Renesance a humanismus

- příčina:středověkem unavená společnost se přestala soustředit na církevní a duchovní záležitosti;humanisté začínají rozvíjet svůj zájem o člověka a přírodu
- významným přínosem bylo znovuzvažování některých hodnot jako například svoboda jedince
- největším inspiračním zdrojem renesance byla antika (renaissance- znovuzrození)
- ideálem renesančního umělce byl všestranný člověk(kalokaghatia)
- spolu se společenskými změnami šel i pokrok a mnoho objevů(Galileo, Koperník, Bruno, Kepler a další)

RENESANČNÍ LITERATURA VE SVĚTĚ

Itálie
- Itálie byla kolébkou renesance(snad proto, že bývala součástí antického světa)
- počátky renesance v Itálii byly již na přelomu 13. a 14. st.

Dante Alighieri(1265-1321)
- pocházel z Florencie, studoval antické umění
- Božská komedie
Je to alegorická básnická skladba. Má tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Peklo se otvírá v temném hvozdu, který má být podobiznou života v kterém se dá stejně snadno zabloudit. Zvířata symbolizující hříchy brání básníkovi dostat se zpět. Potom potkává svého průvodce Vergilia, kterého posílá Dantova láska Beatrice. Postupně procházejí devět kruhů pekla, kde vidí trpět hříšníky antických mýtů i básníkovi současnosti včetně papeže a krále. V devátém kruhu jako symbol Dantova obdivu k antice jsou spolu s Jidášem i zrádci Caesarovi. Peklo je nejdějovější část skladby. Z pekla přechází Dante do očistce. Putuje jeho kruhy odpovídajícími hlavním hříchům a na konci ho čeká Beatrice. Protože Vergilius, ačkoliv se Dante snaží antiku zrovnoprávňovat, nemůže do nebe vstoupit, protože nebyl křesťan. Poté putuje až do sídla Boha a blažených. Při postupném přechodu z pekla do ráje pozorujeme také odklon od vnímání hmotné skutečnosti k pravé skutečnosti a pravdě duchovní. Božská komedie je psaná na principu triády (3 části, každá o 33 zpěvech, strofickou formou je tercína).

Francesco Petrarca(1304 – 1347)
- Zpěvník – soubor básní(většinou ve formě sonetu);tématicky- milostná poezie pro básníkovu nenaplněnou lásku Lauru

Giovanni Boccaccio(1313-1375)
- Dekameron – soubor povídek které si vypráví deset lidí během deseti dní v době morové epidemie
povídky jsou na svou dobu velice odvážné a nebojí se lascivnějších témat, hlavní funkcí je ale pobavit

Niccolo Machiavelli
- Vladař – pozdně renesanční traktát o absolutistické monarchii;ve 26 kapitolách pojednává o aspektech vlády a jednotlivých typech vladařství;zastává myšlenku, že účel světí prostředky

Tommaso Campanella
- Sluneční stát – utopický román

Erasmus Rotterdamský(1467-1536)
- byl Holanďan ale působil v celé Evropě
- chtěl sloučit antiku s křesťanstvím a kritizoval současnou církev, ale stavěl se proti reformaci
- Chvála Bláznovství (alegorický rozhovor paní Bláznivosti, Opilství, Nevzdělanosti, Podlézavosti a Egoismu vyjadřující autorův postoj k současným nešvarům)

Francie

Francois Villon(1431-1463) – pohrdl literární kariérou u dvora, byl mnohokrát vězněn;psal formou francouzské balady, která po něm byla nazvána villonské;bývá pro sílu prožitku a konkrétnost básnického výrazu označován za prvního moderního básníka
- díla:např.Balada o protikladech, Balada o oběšencích, Malý testament a asi nejvýznamnější Velký testament
- villonská balada:báseň složená tří strof o 7 až 12 verších a ze závěrečného poslání, zpravidla v rozsahu poloviny předešlé strofy. Poslání je uzavřeno veršem, který se na konci každé strofy refrénovitě opakuje.

