Karel Čapek

Spisovatel, novinář, překladatel. Narozen v Malých Svatoňovicích (v rodině lékaře), ale o rok později přestěhování s rodiči do Úpice. Studium na gymnáziu v Hradci Králové, Brně a Praze, poté Filozofická fakulta UK v Praze, Berlíně a Paříži. V letech 1917 – 1920 výtvarným a literárním kritikem Národních listů, od roku 1921 až do konce života redaktorem Lidových novin. Časté cesty do ciziny (například Itálie, Anglie, Španělsko, sever aj.)

A) Karel Čapek jako novinář a autor drobných prozaických útvarů
Jako novinář přispěl k rozvoji fejetonu, sloupku a causerie („kozrí“ – vtipná literárně vytříbená úvaha lehkého tónu). Fejetony –existují nejen známé fejetony cestopisné, ale rovněž s obecně lidskými náměty.
Zahradníkův rok (1929), Jak se co dělá (1938), Kalendář (1940), Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Obrázky z Holandska (1923), Výlet do Španěl (1930), Cesta na sever (1936).
Čapek srší vtipnými a bystrými postřehy, dokáže „vyhmátnout“ povahu národa, nebojí se zobecnit (kupodivu s platností do současnosti) a nepoučuje.

B) Karel Čapek jako utopista
Dramatické a románové utopie zaneprázdňují spisovatele především v druhém období umělecké tvorby, tedy ve 20. letech. Ve všech se jedná o nějaký převratný vynález a jeho neblahé důsledky pro lidstvo samotné. Čapkovi je jasné, že technický pokrok se ubírá vpřed rychlejším tempem než lidská morálka, a proto ve vzduchu neustále visí jakási pomyslná hrozba zneužití lidských vynálezů. Katastrofy se mají stát důrazným varováním.

R. U. R. (1920) – světoznámé drama. Sám Čapek se k němu stavěl kriticky. Děj je celkem jednoduchý.
Domin, ředitel závodů na výrobu robotů, je přesvědčen o schopnosti robotů nahradit člověka. Roboti se však vzbouří, lidstvo je vyhubeno, až na stavitele Alquista, který je dominantní postavou v jedné z vrcholných scén dramatu. Má totiž za úkol obnovit zničený recept na výrobu robotů. Jeho úsilí je však marné. Jiskérkou naděje pro lidstvo se stane chvíle, kdy se mezi dvěma roboty objevuje zárodek citu. Roboti se tak znovu stávají lidmi a civilizace začíná opět od úplného začátku.
R. U. R. znamená Rossums Univerzal Robots – vymyslel Josef Čapek. Roboti mohou být symbolem odlišných dělníků či techniky samotné.

Továrna na absolutno (1922) – román, v němž dojde k objevu zvláštního karburátoru, který rozbíjí atomy, ale současně uvolňuje absolutno. Tato síla začne měnit lidi a vyvolává v nich náboženský fanatismus. Konečným důsledkem je opět válka a ničení.

Věc Makropulos (1922) – v tomto dramatu je nastolen problém dlouhověkosti lidského života. Recept na jeho prodloužení je nakonec spálen, protože herečka Elina Makropulová, která objevu využívala a procházela historií v mnoha podobách, je člověkem hluboce nešťastným, je unavená životem, vnitřně vyprahlá, neschopná se z čehokoliv upřímně radovat. Spíše zůstala závist.
V dramatu se tedy řeší morálně etický problém. A máme zde opět Čapkův námět odlidštění (jako R. U. R.) – herečka se dlouhověkosti odlidštila, není schopna soucitu, je duševně odumřelá, téměř jako robot.

Krakatit (1924) – román, v němž je velice sugestivně řešen problém odpovědnosti člověk a za důsledky zneužití vynálezu.
Hrdinou je vědec inženýr Prokop, který objeví třaskavinu, jež by byla schopna zničit celý svět. Třaskavina mu je však odcizena a on v horečné cestě za ukradeným vynálezem prochází různým prostředím (např. sídlem vládců, anarchistickou komunitou). Všude však naráží jen na snahu vynález zneužít ve prospěch jedné ze skupin.
Kniha je zakončena téměř pohádkově, uštvaný a téměř zdecimovaný Prokop se potkává se staříkem, aby došel k humanistickému krédu, že je třeba dělat malé věci „dobré lidem“.

