Romantismus a realismus stručně

ROMANTISMUS –autor se stává součástí příběhu. Je to literární směr 1. poloviny 19 století, ale i životní postoj, znaky:Důraz klade na city a fantazii. Protiklad snu a skutečnosti a z toho vyplívá odcizenost od společnosti. Obdiv k minulosti k lidové slovesnosti a přírodě. Hlavní hrdina – je výjimečný člověk, neschopný přizpůsobit se, nemůže se uplatnit ve společnosti, proto se obrací ke svému nitru, často se bouří a život končí tragicky. Důležitost lásky pro život. Hrdina prožívá lásku nešťastnou, protože nenalézá svůj ideál. Osamělostí se dopouští trestných činů. Literární útvary: v poezii – lyricko-epické básně (balady a eposy), veršované povídky a romány. v próze – historické povídky a romány. Anglie: G. G. Byron – moderní epos – „Childe Horaldova pouť“, romantické básnické povídky – „Džaur“, „Korzán“, „Lora“, dramatické básně – „Manfréd“, „Kain“. Byronismus = spor hrdiny se ssvětem, osamocený boj proti tyranům, světabol. Francie: V. Hugo – bás. Sbírky i romány psal. Rozsáhlý bás. ciklus – „Legenda věků“ (3 dílný) obraz vývoje lidstva k humanitě, kontrastnost, motivy nešťastné lásky, vliv na Vrchlického, Machara. Drama – „Ruy Blas“. Próza – román: „Chrám Matky boží v Paříži“ – součást volné prozaické trilogie, Paříž 15. st.Obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva. Kontrast krásy a ošklivosti. Stendhal – Přechod mezi romantismem a realismem. Psychologická próza. román „Červený a černý“ – příběh Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky. Barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru.
Román „Kartouza parmská“ – Příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo. Intriky, pokrytectví, tragický konec. Rusko: A. J. Puškin – básník, prozaik, dramatik. Román- „Enžen Oněgin“ – neupřimná láska, hl. postavy: Taťána a Oněgin. Lyricko – epické skladby –„Kavkazský zajatec“, „Bachčisarajská fontána“. Povídky : „Kapitánská dcerka“, „Piková dáma“. Historické drama: „Boris Godunov“.
Český romantismus:České země neměli možnosti pro čistý romantismus, protože tomu bránil problém vychovávat vlastence (na poč. 19 stol u nás vrcholí Národní obrození). Romantismus ovlivnil tvorbu K. H. Máchy alei i J. K. Tyla a K. J. Erbena. Karel Hynek Mácha – Hraje jako ochotník v Stavovském divadle, rád cestuje, všímá si krásné přírody, kreslí staré zříceniny . První básně psal německy aby nebyli otištěny. Dílo „Máj“ - lyricko – epická báseň, má skromný děj. Milenci Vilém a Jarmila hynou cizí vinou, on hyne na popravišti jako vrah a Jarmila spáchala sebevraždu.Děj není zde důležitý, hlavním obsahem je vylíčení myšlenek a pocitů vězně před smrtí.Odehrává se to v přírodě v okolí Bezdězu. Jsou zachyceny roční doby i úseky dne.Máchův Máj nebyl kritiku přijat, pochopil ho pouze K. H. Borovská. K odkazu K. H. Máchy se přihlásila básnická generace Májovců v 60- tých letech. Prozaické dílo „Cikáni“ – román o vyděděncích ve společnosti, měl v úmyslu napsat 4 dílný cyklus „Kat“ – stihnul, pouze první ale pod názvem „Křivoklád“ – vykresluje pocity Václava IV. Při uvěznění na hradě. B. Němcová

REALISMUS – autor je jen pozorovatel příběhu. Realis = pravdivý. Je to umělecká směr 2. poloviny 19 století. Zaměřuje sena skutečný pohled na svět bez idealizování. Je ovlivněn rozvojem přírodních věd filozofie a techniky. Uplatňuje se objektivní přístup autora.Autor stojí nad příběhem, není jeho součástí. Hrdina se vyvíjí, kritika nedostatků současného života. Jazyk: hovorová řeč, nářečí, archaismus. Francie: Honoré de Balzac – cyklus „Lidská komedie“ – je to sto románů, obraz francouzské společnosti poloviny 19 století. Popisuje různá prostředí, vytváří postavy všech společenských vrstev. „Otec Goriot“ – bohatý kupec, který dal své všechny peníze svým dcerám a očekával od nich, že se budou o něho starat, však oni se na něho