Chelčický Petr, český náboženský reformátor a filozof ( asi 1390-asi 1460 ).
Pocházel asi z nižších skupin venkovské šlechty, většinu života strávil asi v Chelčicích u Vodňan, určitý čas pobýval v Praze.
O jeho díle i osobnosti panují nejasnosti. Ve svém myšlení nebyl vázán tradicí středověkého vzdělání a také život na venkově mu umožnil svébytný náhled na sociální, filozofické a teologické otázky. Byl samouk, dobře se orientoval v Bibli, čerpal bohaté vědomosti z dostupných českých či do češtiny přeložených latinských pramenů.
Na počátku husitské revoluce navštívil Prahu a diskutoval s univerzitními mistry, mezi nimiž byl ve vážnosti. Dostal se do kontaktu s husitskou stranou, zejména s Jakoubkem ze Stříbra, strážcem Husova odkazu, který mu přiblížil Husovy a Viklefovy spisy. Na sklonku jeho působení se kolem něj utvořil okruh žáků a přívrženců, prostřednictvým Rokycanova žáka navázala na Chelčického myšlenky nově vzniklá Jednota bratrská.
Na začátku své publikační dráhy formuloval v drobných česky psaných traktátech, jejichž datace je předmětem sporů, úvahy o nepřípustnosti užití fyzického násilí ve službách víry ( O boji duchovním, 1421 ), odmítal i spravedlivou válku a jediný boj, k němuž vyzíval i bojovně naladěné tábory, měl duchovní povahu ( odpor proti ďáblu ).
V traktátu O církvy svaté vyložil svůj názor na církev jako jediné tělo s mnoha údy, které si jsou vzájemně rovny, a které jsou řízeny jednou hlavou - Kristem, kritizoval světskou moc církve, která na sebe pohlíží jako na " sbor vyvolených k spasení ".
S odkazem na Bibli zamítal jako nekřesťanské středověké rozdělení společnosti na tři stavy - rytířský, duchovní a robotný a hlásal rovnost všech lidí. ( O trojím lidu řeč )
Myšlenky svých starších traktátů doplňuje, patrně až v pozdější době, souborem kázání na sváteční a nedělní čtení, vycházeje z evangelijních úryvků rozvíjí úvahy na rozmanitá světská i náboženská témata ( Postila. Kniha vykladuov spasitelných )
Ve spise Řeč o základu zákonů lidských se zamýšlí nad vztahem zákonů a morálky, odmítá stát jako pohanskou instituci, neuznává svědské, lidmi formulovné zákony, za závazné považuje pouze zákony duchovní, boží, které mají původ v Bibli.
V rozsáhlém a myšlenkově nejpropracovanějším traktátu Sieť viery pravé vynáší svůj soud nad zpohanštělou církví, která odmítla následovat chudého Ježíše. Sítí rozumí církev a pravou křesťanskou víru, která zachraňuje lidi z hříchů, podobně jako se sítí z moře vytahují ryby. Kacíři a hříšníci svým špatným životem síť trhají. Nejvíce škody jí však způsobují dvě velryby - papež a císař.
Při analýze soudobého společenského stavu se staví na stranu selských robotníků a drobných řemeslníků. Kritizuje nejen vysoké feudály, ale i měšťany ( města považuje za zdroj zkázy ).
Vedle zmíněných prací se dochovale ještě asi 150 drobnějších traktátů většinou k čistě teologickým otázkáým.
Na Chelčického učení navazoval L.N. Tolstoj, s úctou o něm mluvil T.G.M. ( charakterizuje Chelčického slovy: " jasný, důsledný, neohrožený myslitel a pracovník, a přece nepřítel násilí, Hus a Žižka v jedné duši. Zastánce a šiřitel pokroku. " ), jeho příkladem se inspiroval P. Pitter a další.
---
zdroj: Slovník českých filozofů ( Jiří Gabriel a redakční kruh, 1998 )
8. květen 2008
4 437×
482 slov
