Renesance ve světové literatuře

RENESANCE = znovuzrození (antických ideálů)
- (poč.14.stol. - poč 17.stol.)
Mohutný myšlenkový a umělecký proud. Vzor Římské říše a vliv
zámořských objevů. Do popředí se dostává měšťanská třída, která myslí
jinak => příklon k pozemskému životu, důraz na smysly. Zájem o autora
=> zajímá je člověk, jako jednotlivec.
Antický ideál krásy a dobra X dříve byla jen krása božská.
Učenci považují za základ studium antických autorů - vykládají jejich
díla kriticky a používají tzv.klasickou (Ciceronovu) latinu.
Rozvoj přírodních věd. Vznik universit => touha po poznání, důraz na
vlastní rozum.
Začalo to hlavně v italských městech, která bohatla a proto odmítala
život v bídě a přístup k životu, jako čekání na smrt.
Literatura: světské náměty, touha po poznání, autor je sám hrdinou,
pronikání národních jazyků, použití antických žánrů, které
středověk opomíná. Psala se hl.nauková lit. - životopisná,
cestopisná, pedagogická, kritické spisy... .
V 15.stol byl vynalezen knihtisk (Gutenberg) => prvotisky (do 19.st.)
- inkunábule
V rámci Renesance se objevuje myšlenkový proud - HUMANISMUS (přelom
15 a 16.stol), který představuje nový ideál vzdělání. Ve středověku
směřuje vědění k poznání Boha X humanismus - poznání člověka.
RENESANCE je umělecký styl projevující se ve všech druzích umění X
HUMANISMUS je pouze myšlenkový proud a projevuje se jen v literatuře.
Itálie:
Dante Alighieri (1265 - 1321)
"Božská komedie" - alegorická básnická skladba (duchovní epos)
je složena ze tří částí: peklo, očistec a ráj. Líčí desetidenní
cestu básníka (sebe samého), která začíná na zelený čtvrtek.
Dante zabloudil v lese a byl napaden třeni šelmami, symbolizující 3
velké hříchy - smyslnost, pýchu a lakotu.
Peklo je rozděleno podle závažnosti provinění (nejhlouběji jsou
největší hříšníci a drží je sám Lucifer). On popisuje jejich muka.
Očistec - zde se postupně vymaňuje ze zátěže tělesnosti a na konci
ho očekává jeho zemřelá milenka Beatrice (symbol nadpozemské
dokonalosti), která ho bude provázet Rájem, který je sídlem
blaženosti. Až dosud ho provázel Vergilius, který je symbolem
pozemského rozumu, ale do Ráje nemůže, protože není pokřtěn a stále
věří na posmrtný život.
Vystupují zde různé historické i mytologické postavy (Homér,
Ovidius, Sokrates). Objevuje se zde i mystika čísel - 3 - 3 X 33
zpěvy => 100 zpěvů. Číslo 3 ovlivnilo i verš => trojverší = tercína
(aba bcb cdc ded ...). Trichotomie =
renesanční prvky: hl.postava je sám autor, obdiv antice, prožitek
lásky, trest za lidské viny, touha člověka po
poznání.
Dante je zástupcem lidstva, hledá skutečné hodnoty a jeho cesta je
symbolem poznání a očištění. Předává dál své poznání.
Přívlastek "božská" jí dal Boccaccio.
Dante Alighieri se projevil jako zakladatel spisovné Italštiny.
Giovanni Boccaccio (1313 - 1375)
Zakladatel novodobé prózy, přepracovával již zpracovaná témata.
"Dekameron" - 1348 - 1353
Deset lidí uteče před morem z Florencie na opuštěný zámeček a tam
si vypravují příběhy - každý den vypráví každý 1 => 100 příběhů.
Volí si krále vždy na jeden den. Všechny příběhy na sebe určitým
způsobem navazují (spojuje je láska).
Novela = kratší prozaický útvar s překvapivým obratem v závěru.
Nezabírá dlouhý časový úsek a má omezený počet postav.
Některé příběhy čerpal ze starších povídek, které přepracoval.
Používá nepřímou charakteristiku a popis. Autorský vypravěč.
Vypráví příběhy o všech vrstvách. Kritika všeho, co je proti lidské
přirozenosti.
Používá rámcový příběh - útěk z Florencie a pak jednotlivé příběhy.
Prvky starého i nového myšlení - vliv středověku (mytologie čísel)
renesanční prvky (víra v čl.který
užívá vlastního rozumu, příklon k pozemskosti. Žena = rovnocenný
partner muže).
Líčí i strasti, ale nejde o osudovou danost, ale o hrdinovu chybu.
Tato kniha byla církví označena jako "hříšná" a zakázána.
Francesco Petrarca (1304 - 1374) (písemný styk s českým císařem)
Pobýval na dvoře Karla IV.
Dovedl k dokonalosti it.lyriku. Jeho tvorbu ovlivnilo setkání s
ženou, kterou ve svém díle nazývá Laura.
"Zpěvník" ("Sonety Lauře")
soubor lyrických básní, převážnou část tvoří milostná lyrika. Často
se opakují motivy - Lauřina krása, vzpomínky na setkání s ní, marné
sny, že bude vyslyšen.
Tvoří zejména sonety = znělky - lyrická b., která má 14 veršů
(4+4+3+3), pravidelný rým (kvarteta a terceta) a ty mají stejný druh
rýmu. 1.kvarteto je teze, 2.antiteze a 3.syntéza (pointa).
V jeho díle se střetávají dvě koncepce: středověká - milostná
tvorba (trubadúrská lyrika - ideál čistoty a nedostupnosti)
renesanční pojetí lásky
a života (jeho Laura není tolik zbožštělá jako Dantova Beatrice).
