Mýty o stvoření světa a vzniku člověka

Izrael, Řecko, Polynésie

Vzhledem k tomu, že mysterium počátku a konce hraje v lidském myšlení jednu z nejdůležitějších rolí, nepřekvapí nás, že si každá kultura vytvořila vlastní, často velice propracované představy o procesu stvoření.

Ke srovnání jsem si vybrala mýty tří národů, které si v době, kdy tyto mýty vznikaly, byly velmi vzdáleny.

Izrael

Židovské představy o vzniku světa a člověka jsou velmi podrobně popsány v biblickém Starém zákoně (popisuje je 1. a 2. kapitola knihy Genesis).

Na počátku byl bůh stvořitel sám uprostřed prázdnoty a pohyboval se nad temnými prvotními vodami. Silou jeho ducha a slova vzniklo ve vesmíru světlo a oddělilo se od temnoty, aby tak vytvořilo den a noc. Byl den první. Druhého dne pak bůh stvořil oblohu, jež dělí vody propasti od vod vesmíru. Třetího dne vyzvedl z vod souš a nazval ji zemí, a na ní dal vyrůst rostlinám. Čtvrtého dne na obloze umístil slunce, měsíc a hvězdy. V den pátý stvořil živé bytosti v oceánech a ptáky v povětří. Šestého dne zaplnil zemi zvířaty všeho druhu a nakonec stvořil podle obrazu svého člověka, aby vládl nad tou spoustou živých bytostí, a dal mu rostlinnou a živočišnou říši k užívání. Sedmý den pak posvětil jako den odpočinku.

Druhá kapitola knihy Genesis popisuje stvoření člověka podrobněji. Bůh vytvořil člověka z hlíny a vdechl do něj život. První lidskou bytost, Adama, pak zavedl do rajské zahrady Edenu. Uprostřed zahrady stály dva stromy - strom života a strom poznání dobrého a zlého, jejich ovoce měl člověk zakázáno jíst. Kdyby okusil ovoce ze stromu poznání, zemřel by. Plody z ostatních stromů však jíst mohl. Bůh také Adama vybídl, aby pojmenoval všechna zvířata a rostliny, jež stvořil. Poté ho uspal a vyňal mu žebro, z kterého stvořil ženu - Evu.

V tuto chvíli přichází na scénu had. Nejprve se ženy vyptal na zapovězený strom a pak ji přesvědčil, že když ochutná jeho plod, nezemře ani ona, ani Adam. Naopak, budou moudří jako bůh a budou znát rozdíl mezi dobrým a zlým. Eva tedy pojedla ze stromu poznání a dala okusit i Adamovi. V tu chvíli si oba uvědomili svá těla a snažili se zakrýt svou nahotu.

Bůh stvořitel pak zavolal Adama a tázal se jej, proč se skrývá. Nato Adam objasnil, že se bojí, protože je nahý, a bůh se zeptal, zdali jedl ovoce zapovězeného stromu. Muž se přiznal, ale řekl, že jej navedla žena, ta zase označila za viníka hada. Bůh hada proklel a lidský pár odsoudil k životu plnému dřiny a utrpení. Poté je vyhnal z Edenu, aby nemohli pojíst ovoce ze stromu života, čímž by získali nesmrtelnost. A rajskou zahradu dal střežit cheruby s plamennými meči.

Tento mýtus o vzniku světa se od ostatních odlišuje především tím, že z formování kosmu vylučuje ženský princip a že stvořitelem je pouze jediný bůh.

Řecko

Představy antických Řeků o vzniku světa zaznamenal básník Hésiodos v 8. století př. n. l. ve svém eposu Zrození bohů. Mýtus později převzali Římané.

Na počátku všeho byl jen Chaos, nezměrný, pustý a prázdný prostor. Jako první z něj povstala věčná tma (Erebos) a noc (Nyx), z nich vzniklo věčné světlo (Aithér) a světlý den (Hémerá). Poté se zrodila země Gaia, podsvětní propast Tartaros a všeoživující láska Erós. Gaia ze sebe zplodila Úrana (nebe) a Ponta (moře). S oběma svými syny měla krvesmilné vztahy. S Úranem se jí narodilo dvanáct dětí, šest synů a šest dcer. To byl rod Titánů, z nichž pochází pokolení olympských bohů. Nato zplodil Úranos Kyklópy, trojici božstev bouře, kteří se vyznačovali obrovskou silou a zručností. Nakonec Gaia Úranovi porodila nestvůrné Hekatoncheiry, z nichž každý měl padesát hlav a sto rukou.

Úranos všechny své potomky uvěznil v Gaiině těle, kde žili v hrůze z jeho moci. Gaia si však umínila, že se její děti musí osvobodit. Vytvořila proto z pazourku velký zubatý srp, aby Úrana vykleštila a potrestala ho tak za příkoří, které jim způsobil. Gain plán nakonec provedl Kronos, nejmladší z Titánů. Tomu nakonec Úranos nedobrovolně přenechal vládu nad světem.

