Literatura doby pobělohorské

-Baroko – umělecko-kulturní směr, vznik v Itálii, poté se šíří do všech katolických zemí, konec 16. stol + celé 17. stol. Poslední jednotný směr pro celou Evropu, spojeno s protireformací (proti změnám v církvi). Nejvýznamnější velmocí v Evropě Španělsko, moc přechází do rukou církve. Katolická má největší význam, ostatní utlačovány.
- v téhle době vzniká Jezuitský řád- zakladatel Ignác z Loyoly – je s ním spojena cenzura, inkvizice, čarodějské procesy
- období 30ti-leté války, 1620 – Bitva na Bílé hoře – doba Pobělohorská.
Znaky – důraz na city a pocity člověka, nevíra v rozum, odvrácení od přírody, člověk se uchyluje k nitru a víře v Boha, je bezmocný a žije pomíjivý život, víra v nadpřirozeno, zveličování záporných jevů, protiklad ducha a hmoty (duch je důležitý), prižnost a spor

Architektura – nejčastěji se staví církevní stavby, zámky, jsou velké, zdobené, nepravidelné tvary (oblouk, křivka) – Klementinum v Praze, architekti – Dienzenhoferové
Malířství – malují se niterné pocity, kontrast světla a stínů, malíři – Brandl, Caravaggio
Hudba – objevuje se opera a sonáta, skladatelé Bach, Michna
Literatura ve světě – objevuje se napětí, dramatické extrémy, žánry legenda, duchovní píseň, důležitá symbolika Boha, člověka
Anglie – John Milton – působil v politice, podporoval Cromwella, věřil v republiku, pocházel z bohaté rodiny, psal básně v angličtině, italštině, latině, mluvil hebrejsky, řecky atd., byl respektovaný národní básník, cestoval po Evropě, žil v Itálii, poté kvůli revoluci se vrátil do Anglie, nešťastně se oženil (proto podporoval rozvod a tím šokoval), podporoval popravu krále, na konci života oslepl a to ho ovlivnilo v tvorbě. Na konci vlády kritizoval Cromwellovy chyby a byl krátce vězněn.
„Ztracený ráj“ – inspiroval se Biblí, Ilias, Odyssea, když byl slepý a dílo si musel pamatoval, napsal ho zdařile, neužívá starý jazyk (archaismy), v díle jsou dvě linie – vyhnání z ráje (přirovnáno k lidskému životu) a pád andělů. Přirovnání: Adam - Milton, Satan – Cromwell
- další spisovatelé – Itálie – Tasso, Španělsko – Pedro de la Barca

Česká literatura – poznamenána stavovským povstáním a 30. letou válkou, hodně učenců odchází kvůli víře do zahraničí. Hrdina je světec, ovlivnění Nepomuckým a Sankanderem
Domácí větev- Fridrich Bridel – jezuita, překládal (z němčiny a latiny), profesor rétoriky a poetiky, psal básně i prózu, vystudoval teologii i filozofii, řídil tiskárnu v Klementinu. Po vzoru misionářu žil v chudobě, staral se o nemajetné děti. Oblíben u šlechty (v té době nezvyk), zemřel na mor, díla „Život svatého Ivana“ legendy, „Co bůh? Člověk?“ básnická skl.
Bohuslav Balbín – jezuitský kazatel, učitel, historik, pocházel z rytířského rodu, hájil český jazyk, psal výhradně latinsky – díla chtěl dostat ke šlechtě
dílo: „Obrana jazyka slovanského, zvláště českého“ – hají češtinu