Touží po Lauře, ale zároveň ví, že jeho touha je hříšná.
Francie:
Francois Villon (1431 - 1463?)
tzv.moderní básník, protože oslovuje i dnešního čtenáře. Lyrik,
tulák, bohém, 1.prokletý básník (neochoten smířit se se soudobou
spol.a vyjadřuje nejistoty přechodné doby).
Pocházel z nízké spol.vrstvy. Naštěstí narazil na kaplana Guillaume
Villona, který ho vychoval. Jméno Villon si vzal podle onoho kaplana
Vystudoval universitu - fakultu svobodných umění, dále nestudoval.
1455 - zabil kněze, ale byl omilostněn. Byl několikrát vězněn a
odsouzen k trestu smrti. Byl však osvobozen a vyhnán z Francie.
Napsal básně: "Odkaz" ("Malý testament")
"Závěť" ("Velký testament") - 15 balad
=> obraz vlastní bídy, kritika spol., protikladnost vyjádření
=> forma: Francouzská (Villonská) balada: lyrická b., která má:
4 sloky (3+poslání); 3 x 7 - 12 veršů, poslání - 6 veršů
poslední verš je stejný, jako Rf.
"Balada o tlusté Margot"
Margot nazývá "tlustou kráskou" a z počátku hovoří o věrné lásce a
lichotí jí => připomíná to rytířskou poezii (usiluje o vysoký styl)
X odehrává se to v hospodě a Margot je prostitutka.
Směšuje prvky vysokého i nízkého stylu => výsměch vysokému stylu.

Francois Rabelais (1494 - 1553) - mnich a lékař
4 (5) dílný: "Gargantua a Pantagruel"
vyprávění o dvou obrech (otec a syn) => groteskní
nadsázka. Vysmívá se soudnictví, školství, klášternímu
životu => kritika soudobé fr.spol.(realistický pohled)
Uplatňuje humor a satiru (parodie na středověké rytíř.
romány), vystupuje proti lidské hloup. a zaostalosti,
schopnost radovat se ze života (renesance), názory na
výchovu a vzdělání (humanismus).
Pierre Rosard (1524 - 1585) - autor formálně dokonalé milostné
poezie podle antických vzorů.
Michel de Montaigne (1533 - 1592)
tvůrce Eseje = úvaha, stať o otázkách fil,vědeckých, nebo uměleckých
na rozhraní vědeckého a uměleckého podání
autorova originalita ve zpracování.
Španělsko: 16.a 17.stol. => zlatý věk španělského písemnictví
Lope de Vega (1562 - 1635)
"Ovčí pramen" - název vesnice, kt.povstala proti tyranskému pánovi.
tvůrce Komedie = veselohra, ale i veršované drama.
Tirso de Molino
"Svůdce sevillský a kamenný most" - 1.postava Dona Juana
Román - pokračuje tradice rytířského románu
- pikareskní román "Lazarillo z Tormesu"
anonym. Hrdina - šibal, šejdíř (chytrý)
Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 - 1616)
rytířský román "Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha"
Zchudlý šlechtic, vášnivý čtenář rytířských románů,
snílek. Rytíř smutné postavy. Touží obnovit slávu
potulného středověkého rytíře. Vydává se na
Rosinantě do světa a bojuje za Dulcineu.
X Sancho Panza - přízemní praktický venkovan.
Don Q.se po návratu z cest probouzí ze snění a vidí,
jaký je svět doopravdy a umírá. Je to ušlechtilý čl.
který touží po spravedlnosti. Žije ve svém smyšleném
světě a v reálném žít nedokáže.
Anglie:
Geoffrey Chaucer (asi 1340 - 1400)
veršované "Canterburské Povídky" - obraz soudobého anglického života
William Shakespeare (1564 - 1616)
Nejdříve herec v Londýně, spolumajitel divadla. Svět.dramatik a bás.
Napsal asi 154 sonetů a 36 her.
Znalec lidských charakterů - jeho postavy samy svými činy utvářejí
svůj osud. Jejich činy vyplývají z jejich charakteru. Jejich jednání
je ovlivněno i spol.podmínkami.
V jeho hrách neexistuje zákon jednoty času a místa.
Používá veršovaný jazyk - blankvers = nerýmovaný 5-ti stopý jamb
X próza - lidé z nižších vrstev.
I. do r.1600 - komedie a historické hry
"Jindřich VI.", "Richard III.", "Julius Caesar"
"Zkrocení zlé ženy", "Sen noci svatojánské"
1592 - tragedie "Romeo a Julie" - ve Veroně
mládí, láska X nesmiřitelnost 2 rodů (Montekové,
Kapuletové). Nevyplývá z charakterů hrdinů, ale
je dána vnějšími okolnostmi.
Právo rozhodnout se o svém osudu, odvaha, rozum
i cit (Renesance).
II. od r.1600 - pesimismus => tragedie
"Král Lear", "Othello", "Macbeth",
"Hamlet" ("Hamlet, kralevic dánský")
Otec zavražděn Hamletovým strýcem, který se má stát králem.
Zjeví se otcův duch a Hamlet se chce pomstít, proto předstírá
šílenství. Inscenuje představení - zabití otce => divadlo na
divadle
Další významné osobnosti doby:
Martin Luther
Mikoláš Koperník
Galileo Galilei
Michelangelo Buonarrotti - vymaloval Sixtinskou kapli.
Leonardo da Vinchi - zakladatel lombardské malířské školy
- Poslední večeře, Mona Lisa