Francois Rabelais(1494-1553)
- Život Gargantuův a Pantagruelův- román zkomponovaný z pěti knih; líčí epizody z života dvou obrů otce a syna. Působí jako posměšné a výchovné dílo. Paroduje lidové povídačky o obrech a rytířích. Dvě knihy jsou pojaty jako burleskní Odysea a dvě jako burleskní Ilias
- burleska – literární útvar hrubě komického rázu

Michel de Montaigne(1533-1592)
- Eseje – úvahy o morálních a jiných problémech v podobě rozborů sebe sama; důležité pro vývoj literatury díky míře své subjektivity; kapitoly např.O přátelství, O slávě, O hněvu, O zkušenosti atd.

Španělsko

Lope Félix de Vega Carpio(1562-1635)
- autor více než 2000 divadelních her; určil základní rysy španělského dramatu zlatého věku
- specifický typ dramatu – tzv. drama pláště a dýky
- Fuente ovejuna – veršované drama na téma vzpoury proti tyranovi(celá vesnice na sebe bere vinu za pomstu – král jim promíjí)(typická ukázka Vegova názoru,že vesničan má v sobě dost morální síly aby odporoval feudálům)
- Zahradníkův pes – milostná komedie s mnoha zápletkami

Tirso de Molina
- Sevillský svůdce a kamenný host – první literární ztvárnění postavy Dona Juana – Don Juan při neúspěšném dobrodružství zabije otce jedné milenky(dona Gonzala) chová se neuctivě k jeho památce a je sežehnut rukou jeho náhrobku

Miguel de Cervantes Saavedra(1547-1616)
- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – hrdinou venkovský šlechtic, který se pomátl z četby rytířských románů;v románu jasně kontrastuje reálný svět s vysněným světem ideálů hl.hrdiny;tagikomický příběh se snaží kromě pobavení ukázat oč lepší a svobodnější by mohl být náš svět, ale že člověk který se ho snaží změnit vypadá jako blázen

Anglie

Geoffrey Chaucer(1340-1400)
- Canterburské povídky – obdobné jako Dekameron, ale námětově pestřejší(kromě milostných historek například legendy, mytologické příběhy a příběhy z Artušova cyklu) na rozdíl od Dekameronu jsou C.P. veršované

Thomas More(1478-1535)
- Utopie – pseudoautentické vyprávění mořeplavce Rafaela Hythlodia; popisuje zeměpisné i společenské poměry v Utopii(u- ne, topa- místo) a zároveň kritizuje stav v Anglii a činí mnoho narážek;rysy utopické společnosti-střídmý život, rovnost lidí, žití podle přírody, láska mír a klid, opovržení zlatem a stříbrem;

Francis Bacon(1561-1626)
- teoreticky popsal indukční metodu – syntézu racionalismu a empirismu – člověk má být jako včela která sbírá pyl aby z něj vytvořila med
- Nové Organon, O důstojnosti a pokroku věd – hlavní vědecká díla
- Nová Atlantida – utopický spis o ostrovní říši řízené vědci
- Eseje – snaha o popsání cestě k ušlechtilému a rozumnému jednání(O pomstě, O lásce, O studiu, O smrti, atd.)

William Shakespeare(1564-1616)
- narodil se ve Stradfordu nad Avonou, působil v divadle Globe v Londýně
- celkem e mu připisuje autorství 37 her
- v prvním tvůrčím období tvořil především hist. a komed. hry poté přešel na tragédie
- komedie:Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec Benátský, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky Windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový,
- historická hra např. Richard III.
- tragédie: Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Othelo, Král Lear, Macbeth,
- poslední tvůrčí období:Zimní pohádka, Bouře,
- kromě dramat je Shakespeare také autorem sbírky Sonetů

