Německy psaná literatura v českých zemích

Franz Werfel
(1890 - 1945)
Rakouský prozaik z Prahy. Od roku 1917 žil ve Vídni a v roce 1938 emigroval před fašismem do USA. Patřil mezi představitele expresionismu v poezii (Přítel světa), v próze vyzdvihoval nutnost lidské pospolitosti (Čtyřicet dnů, Píseň o Bernadettě, Dům smutku, Bledě modré ženské písmo), v dramatu zobrazoval negativní následky války.

Dílo:
Barbara neboli Zbožnost
Bledě modré ženské písmo
Čtyřicet dnů
Dům smutku
Dvojník
Hvězda nenarozených
Jacobowski a plukovník
Jeremiáš - Slyšte hlas
Jsme
Kozlí zpěv
Království Boží v Čechách
Malé poměry
Ne vrah, zavražděný je vinen
Nemluva
Píseň o Bernadettě
Poslední Bohyně
Přítel světa
Sjezd abiturientů
Smrt maloměšťáka
Sourozenci neapolští
Verdi
Zlá legenda o přetrženém provazu
Zrcadlový člověk (Spiegelmensch)

Franz Kafka

Narodil se 3. července 1883 na Starém Městě pražském. Po vystudování práv na pražské německé universitě pracoval v l. 1907-1922 jako úředník v pojišťovnictví.Posléze 14 let, až do svého penzionování v r. 1922 v Dělnické úrazové pojišťovně. Jako zdatný, výkonný a odborně skvěle kvalifikovaný úředník tak dosáhl hodnosti vrchního tajemníka ústavu. Za svůj hlavní životní úkol však považoval psaní a obtížně je uváděl v soulad s prací v úřadě, kterou svědomitě vykonával. Po propuknutí plicní choroby v r. 1917 sedm let marně s nemocí zápasil. Poslední léta svého života trávil většinou v zotavovnách a v léčebných ústavech v Čechách i v zahraničí. Ani v těchto letech úporného zápasu s nemocí nepřestával psát. Jeho komplikovaný postoj k životu, geniální schopnost analýzy, problematizující i nejprostší věci života, nemoc a existenciálně pociťovaná potřeba psát krutě poznamenaly jeho vztah k světu a jeho úsilí o uzavření manželství a založení rodiny. Franz Kafka zemřel 3. června 1924 v rakouském sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu.

K svému dílu byl Kafka neobyčejně kritický. Jen malou jeho část uvolnil, většinou pod nátlakem, ke knižnímu vydání (Rozjímání, Proměna, Ortel, cyklus Venkovský lékař, V kárném táboře, cyklus Umělec v hladovění). Větší část jeho díla, ta, která později vytvořila Kafkovu světovou slávu, vyšla z pozůstalosti ("americký" román Nezvěstný, romány Proces a Zámek, přes 30 povídek a desítky fragmentů, Deníky z let 1909-1923 a cykly korespondence Felice, Mileně, Ottlea rodině z let 1922/24) díky tomu, že jeho nejbližší přítel Max Brod, poslušen vyššího mravního příkazu nerespektoval Kafkovo přání, aby jeho rukopisy bez milosti spálil.

