Dějiny literatury jsou staré několik tisíc let. První umělecké památky vznikly před 30 000 lety.
Základem pro vývoj kultur evropských civilizací se stala ANTICKÁ LITERATURA. Tento vliv byl nejsilnější v období renesance v 15. – 16. stol. a nikdy zcela nevymizel.
Ještě před vznikem Řecké literatury se v období okolo roku 3200 př.n.l., ve velkých náplavových údolích Blízkého východu – na Nilu v Egyptě a v povodí Tigridu a Eufratu v Mezopotámii, rodí první městské civilizace. Vznikají říše a rostou města pozoruhodná svou velikostí, uspořádáním a architekturou. Vytváří se znakový systém, který zprvu využívali k účetním záznamům stále náročnějších operací obchodníci se zbožím a jenž později sloužil i k popisu a zachycení pocitů a myšlenek člověka.
Zrodilo se klínové písmo. Používal se trojúhelníkový zašpičatělý rákosový hrot a hliněné destičky. Nejstarší litaratura je dílem SUMERŮ, kteří sídlili v Mezopotámii. Tzv. Sumerská neboli akkadská (dle města Akkad) 4. tis. př.n.l.
Epos o Gilgamešovi
Hlavní postavou je Gilgameš, vládce města Uruku. Se svým přítelem putuje po zemi a hledá s ním nesmrtelnost. Na své pouti prožívají množství dobrodružství. Gilgameš nachází rostlinu, která nesmrtelnost přináší, ale brzy ji ztrácí a tak se nešťastně vrací zpět do svého města Uruku. Když spatří krásu svého města, nachází nesmrtelnost ve svých skutcích.
V Egyptě vzniká hieroglyfické písmo na papyře. Psalo se třtinovým perem.
Z této doby pocházejí milostné písně, které oslavují život faraonů a existenci bohů.
Achnatonův Hymnus na slunce
Skladba opěvuje boha slunce.
Hebrejské písemnictví obohatilo světovou kulturu o památky zachované v hebrejské Bibli
Tvoří most mezi orientální a evropskou kulturou.
Vznikla v 1.tis. př.n.l. Je to písmo svaté, kniha knih. Skládá se ze dvou částí:
Starý zákon – psán hebrejsky, obsahuje Tóru (nejstarší) – knihy Mojžíšovy (5), soubor proroků, svaté spisy = básnické knihy (Šalamounova Píseň písní)
Nový zákon – psán řecky, líčení života Ježíše Krista, jeho skutků a činů. Jádrem Nového zákona jsou evangelia (Jana, Lukáše, Marka, Matouše). Dále obsahuje listy apoštolů (epištoly) a zjevení Janovo)
Základ indického písemnictví tvořily rozsáhlé hymny tzv. Védy, které byly psány v jazyce sánskrt. Na základě indické mytologie vznikaly počátkem 1. tisíciletí př.n.l. nejproslulejší eposy – hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana.
V perském písemnictví se psala sbírka náboženských textů Avesta.
V Číně vzniklo znakové písmo na papíře nebo hedvábí psané štětcem. Sem můžeme zařadit Knihu písní.
Nejstarší světové kultury písmem zachycovaly především mýty. Mýtus představuje souhrn názorů a představ o vzniku světa, člověka, o různých přírodních jevech, o životě pozemském i posmrtném. Jedná se o obrazný výklad světa.
ANTICKÁ LITERATURA – Literatura starého Řecka a Říma
Pojmem ANTIKA se rozumí období starověké civilizace starého Řecka a Říma, odkud pochází základ evropské vzdělanosti. Výhodná poloha, spojnice tří světadílů, umožňovala kontakt s okoními civilizacemi.
První evropský kulturní celek se objevuje v Řecku. Řekové zdokonalili architekturu, sochařství, malířství, ale také písemnictví. Římané si Řeky podrobili a převzali jejich umění.
Architektura
klenba a oblouk prostorné stavby sloupy trámy štíty
střechy velké obytné domy památníky vítězné oblouky římsy
Vily + zahrada s vodotrysky
zdobení z venku i zevnitř
Stavitelství
Ukazuje se, že už nejde o záležitost řemeslní dovednosti, ale stává se uměním, které patří k prestižnímu povolání.
Sochařství
Sloužilo výhradně k výzdobě staveb. Později se vyhranily dva hlavní sochařské směry:
Portrét osoby
Reliéf – výzdoba vítězných oblouků – slavné bitvy
Malířství
Dekorativní charakter
Památky
Památník Emanuela II.