vyflákli. „Evžénie Giondelová“ – otec lakomec, kvůli penězům zničí lásku své dcery. Emil Zola – je autorem naturalistického románu „Zabiják“ = alkohol. Naturalismus = je krajní směr realismu, vychází z názoru, že člověk je omezený svojí biologickou podstatou a vliv na něho má okolní prostředí. Anglie: Charles Dickens – podává obraz soudobé Anglie (práce dětí, chudoba, osudy nešťastných dětí) pracuje s humorem a satirou. Román: „Oliver Twist“ – příběh sirotka, „David Copperfield“, „Malá Dorritka“.Rusko: N. V. Gogol – dílo „Revizor“ – hlavní postava je Chlestakov, je vychytralý člověk, vyhovuje mu, že si ho spletou s očekávaným revizorem, nechá se podplácet a využívá všech výhod, které mu radní malého městečka nabízejí. USA: Mark Twain – „Dobrodružství Toma Sawyera“ – zpracovává své zážitky z dětství a na tom kritizuje americkou společnost.

REALISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE – Tématika: historická, venkovská, městská. I v české literatuře kritizují současný život. Píší v hovorovém jazyce i v nářečí. I. historická tématika: Po dlouhou dobu nebyl zájem v literatuře o českou historii naposledy J. K. Tyl. V 70 letech vychází poslední díl Palackého – „Dějiny národa“. A tím se zvyšuje zájem o národní minulost. Prvním autorem historických próz byl V. B. Třebízský - Jeho romány byly velmi oblíbené, vyjadřoval velice citově. Snaží se najít v dějinách návod k jednání lidí a čtenáře poučuje. V některých částech zůstává u romantického zobrazování. „Trnová koruna„ – zachycuje dobu Pobělohorskou. „Bludné duše“ – vrací se k selským povstáním. Spojuje historickou prózu Tyla a Jiráska. Alois Jirásek – 1) Próza – témata. a) nejstarší období dějin. „Staré pověsti české“ skládá se ze 3 odílů, v první části: „Staré pověsti české“, v druhé části: „Pověsti doby křesťanské“,ve třetí části: „Ze starobylých proroctví“. Kniha je ilustrována Alšovými kresbami. Pověsti vypraví od doby praotce Čecha. b) husitství: romány : „Mezi proudy“ (3 dílný), rozmach narůstání společenských rozporů za Václava IV. Počátky reformního hnutí. „Proti všem“ (3 části), rozmach a vrchol husitství po bitvu na Vítkově hoře. „Bratrstvo“ (3 dílný), doznívání husitských válek na Slovensku. „Husitský král“ (2 dílný, nedokončený), o vládě Jiřího z Poděbrad po vzniku jednoty bratrské. „Z Čech až na konec světa“ (podle cestopisu Václava Šaška z Biřkova), mírové poselství Jiřího z Poděbrad do západní Evropy. c) národní obrození: romány: „F. L. Věk“ (5 dílný) obraz počátků národního obrození, divadla, básnictví a vědy, vlastenectví, národní uvědomování, historická postava Fr. Vladislava Heka, vlastenců Václava Tháma, Václava Matěje Krameria, pátera Vrby. Prostředí Prahy a Dobrušky. „U nás“ (4 dílný, kronika) obrození na čes. Vesnici (Podoli = Hronov), postava pátera Havlovského = kněze Regnera. Novela: „Filozofská historie“ (cyklus maloměstské historie), život litomyšlských studentů (Frylart, Vavřena, Zlenka, Špína), příprava majáles, události roku 1848 (pražské barikády). d) doba pobělohorská: román „Temna“ – obraz obd. protireformace, působení jezuitů a cizí katolické šlechty v severovýchodních Čechách a v Praze, pálení českých knih. Obraz protifeudálních selských rebelií: romány „Skály“ – selská vzpoura na Čáslavsku. „Psohlavci“ – povstání Chodů kon. 17 století proti Lamingerovi, Jan Sladký Kozina. „Skaláci“ – selská vzpoura 1775 na Náchodsku. 2) Drama – témata: a) historická: husitská trilogie „Jan Hus, Jan Žižka, Jan Rohač“ – symbolizuje věrnost pravdě, boj za ni, vytrvalost v boji až do smrti. U období obrozeneckého: „M. D. Rettigová“ – veselohra, litomyšlská idyla vlastenky a kuchařky. b) pohádková: „Lucerna“ - s lidovými a humornými prvky, vlastenecký charakter. c) současnosti (venkov): „Vojnarka“ – láska milenecká x mateřská. „Otec“ – majetek rozhoduje o vztazích mezi lidmi.

