Za počátky knihtisku můžeme označit už doby vynálezu a počátku užívání písma, protože už zde jsou patrné snahy zaznamenávat informace efektivněji, než ručně.
Ve vývoji písma lze vysledovat dvě cesty. Oběma je společné prvotní vyjádření obsahu zjednodušeným obrázkem, popisujícím daný pojem. Národy, které užívaly obrázkového nebo pojmového písma, stále s většími obtížemi pojmenovávali nové skutečnosti, místa, panovnické rody… V těchto případech tvořily pro nové pojmy zvláštní znaky či psali jednotlivé znaky za sebou tak, že jejich počáteční hlásky dávaly dohromady žádané slovo. Druhý postup vyžadoval rozkládání slov na jednotlivé hlásky a od tohoto způsobu byl jen krůček k systému znaků, které představují vždy jen jednu hlásku. Na rozdíl od obrázkového písma tento způsob psaní zaznamenává pouze zvukovou podobu slova nebo jednotlivých hlásek bez ohledu na obsah.
Zatímco se v Evropě ustalovaly jednotlivé druhy písem, v Číně už podnikali vážné pokusy s tiskem. První tisky byly primitivní – na kámen s vyrytým textem byl důkladně přitisknut navlhčený papír, který posléze potírali tuší. Výsledkem byl obarvený list s vystupujícím bílým textem. V sedmém století našeho letopočtu se začala užívat dokonalejší technologie, tzv. deskotisk: do dřevěných desek byl vyryt zrcadlově obrácený reliéf písma, který stačilo jednoduše obarvit a otisknout na papír. Tento způsob tisku se nakonec v Číně udržel až do konce 19. století. První pokus použít izolované znaky k sestavení sazby učinil už okolo 1040 našeho letopočtu Bi-Šeng. Keramické znaky umístil na kovový plát, kde sazbu fixoval pomocí vosků. Rozmetání sazby po tisku bylo jednoduché, stačilo plát nahřát, vylít voskovou směs a znaky byly připraveny k dalšímu použití. Ačkoliv se objevily i úspěšné pokusy s dřevěnými standardizovanými znaky, tento způsob se v Číně neujal. Důvod byl prostý – čínských znaků je podstatně více než písmen v evropské abecedě a sestavení sazby tak bylo složité a pomalé.
Korejští tiskaři používali jednotlivých kovových písmenek od 14. století.
Z tohoto vyplývá, že vynálezcem knihtisku (pokud pod slovem knihtisk rozumíme použití sazby sestavované z jednotlivých liter) vlastně nebyl Gutenberg, ale Bi-Šeng.
Přestože v Asii znali knihtisk už v 10. století, Evropané o tom neměli ani tušení. Zde se začali knihtiskem zabývat až na počátku 15. století. Není přesně jasné, kdo první přišel na princip vyměnitelných písmenek, zároveň s Gutenbergem prováděli pokusy i mnozí další, jmenujme například Holanďana Laurense Janszoona Costea nebo pražského zlatníka Prokopa Waldvogela.
Dnes je ovšem ustálená představa o prvenství Gutenbergově.
Loňský rok byl oslavován jako šestisté výročí narození tohoto slavného vynálezce, nevíme to však jistě. Narodil se někdy mezi lety 1394 – 1407 v Mohuči a zajímavé je, že ve skutečnosti se nejmenoval Johannes Gutenberg, ale Henne Gensfliesch. V tehdejší době lidé získávali jména podle domů, v nichž žili, proto je od roku 1430 Gensfliesch znám jako Gutenberg (někdy se uvádí i Gensfliesch von Gutenberg). Křestní jméno Johannes vzniklo pravděpodobně zkomolením jména Henne.
Johannes prožil své mládí v období sporů mezi německými cechy a měšťanstvem, jeho rodina se proto často stěhovala. V roce 1411 opustili Mohuč, potom bydleli ještě v několika německých městech.
O Gutenbergově vzdělání toho také mnoho nevíme. Některé zdroje říkají, že byl zapsán na univerzitě v Erfurtu, ale potvrdit to nelze.
Tiskařský lis z období okolo roku 1520
V letech 1433 – 44 žil v Štrasburku. Zde se po jistou dobu věnoval jakémusi tajnému projektu, kterým mohly být první tiskařské pokusy, ale důkazy ve formě tisku na to nemáme. A tak se za první místo, kde tiskl, pokládá Mohuč. Tam se vrátil v roce 1448, zařídil tiskárnu a začal pracovat. Výsledkem byl tiskařský stroj, který v sobě zahrnoval celý komplex technických novinek:
Kasa k uskladnění jednotlivých písmen
Než se tedy mohl text vytisknout, musel být nejprve vysázen, tj. sestaven z liter, a zalomen do stránek, tj. opatřen případnými titulky, obrázky, poznámkami či tabulkami.