Dílo Franze Kafky:
Kafkovo literární dílo obsahuje kratší povídkové prózy, z toho množství fragmentů, tři nedokončené romány, deníky a korespondenci. Jen menší část svého díla vzal Kafka na milost a dal souhlas k jeho vydání za svého života.
Větší část rukopisné pozůstalosti Franze Kafky se zachovala v rodině a byla po Kafkově smrti předána Maxi Brodovi. Část rukopisů měl u sebe už z dřívější doby a přibyly k nim rukopisy, které mu po Kafkově smrti odevzdala Milena Jesenská. V majetku rodiny tehdy zůstaly Kafkovy dopisy adresované členům rodiny. Mimo Brodův dosah zůstaly dopisy adresované Felice Bauerové. Ta je pět let před svou smrtí ve Spojených státech dala k dispozici newyorskému Schockenovu nakladatelství. Právě tak Brod nedisponoval rukopisy z Kafkových mladších let, které zůstaly u Dory Diamantové. Ty r. 1933 zabavilo gestapo a jsou dnes ztracené. Když Brod r.1939 prchal z Prahy před nacisty, odvezl většinu Kafkovy rukopisné pozůstalosti do Palestiny. V Praze zůstaly v rodinném majetku kromě dopisů rodině i rukopis Dopisu otci a Proměny, u příbuzných Willyho Haase Dopisy Mileně, které Milena Jesenská Haasovi r. 1939 svěřila. Po II. světové válce deponoval Brod největší část Kafkovy pozůstalosti, kterou disponoval, nejprve v archivu Schockenovy knihovny v Tel Avivu, r. 1956, v době suezské krize byla převezena do bezpečí ve švýcarské bance, a r. 1961 předána Kafkově neteři Marianně Steinerové v Londýně, která ji odevzdala do péče Bodleian Library v Oxfordu. Část rukopisů zůstala u Brodovy spolupracovnice Esther Hoeffové. Několik drobných rukopisů Brod již dříve daroval svým přátelům a spolupracovníkům. … více podrobností o díle F.K. naleznete v doporučené literatuře nebo v souhrnném Franz Kafka žil v Praze Za Kafkova života vyšla knižně jen menší část jeho díla. Brod musel v mnoha případech s Kafkou o vydání zápasit. Naprostou spokojenost s dílem dal Kafka najevo málokdy, např. u Ortelu. Výhrady měl i k prózám, jako je Proměna, jejichž hodnotu uznala světová literární kritika už od chvíle vydání.Prózy: · Popis jednoho zápasu (fragment rukopisu, 1904) · Svatební přípravy na venkově (fragment rukopisu, 1907) · Rozjímání (1908 - 1912, knižní vydání 1913, 1915) · Topič (1912, knižní vydání 1913, 1916, 1918) · Proměna (1912, čas. vydání 1915, knižní vydání 1916, 1918) · Nezvěstný / Amerika (1912-1914, knižní vydání 1927, krit. vydání ve 2 sv. 1990) · Proces (1914-1915, knižní vydání 1925, krit. vydání ve 2 sv.1983) · V kárném táboře (1914, knižní vydání 1919) · Venkovský lékař (1915-1919, knižní vydání 1919) · Dopis otci (rukopis 1919, vydání 1952) · Zámek (1922, knižní vydání 1926, krit. vydání ve 2 sv. 1982) · Umělec v hladovění (1922-1924, knižní vydání 1924) · Povídky (1909-1924, knižní vydání 1935) · Popis jednoho zápasu (1909-1924, knižní vydání 1936, 1954) · Svatební přípravy na venkově a jiná próza z pozůstalosti (1907-1919, knižní vydání 1953) · Spisy a fragmenty z pozůstalosti I (krit. vydání ve 2 sv. 1992) · Spisy a fragmenty z pozůstalosti II (krit. vydání ve 2 sv. 1993) · Díla vydaná za života tiskem (krit. vydání ve 2 sv. 1996) Deníky a dopisy: · Deníky (knižní vydání 1937 - výbor) · Deníky (1909-1923, knižní vydání 1951, krit. vydání ve 3 sv. 1990) · Dopisy Mileně (1920-1923, knižní vydání 1952, rozšířené 1983) · Dopisy 1902-1924 (1958) · Dopisy Felice a jiná korespondence z doby zásnub (1967) · Dopisy Ottle a rodině (1974) · Dopisy rodičům z let 1922/1924 (1990 Česká knižní vydání: · Starý list (1928) · Sen (1929) · Zpráva pro akademii (1929) · Proměna (1929, 1963, 1990) · Venkovský lékař (1931) · Zámek (1935, nový překlad 1969, 1989, 1997) · Pozorování (výbor, 1946) · Proces (1958, 1965, 1992, 1995, nový překlad 1997) · Amerika (1962, nový překlad pod názvem Nezvěstný 1990) · Povídky (1964, 1983, 1990) · Popis jednoho zápasu (1968, 1991, 1996) · Dopisy Mileně (1968, rozšířené vydání 1993) · Aforismy (1968, 1991) · Dopisy Felice (výbor, 1991) · Obří krtek (1991) · Dopisy Ottle a rodině (1996) · Dopisy otci a jiné nepublikované prózy (1996) · Deníky I (1909-1912) (1997) · Deníky II (1913-1923) (1998) · Franz Kafka _ Max Brod, Přátelství (Korespondence) (1998)

