Orientální literatury, antická literatura jako základ evropské vzdělanosti.

- jsou souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací

- jedná se počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec

Ústní lidová slovesnost báje, pohádky

Epika

Lyrika kouzelná zaklínadla, žařikadla

písně žalozpěvy, chvalozpěvy, pořekadla, přísloví

Sumerská literatura

Přísloví – morální ponaučení

- první psaná literatura v Mezopotámií asi 4.000 let př.n.l. – klínové písmo

- první beletrie – Epos o Gilgamešovi jde o hledání nesmrtelnosti

 hrdinou je bájný král města Uruk a jeho přítel, polodivoký člověk Endiku

 prožívají spolu spoustu dobrodružství při své cestě za nesmrtelností

 tragický hrdinův úděl vyplývá z vědomí konečnosti života

Egyptská literatura

- obrazové písmo (hyeroglify) rozluštil Champolion

- Kniha Mrtvých –soubor náboženských textů, jakési rady zemřelému

- Vlastní životopis Sinuhetův – krátká autobiografická povídka se třemi písňovými vložkami

- Waltari - Egypťan Sinuhet (doktor,otvírač lebek)

- Achnatomův hymnůs na Slunce – skaldba, jejímž autorem je jeden z egyptských panovníků

Indická literatura

Hinduismus – reikarnace

- nirvána

- kasty (nejvyšší – brahmoné)

Knihy – Védy

- Eposy – Mahábhárata (4-1 st. př.n.l.) – nejrozsáhlejší epos světové literatury a zároveň encyklopedie indických kulturních tradic poopisující bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody

- přes 220 000 veršů je v 18 částech psáno většinou šestnáctislabičným veršem

- Rámájana (2.st. př.n.l. – 2.stol n.l.) – hrdinský epos o životních dobrodružstvích pricne Rámy a jeho ženy Síty

- Kámasútra – Umění milovat – slavné světské dílo z počátku letopočtu je příručkou sexuálního života bohaté městké společnosti

Budhismus – Budha (Gautama)

- 4 ušlechtilé proudy

- zen – meditační forma budhismu

Kálidása- Šakunlata –vrchovný projev lyrické milostné dramatické tvorby

- nazvaný podle ženské hrdinky, do které se zamiloval král

Béry – knihy vědění

vesmíru)

Čínská literatura

Konfucius - zakladatel Konfucialismu– čínské státní náboženství

Hovory – prozaické dílo plné morálních a etických rad pro život člověka ve společnosti

Lao-Ć – myslitel, zakladatel taoismu

Perská literatura

Zarathustra – kočovný kazatel – Avesta – sborník modliteb, mýtů, lyriky, právnických textů

Arabská literatura

Tisíc a jedna noc – soubor lidových vyprávění princezny Šeherezády z období raného středověku

Korán – základní text islámu, zachycuje zjevení proroka, dílo ustavuje celkový kodex muslimského života a názorech proroka

Islám – víra v jednoho boha Aláha,víra v anděly, víra v proroky, víra v soudný den, víra v osud, víra v nesmrtelnost lidské duše – 5x denně modlitba – 1x svatá cesta do Mekky

Hebrejská literatura

- Bible

- Křesťanství vyšlo z judaismu

- Křesťané uznávají i Nový Zákon, Židé jen Starý Zákon

Starý zákon – je starší soubor hebrejských psaných knih, základ židovského náboženství, obsahuje:

- 1. soubor – 5 knih Mojžíšových – Tóra– 1.Genesis(stvoření)

2.Exodus(hromadný odchod)

3.Levititus

4.Numeri

5.Deuteronomium

- 2. soubor – Knihy proroků = Kniha Soudců, vlastní skutky a výroky proroků

- 3. soubor – Spisy - knihy básnické, lyrické a epické skladby

- Žalmy, Kazatel, Píseň písní, Přísloví, Job (Jobovka – zlá zpráva), Talmud = učení – výklad Tóry

 

Nový Zákon

- křesťanská část Bible

- 27 knih (1. a 2.stol.n.l.)

- Pojednává hlavně o životě Ježíše

- INRI-text uvedený na kříži – Iesus Nazareth Rex Iudea

Má 4 části:

1. 4 Evangelia (dobrá zpráva) – Marek, Matouš, Lukáš, Jan - jsou to vlastně čtyři svědectví o životě a smrti Ježíše Krista

2. Skutky apoštolů (12 apoštolů) – o působení Kristových žáků

3. Listy – 21 epištol, jejichž autory jsou Pavel, Jakub, Petr, Jan, Juda - forma kázání, výkladu

4. Zjevení Sv. Jana – Apokalypsa – jehož cílem je ukázat skrytý smysl událostí, hlavně zvěst o jedinečné síle a slávě Ježíše Krista

Apokrify: - spisy-části Bible, které nebyly církví uznané

- Apokrif o Jidášovi

Vulgáta = obecně rozšířený – překlad Bible do latiny (přeložil Sv. Jeroným)

Dogma = pravdy o víře (Bůh je, Země je placatá a je středem

Antika

Starořecká literatura

Archaické období (do 6.st. př.n.l.)

