Osvobozené divadlo

(1927- 1938)

Samotnému vzniku divadla předcházelo mnoho podstatných událostí po r. 1920. V té době se vytvořila organizace Umělecký svaz Devětsil. Jednalo se o nejmladší generaci českých avantgardistů(průkopníků), která vzešla ze skupiny studentů a absolventů gymnázia v Křemencově ulici!Inspirovali se francouzskou a ruskou divadelní avantgardou a jejich hlavním cílem bylo nalézt nové inscenační metody, chtěli navrátit tehdejší divadelní scéně přirozené a netradiční představení. Ta po čase začali navštěvovat i Jiří Voskovec a Jan Werich. Jiří Voskovec vl. jm. Jiří Wachsmann, narozen 19. 6. 1905. Studoval střední školu v Praze a ve francouzském Dijonu. Roku 1925 společně s Werichem založili Osvobozené divadlo, které se po dvou letech definitivně změnilo v jevištní centrum českého klaunství, reagující na aktuální politické a společenské problémy. Jan Werich se narodil 6. 2. 1905 v Praze. Původně studoval práva, pak se zabýval literaturou, divadlem a kulturou. Podílel se na vzniku Osvobozeného divadla, na jehož scénu spolu s Voskovcem uváděl poetistické hry i ostré politické satiry! Spřátelili se až na gymnáziu, kde je nadobro spojilo množství společných zájmů! Oba se pak stali členy Devětsilu a spolupodíleli se na jeho činnosti.
Na jaře roku 1925 se kolektiv přestěhoval z malého žižkovského divadélka do divadla Na Slupi poblíž Karlova náměstí. Do podvědomí lidí se dostali 10. května 1925 hrou Cirkus Dandin, která byla pokusem o parodii a nové pojetí Moliérovy hry Georges Dandin. Ústřední postava Devětsilu režisér Jiří Frejka připojil další menší skupinu s názvem Osvobozené divadlo. Své řady rozšířili zejména o režiséra Jindřicha Honzla a Vítězslava Nezvala jako dramaturga. Pod novým názvem divadlo účinkovalo prvně 17. října 1925 v Bratislavě a Teplicích. Název osvobozené je nepřesným překladem slova v titulu Tajrovovy knihy: Das entfesselte Theater . Entfesselte by mohlo znamenat též odpoutané! Pevnou scénou se pro ně stalo již zmíněné divadlo Na Slupi .
Začali produkcí středověkých českých her Mastičkář a Fraška o mistru Vilímovi. Rok 1926 byl nejproduktivnějším ze všech. Uvedli řadu her Aristofana, Moliéra, Apollinaira a dalších pod Frejkovou a Honzlovou režií. Velmi významnou troškou do mlýna přispěli i autoři hudby E.F.Burian a Jaroslav Ježek, jejž doporučil právě Burian. Jaroslav Ježek se narodil 25.9. 1906, studoval na Janáčkově akademii. Stal se asi nejvýznamnějším českým klavíristou a skladatelem. V Osvobozeném divadle působil také jako dirigent a dramaturg. Ježek jakožto mistr improvizace na jakékoli téma se stal velmi rychle hvězdou celé divadelní kultury. Složil hudbu k hrám : Pojištění proti sebevraždě, Visací stůl aj. Krátce na to však odjel na studium do Paříže.
V březnu 1927 se porušila vnitřní harmonie divadla a došlo k rozdělení na dvě samostatné části. Větší skupina vedená Frejkou a Burianem odešla do Umělecké besedy na Malé Straně. Zbytek pod vedením Honzla zůstal Na Slupi. Nakonec se Honzl a jeho divadelníci usadili natrvalo v Umělecké besedě!
Historický zlom nastal 19. dubna 1927, kdy se studenti představili s nově připravenou hrou Vest pocket revue , na níž měli největší zásluhy V+W. Předpokládali, že premiéra bude i derniérou, ale vše, co se na jevišti odehrálo, publikum doslova „hltalo“ a hra se stala malou pražskou senzací! Původně byla napsána pouze pro soutěž , kdo představí klasickou českou veselohru. V+W pak dlouho neotáleli a vytvořili revui o 19-ti obrazech. Liché obrazy se hrály na scéně a sudé se odbývaly na předscéně, aby se mohly připravit kulisy. Bylo to pásmo veselých scén , situací, písní a dialogů spjatých velice volným dějem. Šlo o naivní příběh fotografa Blažeje Josseka, který honí po celém světě mimořádného kliďase spisovatele Kvida Mariu de le Cameru van Obscuru, protože chce získat do své sbírky slavných rozhněvaných mužů i jeho fotografii. Při tomto hledání mu pomáhají jeho švagři - Publius Ruka a Sempronius Houska, které ztělesnili právě V+W. Hlavní roli sehrály jejich dialogy parodistického charakteru, které se hlavně soustředily na otázky, kterými ty dny či hodiny žily. Lidé čekali na tyto odpovědi na společenské a různé jiné problémy. Vyžádala si 250 repríz!