Válka s mloky (1936) – tímto, románem, jenž má fejetonistické rysy, se Čapek dostal do poněkud jiné roviny než u předešlých utopií. I zde se sice setkáváme s převratným vynálezem, který ve svých důsledcích vede ke zkáze, stejně tak tu máme motiv odlidštění, ale utopie jako celek je povýšena na důrazné varování před hrozícím nebezpečím fašismu. Autorův postoj k líčeným událostem je satirický, po stránce výrazové nachází uplatnění především parodie nejrůznějších novinářských postupů.
A jenom ve zkratce děj – dochází k objevu inteligentních mloků, kteří představují neobyčejně levnou pracovní sílu. Mloci však „přerostou lidem přes hlavu“ a pomocí trhavin ukrajují lidem pevninu, aby získali svůj životní prostor.
Kniha je zakončena objevem mloka ve vltavské vodě v Praze. Asi mnohé napadne, proč zrovna mlok je oním symbolem nebezpečí. Čapka totiž ovlivnil objev kosterních pozůstatků vymřelého velemloka Andrias scheuchzeri, o němž se dokonce někteří domnívali, že se jedná o nějakého našeho předka.

C) Čapkova filozofie a jeho „noetická“ trilogie

Pragmatismus – filozofický směr 20. století, který se zrodil v USA (W. James). Pro pragmatismus je charakteristický jeho zvláštní pojem pravdy: užitečnost, hodnota, úspěšnost, to jsou kritéria pravdy. Pravdivé je tedy to, co se osvědčuje svými praktickými důsledky. Jinak také: kritériem pravdy je zkušenost, praxe jednotlivce sám Čapek napsal, že pravdivé pro nás je poznání, které se shoduje s naší zkušeností. Z toho pro nás vyplývá, že neexistuje žádná absolutní pravda, ale že pojetí pravdy je relativní (relativita = subjektivita lidského poznání)

S relativismem Karla Čapka úzce souvisí tzv. noetická trilogie (noetický = poznávací). Jedná se o práce z první poloviny 30. let, romány Hordubdal (1933), Povětroň (1934), Obyčejný život (1934). Dějově samostatné romány spojuje jeden problém, a to možnost poznání druhého člověka.

S noetickou trilogií souvisí i poslední, nedokončené románové torzo Život a dílo skladatele Foltýna (1939)

D) Karel Čapek a varování před totalitou

Čapkův postoj, tedy jasné a ostré vystoupení proti fašismu, byl jen logickým vyústěním demokratických zásad, jež spisovatel zastával po celou uměleckou dráhu.

Jasný protifašistický akcent tedy mají především dramata Bílá nemoc (1937) a Matka (1938)
Bílá nemoc – ústředním motivem dramatu je konflikt mezi doktorem Galéne, charakterním přirozeně inteligentním skromným člověkem, a diktátorem Maršálkem, který má jasné rysy fašistického vůdce. Jediný dr. Galén má lék proti smrtelné bílé nemoci a je ochoten ho poskytnout nemocnému diktátorovi jen za slib míru. Zápas doktora je tragický, protože snaha využít v boji proti násilí jediného, zato mocného prostředku, tedy léku, ho nutí porušovat příkaz lékařské etiky poskytnout pomoc každému, kdo ji potřebuje. Tento tragický hrdina ani nemůže jinak skončit, je ušlapán zfanatizovaným davem, když se blíží k cíli svého zápasu. To vše v souladu s Čapkovým přesvědčením, že sebeušlechtilejší jedinec je slabý v boji proti organizovanému zločinu.

