Jaroslav Havlíček

-narozen r.1896 v Jilemnici (v Podkrkonoší, ) jako druhý syn v učitelské rodině
studoval na gymnáziu a na reálce v Jičíně
jeho touha stát se malířem nenašla odezvu u rodičů,proto po maturitě absolvoval abiturientský kurs při obchodní akademii v Chrudimi
důležitým mezníkem Havlíčkova života byly prázdniny r.1913 se mezi studenty v Jilemnici vytvořilo plodné kulturně společenské ovzduší, kam Havlíček přispěl spolu se svým bratrem JILEMNICKÝMI PÍSNIČKAMI a kde také poznal svoji budoucí ženu Marii Krausovou, s níž se r. 1921 oženil (peripetie milostného vztahu a jejich význam pro autorovu tvorbu přináší lyrizovaná novela Máňa, jeden z prvních Havlíčkových pokusů, který byl vydán z pozůstalosti teprve v roce 1981
na počátku 1. světové války Havlíček krátce studoval v Praze na vysoké škole obchodní vědy, v r.1915 absolvoval důstojnickou školu v Kadani a v r. 1916 byl odvelen na ruskou frontu, již po zranění vystřídala italská
od r.1919 úředník v Živnobance, zpočátku pracoval v účtárně, později v devizovém oddělení;úřednická práce stála v cestě jeho literární tvorbě, které se mohl věnovat až v noci
měl syna Zbyňka, který byl surrealistický básník
7.4.1943, fyzicky vyčerpán, podlehl zánětu mozkových blan

Dílo
obecně:jeden z předních představitelů české psychologické prózy 30. a 40. let; tito autoři se zaměřovali na myšlenkovou náplň, na nitro člověka a jejich začleňováním do děje; pro Havlíčkovy knihy je typická pevná dějová linie, ironické napětí, smysl pro protiklady, záliba v bizardních situacích, střet dobra a zla a významnost detailu pro výklad celku; námětově vychází Havlíček za své autobiografie a ze znalosti maloměstských poměrů rodné Jilemnice, překřtěnou někdy na Jivno, jindy na Olšino, s širším okolím potom na Vejrychnovsko; z žánrového hlediska lze rozčlenit jeho dílo do tří navzájem souvisejících a doplňujících se celků: jednak romány, vydané většinou za autorova života, dále na novely (Zánik města Olšiny, Synáček), romaneta (Jaro v domě, Smaragdový příboj) a delší povídky (Komtesa Camilla, Útěk z civilizace, Kamenný orchestr) a téměř stovku drobných próz
přispíval do Národních listů, později do Cesty, kde otiskoval i povídky, podobně jako v Severu a východu, v Lumíru a Českém slově
začínal milostnými příběhy dívek – NEOPATRNÉ PANY (vyd. 1941) –povídkový cyklus, vycházel v časopise; důvěřivost dívek ve styku s realitou života je přivádí k tragédiím
v rozmezí let 1927-43 psal kratší prózy a je pro ně typický námětová cykličnost; všechny tyto prózy soustřeďuje ZÁZRAK FLAMENDRŮ (1976), zatímco částečně autobiografické povídky o drobném úředníku Janu Kalvachovi vyšly souhrnně pod titulem KALVACH (1967)
z vyhraněného životního názoru, s patrnými vlivy Dostojevského a Arcybaševa, vyrůstá tvárně ještě nepropracované romaneto JARO V DOMĚ (naps.1927, vyd. 1973)
napsal také delší povídky KOMTESA CAMILLA (1941) a ÚTĚK Z CIVILIZACE (1941)
do protifašistické tvorby se Havlíček začlenil ideově jednoznačným KAMENNÝM MOSTEM ( 1944) – povídka oslavuje krásu Prahy, láska k Praze prostupuje ještě psychologickou studií zla, nedokončené romaneto SMARAGDOVÝ PŘÍBOJ (1946)
VYPRAHLÉ TOUHY (1935), přepracováno r.1944 pod názvem PETROLEJOVÉ LAMPY – jedná se o příběh vitální Štěpánky Kiliánové, nehezké, leč po smyslovém a citovém naplnění toužící ženy, v nešťastném manželství s paralytickým bratrancem; film Petrolejové lampy natočil Juraj Herz r. 1969
vrchol Havlíčkovy tvorby – romány NEVIDITELNÝ a TA TŘETÍ
NEVIDITELNÝ (1937) – tento román bývá považován jako Havlíčkův umělecky nejdokonalejší; je psychologickou studií patologické úchylky rodiny Hajnů; do degenerovaného prostředí, jemuž vládne utkvělá představa blázna, že prochází domem neviděn, přichází sobecký a chladně vypočítavý muž (vypravěč), který líčí svou cestu z chudého prostředí přes sňatek k majetku, ale ani on neujde zhoubě svého osudu, když nejprve ztrácí ženu a duševně postižen je i jeho syn; zfilmováno Jiřím Svobodou jako Prokletí domu Hajnů r. 1988
TA TŘETÍ (1939) – opět se vyskytuje motiv smrti; ústřední hrdina tohoto románu je starý mládenec, který má vztah k ke dvěma rozdílným typům žen, jedné mladé výstřední krasavici, druhé skromné a obětavé, avšak hrdina, povrchní a pokrytecký šosák, volí nakonec třetí východisko – dobrovolnou smrt; v této knize vedle negativního, povrchního a bezzásadového úředníčka usiluje Havlíček, důsledněji než v Neviditelném, o vytvoření kladné ženské postavy;co se týče názvu románu Ta třetí, kritika ho mylně vykládala, ztotožňovala ho ze smrtí, zatímco spisovatel chápal třetí možnost jako váhání mezi dvěma
HELIMADOE (1940) – jde o nejbásnivější mnohovýznamový román,námětem jsou rodinné vztahy, nahlížené tentokrát víc optimisticky; je to příběh pěti sester (název Helimadoe je podle počátečních písmen jejich křestních jmen), pozvolna stárnoucích a ovládaných podivínským otcem lékařem
SYNÁČEK (1942) – tato novela představuje příběh statkářského synka, rozmazlovaného ženami, jejichž nevhodná výchova způsobí, že z něho vyroste hrubec, který se svým kamarádem svými bujnými kousky pohoršuje městečko a nakonec se hrdina ožení, uklidní se a chce odčinit výstřelky mládí, končí však smrtí při autohavárii; souvisí s cyklem z rodné Jilemnice (po Petrolejových lampách do něj patří nedokončený román Vlčí kůže)
VLČÍ KŮŽE (1967) – dílo nedokončeno, z rukopisné pozůstalosti připravil k vydání Josef Rumler s rekapitulací primárních motivů první částí cyklu a s rekonstrukcí předpokládaného závěru
ZÁNIK MĚSTEČKA OLŠINY (1944) – povídky a romaneta, které byly vydány posmrtně; život městečka provázejí postavy maloměstských podivínů a zvláštní úkazy (autosugesce, jasnovidectví), děsivých přízraků působících na lidské smysly využívá Havlíček k tom, aby ukázal na lidskou směšnost a ubohost, tyto povídky patří k nejpůsobivějším dílům naší psychologické literatury