Přehled vývoje českého písemnictví od počátku do konce 14. století

Počátky naší psané literatury spadají do 9. století a jsou spojeny s šířením křesťanství v našich zemích. V 9. století představovala Velkomoravská říše stát kulturně i hospodářsky značně vyspělý. Na pomezí východních byzantských a západních latinských vlivů, na křižovatce dvou odlišných kultur vyrostl i první slovanský stát s pokročilou zemědělskou i řemeslnou výrobou a s lidnatými městy. Roku 863 pozval kníže Rastislav na Moravu bratry Konstantina a Metoděje, aby ve Velkomoravské říši hlásali křesťanskou víru a položili základy vzdělanosti. Konstantin vytvořil první slovanské písmo, tzv. hlaholici. Oba bratři se podíleli na vzniku nejstaršího slovanského spisovného jazyka, tzv. staroslověnštiny. Ze staroslověnských památek se dochovaly kromě bohoslužebných textů také životopisy ŽIVOT KONSTANTINŮV a ŽIVOT METODĚJŮV. Tyto legendy si nevšímají příliš nadpřirozených úkazů a jsou zaměřeny spíše životopisně a polemicky na obranu jejich díla. Vedle textů prozaických vznikaly i texty veršované (PROGLAS – předmluva k evangeliu).

Literární památky staroslověnské vzniklé na české půdě zpracovávají zejména životy českých světců.
-PRVNÍ A DRUHÁ STAROSLOVĚNSKÁ LEGENDA O SV. VÁCLAVU
-ŽIVOT A UMLČENÍ SV. VÁCLAVA A BABIČKY JEHO SV. LUDMILY (zobrazení nejstarších českých dějin)
-KRISTIÁNOVA LEGENDA (lat.) – popisuje život sv. Ludmily, psána vytříbeným jazykem.
Legendy zobrazují výjimečné lidi, záhady, mučedníky, světce a zázraky, kupí často zázrak na zázrak, obsahuje krvavé mučednické výjevy a scény milostného vytížení, lásku, smyslovost (O Jidášovi, O Pilátovi). V 10. - 11. století byla staroslověnština postupně vytlačována latinou, neboť Přemyslovci podporovali římskou církev a latinskou vzdělanost. Posledním útočištěm slovanské kultury se stal Sázavský klášter (Prokop).

Legendy byly prvním krokem k dějepisné próze, která v latinsky psané tvorbě zaujímá významné místo. Tu reprezentují především kroniky. Prvním kronikářem a zakladatelem českého dějepisectví byl Kosmas. Ve své latinské kronice (KOSMOVA KRONIKA) rozlišuje „bájivé vypravování starců“, „hodnověrné zprávy svědků“ a to, co sám prožil. Děj oživuje dialogy a užívá humoru. Je to tendenční dílo, tzn. protipohanské a neobjektivní, nezmiňuje se ani o staroslověnské liturgii. Kněží vpisovali na okraje nebo mezi řádky latinských spisů české vpisky, tzv. GLOSY. Je v nich zachycena nejstarší podoba českého jazyka. Významným dílem je i ZBRASLAVSKÁ KRONIKA (lat.) ze 14. století (PETR ŽITAVSKÝ), která vznikla původně jako klášterní kronika doby Václava II., ale později ji rozšířil na celou zemi.

Koncem 13. století začal do literárních památek stále silněji pronikat národní jazyk. Toto období spolu s dobou Karla IV. bylo dobou rozkvětu literatury. Českou literaturu píší především duchovní představitelé, ale i šlechta a měšťanstvo. Z tradice staroslověnské kultury vznikla i nejstarší česká duchovní píseň HOSPODINE, POMILUJ NY, která se zpívala v kostelech a při korunovacích českých knížat a králů. SVATÝ VÁCLAVE, VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ – druhá nejstarší píseň, používána jako národní hymna (Václav jako nebeský rytíř, přímluvce u Boha). Nejstarší česky psaná věta má právní charakter a je součástí litoměřické kapituli z r. 1157. Přední památkou světské epiky byla veršovaná skladba o řeckém králi Alexandru Velikém ALEXANDREIS. Vznikla kolem r. 1300, má pravidelný osmislabičný verš, obsahuje gnómy (ponaučení) a autor není znám.