Forum Romanum
Koloseum
Konstantinův oblouk
Pantheon
Akropolis - Athény
ŘECKÁ LITERATURA
Základem řecké literatury je mytologie.
Bohové
ŘECKO ŘÍM
Zeus Iuppiter
Héra Juno
Afrodíté (krása, ) Venuše
Apollón (umění – 9 Múz)
Athéna (moudrost) Minerva
Poseidón (moře) Neptunus
Hefaistos (oheň) Vulcanus
Artemis (lov)
Eros (láska)
Áres (válka) Mars
Hádes (podsvětí) Pluto, Orcus
Helios (slunce)
Dionýsos (víno, oslavy) Liber, Bacchus
Archaické období (8. – 6. stol. př.n.l.)
Rozvíjí se epos a lyrické básnictví.
Epos je žánr veršované epiky. Rozsáhlá báseň s dějem zvolna probíhajícím. Obsahuje četné popisy, dobrodružné epizody, rozsáhlá přirovnání.
Rozlišujeme epos
hrdinský (Epos o Gilgamešovi, Ílias a Odyssea, Píseň o Rolandovi),
rytířský (Alexandreia), duchovní, historický, idylický, zvířecí…
Staré báje zpracovává nejstarší řecký básník
HOMÉR – Ílias a Odyssea
Jedná se o rozsáhlou veršovanou, epickou skladbu s bohatou dějovostí. Autor vycházel z lidové slovesnosti – z mýtů.
Oba tyto eposy jsou nejrozsáhlejším souborem řeckého bájesloví (mytologie).
Ílias je odrazem skutečných událostí. Vypráví o bojích Řeků proti maloasijskému městu Tróji, jemuž se také říkalo Ílion. Nelíčí však průběh celého válečného střetnutí, omezuje se jen na závěr boje. Na události vylíčené v Iliadě navazuje Odyssea.
Vypráví o bloudění jednoho z účastníků trojské války, ithackého krále Odyssea. Po mnoha útrapách na moři, kdy Odysseus postupně ztrácí všechno své mužstvo, se přece jen dostává na rodnou Ithaku, kde mezitím dotěrní nápadníci usilovali o jeho ženu Pénelopu. S pomocí syna Télemacha pobil Odysseus vetřelce a teprve potom směl užívat zaslouženého míru.
(Eduard Petiška – Staré Řecké báje a pověsti
Trojská válka – královský pár měl syna Parida, ale město Trója bylo na pokraji zkázy, proto syna ukryli u pastevců koz v horách. Paris rostl a byl z něj dospělý muž. Dostal se až k hádce tři bohyň – Athény, Afrodity a Héry. Paris je měl rozsoudit. Každá bohyně mu něco slíbila. Athéna – bude z něj nejslavnější vojvůdce, Afrodita – nejkrásnější ženu, Héra – stane se z něj vládce nad Asií. Paris vybral Afroditu a ta mu přivedla Helenu – nejkrásnější ženu, ale již vdanou. Její muž byl Meneláos ze Sparty. Proto vznikla Trójská válka, která trvala 9 let a 10. rok Trója padla. Za ochranné brány města si jeho obyvatelé přivlekli danajský dar – Trójského koně - dřevěného, v jehož břiše byli schováni řečtí vojáci, kteří čekali na vhodnou příležitost zaútočit.
Odysseovy cesty – Odysseus, ithacký král se vrací domů z Trójské války za ženou a synem. Na cestě zpět prožívá množství dobrodružství. Dostává se na ostrov obrů Kiklopů, na ostrov čarodějnice Kirké, od král větrů dostane pytle s větrem. Odysseus má pytle otevřít až když se bude blížit domů. Jeho mužstvo však pytle rozváže předčasně a Odyssea vítr zavane dál od svého domova. Sirény způsobyly zkázu jeho lodi. Přežil pouze Odysseus. Když se konečně dostal domů, jeho palác obléhali ženiši, kteří by rádi pojali Penelopu za manželku. Penelopé vyhlásí soutěž. Kdo napne luk jejího manžela a prostřelí 12 seker, toho si veme. Úkol dokáže splnit pouze Odysseus.)
Lyrika vyjadřuje dění vyplývající ze subjektivního vztahu básníka ke skutečnosti. Vypovídá o bezprostředních zážitcích, dojmech, citovém rozpoložení, náladách, myšlenkách.
Lyrika milostná, přírodní, vlastenecká, náboženská
Lyrika je většinou veršovaná, zabývá se líčením přírody.
