Národní obrození ve 20. až 30. letech 19. století

II. období Národního obrození - 20. léta
Jungman a jeho kolegové - snaha o aktivní přístup k jazyku - chtějí nejen přijímat dosavadní umění, ale chtějí vytvářet nové umění a literární hodnoty.
Josef Jungman (1783 - 1847), narodil se u Berouna, absolvoval gymnasium, filosofickou a právnickou fakultu, profesor češtiny - učitel na gymnáziích, prefektor, rektor Karlovy university. Má stejný význam jako Dobrovský pro rozvoj literatury. Jungman viděl budoucnost optimisticky, věřil české literatuře, národu i jazyku. Byl neoby-čejně všestranný člověk - nadaný spisovatel, básník, překladatel, literární vědec a historik, organizátor kulturního života národa, verše v češtině. První autor romance: Oldřich a Božena. Tvorba překladatelská: Schiller, Goethe, Chateubriand, Milton - důkaz, že čeština je schopna vyjádřit náročná umělecká díla. Literární historie: 1816 - vyšlo nařízení rakouské vlády, které umožňovalo vyučovat češtinu na gymnáziích. 1820 - vydána pomůcka podle níž se pracovalo.
Slovesnost
První teorie literatury
Čítanka literární - uvádí ukázky z doby Husovi až po poč. 19. st.
Historie literatury české - inspirovala ho německy psaná práce Dobrovského, má 6 dílů, v každé části probírá základní otázky jazyka v určité historické době, uvádí bibliografii - soupis děl, která existovala. Literaturu českou dělí na starou, prostřední a novou a starou dále na jinošskou a mužskou.
1) od jejího počátku do vymření Přemyslovců
2) od vymření Přemyslovců až do Husa
3) od půtek o náboženství do rozšíření se knihtiskařství
4) od pražského knihtisku do přemožení nekatolické strany v Čechách a v Moravě
5) od přemožení nekatolické strany do uvedení němčiny ve školách
6) od uvedení němčiny do škol do našeho věku
Slovník česko-německý - 5-ti dílný, napsaný s kolektivem autorů.
Česká encyklopedie
O jazyku českém - text dobře charakterizuje výchozí situaci druhé generace českého národního obrození - gene-race Jungmanova. Setkáváme se s postavou Daniela z Veleslavína s některými dalším českým autory zlatého věku českého písemnictví.
Jungmanův význam pro vývoj české literatura a kultury je neobyčejně velký a neocenitelný. Význam nespočíval pouze ve vlastních pracích, ale jako organizátor kulturního života.

František Palacký - pocházel z Moravy, otec učitel, písmák, studoval v Bratislavě, odešel do Prahy, stal se vůdčí osobností, dobře se oženil, vědecká a politická práce - liberál, nadaný, vzdělaný člověk. Studoval estetiku, původ-ně básnická tvorba, spolupracoval se Šafaříkem - Počátkové českého básnictví obzvláště prozódie - odborná práce, klasicismus se stal jeho životním ideálem, nedocenil Muchův přínos romantické poesie. Jako historik měl největší význam pro vývoj utváření národa, literární schopnosti.
Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě - původně německy, od r. 1848 též česky. Zachycuje období od nejstarších dob do r. 1526. Ukázka zachycuje souboj táboritů s vojskem krále Zikmunda. Jakmile už měl Žižka s tábority namále, objevil se zástup srdnatých pražských vojínů, kteří jim pomohli k vítězství. Nejvýše hodnotí husitství. Oceňuje demokracii, snahu o spravedlivější vztahy ve společnosti. Dějiny českého národa jsou ovlivňo-vány dějinami německými - pohanství se stýkalo s germánstvím, nehodnotí vztahy negativně.
Politická práce - 1848, odmítl účast na Frankfurtském sjezdu. Účastník na sjezdu v Praze, jeho názor - austrosla-vismus, po r. 1848 český stát by se zachoval i bez dohledu Rakouska. Význam: dějepisec, politik, iniciátor Národ-ního divadla, dílo dokumentuje pokrokový vývoj našeho národa v souvislosti s pokrokem celého světa.