Ke knihtisku se užíval speciální, neklížený papír. Výchozí surovinou k jeho výrobě byla vláknitá drť ze slámy, dřeva nebo hadrů. Kašovitá drť, navrstvená v dřevěném rámu na drátěném sítu, se zbavila vody, která otvory síta odtékala. Vláknitá masa drti se tímto způsobem zplstila a přeměnila v mokrou vrstvu papíru. Ta byla dále lisována a sušena.
Výroba papíru podle dobové dřevořezby
Aby mohl Gutenberg zkoušet nové tiskařské technologie, musel si vypůjčit peníze od Johanna Fusta. Projekt se zdařil, ale když Fust požadoval vrácení peněz, Gutenberg na to neměl, a tak skončila jejich spolupráce u soudu. Gutenberg prohrál, podle rozsudku musel Fustovi přenechat tiskárnu a polovinu svých tisků. Zbytek rozprodal. Počátek 60. let 15. století přináší změnu politické situace a Gutenberg se opět stěhuje, tentokráte do městečka Eltville. I zde si zařizuje tiskárnu (z peněz za své knihy).
Vůbec nejstarší zachovaný typografický tisk světa, dvoustranně potištěný list 9x12,5 cm, je „Fragment posledního soudu“ (v některých literaturách zváno „Zlomek knih Sybiliných“) z roku 1445. Za nejkrásnější z Gutenbergových knih je považována 42řádková Bible z období mezi lety 1452 – 1455. Toto dílo je jedním z výsledků jeho spolupráce s Fustem. Před několika lety byla v New Yorku vydražena za více než 500.000 dolarů. V letech 1453 – 1454 bylo vytištěno 180 dvousvazkových Biblí, z toho 30 na pergamenu. Do dneška se jich zachovalo jen 48.
Gutenberg však netiskl jen Bible. Z jeho tiskáren pochází několik tisíc odpustkových listů, právnické dokumenty a několik menších knih (byly vydávány ve velkém nákladu, často po tisících).
První tiráž (tj. informace o tom, kde, kdy a kým byla kniha vydána) uvedl Fust ve svém žaltáři z roku 1457. Ostatní tiskaři jej začali ihned napodobovat.
V roce 1465 se Johannes Gutenberg dočkává odměny za své dílo: arcibiskup Adolf z Nassau mu uděluje panský titul, spojený s materiálními výhodami. Dlouho si toho neužil – umírá hned 3 roky poté.
V Pamětech města Kutné Hory (1675) od Jana Kořínka se mimo jiné dočteme, že Johannes Gutenberg a Faust, zvaný též Fust, byli jedna a tatáž osoba. Fust byl totiž jedním z kutnohorských rodáků, kteří si prý v cizině říkali Kuttenberg, čili Faust Kutnohorský alias Gutenberg, aby „čest své vlasti zachoval“. Škoda jen, že to není pravda, měli bychom tak bezesporu neslavnějšího Čecha všech dob!
Původní technologie knihtisku byla používána bez podstatných změn více než 350 let . O vylepšení Gutenbergova tiskařského lisu se zasloužili zejména čeští vynálezci. Jako první se o to postaral Alois Senefelder (1771 – 1834), který roku 1796 vynalezl plošný tisk, tzv. litografii (jako forma se zde používá tiskový kámen, kresba se nanáší mastnou litografickou křídou). Český profesor kreslení na táborském gymnáziu Jakub Husník (1837 – 1906) vymyslel roku 1868 způsob, jak tisknout dokonalé reprodukce fotografií, tzv. světlotisk. O deset let později vynalezl vídeňský Čech Karel Václav Klíč (1841 – 1926) zcela nový druh reprodukce obrazů, heliografii (reprodukční technika založená na používání kovových desek, na které se původní obraz přenáší pomocí fotografií a leptáním). Tato technika byla schopna téměř neomezeného počtu tisků. Klíč později proces výroby heliogravur zdokonalil a dospěl k nejdokonalejší reprodukční technice vůbec, k hlubotisku, který se užívá dodnes.
Typy prvních písem lze v hrubých rysech rozlišit na dvě základní skupiny: gotické písmo a švabach, a římské písmo neboli latinka.
Nyní podrobněji k jednotlivým druhům písma a k jejich tvůrcům:
Již v roce 1470 Nicolas Jenson (1420 – 1480) vydal v Benátkách knihu tištěnou latinkou, která se stala vzorem dokonalého tiskového písma. Měla znamenitou čitelnost a vyvážené zbarvení tiskové strany. Toto písmo patří k vrcholům první etapy vývoje dynamické (renesanční) antikvy benátského typu.