Elegie – píseň s doprovodem píšťaly nebo harfy, vážná skladba, nejen žalozpěv Archilochos
Monodická lyrika – pro sólový zpěv, doprovod lyry Sapfó (ostrov Lesbos)
Milostná piseň, pijácká – k pobavení, anakreonská lyrika – o víně, ženách, zpěvu Anakreón
Sborová lyrika – ódy, oslava osob Pinandros
Epigram – původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku Simónidés, Ión
Bajka – krátký prozaický útvar nebo veršovaný příběh, ve kterém zvířata jednají jako lidé. V závěru obvykle bývá lidová moudrost – mravní ponaučení Ezop
Attické období (5. – 4. st. př.n.l.)
Atika – název od hlavního města Athén. Období je známo rozkvětem řecké otrokářské demokracie.
Rozvíjí se divadlo, ve kterém směli hrát jen muži (i ženské postavy). Divadla byla kamenná. Řecko se stává kolébkou dramatu, komedie, tragédie.
Dramata
- obřadní hry na oslavu boha Dionýsa
- herci, vždy muži
- chór, sbor
Tragédie
- čerpá z mytologie
- hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
- verš
- chór (vyjadřuje veřejné mínění)
- jednota času, děje a místa
- děj se nečlení na dějství
- spojení mluveného slova, zpěvu, tance
Aischylos – náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů – Oresteia (458 př.n.l.) V této třídilné tragédii je zpracována látka z trójského podsvětí. Agamemnón, jeden z hrdinů Trójské války, byl po svém návratu do vlasti - Mykén zavražděn nevěrnou manželkou Klytaimnéstru a jejím milencem, který se chtěl zmocnit vlády. Agamemnónův syn Orestés pomstí po letech vraždu svého otce. Zabije svou matku i jejího milence. Přestože lid souhlasí s jeho činem, protože nenávidí tyrana, Orestés později propadá výčitkám a odchází do daleké Tauridy, aby se před bohy očistil z viny. Ústřední postavou hry je Klytaimnéstra:
v 1. části hry se dopouští vraždy
v 2. je potrestána synem
ve 3. burcuje její stín bohyně pomsty k odplatě na synovi.
V Aischylově pojetí vykonává Orestés spravedlivou pomstu jako slepý nástroj bohů.
(Eduard Petiška – Orestes)
Sofoklés – Král Oidipús (442 – 441 př.n.l.) – hlavní hrdina je trestán za činy, jichž se dopustil nevědomky.
(Eduard Petiška – Oidipus a Antigona - Královští manželé v Thébách slyšeli věštbu. Jejich syn zabije otce a s matkou se ožení. Proto dali syna na výchovu pastevcům. Oidipus rostl. Vydal se do Théb a v nevědomosti zabil vlastního otce a poté se opět nevědomky oženil s matkou. Postihl ho trest za zabití krále – mor. Později se oba dověděli pravdu. Matka se oběsila a Oidipus si probodl oči. Cítil se vinen, proto odešel hledat klid.)
- Antigona (442 – 441 př.n.l.) – autor volil většinu svých námětů z okruhu trójských bájí a pověstí o thébském královském rodu. Synové krále Oidipa se dostanou do sporu o trůn. Polyneikés přivolá na pomoc proti bratru cizí vojska, ale Thébané se ubrání. Oba bratři se v bitvě vzájemně zabijí. Nový král, jejich strýc Kreón, dá Eteokla a ostatní obránce Théb poctivě pochovat, zakáže však pohřbít Polyneika. Antigona, sestra padlých, se přes králův zákaz rozhodne bratra pohřbít a splnit tak vyšší božský mravní příkaz. Kreón ji odsoudí k smrti. Antigona se však oběsí a její snoubenec, Kreónův syn, se probodl. (podobnost Shakespeare – Romeo a Julie)
Eurípidés – kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi. Téma lásky, psychologie ženy. Médea (431 př.n.l.) – o mytologických plavcích Argonautech, usilujících o získání zlatého rouna. Vlastník rouna se měl stát nástupcem krále Kréthea. Královská dcera Médea zachránila vůdce Argonautů Iásóna a pomohla mu zmocnit se zlatého rouna. Zamilovala se do něj a odplula s ním do Korintu, kde si však Iásón oblíbil dceru krále Kreonta a chtěl se s ní oženit. Médea zosnovala krutou pomstu. Poslala nevěstě svatební roucho, které se na ní vznítilo a spolu s ní zahynul i její otec. Potom Médea zavraždila obě své a Iásónovy děti. Ke svému hroznému činu se odhodlává až v krajním zoufalství po těžkých konfliktech svého vášnivého nitra.
