Literatura doby pobělohorské

Baroko (16 – 18 stol.)
Barokní umění vzniklo z pocitu člověka nedůvěřujícímu rozumu. Dochází k absolutizaci (zdůrazňování víry).
Hrdina se odvrací od přírody a světa, pohled z vnějšku zaměřuje ke svému vnitru. Zdůraznění v duchovnosti, zdůraznění spíše záporných jevů, pocity bezmocnosti, utrpení a bolesti.
Monumentalika = snaha ohromit člověka. Klade důraz na citovost, vnitřní napětí, zásada kontrastů (zlo proti dobru).
Architektura – mohutné velkolepé stavby, bohatá vnitřní výzdoba chrámů. Kryštof a Kilián Dieseuhoferiové, Giovani Santini. Např. kostel na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.
Sochařství sochy jsou většinou zachyceny v dramatickém pohybu. Vyjadřují vnitřní napětí i patetická gesta. Sochaři: Matyáš Brown.
Malířství – Petr Paul Rubens, Rembrant. U nás: Karel Śkréta a Petr Brandl.
Hudba: Johan Sebastian Bach. U nás: Josef Mysliveček, Jakub Jan Ryba.
V literatuře se aktualizují typické středověké žánry, legenda, duchovní píseň, epos.

EVROPSKÁ LITERATURA
Itálie: Torquato Tasso (1549 – 1595) svým dílem Osvobozený Jeruzalém popisuje obléhání a dobytí Jeruzaléma křesťanským vojskem.
Anglie: John Milton (1608 – 1674) vytváří monumetální náboženskou epopej Ztracený ráj, v níž se střetává samostatné lidské rozhodování s nátlakem boží vůle a neodvratného osudu.
Španělsko: Pedro Calderón de la Barca (1600 – 1681) je známý dramatik zlatého věku španělské literatury. Ve svých komediích zpracovává výjevy ze všedního života a v náboženských dramatech a tzv. tragédiích cti řeší rozpor povinnosti a citu, lásky a odplaty. V dramatu Nejnestvůrnější žárlivost manžel zabíjí svou ženu, aby nemohla patřit někomu jinému. V tragédii Lékař své cti muž rukama lékaře zabíjí svou ženu pro pouhé podezření z nevěry. Jeho nejznámější drama je Soudce zalamejský kapitán královského vojska svedl dceru venkovského rychtáře Crespa a odmítá se dívkou oženit. Otec ve funkci soudce odsuzuje vojáka k trestu smrti a král dodatečně tento rozsudek schvaluje a tak se staví na stranu potupné cti.

LITERATURA U NÁS
V bitvě na Bílé hoře r. 1620 byl zlomen odpor české šlechty a měst proti Habsburkům. Následuje útlak politický, národnostní i kulturní. Právně byl položen vydáním tzv. Obnoveného zřízení zemského (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu), které zaručovalo Habsburkům dědičně český trůn, zrovnoprávňovalo s češtinou němčinu, povolovalo jen katolické náboženství. Česky psaná literatura vymizela. Rozvíjela se především venkovská ústní lidová slovesnost - pověsti (Blaničtí rytíři), pohádky s postavou Honzy, zpívané balady (Osiřelo dítě), lyrické lidové písně (O robotě a verbířství). V městech vznikaly tzn. jarmareční neboli kramářské písně. Náměty tragické, ale zpracování působilo až komicky, plnily funkci zpravodajskou a výchovnou.
Literatura doby pobělohorské se dělí do tří supin:
1. Oficiální tvorba – v této době působí takzvaní puristé, kteří se snaží očistit češtinu od zkomolených výrazů. Snaží se o přehnanou jazykovou čistotu. (Václav Jan Rosa – „Čechořečnost“ – latinská mluvnice češtiny).
Bohuslav Balbín – zabývá se studiem historie, uvědomujme si špatný stav češtiny v 17. století. Vydal dílo „Obrana jazyka českého“ knižně vyšlo až v době Národního obrození. Hájí právo národa na vlastní jazyk. Kritizuje odnárodňující se šlechtu a politiku Vídeňského dvora.
2. Pololidová tvorba – tvoří přechod mezi oficiální tvorbou a lidovou slovesností. Typickým žánrem jsou tzv. intermedia = mezihry, původně krátké frašky, které hrály učitelé s žáky o přestávkách mezi vážnými hrami. Šlo o výsměch sedlákovi, jeho ženě apod.
Patří jsem tvorba „písmáků“ (lidé, kteří se snažily zobrazit život v současné době) např. selské vzpoury, písmácké kroniky.
„kramářské písně“ (jarmareční) pojednávali o zajímavých příhodách pro tehdejší lidi (o zločinech, válkách, zázracích), zpívali se o jarmarcích, byly doprovázeny obrázky, někdy recitovány či prodávány texty.
3. Ústní lidová slovesnost – oblíbené byly balady (Osiřelo dítě, utonulá).
Pověsti, napři. Pověst o Blanických rytířích.
Pohádky, lidová dramata – vznikala z náboženských orientovaných vánočních a velikonočních her. Jsem patří i loutkové hry (Matěj Kopecký)

