Karel Hynek Mácha

Romantický básník a prozaik Karel Hynek Mácha se narodil 16. listopadu 1810 v Praze. V tzv. Svatopetrské čtvrti navštěvoval triviální školu. Potom chodil do hlavní školy, a to u Piaristů v Panské ulici. Nakonec absolvoval v letech 1824 – 1830 piaristické novoměstské gymnázium Na Příkopě. Musel zřejmě projevovat nesporné nadání, jestliže byl poslán na tyto školy, protože rodinná tradice ani postavení tomu neodpovídaly. Jeho otec byl mlynářem a krupinářem, matka byla dcera známého varhaníka.
Všude byla vyučovacím jazykem němčina, ale Mácha neztrácel české vědomí. Navštěvoval soukromé Jungmanovy kurzy české řeči a literatury. Setrvával v národním cítění a německy znějící druhé jméno Ignác si změnil na Hynek a po obrozeneckém zvyku před ně ještě připsal Karel.
Hodně četl a z knih si dělal výpisky, které se alespoň z části zachovaly. Oblíbil si barvité historické romány Waltera Scotta a zaujal ho George Gordon Byron, u kterého nalézal hodně společných témat. Jeho literární zájmy byly silné, rychle se vyhraňovaly a brzy se objevily první básnické pokusy. Nejdříve to byly německé básně datované rokem 1829 a hned další verše už české.
Od roku 1830 studoval vysokou školu nejprve filosofii a potom práva. Je doloženo, že se také přímo věnoval studiu psychologie, logiky a metafyziky.
Závažné místo v jeho zájmech měla úcta k historii spojující přítomnost se slavnější národní minulostí. Se svými přáteli podnikal výlety po českých hradech a jiných památkách. Mácha si sestavil dlouhý seznam spatřených hradů a zapisoval si své dojmy. Něco z těchto cest se později stalo podkladem literárního zpracování a něco se zachovalo jako kresby tužkou nebo perem. S přítelem putoval pěšky přes Rakousko do Itálie, do Benátek a k moři, potom do Terstu a přes Lublaň a Vídeň zpátky.
Po ukončení studií na vysoké školy přijal místo koncipienta v Litoměřicích. Tady vznikl požár, při jehož hašení Mácha onemocněl, zřejmě infekční chorobou, a zanedlouho v noci z 5. na 6. listopadu 1836 zemřel. Bylo mu 26 let.

Osobnost K. H. Máchy byla nejednou charakterizována. F. X. Šalda o něm řekl : „ Velikost Máchova jest a bude již, že byl statečný a silný i v zoufalství. Nezavíral oči před rozpory nitra a světa, života a touhy, skutečnosti a ideálu. Nevyplňoval parami a mlhami propasti, neklamal sebe a neklamal ani druhých.“
___
Máj
V této lyrickoepické básni K. H. Mácha popisuje krásu jarní přírody a zamýšlí se nad důvody lidského žití.
Záporným hrdinou básně je lupič, který čeká ve vězení na vykonání rozsudku smrti a přitom se mu vybavuje jeho život. Uvědomuje si, co ztrácí.
Autor sám sebe obsadil v básni do role poutníka, pozorovatele, ale současně se ztotožňuje s pocity vězně.
(lupič Vilém-„strašný lesů pán“ má dívku Jarmilu, tu mu svede jeho otec a Vilém ho zabije)
V básni je vyjádřeno vlastenectví : (…) Ach, zemi krásnou, zemi milovanou.
Kolébku mou - i hrob můj,
Matku mou, vlasť jedinou
I v dědictví mi danou,
Šírou tu zemi, zemi jedinou. (…)