- Mnohobožství – Héra, Zeus, Poseidon, Hádes, Ares, Prometheus

- Homér – Ilias – epos líčí závěr válečného střetnutí Řeků a Trójanů

- Odyssea – vypravuje o desetiletém bloudění ithackého krále Odyssea a jeho návratu do rodné země.

- tento epos je prvním dobrodružným literárním dílem evropské literatury

- Anakreon – básník, jehož hravé verše oslavují lásku, víno a životní radosti

- Sapfo – básnířka, která žila na ostrově Lesbos a která na něm zřídila Dům múz, centrum monodické lyriky

- Ezop – tvůrce bajek, jejichž stručný děj se soustřeďuje pouze k podstatným jevům a jeho záměrem je didaktické poučení

Attické (klasické) období (5.-4.st. př.n.l.)

- vznik a rozvoj řeckého dramatu – vzniklo oslavama – oslavna píseň Dithyramb

- základ dramatu byl dialog – tragédie – komedie

- Aischylos – 70-90 tragédií-antické báje – zavedl druhého herce,dekorace, kostýmy

Oresteia – trilogie

Spoutaný Prometheus

- Sofokles – 100 tragédií – zavedl třetího hrdinu – Deus ex machina bůh je ze stroje

Antigona – zachycuje konflikt mezi „proměnlivými“ zákony vládců a věčnými pravidly morálky

Král Oidipus – se stal vzorem osudové tragédie – Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem (vražda otce a incest s matkou), Oidipus se oslepí, aby nevyděl následky hrůz, jichž se dopustil

Elektra – oslavuje hrdinný postoj Elektory, která vzdoruje vrahům svého otce a v duchu tradiční morálky pomáhá pomstít jeho smrt

- Euripides – napsal kolem 90 her – v úplnosti se však zachovalo jen 17 tragédií a jediné satyrské drama

Medea – tragédie ženy, která opustila svou vlast kvůli jinému vůdci, který ji taktéž opustil kvůli jiné ženě a kterému se následovně pomstila tím, že zabila jejich společné děti, novou manželku a jeho otce.

- projevuje se zde Euripidovo mistrovství, s ním vede postavu Medey od obětavosti a lásky až k žárlivosti, zoufalství a kruté pomstě

- Aristoteles – vychovatel Alexandra Velikého – zakladatel logiky, nauky o správném myšlení

- 5 bodů rozvoje děje – expozice-kolize-krize-peripetie-katastrofa

- Ve své Poetice stanoví pro drama tzv. zásadu tří jednot = Jednota místa, času, děje

- Platon

- Hry hráli jen muži – v amfiteátrech – herci měli masky

Ústava – rozpracované představy o státě a jeho fungování

Helénistické období (4.-1.st. př.n.l.)

- Demosthénes – řečník, který měl vadu řeči ale chodil křičet na příboj

- Filipika – pojem, kterým je označována prudka bojovná řeč

- Nová komedie – vychází ze současnosti

Římská literatura

- na základě helénistické nové komedie přidáním lidových prvků vzniká tzv. římská komedie

- 3 období –  1. Archaické (3.st. př.n.l.)

- Plautus - ve svých hrách využívá jiskrný humor v dialozích, vtip, fraškovitost, hudební doprovod

- Komedie o hrnci – později Moliérův Lakomec - Lišák Pseudolus  2. Klasické – Zlatý věk

- Cicero – řečník – jeho projevy vynikají logickou skladbou

- Catulus – bolestná milostná poezie (Odi Et Amo)

- Caesar – Zápisky o válce galské – slohově vytříbené paměti – hájí tažení do Gálie jako politickou nutnost pro bezpečnost Říma

- Vergilius – napsal na objednávku Augusta epos Aeneas(měl v něm ukázat,že Augustus je prapra předek těch císařů)

- ve svých dílech propagoval snahy o obrodu římského impéria

- Zpěvy pastýřské - Bukolika

- Zpěvy rolnické - Georgika

- napodobení Homéra

- Ovidius –Umění milovat (Ars Amarote) - rady jak si získat přítele a udržet si ho)-údajně dílo, za které byl poslán do vyhnanství

- Tristia – žalozpěvy

- Proměny (Metamorfózy) – soubor básnicky zpracovaných bájí s tématem proměny

- největší sbírka všech pověstí a bájí

- 15 knih – 250 bájí a mýtů – proměna člověka ve věc nebo zvíře

- Listy milostné (Listy heroin)-fiktivní dopisy, které píší svým mužům

(hrdinům)

 3. Antické – Stříbrný věk

- Gaius Petronius – rozhodčí ve věcech vkusu u Nerova dvora; Satiricon - zesměšnění římské (říše) společnosti

- Seneca – filozof, básník, dramatik-vychovatel a rádce Nera

Šílící Herkules

- Marcus Aurelius – císař a stoický filozof

- Hovory k sobě – řecky psané dílo o pomíjivostí věci lidských