Jiří Mahen

(12. 12. 1882 ČÁSLAV - 22. 5. 1939 BRNO)

Básník, prozaik, dramatik, publicista. Knihovník, významný
organizátor kulturního života města Brna v období mezi dvěma světovými válkami.
Vlastním jménem Antonín Vančura, narodil se jako třetí ze třinácti
dětí čáslavského pekaře. Vystudoval gymnázium v Čáslavi a Mladé Boleslavi.
Po absolvování pražské filozofické fakulty, kde studoval češtinu a
němčinu, byl krátce středoškolským profesorem v Hodoníně a Přerově, od
roku 1910 žil v Brně a působil v Lidových novinách, po válce pak jako
redaktor nově založeného listu republikánské strany Svoboda.
V letech 1918 - 1922 byl dramaturgem Národního divadla v Brně a
uváděl ve známost kvalitní repertoár v cyklu tzv. komorních her, v letech
1920 - 1924 učil na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře
dramaturgii, režii a rozbor světového dramatu. Od roku 1921 až do konce
života byl knihovníkem Městské knihovny v Brně a patří mu největší zásluha
na vybudování této instituce, kterou vytvářel na základě studia odborné
literatury a podle zahraničních vzorů. S jeho jménem je spojeno založení
časopisu, "letáku kulturní informace" Index v roce 1929.
Jiří Mahen začal publikovat jako gymnazista ve studentských
časopisech. Při studiích v Praze se dostal do okruhu Neumannova Nového
kultu a spolupracoval s dalšími anarchisticky a socialisticky zaměřenými
časopisy. Rané jeho básnické práce jsou neseny tónem vlastním generaci
přelomu 19. a 20. století: životním neklidem a citovou opravdovostí
(sbírky Plamínky, Duha, Tiché srdce). Balady (1908), cyklus milostné
poezie, jsou komponovány villonovským stylem. Po první světové válce psal
Mahen poezii již pouze příležitostně: okouzlen pobyty v Jugoslávii (epická
skladba Scirocco, 1923, a lyrická sbírka Rozloučení s jihem, 1934) nebo na
Slovensku (Požár Tater, 1934, s přírodními i sociálními motivy).
Základním rysem Mahenovy prózy je lyrismus. Zprvu se objevují
impresionistické povídky o romantických snílcích a společenských
vyděděncích (Podivíni, 1907). Román Kamarádi svobody (1909) čerpá z
autorových zkušeností s anarchistických hnutím. Největší rozvinutí
impresionistické metody najdeme v souboru Díže (1911), knize črt, povídek,
nápadů a úvah. Měsíc (1920) je sbírka fantastických hříček, předznamenání
poetismu. Do Brna je situován román Nejlepší dobrodružství (1929), jehož
ústřední postava, profesor středního věku, prožívá životní krizi
související s hledáním smyslu a cíle života. Inspiraci přírodou nacházíme
v Rybářské knížce (1921) a v cestopisných fejetonech shrnutých do sbírky
Hercegovina (1924).
Jiří Mahen hojně psal prózu publicistickou, týkající se rozmanitých
oblastí jeho zájmu. Patří sem eseje o divadle a jeho tehdejších problémech
(soubory Před oponou, 1920, a Režisérův zápisník, 1923), o knihovnách a
čtenářích (Knížka o čtení praktickém, 1924), o literárních souputnících
(Kapitola o předválečné generaci, 1934) nebo úvahy sociologické a
filozofické (Kniha o českém charakteru, 1924). Edici Nápady a výpady (1921
- 1922) tvořily Mahenovy texty týkající se české literatury, divadla a
společnosti vůbec (např. politických poměrů, autorských práv nebo záliby
ve spiritismu).
Těžiště Mahenovy literární tvorby tkví v dramatice. První velký
úspěch byla hra Janošík (1910), inspirovaná autorovou cestou na Slovensko
a setkáním s tamní lidovou tradicí. Z historie vlastní rodiny, ze života
pronásledovaných českých bratří čerpá autor v dramatu Mrtvé moře (1918).
Válka a poválečná situace byly podnětem k hrám Nebe, peklo, ráj… (tragédie
válečného invalidy, 1919), Generace (vývoj v nové republice, 1921) a
Dezertér (1923). Dodnes živá je lyrická komedie Ulička odvahy (anekdotická
hříčka o mladých lidech, 1917) a Nasreddin čili Nedokonalá pomsta
(pohádková fantazie na motivy orientálních příběhů, premiéra 1928, knižně
1930). K současnosti se autor obrací komedií Praha-Brno-Bratislava
(podvodný prodej losů, bankovní machinace, 1927) a komediální dilogií
Rodina 1933 (měnící se postavení ženy, 1934), zmiňme též studentskou hru
Chroust (1920). Vysoce je ceněn soubor poetistických filmových libret Husa
na provázku (1925), výsledek Mahenova sblížení s avantgardním divadlem
(odtud název současného brněnského souboru) - v sezóně 1924/25 pracovalo
České studio, soubor mladých herců, inspirovaných Mahenovými uměleckými
zásadami.
Význam díla Jiřího Mahena tkví v usilovné a cílevědomé práci na
překonání dosavadního provincialismu brněnského kulturního a společenského
života. Jeho mnohovrstevná tvůrčí osobnost hluboce zapůsobila na tehdejší
mladou generaci a byla stěžejní pro rozvoj meziválečného kulturního života
na Moravě. Mahenovo jméno dnes nese brněnská městská knihovna a jedna z
budov Národního divadla. V Mahenově ulici, ve vilce, kde bylo jeho
poslední bydliště, sídlí již deset let (v souladu s vůlí paní Karly
Mahenové) památník se zachovanou pracovnou, expozicí o spisovatelově
životě a díle a s prostorem pro literární pořady. Roku 1993 byla založena
Společnost Jiřího Mahena, která si vytkla za cíl aktivní podporu
kulturního života a rozvíjení mahenovských tradic na poli literárním,
divadelním, knihovnickém i v péči o životní prostředí. Jejím předsedou je
od počátku spisovatel Ludvík Kundera, místopředsedou a jedním z
nejagilnějších členů byl vedoucí oddělení dějin literatury MZM PhDr. Jiří
Hájek, Csc. K Mahenovu odkazu se hlásí též Moravský rybářský svaz.