Řecká mytologie

Podle řecké mytologie byl na počátku všeho nekonečný vesmírný prostor, změť prvků beztvárné prahmoty tzv. Chaos. Z chaosu povstala nejprve věčná tma Erebos a temná noc Nyx. Z jejich spojení se zrodilo věčné světlo Aithér a den Hémerá. poté se zrodila všeoživující síla Erós, což byl bůh ztělesňující lásku, v pozdější době označován jako syn bohyně Afrodíté, a další všeoživující síla Gaia,nebo také Gé, což byla prabohyně Země a Země sama. Uctívána jako matka, ze které vše vychází a do které se vše navrací, bohyně smrti, zvěstovatelka budoucnosti a ochránkyně přísah.
Dále následovali potomci Gái a Urana – Titáni. Za nejstaršího Titána byl považován Ókeanos – bůh moří, mohutný veletok obtékající celou souš, odtud pochází název oceán. Světu vládli nejmocnější z Titánů – manželský pár Kronos a Rhea . Jejich synem byl Zeus, pozdější vládce řeckých bohů, kterému se podařilo přežít pouze díky matčině lsti. Kronos totiž všechny své děti ze strachu o svoji moc okamžitě po narození pohltil, při narození Dia mu však Rhea podstrčila zabalený kámen a dítě ukryla na Krétě. Když Zeus vyrostl,utkal se s Titány a Giganty vedenými Kronem, vyhrál a sesadil je do Tartaru. Sám se stal pánem světa a vládcem Olympu.

Olympští bohové

- Zeus: Nejvyšší bůh v řeckém náboženství, bůh hromů, počasí a vegetace, ochránce rodiny a města. Jeho nejvýznamnější svatyně byla věštírna v Dódoně.
- Hádes: Diův bratr, syn titána Krona a jeho ženy Rhey. bůh podsvětí. V podsvětí vládne spolu se svou manželkou.nad stíny zemřelých.
- Poseidón: bůh vod. bratr Dia, manžel nymfy Amfitríté. S rozšířením mořeplavby byl uctíván jako nejvyšší vládce moří. Bylo mu též připisováno zemětřesení, neboť vlnobitím dával do pohybu zemi ležící na vodách. Zobrazován s trojzubcem a v doprovodu mořských bohů a nymf.
- Tritón: mořský bůh, syn boha Poseidona a jeho manželky Amfitríté. Byl zobrazován jako napůl člověk a napůl delfín troubící na mušli
- Próteus: syn boha Poseidona a mořské nymfy, byl to stařec znalý budoucnosti, který na ostrově Faru pásl tuleně Poseidonově manželce Amfitríté.Věštil jen nerad a jen když k tomu byl přinucen.
- Démétér: Diova sestra, dárkyně obilí a ochránkyně zemědělství. Byla uctívána též jako dárkyně plodnosti. Na její počest byly pořádána eleuzínská mystéria = starořecké tajné obřady konané v Eulesině v západní Atice. Slavnosti měly charakter agrární slavnosti, jejichž smyslem bylo zvýšit plodivost země. Dělily se na tzv. velké a malé eleuzínie, účastnit se jich mohli cizinci i otroci.
- Hestia: Diova sestra, bohyně domácího krbu ochránkyně rodiny, záruka osobního i veřejného blaha, byla považována za nejlaskavější z bohů.
- Hérá: Diova manželka, ochránkyně rodiny, sňatku, ženy, manželských dětí a manželské věrnosti. Vůči milenkám a nemanželským dětem svého manžela byla mstivá.
- Persefoné: dcera boha Dia a bohyně Démétér. Unesl ji do podsvětí bůh Hádes a učinil ji svojí manželkou. Zeus si usmířil Démétér tím, že nechal Persefoné třetinu roku v podsvětí a na dvě třetiny roku jí povolil navracet se k matce na zem. Proto je Persefoné někdy chápána jako symbol obilí, jehož matkou je Déméter.
- Apollón: syn boha Dia a bohyně Létó. Bůh slunečního jasu, dárce zdraví, ochránce domů a mořských cest, patron povolání, jejichž příslušníci tvoří v božském nadšení a vytržení (básníci, hudebníci, věštci) Jako ochránce umění stojí v čele Múz. V řeckém každodenním životě měly značný vliv jeho svatyně, zejména věštírna v Delfách.
- Artemis: dcera boha Dia a bohyně Létó, sestra boha Apollóna. Bohyně lovu, panenská vládkyně přírody, bohyně svateb a plodnosti. Byla zobrazována jako lovkyně s lukem v ruce doprovázená průvodem lesních nymf a zvěří, obzvláště jelenem.
- Afrodité: bohyně smyslné lásky a krásy, přírodních sil a jara. V mytologii byla většinou považována za dceru Dia a titánky Dióny. Podle lidové verze se zrodila u břehů ostrova Kypr poté, co do mořské pěny dopadly genitálie vykleštěného Úrana.
- Athéna: ochránkyně paláce, později městského státu, zejména Athén. Považována za dárkyni řemesel, posléze i věd a moudrosti, v helénismu také za bohyni uvážlivě vedené spravedlivé války a vítězství.
- Hélios:bůh slunce, jeho zosobnění. Podle báje objížděl Hélios ve voze taženém čtyřspřežím nebeskou klenbu.
- Seléné: sestra boha Hélia, bohyně měsíce
- Áres: syn Dia a Héry, krutý bůh války. často se účastnil i bojů mezi lidmi.
- Héfaistos: syn boha Dia a jeho manželky Héry. Bůh ohně a kovářství, zbrojíř bohů. Manžel bohyně Afrodité, která ho ale podváděla s Áreem.Báje připisují Héfaistovi vybudování paláců na Olympu a řadu skvělých kovářských děl.
- Hermés: Diův syn, ochránce pastýřů a stád, později i obchodníků, poutníků, řečníků a zlodějů, bůh spánku, průvodce mrtvých do podsvětí, posel bohů, patron výřečnosti a hudby. Nejobratnější a nejlstivější ze všech olympských bohů.
- Dionýsos: Podle bájí se jednalo o syna boha Dia a dcery thébského krále Kadma Semely. bůh plodnosti, bujného veselí, extáze a vína. Jako Hermův svěřenec byl vychováván nymfami v místech, odkud přinesl lidem sazenice vinné révy. Naučil lidi připravovat z hroznů opojný nápoj, svou náklonností k veselí a družnosti je zbavoval starostí a proto se stal symbolem radosti a života.
- Moiry, v antickém Řecku bohyně osudu; Sudičky.: Klóthó (Předoucí) rozpřádala lidský osud, Lachesis (Udělující) ho rozvíjela a Atropos (Neodvratná) ho ukončovala; podle pozdějších představ při tom svým zpěvem Moiry doprovázely “harmonii sfér”. Byly zobrazovány jako zasmušilé stařeny; poslední z nich zejména jak na slunečních hodinách ukazuje hodinu smrti nebo čte v knize života. Moirám podléhali i bohové; Zeus vystupuje jako “vládce osudu”, jen když ho zná a jedná s ním ve shodě. V mytologii byly Moiry později považovány za dcery nejvyššího boha Dia a bohyně zákonného pořádku Themidy a chápány též jako bohyně světového řádu označující mj. neodvratitelný čas.

