Realismus a kritický realismus v české literatuře 19. století

4. etapa NO – Němcová
Karel Havlíček Borovský – satirik, překladatel, zakladatel českého politického novinaření, navštěvoval kněžský seminář (vyloučen), působil v Rusku jako vychovatel
- redaktor Pražských novin (v té době jediné české), přílohy Česká včela
- pak zakládá vlastní politický deník Národní noviny a přílohu Šotek (ironicky politické dění)
To bylo zakázáno, poté vydává časopis Slovan, zatčen, odvezen do Brixenu – píše zde vrcholová díla, kritizoval myšlenku slovanské vzájemnosti
- psal epigramy – krátká útočná satirická báseň
„Epigramy“ – 5 částí, církvi, králi, můzám, světu a vlasti
„Obrazy z Rus“ – cestopisné črty z Rus
„Tyrolské elegie“ – popis jeho zatčení, cesta přes Alpy do Brixenu, ironie a sarkasmus
- 2. pol. 19. století, hlavní hrdina s autorem není, jde stále o větší osamostatnění
- zájem o historii, venkov a divadlo (venkovská, historická próza a dramata)

Kritický realismus

1) historická próza
Alois Jirásek – narozen v Hronově, prozaik, dramatik. Vystudoval historii a učil ji. Podepsal Manifest českých spisovatelů (květen 1917) – úsilí o samostatnost č. národa.
„Staré pověsti české“ – nejstarší české dějiny
„Mezi proudy“, „Z Čech až na konec světa“ – doba husitství
„Temno“, „Psohlavci“ – povstání chodů – doba pobělohorská
„F. L. Věk“ – národní obrození
„Jan Hus“, „Jan Žižka“ – dramatická tvorba

Zikmund Winter – spisovatel, historik a učitel
- své spisy vydal těsně před smrtí, zpracovával dějiny měst, zajímal se o dějiny českých škol, vědeckou literaturu psal formou beletrie
„Pražské obrázky“ – dějiny města
„Nezbedná bakalář“, „Mistr Campanus“ – konflikt jedince a doby, skutečná historická postava

2) venkovská próza
Tereza Nováková – prozaička, zachycovala východočeský venkov, sledovala myšlenkový vývoj společnosti, své hrdiny pozorovala s lyrickou ironií, děj se soustřeďuje na jednu ústřední postavu
- snaží se vystihnout náboženské proudy, pesimistická v názoru na lidské štěstí, bojuje za práva žen
„Maloměstský román“, „Jan Jílek“

Antal Stašek – vlastním jménem Zeman, otec Ivana Olbrachta, píše o podkrkonošském venkově
„Blouznivci našich hor“
„O ševci Matouškovi a jeho přátelích“ – pytlák, pašerák, seznamuje se s komunisty – poté prolétař