Kronos si vzal za manželku svou sestru Rheu. Spolu měli šest dětí (Hestii, Démétér, Héru, Háda, Poseidóna a Dia), které však Kronos až na jediné spolykal, aby se vyhnul kletbě, která říkala, že ho jeho děti svrhnou z trůnu (zabít je nemohl - bohové jsou nesmrtelní). Tím šťastným, kterého nesnědl, byl nejmladší Zeus. Když se narodil, Rhea svému muži místo dítěte předložila jen kámen zabalený do zavinovaček. Kronos nic nepoznal a tak mohla šťastná matka syna ukrýt na Zemi, kde se o něj staraly nymfy Adrástei a Ídai, které ho krmily mlékem božské kozy Amaltheie a včelím medem.

Když Zeus vyrostl, rozhodl se, že povstane proti Kronovi a zbaví ho vlády. Začal tím, že osvobodil své sourozence - donutil Krona aby je vyvrhl. Sourozenci se připojili na stranu svého osvoboditele. Jejich otec si na pomoc zavolal ostatní Titány. Třebaže všichni nepřišli, podařilo se mu Diův útok odrazit. Ve chvíli největší nouze přišli Diovi pomoci obrovští jednoocí Kyklópi a navíc se k němu přiklonili i někteří Titáni, protože byli nespokojeni s Kronovou nadvládou (mezi nimi byl i Prométheus).

Nakonec se Diovi a jeho spojencům podařilo Krona přemoci a získat tak vládu nad světem, o kterou se losem rozdělili ti, co měli na jejím zisku největší podíl. Poseidónovi připadlo moře, Hádovi podsvětí a Diovi nebe a země.

Takhle řecká mytologie vysvětluje vznik světa. Kdo ale stvořil člověka? Některé prameny (ale kupříkladu Hésiodos ne) připisují stvoření lidstva Titánu Prométheovi. Ten prý vytvořil první lidi z hrudek hlíny a později jim daroval dokonce oheň, za což byl krutě potrestán (přikován na skálu na vrcholu Kavkazu).

Řecké báje jsou zajímavé především tím, že bohové v nich vystupující mají hodně lidských vlastností a většinou nebývají jednoznačně dobří nebo jednoznačně zlí.

Polynésie

Takto si vznik světa představovaly maorské kmeny z Polynésie:

V temnotě chaosu před vznikem světa existovaly dvě prastaré bytosti, zrozené samy ze sebe: Te Po (ztělesnění moci) a Te Kore (pustá prázdnota). Zplodily první božstva polynéského pantheonu - Ranginuiho (otce nebe) a Papatuanuku (matku země). Ti přivedli na svět všechny ostatní bohy.

Ranginui je nebeský otec, z něhož vychází světlo, zatímco Papatuanuku je zbožštěním země, papa. Pár se spojil v milostné obětí, jež mělo trvat celou věčnost, tak byla počata další božstva. Těmto potomkům se však zdálo, že prostor mezi těly jejich rodičů, nebem a zemí, je čím dál tím stísněnější, proto se rozhodli je od sebe oddělit. Ale vypadalo to, jako by všechny jejich pokusy byly odsouzeny k nezdaru. jeden z potomků, bůh války Tumatauenga, radil, aby své rodiče zabili a tak problém vyřešili jednou provždy. Jeho sourozenci s tím však nesouhlasili a za trest mu místo války svěřili jen péči olidstvo. Za to Tumatauenga předal lidskému rodu (tedy Maorům) svou touhu po válce a násilí.

Nakonec musel Tanemahuta, bůh lesů a posléze i světla, navrhnout pragmatičtější řešení - za pomoci vysokých stromů zvedl Ranginuiho z Papatuanukuina těla a nechal jej podepřít, aby tak zůstal navěky, i když bůh nebes těžce snášel odloučení od své choti. Poté zemi zaplavilo světlo a všechny bytosti skryté předtím mezi těly prarodičů, začaly růst a množit se.

Tento mýtus byl zaznamenán v 19. století J. Whiteem na základě ústní tradice. Je zajímavé, že příběh o nebeském bohu a matce zemi je, kteří se musí odloučit, aby vytvořily prostor, v němž může existovat život, je znám v z jiných kulturních prostředích. (například v egyptském vyprávění o Gebovi a Nut)

Každý z výše uvedených mýtů pochází z jiného (a velmi odlišného) kulturního prostředí, než zbylé dva mýty. Proto je celkem pochopitelné, že si nejsou příliš podobné.

Je ale zajímavé, že v některých detailech se přeci jen shodují. Třeba člověk vznikl z hlíny podle Řeků i bible a krvesmilstva se dopouštěli bohové polynéští i řečtí (činili tak z nedostatku partnerů). Dalších podobných věcí by se jistě našla spousta.

Jak mýty vznikaly, přesně nevíme. Víme však, proč vznikaly - člověk si přál mít pro všechny věci nějaké vysvětlení. Když nenacházel žádné racionální, přistoupil na řadu mýtus, který dokázal vysvětlit i tak složité věci jako je třeba vznik světa.

Použitá literatura: Malá československá encyklopedie - 2.díl (kolektiv autorů), Bible, Světové mýty (Michael Jordan), Bohové a hrdinové antických bájí (Vojtěch Zamarovský)