Exulantská literatura – čeští exulanti odcházeli do Polska, do Německa a na Slovensko.
Pavel Stránský – „O státě českém“ (latinsky) jde o obhajobu předbělohorských Čech.
Pavel Skála ze Zhoře – „Historie církevní“ slouží k obhajobě minulosti.
Nejvýznamnější představitel exulantské literatury byl
Jan Ámos Komenský
Život: Narodil se v roce 1592 v Nivnici u Uherského Brodu. V 16 letech začíná studia v přerovské bratrské škole. Potom studoval v zahraničí v Heidelbergu a Herbornu. Potom se vrací do Přerova. Působil jako kněz ve Fulneku. Po útěku z Fulneku přišel o dvě děti a ženu. Roku 1628 odchází do vyhnanství. Navštívil Polsko, Anglii, Uhry, Holandsko a Švédsko. Po roce 1656 se usadil v Amsterodamu a roku 1670 zde umírá.
Dorozuměním mezi národy chtěl najít prostředek jak zabránit válkám. Míru je možno dosáhnout rozšířením vzdělání. Chtěl dát lidstvu souhrn všeho vědění .
Tvorba: jeho tvorba obsahuje jak pansofické tak renesanční ideály, tak i barokní postoje k víře a rozumu. Z událostí bělohorských se ve spisku Listové do nebe (1619) věnuje postavení chudých. V pojednání O poezii české (1620) se zabývá časoměrnou prozódií, překládá biblické žalmy a veršované ponaučení do češtiny.
Labyrint světa a ráj srdce
Dílo alegorické. Námětem je pouť světem zobrazeným jako město s bludištěm ulic, které jsou odděleny hradbami a představují jednotlivé vrstvy obyvatel podle stavů. Lidé se snaží proniknout do hradu Štěstěny (Fortuny) – touží po bohatství, svět sice vypadá jako uspořádaný, ale mezi lidmi vládne nenávist a závist. Proto se Poutník uzavírá sám do sebe obrací se k víře v Boha, který může svět zachránit. Provází ho Všudybud (představuje pravdu) a Mámil (iluze, falešné představy).
Kšaft umírající matky Jednoty bratrské
Dílo napsal po uzavření vestfálského míru, který zmařil naději na návrat do vlasti. Autor se loučí s Čechami, odkazuje národu všechny hodnoty, které JB vytvořila a věří, že Čechové budou znovu vládnout své zemi.
Hlubina bezpečnosti - dílo náboženské, zdůrazňuje víru v Boha jako jedinou jistotu.
Listové do nebe - jako dopisy chudých, kteří je posílají Kristovi do nebe a žádají pomoc.
PEDAGOGICKÉ SPISY
Didaktika - shrnují základní vyučovací metody a zásady: škola pro všechny od nejútlejšího věku, postupovat od praxe k teorii a od jednoduchého ke složitému, motivovat žáky (mají vědět proč se učí), vyučovat zábavně a názorně, opakovat, procvičovat a také zkoušet, neužívat fyzických trestů, nejenom vyučovat, ale i vychovávat.
Svět v obrazech (Orbis pictus) - učebnice cizích jazyků postavená na principu názornosti.
Brána jazyků otevřená - učebnice latiny.
Škola hrou (Škola na jevišti, Schola ludus)- rozhovory zdramatizované do scének ze životní praxe.
Informatorium školy mateřské - týká se výchovy dětí v předškolním věku.
5.1.1 DÍLA VŠEVĚDNÁ
Poklad jazyka českého - naučný výkladový slovník, bohužel z větší části shořel.
Divadlo veškerenstva věcí - encyklopedie shrnující poznatky o světě, část shořela.
Cesta světla, Anděl míru – obě díla obsahují plány na vytvoření celosvětové mírové organizace, která by zaručovala do budoucna vyloučení válečných konfliktů mezi národy.