Rainer Maria Rilke
(1875 - 1926)
Německý básník, prozaik a dramatik pocházející z Prahy, odkud po studiích v roce 1896 odešel. Hodně cestoval, žil v Paříži a ve Švýcarsku. Ve svých raných básních navazoval i na českou lidovou poesii. Hlavní tematikou bytostného lyrika pozdně buržoazního období se stalo překonávání hlubokých pocitů osamění láskou k lidem a patetistickým splýváním s přírodou. Spojoval filozofickou symboliku s neobyčejným smyslem pro hudebnost verše a plastičnost vytříbeného výrazu. Od impresionistických básní a lyrických próz přešel k meditativním hymnům, od dekadentního stylu k moderní poezii. Obracel se k metafyzickým problémům lidského života, lásky, utrpení a smrti. Stranil se veřejného života a básnickou tvorbu pokládal za své životní poslání. Vyslovil neklid moderního člověka, hledal Boha a na problematiku smrti pohlížel jako na součást života - stal se tak předchůdcem existencialismu.

Dílo :
Dech rodné země / Obětina lárům (Larenopfer) - lyrické cykly s pražskými motivy
Dvě pražské povídky
Elegie z Duina/Elegie duinejské, 1923
Kniha hodinek, 1905
Nové básně, 1907-8
Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilkeho
Sonety Orfeovi/Orfeovy sonety, 1923
Zápisky Malta Lauridse Brigga - předcházejí prózu inspirovanou existencialistickými pocity.

Egon Ervin Kisch
(1885 - 1948)
Pražský německý spisovatel a novinář, opravdový klasik literární reportáže. Je autorem reportáží z pražského prostředí (Tržiště senzací, Zuřivý reportér, Z pražských ulic a nocí, Zapovězené lokály, Pražský pitaval) a ze zahraničních cest a pobytů (Přistání v Austrálii, Objevy v Mexiku, Tajná Čína, Caři, popi, bolševici, V pěti dílech světa) a sociálního románu Pasák.

