Snad se nenajde člověk, ke kterému by se alespoň zdálky nedonesly verše: „Byl pozdní večer – první máj.“ Lyricko-epická báseň Máj je nejen vzorem české poezie, ale i samotný autor Karel Hynek Mácha představuje vzor české romantické literatury vůbec.
16. 11. 1810 se v Praze na Malé Straně narodil Hynek Mácha (jméno Karel je pouze literární a básník je připojil až k jednomu z prvních otisků svých veršů). Otec pocházel z Měšetic u Sedlce a v době Hynkova dětství působil jako mlynářský tovaryš v rodinném obchodě. V něm viděl Mácha vzor realistického člověka. Naopak maminka pocházela z rodiny laických muzikantů. Byla drobná a velmi jemná. Ta Hynka obohatila spíše citově. Když bylo Máchovi 11 let, dostala se rodina do finanční tísně. Byli nuceni přestěhovat se do Benediktské ulice poblíž chudinské čtvrti. I přes ztížené podmínky se Hynkovi podařilo vystudovat gymnázium a později právo. Již na gymnáziu se shledal s němčinou, a dokonce v r. 1829 začal skládat německé básně. Během jeho studií se setkal s mnoha výraznými osobnostmi své doby. Například Josef Jungmann, jehož přednášky Mácha pravidelně navštěvoval, ho ovlivnil natolik, že postupně upustil od psaní v německém jazyce a píše v rodné češtině. V jeho životě se do budoucna také odrazila setkání s povstalci a revolucionáři této doby – Bachova absolutismu.
Při zkouškách ochotnické herecké společnosti, vedené J. K. Tylem, se Mácha v zimě 1833–34 seznámil s Lori, prostomyslnou dcerou knihaře, která se později měla stát jeho ženou. Ke svatbě však již nedošlo, neboť onoho osudného dne, 6. 11. 1836, Karel Hynek Mácha zemřel. Příčinou jeho smrti byl těžký zápal plic, kterým onemocněl při hašení požáru v Litoměřicích. Připouští se také, že zemřel na následek dlouhodobé infekční nemoci. Lori se již několik dní před Máchovou smrtí narodil syn Ludvík, který však později také zemřel. Máchův vztah s Lori byl poměrně bouřlivý. Velmi na ni žárlil a často ji omezoval. Dochovala se bohatá korespondence z dob příprav svatby, ve které ji přímo zakazuje stýkat se s jinými muži.
Karel Hynek Mácha měl mnoho zájmů a aktivit. Zajímal se o dějiny (hlavně Prahy), literaturu, o vše tajemné, úzce spojené se životem a smrtí, rád se zúčastňoval společenských akcí, ale především rád trávil čas sám uprostřed přírody. Rád cestoval, většinou pěšky, a navštěvoval staré hrady a zříceniny. Do okolí zříceniny hradu Bezdězu je také situovaná jeho nejznámější báseň – Máj.
Hlavním hrdinou této lyricko-epické básně není, jak si mnozí myslí, Vilém, Jarmila, ba dokonce ani autor sám, ale v popředí děje stojí májová příroda. Máj obsahuje celkem 4 zpěvy a 2 intermezza. Báseň vyšla v r.1836. Za zmínku ovšem stojí i jeho ostatní díla, která jsou stejně kvalitní jako Máj. Jeho debutem byla báseň Svatý Ivan. K jeho tvorbě neodmyslitelně patří také Cikáni, Márinka, Cizinec, Vzor krásy a jiné.
Karel Hynek Mácha byl ve své podstatě zvláštní člověk. U českých čtenářů je většinou oblíbený, avšak najdou se i tací, kteří jeho tvorbě nerozumí. Možná je to způsobeno tím, že byl nadprůměrně inteligentním člověkem a jeho poezie není srozumitelná každému. Je mistrem metafor, přirovnání a jiných básnických výrazových prostředků. V jeho životě hrála poezie, a vlastně literatura vůbec, významnou roli. Vedl si svůj osobní deník, ve kterém zaznamenal všechny události, které na něj nějak citově zapůsobily a dovedl tak umně vystihnout pocity, což je jen důkazem jeho literárních schopností. Byl to romantik srdcem i duší. Jeho život, ač byl krátký, byl plný změn a rozporů. Měl schopnost vidět věci pokaždé nově a jinak. Z jedné strany byl nesmírně citlivým a vnímavým člověkem, který často navštěvoval staré zříceniny a po vzoru romantismu zde tvořil své básně, popřípadě maloval. Z jiného pohledu byl buřič a revolucionář. Dokladem jeho výbušné povahy byla například jeho účast na studentském pochodu se zpěvem revolučních písní. Zde již v 17ti letech bez jakéhokoliv ostychu či studu projevil svůj názor.
V některých pramenech je Mácha nesprávně označován za vlastence. On nebyl vlastencem jako všichni obrozenci, měl svůj vlastní druh vlastenectví. Miluje krajinu, přírodu, láska k zemi je pro něj podstatou. V přírodě vidí svůj vzor. Jak sám označil, příroda je pro něj „les symbolů“. Ve srovnání s Karlem Jaromírem Erbenem, jenž pevně věří v osud, je Mácha člověkem, který se nebojí smrti, právě naopak, vše tajemné ho přitahuje. Možná je to spojeno s tím, že Karel Hynek Mácha byl v podstatě ateistou. Jeden z jeho výroků nás v tom utvrzuje: „Miluji Boha, protože není.“ Tím narážíme na další složitost jeho povahy.
Mácha píše poezii mezi řádky. „Miluji květ, protože uvadne. Miluji zvíře, protože pojde…“ Aby člověk dokázal ocenit krásu těchto veršů a pochopit smysl Máchovy poezie, vyžaduje to zamyšlení nad tím, jak pomocí slov dokázal vyjádřit svoje pocity. Teprve potom je možné ocenit kvalitu Máchovy tvorby. Za smutnými verši se schovává vnitřní síla a krása, vlastně krása poezie, kterou dokázal vytvořit pouze on sám. Mnoho významných básníků však Máchu ani jeho Máj neuznávají. Například Josef Kajetán Tyl odsuzuje Máchův pesimismus a případné úvahy o tom, co bude po smrti. Nechápe, proč se mladý, vitální člověk zabývá touto tématikou.
Mácha byl, jak již bylo řečeno, velmi citlivý člověk. Pátral po příčině a podstatě věcí. Byl však zklamán lidmi, přáteli, svou ženou, rodinou, celým životem. Lidé se mu jevili pouze jako prázdné larvy, které nemají žádné duchovní bohatství. Byl tak rozladěn vším a všemi, že se raději stále více do hloubky zabýval vlastními myšlenkami. Tento básník tak zoufale pátral po kráse, že už ji viděl i tam, kde není.
30. leden 2008
4 942×
897 slov