Exulantská tvorba – centrem město Hallei, byla zde tiskárna a Polská města
Jan Ámos Komenský (1592 – 1670) – učitel národů, zakladatel moderní pedagogiky, pochází z Nivnice (uherská Brod), studoval na bratrských školách u nás v Přerově a na německé univerzitě. Pracoval jako učitel ve Fulneku a Přerově. Hodně cestoval a ztratil mnoho rukopisů. Odešel do polského Lešna (kvůli náboženství), kde mu při požáru shořel všechen majetek a materiál ke slovníku „Poklad jazyka českého“. V roce 1640 byl pozván do Anglie, později do Švédska na založení Akademie věd. Vše co psal, bylo určeno českému národu, i když věděl, že se do Čech nevrátí, začal psát latinsky.
- hodně ho ovlivnila smrt (mor) své první manželky a dětí, i druhé manželky
- pobýval v Holandsku, pozval ho kupec, zde učil, pochován v Naardenu (Holandsko)
Dílo:
1. Filozofické
a) „Listové do nebe“ – formou dopisů, fiktivní (jako), chudí si stěžují Kristovi, Kristus je utěšuje a napomíná bohaté, aby jim pomáhali a všichni žili podle božích zákonů.
b) „Kšaft (závěť) umírající matky, jednoty bratrské“ – česky, vyjádřil myšlenku, že JB splnila svou funkci a historickou úlohu , její odkaz je dědictvím pro celý národ
c) „Truchlivý“ – spor mezi Truchlivým, Rozumem, Vírou a Kristem, hledá východ z nejistot
2. Pedagogické
a) „Brána jazyků otevřená“ – první jazyková učebnice latiny – přeložená do 16ti jazyků.
b) „Svět v obrazech (Orbis pictus) – první obrázková učebnice na světě, ve které spojuje jazykové i názorné vyučování a má 150 kapitol.
c) „Informatorium školy mateřské“ – rady matkám a dívkám o výchově dětí předšk. věku.
d) „Škola hrou“ – osm divadelních her, pomoc žákům dobře mluvit
e) „Velká didaktika“ – Didactica magna – zásady vyučování a výchovy, první odborné pedagogické dílo na světě, přeloženo do všech jazyků,- vznikají nové předměty – např. astronomie, fyzika, tělocvik, pracovní vyučování. Preferuje domluvy – odsuzuje tělesné tresty – připouští je u chlapců, spíše dát důtku – u špatné povahy vyloučení.

Labyrint světa a ráj srdce - putování labyrintem, který má podobu města. Toto dílo je považováno za vrcholné. Hlavní postavou poutník (autor), který putuje po světě. Má dva průvodce Všezvěda a Všudybuda (lidská zvídavost) a Mámila (ustálený pohled na svět). Průvodci klamou, přitom by měli pomáhat. Potkává historické osobnosti např. Aristotela, Platona, Cicerona. Poutník zůstává divným filozofem a bloudem.
- Ráj – protiklad labyrintu, poznání zásad křesťanství, Místo epiky nastupuje prvek lyrický, úvaha rozjímání, hledání vystřídal klid, zmatky jistota nalezení, pesimismus se mění v radostný optimismus.
- Děj v Ráji se nejprve rozvíjí v opozici k Labyrintu – Kristus jako další zasvětitel střídá Všudybuda a Mámila, od kterých dostal uzdu a brýle. Od Krista dostává poutník knihu (Bibli). Smysl ráje je závažnější, musí projít labyrintem, aby trefil domů a našel slávu Boží
Původní rukopisná verze z roku 1623 – je věnována Karlu Staršímu ze Žerotína (významný politik té doby, šlechtic), vydání pochází až z roku 1631 a je vytištěno bez udání místa tisku (někteří si myslí, že snad bylo toto dílo vytištěno v míšeňském Perně, jiní: že v polském Lešně).
Druhé vydání je z roku 1663 a bylo vytištěno v Amsterodamu. Komenský změnil původní název Labyrint světa a Lusthaus srdce (tj. letohrádek, besídka nebo zátiší srdce) na: Labyrint světa a ráj srdce
Labyrint měl (podobně jako ostatní útěšné spisy) v době těžké společenské a národní krize posilovat a utěšovat; nabádal, aby se lidé tak jako poutník v Labyrintu nespokojovali s tím, co se jim nabízí, ale aby vše kriticky zkoumali, než se přesvědčí a uvěří, kde je skutečná pravda.
Komenský pokládal Labyrint za útěšný náboženský traktát, za teologický spis, za nábožensko-vzdělavatelné pojednání; tak jej představuje svým čtenářům. Zároveň však Komenský pociťoval, že se Labyrint traktátu vymyká, proto nazývá svůj spis obrazně i dramatem.
Traktátem (ale ne zcela) je teprve druhá část, vlastní Ráj srdce – je to zduchovnělá paralela první části Nalezneme zde kolísání mezi žánrem útěšného charakteru a beletrií křížení žánrů.
Má společné rysy s žánrem alegorického putování, s žánrem utopie, s náboženským či mystickým zjevením, světským cestopisem a autobiografií. Jsou zde zachyceny 2 věčné protiklady: svět se všemi svými špatnostmi a nedostatky x Bůh, absolutní ideál, podle něhož je třeba žít, tedy dualismus hmoty a ducha.