Povídání o vrabčákovi

O NESPOKOJENÉM VRABČÁKOVI

Ve štítu jedné staré střechy,v malém rozčepýřeném hnízdě se vylíhla tři malá ptáčata.Rodiče se starali, aby sehnali potravu, ochránili je,aby je naučili létat a poznat svět. Ptáčátka vyrůstala ve své rodině šťastně a užívala si her, modrého nebe,sluníčka a volnosti.

Zdálo by se, že ptačí rodinka bude šťastná snad na pořád, až jednoho dne ptáčata usedla na větev starého stromu a otevřel se jim pohled do okna krásného domu. Nejprve uslyšela nádherný ptačí zpěv, který je přilákal ještě blíž k oknu. Uviděla nádhernou zlatou klec, bidýlko z leštěného dřeva a na něm krásného barevného ptáčka, Který nádherně zpíval. Ptáčkům se až tajil dech, ale večer ve svém hnízdě klidně usnula. Jen jeden z nich, střapatý vrabčák nemohl zapomenout. Zatoužil také být tím krásným Ptáčkem v nádherné kleci s plnou miskou vybraného zrní. Od toho dne jako by ho někdo očaroval, přestalo se mu líbit létat s rodinou a shánět si potravu, přestat se umět radovat z modrého nebe a sluníčka. Marně mu maminka vysvětlovala, že je jenom vrabčák a v krásném domě by ho nechtěli, protože neumí krásně zpívat a nemá barevná pírka.

Touha malého vrabčáka žít obdivován a hýčkán vtom krásném domě ale neustále narůstala. A tak přes zákazy rodičů den co den vysedával na okně krásného domu a učil se zpívat jako ptáček z klece. Dlouho se mu nedařilo, trvalo to celé měsíce, až se opravdu krásnému zpěvu naučil. Teď už jenom zbývalo, aby si ho v domě všimli. Po dlouhé době se mu přání splnilo. Lidé ho chytili, zavřeli ho do stejně krásné klece a dostal i plnou mističku lahodného zrní. Teď se cítil šťastný. Zpíval co mu síly stačily a užíval pohodí a blahobytu.

Za několik dní už cítil, že má plné bříško a že by se zase mohl proletět se svými brášky. Ale ouha!Klec byla zamčená. Prosil,klepal,volal,ale nikdo mu neotevřel. najednou pochopil, že tenhle život není pro něj. Hlad neměl, žil si pohodlně dokonce byl obdivován, ale svoji rodinu i svobodu ztratil. Byl skleslý a zrníček se ani nedotkl. Nakonec zapomněl i krásně zpívat a občas jenom začimčaral tak, jak to vrabci dělají. To ale rozzlobilo jeho pána a v zuřivosti ho z klece vyhnal. Tentokrát to ale bylo pro našeho vrabčáka vysvobození!Radostně zamával ztuhlými křídly a rozletěl se jarní oblohou zpět do svého rodného hnízda.

Pochopil kde je doma……..