Max Brod
* 27. 5. 1884 Praha
_ 20. 12. 1968 Tel Aviv
Pocházel z pražské německé židovské rodiny. Jeho otec Adolf B. byl ředitelem banky Union v Praze, kde B. studoval v l. 1890-1902 nejprve na piaristické koleji v Panské ulici, později na gymnáziu ve Štěpánské ulici a v l. 1902-07 práva na pražské německé univerzitě; JUDr. Krátce byl koncipientem, do r. 1924 úředníkem a nakonec sekčním šéfem na poštovním ředitelství v Praze, v l. 1924-29 byl uměleckým kritikem v tiskovém odboru předsednictva čs. vlády, v l. 1929-39 literárním a uměleckým kritikem listu Prager Tagblatt. Byl přesvědčeným pacifistou a sionistou, v tom ho ovlivnily již v r. 1909 pražské přednášky M. Bubera o židovství a zejména přátelství s filozofem Hugo Bergmanem. R. 1939 emigroval do Palestiny a podílel se na budování samostatného židovského státu. V l. 1939-68 byl dramaturgem izraelského státního divadla Habimah, od r. 1948 působil i jako hudební kritik telavivského deníku Jedioth Chadaskot. V r. 1964 navštívil Prahu při příležitosti výstavy o F. Kafkovi.
Patřil do okruhu pražské německé literatury z počátku století, který výrazně zasáhl do světové kultury 20. století. Své vzpomínky na tehdejší Prahu, která byla městem střetu a prolínání české, německé a židovské kultury, přinesl v autobiografii Streitbares Leben a v esejistické práci Der Prager Kreis. Svou generaci nazýval generací všemu navzdory. Byl pro ni charakteristický důraz na etické požadavky, projevující se zřetelem k svobodě člověka, nesobeckým a odpovědným poměrem k umělecké tvorbě, odmítáním pseudovlastenectví, pseudohumanismu a všeho pokrytectví a úsilím o prosazení věčného dobra, rozumu a řádu. Hlavní postulát svého pojetí umění vyjádřil slovy Sei wahr und gut (Buď pravdivý a dobrý). Úzké přátelství, jež zobrazil ve svém románu Im Zauberreich der Liebe, ho poutalo ke Kafkovi, jemuž věnoval biografickou práci Franz Kafka. Eine Biographie. Objevil pro světovou kulturu nejen Kafku a F. Werfela, ale také české autory, zejména Jaroslava Haška, jehož Švejka pomohl uvést na německé jeviště (Piscatorova inscenace v Berlíně 1928), a Leoše Janáčka, kterému přeložil libreta téměř všech oper do němčiny a napsal o něm již v r. 1924 první monografii. Z jeho rozsáhlého prozaického, dramatického a esejistického díla získala proslulost zejména trilogie Kampf um Wahrheit, která zachycuje z náboženského hlediska tři velké historické postavy - Tycho Brahes Weg zu Gott, R"eubeni, Fürst der Juden (za tento román dostal v r. 1930 čs. státní cenu), Galilei in Gefangenschaft. Zájem o filozofii projevil B. už během svých studií, kdy na pražské německé univerzitě poslouchal filozofické přednášky Alfreda Webera a brentanovců Antona Martyho a Christiana von Ehrenfelse (pod jehož vlivem napsal spolu se svým přítelem Felixem Weltschem práci Anschauung und Begriff, která je věnována tvoření pojmů). Přestože krátce navštěvoval i brentanovský filozofický kroužek v pražské kavárně Louvre, který vedli mj. A. Kastil, O. Kraus a E. Utitz, a seznámil se s Brentanovým racionálním teismem, brentanovcem se nestal. Filozoficky na něho nejprve silně zapůsobil A. Schopenhauer, pod jehož vlivem formuloval svůj indiferentismus, vycházející z názoru, že cokoli se děje, děje se nutně, a ústící do fatalismu. Schopenhauerovský pesimismus však překonal a později odmítal. Své filozofické stanovisko z období zralosti vyložil nejúplněji ve dvou dílech spisu Diesseits und Jenseits. Tragickou zkušenost válečného utrpení svého národa i vlastní rodiny promítl do řešení otázky nesmrtelnosti duše a problému teodiceje. Pod vlivem Platona a poučen studiem přírodních věd a matematiky se zaměřil na problém poznání Boha a sjednocení s dokonalou boží bytostí. Úkolem filozofie je ukázat vysokou pravděpodobnost předpokladu dokonalého a dobrého Boha a překlenout prožitkem absolutního jsoucna propast racionálních rozporů mezi bytím a děním, jednotou a rozmanitostí. Je přesvědčen o reálné existenci nekonečna, ve kterém nezaniká rozmanitost individualit. Člověk žije ve dvou oblastech, které jsou svou podstatou odlišné, ve vznešeném a obyčejném neštěstí. Vznešené neštěstí, jež je třeba přijímat v tiché pokoře, plyne z toho, že člověk, který je postaven do nekonečné vesmírné souvislosti, je jako konečná, smrtelná bytost ve svém poznání omezený a závislý. Obyčejné neštěstí, odstranitelné zlo, jako válka, nenávist mezi národy, sociální útlak, lze odvrátit vlastní silou aktivitou člověka. B. apeluje na žádoucí spojení obou těchto postojů (uctívej a pomáhej).
Bibliografie: Anschauung und Begriff, München 1913; Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916; R"eubeni, Fürst der Juden, 1925; Franz Kafka. Eine Biographie, 1937, rozš. 1954, česky Franz Kafka, př. J. Čermák, V. Kafka, 1966; Diesseits und Jenseits 1-2, Winterthur 1947; Galilei in Gefangenschaft, 1948; Streitbares Leben. Autobiographie, München 1960, Frankfurt a. M. 1979, česky Život plný bojů, př. B. Fučík, doslov R. Grebeníčková, 1966; Der Prager Kreis, Stuttgart 1966, Frankfurt a. M. 1979 (doslov P. Demetz), česky Pražský kruh, př. I. Vízdalová, před. E. Goldstücker, 1993.
K. Vorovka: Pohanství, křesťanství, židovstí, Tribuna 9. 11. 1921, přetištěno in Vorovkův sb., 1937; F. Pelikán: Pokus o náboženskou revisi, Nové Čechy 1921-22; Dichter, Denker, Helfer. M. B. zum 50. Geburtstag, ed. F. Weltsch, 1934; H. Gold: M. B. Ein Gedankbuch 1884-1968, 1969; Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských, 1987.