RENESANČNÍ A HUMANISTICKÁ LITERATURA V ČESKÝCH ZEMÍCH

Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic(1461-1510)
- studoval v Itálii, kde se nadchl pro humanismus a hnutí za obnovu antické vzdělanosti; psal výhradně v latině(psát v mateřštině mu přišlo barbarské a vyloučené)
- básně psal v klasických antických metrech(především hexametr a elegický distich)
- traktáty – O lidské ubohosti, O Lakotě

Viktorin Kornel ze Všehrd(1460-1520)
- univerzitní mistr a právník; uvědomoval si nutnost humanistické literatury v českém jazyce
- přeložil například Knihy o napravení padlého od sv. Jana Zlatoústého, kde v úvodu formuloval program tzv. národního humanismu
- O práviech, o súdiech i o dskách země české knihy devatery- původní právnický spis, kde se autor staví na stranu měšťanů proti šlechtě

Beneš Optát, Petr Gzel a Václav Filomates – Grammatica česká v dvojí stránce
- autoři utrakvističtí kněží, vydána 1533 v Náměšti nad Oslavou
- dvě části:Ortographie-snaží se sjednotit rozkolísaný český pravopis a Etymologie- probírá problémy překladů do češtiny
- není klasickou mluvnicí, ale spíš pomůckou pro překladatele a tiskaře

Jan Blahoslav – biskup Jednoty Bratrské, básník, překladatel, historik atd.
- přeložil Nový zákon(jeho překlad byl r.1594 vydán jako šestý svazek Kralické bible)
- doplňováním a kritickými poznámkami, které činil v Náměšťské mluvnici vznikla Grammatica Česká (dochovala se v jediném opise z roku 1670) bya opět pomůckou pro překladatele, tiskaře a kazatele
- první část mluvnice je upravená N.m. druhá část je tvořená Blahoslavovými pozorováními např.o metaforách, cizích slovech, příslovích, dialektech apod.
- napsal též nedlouhý spis Filipika proti misomusům

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká
- v autorově době nebylo známo mnoho faktů, jejich nedostatečnost řešil domýšlením na slabá místa bez ohledu na pravdivost
- jeho výmysly byly odhaleny v pol.18.st. Gelasiem Dobnerem, který Hájkovu kroniku zkritizoval jako nekvalitní spis o národní minulosti, Dobnerovo stanovisko později převzal Dobrovský a Palacký
- Hájkova kronika byla však i inspirací například pro Máchu

Cestopisy
- Oldřich Prefát z Vlkanova(1523-1565)-Cesta z Prahy do Benátek a odtud potom po moři až do Palestiny
- Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – Cesta z Království českého do Benátek odtud po moři do země Judské a dále až do Egypta
- Václav Budovec z Budova(1551-1621) – Antialkorán – polemika s Islámem inspirovaná cestou do Cařihradu

Karel Starší ze Žerotína (1564-1636) – Apologia – odpovídá na výtku Jiříka z Hodic, že nedělá dobře, že plně neužívá života;kritizuje poměry v zemi;je pokládána za vrcholné dílo české epistografie(dopisů s povahou literárních děl)

V této době vznikaly též lidové památky zábavného i naučného rázu:
- Kronika o Pirámovi aTysbě; Kronika Kratochvilná o ctné a šlechetné panně Meluzině;Kratochvilná kronika o trpělivé Kryzeldě;Kroniky dvě, první o Štifridovi, druhá o Bruncvíkovi
- nejznámější jsou cykly rozprávek:Historie dvanácte o bratru Janu Palečkovi a Historia o životu doktora Jana Fausta;též známou postavou byl lidový chytrák Enšpígl

Další autoři a díla:
Daniel Adam z Veleslavína – Silva Quadrilinguis(čtyřjazyčný slovníkČ-L-Ř-N)
Tadeáš Hájek z Hájku – překlady vědeckých spisů(např. Mattioliho herbář)