KRITICKÝ REALISMUS - II. venkovská tématika: Od doby národního obrození zájem o vesnici a život českého lidu (Karolína Světlá, Němcová, Hálek). Vesnice jsou zaostalé a s nástupem kapitalismu se objevuje sociální problematika. Próza v této době ukazuje nerovnosti v životě na venkově. Má charakter regionální prózy (ukazuje vztah autora ke kraji). Nářeční mluva, venkovské výrazy. Karel Václav Rais - Podává obraz českého venkova v Podkrkonoší – kapitalismus vnesl sobectví, honbu za majetkem – mění se vztahy mezi lidmi. Povídkové soubory. „Výminkáři“, „Rodiče a děti“. Romány „Zapadlí vlastenci“ – z Podkrkonoší obraz náročné a obětavé práce drobné vesnické inteligence v době národního obrození (učitelé, kněží). „Západ“ – z Českomoravské vysočiny,, vesnice 2 pol. 19 století. Oslava ušlechtilosti a lidské dobroty, úsilí zmírnit bídu. Román „Kalibův zločin“ – kritický pohled na skutečnost, až naturalistický obraz mravního rozkladu, tragédie dobráka dohnaného intrikami a rozvrácením manželství k vraždě. Raisův přínos: realistický obraz sociálních poměrů na vesnici, zájem o postavy starých lidí nebo dětí. Tereza Nováková – Dílo zaměřeno na venkovské prostředí, vytváří národopisné studie, v jejím díle převažuje monografické romány = děj se týká 1 postavy a jejího vývoje. Román „Jiří Šmatlán“ – příběh tkalce, který hledá celý život spravedlnost, čte náboženské knihy a nakonec se dostává před sociální demokraty, dělník Homerník mu vysvětluje představy o spravedlivém světě. Román „Drašar“ – z doby národního obrození, je to tragický příběh kněze. Velde monografických románů psala i povídky. Soubor Povídek „Úlomky žuly“ – „Drobová polévka“ – hlavní hrdinka stará žena, prožívá obrovské zklamání, když ji příbuzní nepošlou nic ze zabijačky. Antal Stašek (Antonín Zeman) – Byl to otec Ivana Olbrachta, byl advokátem. Povídky „Blouznivci našich hor“ – odehrává se to v Podkrkonoší, předkládá život chudých lidí, předkládá své štěstí v duchověrství. Ukázka „O panu Bobkovi“ – opilec, společnost ho tak brala až na konci se od něho odvrátila. Romány: „V temných vírech“ – počátky dělnického hnutí. „O ševci Matoušovi“ – 1848 – boj proti kapitalismu a Rakousku-uhersku. Alois a Vilém Mrštíkovy – tragedie za slováckého prostředí – „Maryša“ – tato divadelní hra je založena na rozhodnutí otce o osudu své dcery. Líza. – bohatý, pokrytecký. Donutí Maryšu, aby se provdala za starého Vávru. Její milý Francek ji přemlouvá, aby s ním odešla do Brna. Naryša vše dokoná tím, že Vávru otráví. Maryša je vychovávaná k poslušnosti a proto sňatek neodmítne. Používán větu – „Neščastná su, ale špatná nebudu“. Bylo to napsáno podle skutečného příběhu, ukazuje se, jak peníze rozhodovali o lásce mladých lidí. Mrštíkové psali i samostatně. Vilém napsal román „Pohádky máje“ – jde o oslavu přírody a lásky, idylický příběh Helenky a pražského studenta Rýši. Alois psal povídky a hlavně pomáhal Vilémovi při psaní. Divadelní hry s venkovskou tématikou psal i Jirásek („Otec“, „Vojnarka“) i Gabriela Preisová – psala tragédie ze slováckého prostředí („Gazdina roba“ a „Její patorkyňa“) Přispěla k opeře Leoše Janáčka.