Svému umění ve všech hrách dali hlavně vyniknout při sudých obrazech, neboli mezivstupech -tzv.forbínách. Byli schopni pohotové improvizace, tím své texty podstatně dotvářeli, případně jen upravovali. Těžily z tradice českého humoru, neboť Werichovým učitelem byl krátký čas Vlasta Burian, velmi je poznamenalo i lidové divadlo, komedie dell‘ arte, němá filmová groteska a umění cirkusových klaunů! Protagonisté zdůrazňovali, že základem umění není divadlo, ale život. V+W tvořili na jevišti jedinou postavu rozpolcenou do dvou lidí. Byli ztělesněním protikladů, ale přitom se výborně doplňovali. Po dialozích dospěli vždy k společným závěrům, které obvykle vkládali do písní. Některé byly značně apelující a bojovné a obracely se k publiku s optimistickou vírou v budoucnost. Hudbou k Těmto písním se Ježek definitivně navrátil na českou divadelní scénu. Mnoho z písní se stalo hymnami zejména mladých lidí třicátých let - Proti větru (revoluční pochod z revuie Panoptikum, Život je jen náhoda, Svět patří nám, Tmavomodrý svět David a Goliáš, a další už ne však tak razantní - Svět naruby, Hej rup, Babička Mary, Kleopatra, Vy nevíte, co je středověk!
Po Vest pocket revuii měla velký úspěch premiéra Smoking revue 8.1. 1928. Od této doby se divadlo kulturně stabilizovalo a získávalo stále větší počet příznivců. Vznikly hry - Král Ubu; Gorila ex machina čili Leon Clifton neboli tajemství Cliftonova kladívka – hru též zkracovali jako Cliftonka; Don Juan; Kostky jsou vrženy; Premiéra skafandr ad.
A filmy Pudr a benzín, Peníze nebo život.
Počínaje rokem 1929 se začal měnit duch všech nových her. Divadlo se přestěhovalo do paláce U Nováků a kompletní změna byla na světě. Repertoár Osvobozeného divadla se vyvíjel od poetismu a nezávazného humoru k politické satiře. Zpočátku převažují hry, jejichž těžiště spočívá ve snaze pobavit obecenstvo (Ostrov dynamit, Golem, Robin zbojník, Sever proti jihu). Počínaje však Caesarem 1932 se pod tlakem mezinárodní i domácí politické situace mění celkový profil divadelních her. V+W otevřeně vystupovali proti fašismu, napadali adresně Hitlera a Mussoliniho, naopak bránili lidská práva a demokracii (Osel a stín, Kat a blázen,Labyrint, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora 1937, Pěst na oko 1938 poslední a také nejdelší hra) Hry Osvobozeného divadla ocenil i F. X. Šalda. Vyzdvihl zejména jejich úsilí o obrodu našeho divadelnictví po letech krize. V+W byli považováni za nejnebezpečnější kulturní pracovníky v ČSR.
V roce 1935 komikové divadlo z celé řady důvodů na čas uzavřeli. Ještě v témže roce se chtěli vrátit k Novákům, ale scéna již nebyla k dispozici, proto začali hrát pod názvem Spoutané divadlo v sálku Rokoka. Po vyjednáváních se však mohli vrátit na staré působiště a pokračovali v odbojovém rázu!
9. listopadu 1938 přišel Voskovcovi dekret ze Zemského úřadu, který definitivně znemožnil další činnost Osvobozeného divadla! Voskovec pak opustil Československo 31. prosince 1938 a W s Ježkem tak učinili 9. ledna 1939. Společně odpluli do New Yorku 14. ledna z Paříže!
Ježek se nějaký čas věnoval vyučování klavírní hry. Zemřel na selhání ledvin v NY. 1942
Werich působil v řadě pražských divadel (v letech 1956 – 61 byl ředitelem Divadla ABC),
hrál ve filmech (Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour) a v televizi (Uspořená libra, Medvěd, Slzy, které svět nevidí, Kočár nejsvětější svátosti, Král a žena). Je autorem esejů, povídek a pohádek (Fimfárum, Italské prázdniny, Potlach).Zemřel 1980.
Voskovec se s Werichem po 2.sv.válce pokusil obnovit Osvobozené div., ale pak se po neúspěchu nadobro usídlil v USA a stal se hercem.Zemřel 1981.
Každopádně si nikdo nedokáže představit, jak by vypadala divadelní scéna bez bílých komiků, kteří se zasloužili o nové chápání divadelní revue a humoru vůbec!