Jeho lyrika se týkala nového člověka, který chce poznat sám sebe i okolní svět a raduje se ze života.
Malý testament a Velký testament
Příběh piráta Diomeda - pirát olupuje lodě. Alexander ho soudí a dává mu možnost žít normální život. Hlavní myšlenka: chudoba lidí lotry činí. V básni prozrazuje autor leccos ze svého života, v mládí mnoho dováděl, milo-val i trpěl hladem. Závěr básně je ironický, své stesky nemyslil vážně.

Španělská renesance (16. - 17. st.)
Miguel de Cervantes Y Saavedra (1577 - 1616), všestranně nadaný spisovatel, psal verše, dramata, novely i ro-mány. Pocházel z rodiny zchudlého šlechtice, v bitvě proti Turkům u Lepenta ztratil levou ruku. Pět let strávil v zajetí v Alžíru - odvlečen piráty, po návratu do vlasti nemohl najít vhodné zaměstnání, zápasil s bídou až do smrti.
Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha - román, světově proslulý, hrdina - chudý venkovský šlechtic, čte-nář rytířských románů. S bláznovskou vážností si umíní obnovit slávu a ctnosti potulného rytířstva. Z výprav se vrací zbit a zesměšněn. Rytířův sluha - Sancho Panza - pohodlný, neztrácí smysl pro realitu. Román původně vznikal jako satira na rytířské romány. Rytíř po svém zmoudření umírá. tragikou lidského typu Dona Quijota se zabývá řada umělců - V. Dyk v divadelní hře Zmoudření Dona Quijota, převyprávění složitého děje románu - Jaromír John.

Anglická renesance
William Shakespeare (1564 - 1616), pocházel z chudší řemeslnické rodiny. Narodil se ve Stratfordu na Avonou, velice brzy se oženil a přesto že měl několik dětí,brzy opustil rodinu. Odchází do londýnského divadla. Nejdříve působil jako herec, ale brzy se zaměřil na tvorbu divadelních her (37). Psal také básně i sonety.
Komedie - začínal jimi. Psal je v obdobích, kdy myslil, že svět je veselý, nové renesanční myšlení, pozornost k ženám - jsou energické, chytré, plné optimismu, jsou opak středověkých světic. V komediích je plno záměn, vtipů a dvojsmyslů.
Zkrocení zlé ženy, Večer tříkrálový, Veselé paničky Windsorské, Sen noci svatojánské
Historické hry
Julius Caesar, Richard III., Jindřich VI.
Tragédie - vrchol tvorby, vznikají v závěru života. Jsou odrazem životního zklamání (ani renesance nepřinesla úplné osvobození člověka). Kritizuje touhu po moci, intriky, vášně vedoucí až k vraždám. Hrdinové mají vlastnos-ti dnešních lidí, mají i podobné problémy. Uvažují o lidské existenci. Shakespeare vychází z antického dramatu, ale nedodržuje jednotu místa a času. Osud hrdinů není předem určen, svůj osud si utvářejí sami svým jednáním. Zachovává ale stavbu antického dramatu. Jeho hry byli do češtiny přeloženy Sládkem, Saudkem a Topolem.
Expozice - původ - vystupují všechny postavy a ke konci naznačení zápletky.
Kolize - příprava úplné srážky
Krize - vyvrcholení - srážka protivníků
Peripetie - rozuzlení
Katastrofa - tragický konec
Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear
Romeo a Julie - Hra má historické kořeny. Odehrává se sice v Itálii, ale Shakespeare měl na mysli současnou Anglii, která se neměla vrátit do doby feudálních rozbrojů. Chtěl, aby se všichni sjednotili pod vládu jednoho panovníka (Alžběta). Hlavní postavy: Romeo - montek, Julie - kapulet; jsou představitelé nových renesančních lidí. Postavili se na odpor rodičů. Rozhodují sami o svém životě. Rodiče kapuletovi jsou dány do protikladu mladým hrdinům, představují starý způsob myšlení. Vyžadují poslušnost, prosazují svou vůli. Paris - mladý muž, úspěšný, krásný, urozený, bohatý, kavalírský - zdůraznění lásky Julie k Romeovy. Vavřinec - typ humanisty, má pochopení pro lidi, renesanční pohled. Chůva - pochází z lidových vrstev, ale je již zkažená od kapuletů. Vztah k Julii byl kladný, přeje R. a J., ale je na straně rodičů, nesmí je neposlouchat. Postavy promlouvají řečí úměrnou k jejich postavení a prostředí děje.