MÁJOVCI – 60-tá léta jsou ve znamení změn v politickém kulturním i národním životě. Vydáním tzv. Říjnového diplomu v roce 1860. Byla uznána politická práva českého národa a tím se začíná rozvíjet národní kultura. Vznikají české noviny, časopisy a kulturní spolky. Čeští spisovatelé vystoupili s novým programem, byl to : Almanach „Máj“ a z toho plyne název „májovci“.Přihlásili se k odkazu K. H. Máchy, chtěli zachycovat pravdivě skutečnost, nevyhýbat se negativním jevům a chtěli povznést českou literaturu na vyšší úroveň. Jan Neruda – básník, novinář i prozaik. Psal fejetony do novin i knižně. Poezie: 1. bás. sbírka – „Hřbitovní kvítí“ (1858) – laděno pesimisticky, uvědomuje si konec života a všeho. 2. bás. sbírka – „Knihy veršů“ (1868) – obsahuje básně epické (balada „Dědova Míša“) verše lyrické )věnuje matičce, otci, mluví o svém vztahu k nim), příležitostné (báseň „Vším jsem byl rád“ – mluví o svém životě).3. bás sbírka – „Písně kosmické“ (1878) (báseň „ Vzhůru již hlavu národe“, „Jak lvové bijem o mříže“) vlastenecká lyrika sem patří, ukládá sem své představy o životě ve vesmíru. Přeje si aby život mohl být prožit spokojeně (vyzívá k vlastenectví). 4. bás sbírka – „Balady a romance“ (1882) vytváří balady s úsměvným zakončením o romanci tragické („Balada májová“, „Balada stará-stará“ – nejkratší česká balada)5. bás. sbírka – „Prosté motivy“ – obsahuje 4 oddíly (jednotlivá roční období), mluví zde o ročních obdobích )přírodní lyrika) a dává je do souvislosti s životem člověka (osobní lyrika). 6. bás. sbírka – „Zpěvy páteční“ – národní a vlastenecká lyrika, víra v slavnou budoucnost národa, forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpění a odboje (tradiční motivy – láska, bolest, lev, kalich). „Láska“ – autorův vřelí vztah k národu. „Jen dál“ – výzva k činům. Vítězslav Hálek –prozaik, básník, novinář. Počáteční tvorba je ovlivněna velice harmonickým dětstvím a šťastným rodinným životem. Bás. sbírky.: „Večerní písně“ – plné optimismu a radosti, lyrika osobní, vlastenecká oslavuje básníky, lásku i národ (bás. „Kod zlaté struny zahrát zná“), „V přírodě“ – oslavuje českou přírodu, pocit jistoty střídají společenské problémy. „Pohádky z naší vesnice“ – odkrývá sociální problémy a zaujímá kritický postoj k nim.
