Karel Havlíček Borovský

narodil se: 31.10.1821 v Borové u Přibyslavi
zemřel: 29.7.1856 v Praze

Životopis:
Jeho otec se jmenoval Matěj Havlíček a matka se jmenovala Josefa Dvořáková.
Měl dva bratry a sestru.On sám byl druhorozeným dítětem. Źili v Borové u Přibyslavi.Otec byl kupcem a stal se i bankéřem. Borovská fara se stala Karlovým druhým domovem. V roce 1830 vstoupil malý Karel na hlavní školu. Později studoval na gymnásiu v Německém Brodě. V roce 1838 jej dokončil s výborným prospěchem. Jeho rodina se ocitla v chudobě. Poté studoval v Praze dvouletou filosofii a snaží se vypomáhat své rodině. Dokonale poznává a prosazuje požadavky chudých.Má se stát na přání svého otce advokátem.
To se však mění a – přes vůli otce - se chce stát knězem .V roce 1840 vstupuje do arcibiskupského semináře. Setrval tu jeden rok.Po té chce působit v Chebu,
jako učitel na gymnásiu. Nebyl přijat. Hodně cestoval a roku 1842 odjel do Vídně a pak do Moskvy. V roce 1844 opustil Moskvu. Připravil se tu i na spisovatelskou
dráhu. Zamiloval si spisovatele N.V.Gogola .Vrací se do Německého Brodu.
Umírá mu před jeho návratem otec. Zde navazuje mladý Karel přátelství s mladou ochotnicí Fany Wiedenhoffrovou. Odchází po té hledat existenci do Prahy.
Během života se oženil. Se svou rodinou žil v Kutné Hoře. Měl jednu dceru Zdenku a manželka se jmenovala Julie.
Mezi jeho přátele patřili: P.J.Špaček,Fr.L.Rieger,Fr.Palacký, B. Němcová a další.
Do roku 1855 žil Havlíček nedobrovolně v Brixenu. Potom se vrací domů do
Brodu. Dozvídá se o smrti své ženy. Je zdrcen.Odjíždí do Prahy. Vlastenci se mu však výhýbají. Havlíček nakonec umírá v Praze na pokročilou tuberkulózu. Z jeho pohřbu se stala velká lidová protivládní demonstrace.

Z.Nejedlý o něm řekl: od něho by se měla další
generace novinářů učit, jak se má
psát, česky, jadrně, lidově a přece
bohatě. Tak, jako K.H.Borovský by
měl vypadat lidový žurnalista.

Dílo Karla Havlíčka Borovského:

Byl to: - politický novinář
- epigramatik
- satirik.
Karel Havlíček Borovský byl velmi útočný a nesmlouvavý pokud šlo o svobodu našeho národa a jazyka.
Kritizoval rakouskou vládu, která nás tehdy utiskovala, její policejní aparát, úřednictvo a církev.
1/ Vydával revolučně zaměřené noviny, a proto byl jako nebezpečná osoba poslán do Brixenu do Tyrol. Zde byly velmi nepříznivé podmínky, vrátil se s podlomeným zdravím a zakrátko umírá.
Během života ještě před zatčením pracuje jako redaktor Pražských novin a jejich přílohy Česká včela.

2/ Psal epigramy: byly to básně zaměřené na vady lidské povahy nebo společenského zřízení. Byly velmi krátké a velmi ostře satiricky zaměřené.
Př.: Epigram selský.

„Farář dělá z chleba a vína
pro duše lidské
tělo a krev,
sedlák dělá tělem a krví
pro tělo kněžské
víno a chléb.“

Ruská konstitucí

- o carovi, který vyžaduje naprostou poslušnost od poddaných a velmožům umožňuje chudáky vykořisťovat.

Havlíček často využívá ve své tvorbě i lidové písně. V Brixenu napsal svá největší satirická díla, což svědčí o tom, že ani takto špatné prostředí jej nedokázalo zlomit.

- Napsal Tyrolské elegie.
Jsou to žalozpěvy z vyhnanství.Zde vše vážné popisuje s humorem. Je to opět satiricky zaměřené. Kritizuje tu rakouskou vládu a policejní aparát. Nebojí se zde přímo jmenovat rakouského ministerského předsedu Alexandra Bacha a sám se zde označuje za jeho pacienta.

Ve svých dílech píše o svém smutném loučení s rodinou a dětmi.Jeho humor se vytrácí a je zde vyjádřen hluboký cit a skutečná tíha loučení. S citem vzpomene na rodinou krajinu, na kostelík ve, kterém jako chlapec ministroval.

Z Brixenu psával dopisy i Františku Palackému.

-Dále napsal,,Král Lávra“
je to satira o zlém králi , který za svojí vadu uší trestal lid okolo sebe. Pravda však vyšla najevo.

-K další tvorbě patří ,,Křest svatého Vladímíra“
Zde byl inspirován pobytem v Rusku.
Osud boha Peruna je smutný , protože nechtěl poslouchat cara , byl za to odsouzen k trestu smrti oběšením a rozsudek mu byl změněn na utopení v Dněpru.

3/ Věnoval se novinářské práci: byl zásady , že noviny mají sloužit lidu.

4/ Působil i jako kritik.
Napsal kritikou Tylova románu,,Poslední Čech.“

Při tvorbě referátu o Karlu Havlíčkovi B o r o v s k é m bylo čerpáno z knihy „Karel Havlíček Borovský“ od autorky Mileny Beránkové.