Elektra
Komedie
- veselohra, komický účinek
- zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
- útok na politické poměry, soudobou morálku
- nevázaný žert
- dialog
- satira
Aristofanés – řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti
Jezdci, Mír, Žáby
Historická próza
Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnosti (peloponéské války)
Řečnictví
Démosthenés (X Filip Makedonský – FILIPIKA = plamenná, útočná, bojovná řeč)
Filozofická próza
Platón – Ústava Žák Sokrata. Jeho dialogy patří mezi nejlepší výtvory řecké umělecké prózy. Ve svém díle vytvořil klasický typ idealismu.
Aristotelés – Poetika, Rétorika nejuniverzálnější antický myslitel
Období helénistické (4. – 1. st. př.n.l.)
Vláda Alexandra Velikého po dobití Řecka.
Vyvíjí se „nová komedie“ Menandros vědecké dílo Eukleidés, Archimédés
ŘÍMSKÁ LITERATURA
Zahrnuje díla psaná latinsky, popřípadě řecky, a to až do zániku říše západořímské.
Období archaické – 3. st. př.n.l.
Mezi hlavní tvůrce římské komedie patří Titus Maccius Plautus, který vnáší do komedií prvek zpěvu a vytváří tak prapůvodní druh opery. Proslavil se prolhaným otrokem ze hry Pseudolus. Komedií o hrnci se inspiroval Moriér.
Vrcholné období – zlatý věk 1. st. př.n.l. – počátek našeho letopočtu
Řečnictví
Marcus Tullius Cicero – nejvýznamnější latinský prozaik, měl vliv na evropskou humanistickou prózu
- období občanských válek, politické řeči, dopisy
- dílo Akademika – povinnosti lidu
Paměti
Gaius Julius Caesar – Zápisky o válce galské
Zápisky o válce občanské
Lyrika
Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná Lesbii
Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské (Bukolika) – z vesnického prostředí
Zpěvy rolnické (Georgika) – obdiv a láska k venkovu
Aeneis – největší římský epos (skoro 10 000 veršů), vychází z Homéra. Píše o návratu hrdinů z Trójské války. Název po Aeneovi, hrdinném obránci Tróje, který si po jejím pádu jako jediný z vůdců trojských vojsk zachránil život. Se svým otcem a synem se pak vypravil v čele uprchlíků hledat novou vlast. Po dlouhé pouti Středozemním mořem, plné útrap a dobrodružství, se dostal do Itálie, kde založil poblíž Tiberu město Lavinium, z něhož vzešel Řím.
Quintus Horatius Flaccus – satyrický básník, psal ódy. Zachovala se i historická próza Titus livius. Psal také milostnou lyriku Písně.
Publius Ovidius Naso
Umění milovat – rady mužům, kde si hledat dívku a jak si získat její lásku
- jak si mohou její náklonnost udržet
- podobné rady dívkám
I když jde o dílo naučné, je míněno jako zábavná četba, jiskřící duchaplným humorem a skvělými postřehy ze života tehdejší římské společnosti.
Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny člověka v neživou věc
Tristia – dopisy svým přátelům, ženě, císaři z vyhnanství
Poslední okamžiky v Římě – z vyhnanství
Stříbrný věk – literatura doby císařské – 1. st. n.l.
Filozof - Seneka – O duševním klidu
Satira – Martialis (epigramy) – Iuvenalis
Historie – Tacitus – Letopisy, Historie
Období úpadku – 2. st. n.l.
Marcus Aurelius – Hovory k sobě
Jak působila nejstarší literatura
Již ve 12. století ovlivnila Kosmase – Kronika Česká (latinsky) - vzor Cicero
Renesance a humanismus Shakespeare – Julius Caesar – antický námět
Husitství – Tomáš Štítný ze Štítného – ovlivněn Senecou
19. století Ruchovci a Lumírovci – Zeyer, Vrchlický – Spartakus, Hippodamie
20. století Anglie – Graves – Já Claudius
Polsko – Sienkiewiez – Quo vadis
Česká literatura – Eduard Petiška – Staré Řecké báje a pověsti
Loukotková – Spartakus
J. S. Machar – V záři helénského slunce
P. Bezruč - Leonidas
19. únor 2008
6 008×
2112 slov
