3500 př.n.l.-500 n.l. – písemnictví nástěnné malby, tance s pokřiky, magické obřady
- u písemných projevů nemusí být znám autor, považoval se za bezvýznamného, měl představu že mu dílo vnukl bůh a byla přijímána jen díla pro spol. významné – kolovaly ústně – obměny
Mezopotámie (Irák) – 3500 př.n. l. – Eufragt a Tygris
Sumerové – vyspělí, znali početní systém, vynalezli obrázkové písmo – piktogram – poté idiogram – první skutečné písmo, šlo zaznamenat i abstraktní věci a pak vzniklo klínové písmo (klínové obrázky)
„Nářek nad zkázou města Uruk“ – předloha pro Epos o G., nejstarší dílo, nezachovalo se
„Epos o Gilgamešovi“ – 2/3 bůh, 1/3 člověk, nutí poddané k tvrdé práci, bohové sešlou Enkidua , stanou se přáteli, E. umírá
„Chammurapiho zákoník „– první právní spisy, vytesány do skály
Egypt – v povodí Nilu, měl husté osídlení, 3500 př.n.l., psali na papyrus pomocí hyeroglifů pomocí třtinových per, rozluštěny Champillionem
„Vlastní životopis Sinuhelův“ – autobiografie, námět pro Waltariho – Egypťan Sinulhet
Indie – povodí Indu a Gangy, indické památky se vztahují k bohům – personifikace př. jevů
- kulturu ovlivňovala náboženství, nejvíce hinduismus (cíl je dosažení věčné blaženosti)
„Pačantantra“ – mravoučné příběhy (převyprávěl Olbracht), „Kamasútra“
Čína“– náboženské směry konfucianismus a taoismus
„Kniha písní“ - lidový charakter, autoři. Li-Po – miloval volnost, opěvoval víno, přírodu
– centrum Athény, významná je mytologie (bohové Olympu – zlidštělí s chybami)
1)archaické – 8. - 6. př. n. l. – veršované skladby, ústní přednes – pěvci nebo přednašeči
Homér – „Ilias“– Trojá – o trojské válce, poslední 51 dní, válka mezi Trojany a Řeky, v původním textu kůň nebyl
„Odyssea“ – 41 dní desetiletého bloudění Odyssea který se vrací z války
2) attické – 5.-4. st. př.n.l. – rozvíjí se demokracie, objevuje se snaha o rozumový výklad světa, rozvoj filozofie, roste zájem člověka o vnitřní život, rozvíjí se drama (náboženský charakter) a hraje se tzv. amfiteátrech (venkovní divadlo) – na jevišti je jeden herec a střídá masky
Aischylos – dramatik, zavedl kulisy, kostýmy a na scénu přivedl druhého herce, čerpal z mytologie, dílo „Oresteia“ – dochovaná triologie
Sofakles – uvedl na scénu třetího herce
„Elektra“ – námět z Oresteie a „Antigona – tragédie, dcera Oidipa bojuje za mravní zásady
3) helénistické – 4-1 st. př.n.l. – zánik řecké kultury
Menandros – autor nové komedie v které se objevuje soukromý život
1) archaické – 3.-1. st. př.n.l. –
Livius – považován za zakladatele římské literatury, byl ale řek (propuštěný otrok), napsal první římskou tragédii a přeložil do latiny Homérou Odysseu
Platus – rozvinul řeckou komedii, přidal nové prvky a čerpal z rodinných historek, zesměšňuje hloupost, užívá hovorový jazyk, „Chlubný voják“
2) klasické – 1. st.pr.n.l.-počátek n-l-)
Cicero – jeho latina považována za vzorovou, „Řečník“ – teorie řečnictví a
Publius Vergilius Maro – „Bukolika“ – o rolnících
3) postklasické – 1-6. st. n-l. – stříbrný věk
Seneca – vychovatel císaře Neurona, „Přeměna božského Claudia na Tykev“
– soubor knih starého a Nového zákona, také nazýváno Písmo svaté
- základní kniha křesťanského náboženství, byla přeložena z hebrejštiny do latiny Hieronimem – tomu se říká Vulgáta
Starý zákon – vznikla od 12. století do 2. st. , psán hebrejsky, aramejsky
- jádrem je 5 knih Mojžíšových, dále knihy prorocké, vypráví o panování krále Davida, Šakamouna, další části žalmy (autor asi David). Přísloví, které jsou další knihou jsou přisuzovány Šalamounovy (morálka a víra). Píseň písní je knihou milostné a svatební lyriky.
Nový zákon – psán lidovou řečtinou, vznikl během prvních dvou století a týká se Krista.
- začíná 4 evangelii – Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo. první tři popisují Kristův život (kázání Jana křtitele, křest,činnost, ukřižování, zmrtvýchvstání)
- Matouš a Lukáš mluví o dětství a výroky. Janovo se zamýšlí nad osobností a dílem
- dále následuje kniha O skutcích apoštolů – mluví se o činnosti Petra a jak Pavel šířil křesťanství
- dále následuje Pavlovy listy, dále List sv. Jakuba, Petra, Jana
- nový zákon končí zjevením apoštola Jana, neboli Apokalipsou (líčí se budoucí osudy církve, ztráta tohoto světa a příchod Krista)
K.a.t.y.
28. prosinec 2012
4 237×
626 slov
