Jaroslav Seifert

Úvod

Jaroslav Seifert byl českým básníkem, překladatelem, novinářem

a prozaikem, který dlouhých 6 desetiletí vytvářel literaturu nejvyšších uměleckých hodnot. Seifert byl významným představitelem

a současně příslušníkem generace wolkrovsko-nezvalovské, tedy generace básníků, kteří vstoupili do literatury začátkem dvacátých let 20. století.

Životopis

Jaroslav Seifert se narodil na Žižkově 23. září 1901. Jeho otec byl vyučený zámečník, ale prodával i obrazy a byl aktivním sociálním demokratem. Mladý Seifert absolvoval na Žižkově 6 tříd klasického gymnázia. Poté se začal věnovat žurnalistice. Roku 1920 se stává spoluzakladatelem spolku Devětsil. V roce 1921 nastupuje do Rudého práva. O rok později začíná pracovat pro brněnskou Rovnost. Téhož roku se stává odpovědným redaktorem satirického časopisu Sršatec. V letech 1923 – 1927 je Seifert zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V tomto období působí i v redakci avantgardního časopisu Disk. Roku 1924 cestuje přes Itálii do Francie s přítelem K. Teigem. Téhož roku se stává členem brněnské literární skupiny Host a začíná pracovat v redakci avantgardního časopisu Pásmo. O rok později se účastní československé kulturní delegace v Sovětském svazu. Od roku 1927 do roku 1929 působil jako redaktor v redakci obrázkového týdeníku Reflektor. V roce 1928 se Seifert oženil a měl 2 děti. Roku 1929 byl vyloučen z Komunistické strany a následně projevil nesouhlas s novým gottwaldovským vedením. Po další 2 léta řídí divadelní časopis Nová scéna. Roku 1930 spolu-

pracuje s časopisem Družstevní práce. O 3 roky později začíná pracovat v kulturní rubrice Ranních novin. Tuto práci vykonává po dobu 5 let. V období od 1934 do 1937 rediguje Almanach Kmene. V letech 1937 – 1939 rediguje pro Družstevní práci básnické knižnice Slunovrat a Generace. Roku 1939 začíná pracovat v redakci Národní práce. Roku 1945 a 1948 v nakladatelství Práce pořádá edici veršů Klín a řídí umělecký měsíčník Kytice. V roce 1956 ho potkala těžká choroba pohybového ústrojí, které neumožňuje tvorbu. Roku 1969 je zvolen předsedou Svazu Československých spisovatelů. O 8 let později podepisuje Chartu 77. V roce 1984 dostává Nobelovu cenu za literaturu.

10. ledna 1986 umírá v Praze.

Tvorba

Seifert překladatelem

- 20. léta: Překládal z francouzštiny (G. Apollinaire, P. Verlaine),

z ruštiny (A. A. Blok).

- 50. a 60. léta: Přeložil Šalamounovu Píseň písní a Nizámí.

Seifert novinářem

- psal literární, divadelní, filmové a výtvarné kritiky

- psal fejetony, sloupky, veršované komentáře

Seifert prozaikem

- napsal jediný soubor esejí (vzpomínek) Všecky krásy světa.

Seifert básníkem

1. Proletářská poezie

- píše o revoluci a smyslu revoluce

- píše o velkoměstu jako o symbolu pro utrpení proletáře

- způsob vyjadřování: volný verš, nepravidelný rým, hyperbola, jemný

humor, naivní až romantický pohled.

Město v slzách (1921) – Představa světa bez bídy a nenávisti.

Samá láska (1923) – Vidiny lidského štěstí.

2. Poetizmus

- píše o moderní technické civilizaci, o cestování

- píše o obyčejných věcech kolem nás, stesk nad nesplněnými

revolučními sny

- způsob vyjadřování: volná asociace, slovní hříčky, hyperbola,

nepravidelný rým, asonance, personifikace, volný verš.

Na vlnách T.S.F. (1925)

Slavík zpívá špatně (1926)

Poštovní holub (1929)

3. Čistá lyrika

- intimní lyrika: plynoucí čas, proměnlivost světa

- události 2. pol. 30. let: reakce na mnichovskou zradu,

výzvy k boji za svobodu

- 2. sv. v. + osvobození: Praha, osobnosti literatury a kultury

- úniková léta: vzpomínky na matku, obraz českého venkova a přírody

- způsob vyjadřování: pravidelný rytmus a rým, melodičnost,

přirovnání, metafory, inspirace lidovou slovesností.

Jablko z klína (1933)

Ruce Venušiny (1936)

Jaro sbohem (1937)

Zhasněte světla (1938)

Vějíř Boženy Němcové (1940)

Kamenný most (1944)

Přilba hlíny (1945)

Dokud nám neprší na rakev (1947)

Ruka a plamen (1948)

Šel malíř chudě do světa (1949)

Píseň o Viktorce (1950)

Maminka (1950)

Koulelo se koulelo (1955)

Chlapec a hvězdy (1956)

Praha (1964)

4. Reflexivní poezie

- píše o smyslu poezie v životě člověka a společnosti

- píše o muži, který má jedinou jistotu a to svou ženu

- píše o neustálém sporu mezi životem a smrtí

- způsob vyjádření: volný verš, srozumitelný, jasný a jednoduchý

jazyk, nepoužívá metafory.

Halleyova kometa (1967)

Odlévání zvonů (1967)

Prsten Třeboňské madoně (1969)

Deštník z Piccadily (1979)

Morový sloup (1981)

Býti básníkem (1983)

Komentáře k referátu Jaroslav Seifert

Jméno/Přezdívka:

Komentář:

Odeslat