Další bájné postavy

Sirény, bájné bytosti, napůl dívky, napůl ptáci. Původně pyšné a nepřístojné dívky, proměněné za trest buď Múzami, nebo Afrodítou. Jejich sídlem bylo buď podsvětí (nazývány podsvětními Múzami), nebo nebe. Podle Homéra sídlí na ostrově nedaleko SKYLLY A CHARYBDY a lákají k sobě kouzelným zpěvem plavce, které usmrcují. Z mytických hrdinů se k nim dostali jako první ARGONAUTI při návratu z Kolchidy; před záhubou je uchránil svou hrou Orfeus. Připlul k nim také Odysseus, který uchránil své druhy tím, že jim ucpal uši voskem, a sebe nechal připoutat ke stěžni. Sirény jsou symbolem vábivé, neodolatelné síly.

Múzy, dcery Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Zúčastňují se hostin bohů na Olympu, vystupují v družině Apollónově, na zemi se zdržují zejména v Thessálii a na Parnássu. Teprve později jim byly připisovány určité obory věd a umění (tzv. múzická umění). Počet se postupně ustálil na 9: Erató (milostné básnictví), Euterpé (lyrická poezie doprovázená hrou na flétnu), Kaliopé (epický zpěv a věda), Kleió (historie), Melpomené (zpěv a tragédie), Polymnia, latinsky Polyhymnia (vážný zpěv), Terpsichoré (tanec), Thaleia, latinsky Thalia (komedie), Úraníá (astronomie).Jsou Častým motiv výtvarného umění; dodnes chápány jako alegorie jednotlivých oborů a jako symbol inspirace.

Satyrové, bůžkové hor a lesů; byli neurčitého původu, nejčastěji považováni za syny boha Herma. Prosluli prostopášností; hráli na rozmanité nástroje. Před lidmi utíkali, nebo je strašili a přepadávali. Nejčastěji se sdružovali kolem boha Dionýsa. Původně byli zobrazováni v polozvířecí podobě, později získali téměř lidskou podobu, s kozlíma nohama a růžky.

kentauři,- čtyřnozí tvorové; napůl člověk a napůl kůň. Kentauři byli divocí, suroví a lidem nepřátelští tvorové; výjimku tvořil moudrý kentaur Cheirón, vychovatel Achillea, Iásóna a Théssea.Byl Poraněn jedovatým Héraklovým šípem, vzdal se nesmrtelnosti ve prospěch Prométhea.

nymfy, dcery boha Dia; bohyně zosobňující přírodní síly ve stromech (Dryady), pramenech (Najády), horách (Oreády) a v moři (Néreovny a Ókeanovny). Často se radují v družině Dionýsa se svými mužskými protějšky Satyry a Silény, přebývají též v průvodu bohyně Artemis.

Kyklópové, tři jednoocí obři kující pro Dia blesky.

Gorgóny, nestvůrné okřídlené ženy se zmijemi místo vlasů; dcery mořského boha Forkýna. Jejich odpudivost jim byla trestem za nezkrotnou ješitnost. Kdo na Gorgóny pohlédl, zkameněl. Medúze, jediné smrtelné z nich, uťal Perseus hlavu, kterou daroval na štít Athéně.

Posmrtný život:

Po smrti putovala duše zesnulého k branám podsvětí. Tato duše se v podobě stínu nechala převézt převozníkem Cháronem přes řeku Styx, což byla řeka oddělující svět živých od světa mrtvých. Mrtvému byla před uložením do hrobu vložena do úst mince jako poplatek převozníkovi. Vstup do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerbéros, který každého živého snažícího se dostat se do světa mrtvých roztrhal.