Lidová slovesnost jako inspirační zdroj naší literatury

Lidová slovesnost má své počátky ještě před vznikem prvních písemností a rozvíjí se až dodnes, své těžiště má v lyrických písních a baladách. Vyvíjela se vedle písemnictví především prostřednictvím písní (nejživější projevy). Dalšími formami jsou balady, pohádky, pověsti, proroctví, přísloví, pranostiky, lidová rčení, vyprávění ze života, anekdoty, pověry. Má jednoznačně kolektivní charakter, vyjadřuje názory, postoje a cítění kolektivu. Významná je i folklórní tvorba, nejprve vesnická, pak městská. Objevuje se tématická utilitárnost (prostí lidé, láska, pověry, práce, přírodní jevy) i přes improvizovanost projevu (např. vsuvky – tralala, carara), tím vzniká variabilita (pokud nějaké slovo vypadne, lidé si ho rychle domyslí), polyfunkčnost a rozvíjí se komunikativnost. Synkretičnost lidové slovesnosti spočívá ve spojování různých žánrových postupů. Do pololidové tvorby patří kramářské písně, knížky lidového čtení (bez autora), interludia apod. Písemnou neprofesionální formu mají pak i písmácké paměti (kroniky obcí), příležitostné verše a nápisy. Zlidovělá tvorba je např. i naše hymna Kde domov můj, kterou otextoval Josef Kajetán Tyl na hudbu Františka Škroupa.

F. L. ČELAKOVSKÝ
– SLOVANSKÉ NÁRODNÍ PÍSNĚ
– MOUDROSLOVÍ NÁRODU SLOVANSKÉHO VE PŘÍSLOVÍCH
– psal OHLASOVOU POEZII, tj. využívající postupů a prostředků lid. slovesnosti
– OHLASY PÍSNÍ RUSKÝCH – epické skladby, vznikly na podkladě starých
ruských BYLIN (pověsti – např. ILJA MUROMEC),
hlavní hrdina mstí zavraždění nevinného člověka,
řada paralelismů, rusismů a epitet
– OHLASY PÍSNÍ ČESKÝCH – lyrické skladby s výjimkou epické TOMAN A LESNÍ
PANNA – sestra se loučí s bratrem a varuje ho
aby nejezdil za svou dívkou, on za ní
přesto jede a najde v jejím náručí
jiného mládence

JACOB A WILHELM GRIMMOVÉ
– zabývali se lidovou slovesností a germánskou mytologií
– POHÁDKY BRATŘÍ GRIMMŮ – německé lidové pohádky, jejich
názory na lidovou slovesnost jako zrcadlo
národní povahy ovlivnilo i K. J. Erbena

K. J. ERBEN
– neužíval ohlasové techniky, nesnažil se líčit české poměry, sbíral pohádky, písně
básničky a legendy, přesvědčen, že ve folklóru je uchován lidový mýtus o světě a zásady lidské společnosti. Popisuje mezilidské vztahy, vztahy matky a dítěte, marný boj s osudem, motiv viny a trestu, „co sudice komu káže, lidské slovo nerozváže“, řada pověr, svět pohanské mytologie, každá vina je potrestána, křesťanská víra
- PROSTONÁRODNÍ BÁSNĚ A ŘÍKADLA – sběratelství na evropské úrovni

B. NĚMCOVÁ
– NÁRODNÍ BÁCHORKY A POVĚSTI – pohádky, pověsti, legendy (CHYTRÁ
HORÁKYNĚ), vlastní převyprávění lidové látky
– SLOVENSKÉ POHÁDKY A POVĚSTI – národopisný a sběratelský zájem

Mezi lidovou slovesnost řadíme i obsahy písní (F. L. ČELAKOVSKÝ, K. J. ERBEN)