Ze začátku 14. století pochází tzv. DALIMILOVA KRONIKA, první česká veršovaná kronika. Rovněž neznámý autor vylíčil české dějiny od příchodu praotce Čecha až do začátku 14. století. Dalimilova kronika není tak spolehlivým historickým pramenem jako kronika Kosmova, její hlavní význam spočívá v autorově horoucím vlastenectví a ve formě přístupné širším vrstvám čtenářů. Vyjadřuje obavu před rostoucím přílivem cizinců do Čech, horlí proti cizomilství šlechty, vytýká lakomství a sobectví, horuje pro spravedlnost a právo. Neváhá kritizovat ani panovníka a vysokou šlechtu, jimž vytýká hlavně jejich napodobování cizích mravů a obyčejů.

Doba vlády Karla IV. je dobou největšího rozkvětu středověké kultury. Nejvýznamnějším kulturním činem bylo založení pražské univerzity v roce 1348, první ve střední Evropě. Karel podporoval literární tvorbu, sám napsal vlastní životopis VITA CAROLI.
Vznikají veršované legendy - ŽIVOT SVATÉ KATEŘINY- vypráví o lásce krásné, učené Kateřiny Alexandrijské ke
Kristu, odmítne ruku císaře a umře jako mučednice, využití světských prvků k zobrazení duchovního tématu (erotická mystika), symbolika barev,
-LEGENDA O SV. PROKOPU
Rozvíjí se naučná literatura (právnické spisy – MAJESTAS CAROLINA). Volně se připojuje i české zpracování latinského díla TROJÁNSKÁ KRONIKA o dobývání Tróje. Milostným eposem je české zpracování světově proslulé látky TRISTRAM A IZALDA, vzniká také dílo TANDARIÁŠ A FLORIBELA. Rozvíjí se i světská milostná lyrika (ZÁVIŠOVA PÍSEŇ jako příklad dvorské lyriky) i duchovní (KUNHUTINA MODLITBA)

ŽÁKOVSKÁ POEZIE – popěvky, básně, drobné satiry, české i latinské od vysokoškolských studentů. Ve svých verších napadali šlechtu a duchovenstvo, kritizovali vady společnosti, dovedli se vysmát i své bídě a nouzi nebo oslavit lásku a přátelství (PODKONÍ A ŽÁK).

Nejvýznamnějšími skladbami měšťanské literatury jsou některé skladby tzv. HRADECKÉHO RUKOPISU (DESATERO KÁZANIE BOŽIE, O ŘEMESLNÍCÍCH A KONŠELÍCH, BAJKA O LIČCE A DŽBÁNU). V Desateru autor probírá a vykládá jednotlivá přikázání, což mu poskytuje příležitost, aby ukázal, jak nepoctivě se nabývá majetku.

Ve 14. století se rozvíjelo také české drama. Jeho začátky spadají do starší doby, kdy se v některých klášterech začaly dramatizovat biblické texty. Tyto texty původně přednášeli nebo zpívali kněží, později učitelé a žáci, kteří do vážných náboženských scén vkládali světské prvky. Různé komické vložky přednášené česky se postupně rozšiřovaly, až se z vážných výjevů staly frašky, takže církev tyto hry vykázala z kostelů. Asi z poloviny 14. století pochází fraška MASTIČKÁŘ, vysmívající se středověkým lékařům – podvodníkům. Ta pochází z liturgického dramatu HRA TŘÍ MARIÍ a obsahuje makarónskou poezii (míšení více jazyků). Velmi oblíbené byly i překlady cestopisů (MANDEVILLŮV CESTOPIS, MARCO POLLO - MILION).