Knihtisk

Už od pradávna se lidé snažili přijít na techniku, která by je vysvobodila z věčné zdlouhavé a přesto tak záslužné práce, jakou bylo opisování důležitých dokumentů a hlavně knih, jež v minulosti šířily především náboženské ideologie.

Na první způsob ulehčení si každodenní rutiny přišli již staří Číňané v 8. století, kdy se používal tisk z desky a od 11. století tisk pohyblivými typy. Další zemí, kde se nový způsob objevil, byla Korea v letech 1403 – 05. V Evropě se o vynález knihtisku zasloužil Němec Johannes Gutenberg asi v roce 1445. Jeho nápad spočíval v odlévání kovových liter z matric, v jejich sestavování do řádků a stran a v otiskování tiskařskou černí na dřevěném lisu. Takto byla vydána i nejstarší známá česky tištěná kniha „Kronika trójanská“ z roku 1468.

Dnes slouží tisk mezi nejrozvětvenější prostředek masové informace. Využívá se zde plně poznatků shrnutých ve vědní obor – polygrafie. Což je pracovní postup při výrobě tiskovin, při němž se tisková barva přenáší z tiskové formy na potiskovaný materiál. Podle použité tiskové techniky rozeznáváme: tisk z výšky, při němž tiskové formy mají vystouplý reliéf, jehož tisknoucí části jsou podstatně vyvýšeny nad netisknoucími, např. knihtisk nebo gumotisk.
tisk z plochy, když tiskové formy nemají reliéf, je založen na principu odpuzování mastnoty a vody,např. kamenotisk, ofset, při němž se obraz přenáší z tiskové formy na válec s pryžovým potahem a z něho na potiskovaný materiál
a nakonec je to tisk z hloubky, kdy jsou tisknoucí místa vyryta nebo vyleptána o různé hloubky pod úrovní netisknoucího povrchu formy.