Koncem 15. století rytec Francesko Griffo di Bologna nakreslil a vyryl nový typ tiskového písma, první latinkovou kurzívu.
Jednou z osobností francouzského písmařství je Claude Garamond (1480 – 1561). Jeho písmolijna byla první dílnou v Paříži, která vyráběla písmový materiál a dodávala ho tiskárnám. Rekonstrukce Garamondových písem jsou dodnes vydávány mnoha světovými Písmo Garamond písmolijnami.
Dynamickými antikvami francouzského typu se proslavil také tiskař Christoph Plantin (1672 – 1766), který měl od roku 1555 v Antverpách rozsáhlý tiskařský a vydavatelský podnik, kde byly vydávány knihy v různých jazycích.
Řadu dynamické antikvy uzavírá William Caslon písmem nizozemsko-anglického pozdně renesančního typu. Žil v 17. století v Anglii a jeho práce byly ovlivněny nejlepšími písmy Nicolase Jensona.
Tiskařství a písmolijectví ale nemohlo jako umělecké řemeslo udržet krok s prudce se rozvíjející průmyslovou výrobou a stalo se součástí polygrafického průmyslu.
Nejstarší česká tištěná kniha je Kronika trojánská. Po dlouhou dobu byla považována za závazný vzor češtiny. Byla vydána v Plzni neznámým tiskařem v roce 1468. Tuto tiskárnu, první v Českých zemích, později převzal Mikuláš Bakalář. Druhá česká tiskárna byla založena v Praze roku 1537. Jan Kosořský z Kosoře zde vytiskl český překlad Münsterovy Kosmografie s první v Čechách tištěnou mapou Čech, provedenou technikou dřevořezby.
Mezi významné české tiskaře patří i Jiří Melantrich z Aventýna (1511 – 1580), od roku 1542 v Praze vytiskl celkem asi 160 knih. K jeho nejznámějším dílům patří Bible a Matthioliho herbář. Vysočinský rodák Mikuláš Konáč z Hodišťkova (1546 - ?) tiskl svá díla a překlady patrně s typografem Johannesem Wolfem v první polovině 16. století. Dalším z řady velkých byl Daniel Adam z Veleslavína (1545 – 1599), který se jako zeť a společník Melantrichův nejprve podílel na jeho činnosti jako spisovatel, a po jeho smrti převzal celou tiskárnu. K jeho nejkrásnějším tiskům patří Putování svatých. Větších tisků provedl kolem osmdesáti, jiné jdou do desítek. V letech 1557 – 1577 vedl známou českobratrskou tiskárnu v Ivančicích na Moravě biskup Jan Blahoslav. Z této tiskárny pochází krásný Kancionál z roku 1576. Tiskárna pokračovala v činnosti v Kralicích na Moravě, kde po smrti Blahoslavově tiskl Zachariáš Solín proslulou šestidílnou Bibli kralickou, vynikající dílo českého a evropského písemnictví. Z roku 1615 pak pocházejí Písně duchovní evangelistské v nádherné grafické úpravě.
Mechanicky tištěná kniha zrychlila a zlevnila výrobní proces, knih bylo více a mohly se tak dostat nejen do rukou bohatých šlechticů, ale i chudých, obyčejných lidí. Toto pomohlo šířit vzdělanost a informace mimo vliv církve. Knihtisk napomohl šíření renesančních a humanistických myšlenek, v širší míře se začala vydávat beletrie. Lidé neměli knihy jen „pro okrasu“, ale četli je. Zvýšená poptávka podnítila vyšší nabídku; vedle náboženské literatury se značně rozšířila světská - psaly se hrdinské eposy (Zuřivý Roland od Ludovica Ariosta), dramata, eseje, v této době tvoří Miguel de Cervantes, William Shakespeare, Francois Villon.
Církev si až dosud nárokovala monopol v oblasti vzdělání, mohla tak zabezpečit, aby se šířily jen jí schválené myšlenky. Teď se ale církevní hodnostáři začali obávat rozšíření Bible do všech vrstev, tedy ke všem lidem, a následného přeložení z latiny do národních jazyků. Bible by tak byla srozumitelnější a lid by jí mohl dát svůj výklad, což by spělo k dalším protikatolickým náladám. Tyto názory jsou obsaženy v pamfletech klerikánů z let šíření knihtisku (přelom 15. a 16. století). Církev ale velmi rychle pochopila, že knihtisk může využít ve svůj prospěch: tiskla náboženské knihy a manipulovala s veřejností.
Gutenbergův způsob tisku měl vliv i na rozvíjející se technologické postupy. Ukázal, že lze použít standardních vyměnitelných součástek pro opakování technických operací.
V tiskařství se jako v jednom z prvních odvětví začala uplatňovat dělba práce.
9. srpen 2008
14 317×
1967 slov