Matka – autorkou námětu je Olga Scheinpflugová a jedná se o reakci na válku ve Španělsku. Matka vede v dramatu dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny (manžel padl v boji, protože nechtěl poskvrnit čest neslněním špatného rozkazu, syn Ondra zemřel v boji se zhoubnou nemocí, syn Jiří zahynul jako letec při pokusu o překonání výškového rekordu, dvojčata Petr a Kornel padnou v občanské válce), naživu zůstává jen Toni, jehož matka úzkostlivě střeží.
Jak správně napsal pan Macháček, v dramatu je proti sobě postaveno dvojí pojetí života: mužský princip, který stále směřuje k plnění úkolů nadosobních, přesahujících lidské soukromí, a princip ženský, soustředěný na zachování života, jeho nejzákladnějších hodnot. Žena v konfliktu těchto dvou elementů vždy trpí a doplácí.

E) Karel Čapek a pohádky

základní charakteristické rysy Čapkových pohádek:
1) Svět těchto pohádek není fantastický nebo vyloženě nadpřirozený. Pohádkové bytosti jsou polidštěny, víly, rusalky a další mají lidské vlastnosti, dokonce s lidmi přirozeně komunikují.
2) Místem děje jsou často skutečná místa (Úpice, Hronov ...).
3) U Čapka nenajdeme vyloženě „zlou“ postavu, loupežníci jsou spíše k politování, ostatní mají své „lidské“ slabiny.
4) Hlavním znakem je doslova rozkošná záliba ve vypravování, hromadění synonym, užívání novotvarů apod.

Devatero pohádek – a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (1932) – v souboru pohádek jsou spojovány tradiční pohádkové motivy s reáliemi soudobého světa

Dášňka čili Život štěněte (1933)

F) Další významná díla Karla Čapka
Zářivé hlubiny (1916) – povídková prvotina, psáno společně s bratrem
Boží muka (1917) a Trapné povídky (1921) – povídky, jež inklinují již k hlubšímu filozofičtějšímu pojetí (opakující se motivy tajemství, zázraku)
Loupežník (1920) – drama, lyrická oslava mládí, předvedená v kontrastu s opatrnictvím a zkostnatělostí starších
Ze života hmyzu (1922) – drama, alegorická komedie
Povídky z jedné kapsy (1929) – sám Čapek označil tyto čtenářsky oblíbené povídky jako noetické, v nichž poznává a objevuje skutečnost, a povídky justiční, kde převládá otázka jak trestat. Základní osou všech je pak hledání pravdy a spravedlnosti (např. Šlépěje, Básník, Rekord, Případ dr. Mejzlíka)
Povídky z druhé kapsy (1929) – i zde je osobitě zpracován detektivní žánr, odhaluje se zločin, opět se ale ozve pocit, že člověk není ve svém jádru zlý (např. O lyrické zloději, Sbírka známek, Balada o Juraji Čupovi).
První parta (1937) – román
Kniha apokryfů (1945) – ukázka slovesného mistrosvtví, apokryfy jsou zcela netradičním pohledem na známé historické události.

práce nebeletristického charakteru
Francouzská poezie nové doby (1920) – antologie, vynikající překlady
Hovory s T. G. Masarykem (1928 – 1935)
Marsys čili Na okraj literatury (1931)

Čapek je bezesporu demokrat a humanista. Nade vše ctil morálku, mravnost, lásku, srdečnost, víru v lidský rozum a cit. Není proto divu, že v revolučním hnutí viděl Čapek rušivý element ...

filmové adaptace:
Hordubalové (M. Frič, 1937)
Bílá nemoc (H. Has, 1937)
První parta (O. Vávra, 1937)
Krakatit (O. Vávra, 1948)
Čapkovy povídky (M. Frič, 1947)
O věcech nadpřirozených (1958)
Čintamani a podvodník (J. Krejčí, 1964)

zajímavosti:
V Čapkově vile se každý pátek scházeli tzv. „pátečníci“, tedy přátelé, kteří spolu probírali, kulturní a jiné problémy doby (T. G. Masaryk, nakladatel J. Firt, filozof F. Peroutka).