Ladislav Stroupežnický

(1850-1892)

-představitel realismu
-realistický dramatik a spisovatel
-první dramatik Národního divadla
-psal humoresky realistická drama, historky, tragédie a komedie
-byl magistrátním písařem

Životopis:
Narodil se 6. Ledna 1850 v rodině správce Cerhonického panství. V mládí se choval povýšeně a nedokázal vyjít s učiteli i se spolužáky a také pro špatný prospěch byl ze studií v Písku vyloučen. Pracoval u svého otce na zámku , 11. Srpna 1867 v noci při číhané omylem vystřelil po hajném. Nato v náhlém pominutí smyslů obrátil hlaveň pušky proti sobě a stiskl spoušť. Rána mu způsobila těžká zranění, utrhla mu spodní čelist a nos, ale nezabila ho. Rok strávil v nemocnici. Do té doby než mu udělali plastiku, nemohl mluvit. Během této doby si doplňoval své chabé vzdělání a poprvé se pokoušel o literární práci.

Začínal s drobnými povídkami-humoreskami, kterého proslavili a on, opojen úspěchem, odešel do Prahy, kde se živil nuzně jako magistrátní písař. Psal a pokoušel se o drama.Když se začalo budovat Národní divadlo , stal se jeho prvním dramaturgem .Svou práci vykonával poctivě a velmi horlivě.Vytvořil si spoustu nepřátel, ale jeho přísnost vůči dramatikům přinesla ovoce v produkci kvalitní dramatické literatury.Sám proslul první českou realistickou hrou ,,Naši furianti" , která se odehrává v rodných Cerhonicích. Hraje se dodnes.V roce 1890 se Stroupežnický oženil, ale již po dvou letech, uštván prací, podlehl těžké nemoci. 11.srpna 1892 zemřel a bylo to přesně na den po pětadvaceti letech, co si způsobil zranění, kterého provázelo celý život.
Ladislav Stroupežnický je pochován na Olšanských hřbitovech.
Díla:
-realistické historky-,,Zvíkovský rarášek"
,,Paní Mincmistrová"-(vznikl film ,,Cech panen kutnohorských")
-komedie-,,Vojtěch Žák"
-tragédie- ,,Na Valdštejnské šachtě"
,,Václav Hrobčický z Hrobčic"
,,Pan Měsíček obchodník"
- veselohra- ,,Naši furianti"- komedie s prvky nářečí a situačního humoru

,,Naši furianti"-hra má přes třicet účinkujících.
-a její konflikt je prostý.Vysloužilec Bláha po dvaceti letech vojenské služby žádá honického starostu Dubského o místo ponocného. Ten mu i se svou ženu přeje. Ale ročních 130 zlatých by se hodilo i úlisnému krejčímu Fialovi. Jak ve dne šít a v noci hlídat sice neví,ale ohání se svými sedmi dětmi. Při sporech často nejde o věc, ale o osobní zájmy.Hlavní vliv mají dva sedláci, Dubský a Bušek.Ti jsou právě však v nevůli dík sporu o věno a Dubského navíc mrzí, že Bušek pytlačí.-Je jisté, že obci by svobodný voják prospěl líp, ale Bušek nemůže Bláhovi odpustit, že si spolu s kamarádem, ševcem Habšperkem, zakládají na svém rozhlednu.Oba zamlada poznali svět a sedláky, z nichž „žádnej nepřišel dál než do Strakonic", mají za nevzdělance. Bušek tedy přeje Fialovi. Vychytralí krejčík si troufá. Bláhu pomluví ženě radního Šumbala, že muže obehrál v kartách. Navede dceru Kristýnu, a ta napíše a vyvěsí paličský list: "Jestli nezvolí hromada za ponocnýho Bláhu - na ves sedne ze čtyř stran červenej kohout....."
Průhledná intrika na čas uškodí Bláhovi. Ale když jde do tuhého, dokáže vtipný Habršperk, že byl výhrůžný list psán Kristýninou rukou. Věc pak vezme rázně do ruky selka Dubská. Přiměla Fialu k doznání špatnosti a výbor se konečně rozhodne pro Bláhu. Bušek si mezitím odskočí na zajíčka. A protože mu Bláha v obraně cti řekl, že je nevzdělanec, postaví si proti usnesení hlavu. Dojde k hádce, tu však přichází četník vyřešit, kdo u panského lesa střílel. Bere si za vděk Habršperka, ať poví, kdo pytlačil. Švec svou odpovědí vesele napíná četníka i prvního radního, až Bušek musí s pravdou ven, že se dal od taškaře Fialy napálit.....A tak i Habršperk, pasoucí se na sedlákově strachu - dotyčného sedláka "nepozná".