Próza májovců – Nejvýznamějším prozaikem byl Jan Neruda – „Povídky malostranské“ – odehrávají se na Malé straně, autor prostředí dokonale znal, zajímá se o vztahy mezi lidmi. V povídce „U tří lilií“ – kritizuje necitlivost dívky, že se vrátí na tancovačku, po smrti své matky. Další prozaická tvorba – fejetony v novinách „Kam sním“ Vítězslav Hálek – autor venkovské tvorby. Problém utizkovaných a starých lidí odkrývá v povídkách „Na vejmínku“ Na statku“ a v chaloupce“ Karolína Světlá – psala povídky a romány. Jsou to příběhy žen, které se umí zříct svého osobního štěstí a obětovat se. Ještědské romány: „Kříž u potoka“, „Kantůrčice“, „Nemodlenec“, „Vesnický román“, „Frantina“. Povídky: „Hubička“ o lásce Vendulky a Lukáše. „Černý Petříček“ z pražského prostředí z dob mládí autorky Román s hist. tématikou. „Zvonečková královna“ Jakub Arbes – román – „Kandidáti existence“ – pokus pomoci dělnictvu. „Šrojchpudlíci“ – o tiskařských dělnicích z pražských barvíren kartonů. Romaneta – nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou, zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky: „Newtonův Mozek“, „Svatá Xaverius“
LITERÁRNÍ MODERNA – konec 19 stol., Dosavadní úspěch společnosti umožňoval optimistický pohled na skutečnost. Koncem století změna: rychlé životní tempo, konkurenční boj, katastrofické představy, chaos a desorientace – růst napětí.Odraz v literatuře – proměny směrů, zvlášť v poezii, vyjádření odporu spisovatelů ke společnosti, její morálce a vkusu, zdůrazňování svobody jedince. Společné rysy: - Soustředění na vnitřní život člověka, jeho senzibilitu. – Právo na osobité vidění světa, pravdivé a nezastřené vyjadřování osobních zkušeností , prožitků, nálad bez falešných ohledů. Nové umělecké směry: Impresionismus – za lat. Impressio= dojem. V malířství: jasné, čité barvy, vystižení bezprostředního dojmu, nálady , mozaika barev,neurčité kontury. Fr.malíř: Monet – Monetův obraz Imprese – zachycuje východ slunce na mořské hladině, A. Remair. E. Degas. Sochař: Radin. Hudební skladatel: Debussy. V literatuře: sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření okamžité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie). Potlačení rozumové účsti na obsahu. Volné řazení zrakových a sluchových dojmů. V popředí lyrika, zvl. Přírodní, lyrizace próza. Fr. Básník: Verlaine. Česká literatura: Sova, Hlaváček, v próze Šrámek. Symbilismus – reakce na realismus, naturalismus i impresionismus. Vyjádření pomocí náznaků, symbolů, obrazových pojmenování (přenášení významů, vyslovení abstraktní nebo skryté představy, nečekané spojování představ). Důraz na hudebnost veršů. Podmanivá působnost, snaha vsugerovat pocit. Volný verš. Fr. básníci: Bandelaine, Verloine, Rimbaud, Mallarmé, v české litaratuře. Březina, Sova, Hlaváček. Dekadence – z fr. décodence úpadek. Zálíbení v náladách smutku, skepsi, nudy, marnosti, opovrženi životem, pocity rozkladu a smrti (únik z reálního světa, který básníkům připadal těsný, úzký, nedokonalý, do světa snů, k mystice – víra v nadpřirozený svět, v boha) Úsilí o „čisté umění“ Fr. básníci: Verlaine, Mallaumé. Ang. Spisovatel Wilde, V české literatuře: Hlaváček, Karásek ze Lvovic. Česká moderna- 1895 – „Manifest České moderny. V literatuře 90léta 19 století nastupuje nová generace, ktará se rozchází s předchozím uměním (útok proti Lumírovcům) a chce vytvářet tzv. nóvům = soustředí se na jedince, na jeho vnitřní život, zdůrazňuje individualitu a citovost (osobní vyjádření pocitů a nálad, vyjádřování horkosti a sklamání). Vystoupili v roce 1895 – „Manifeste České moderny“. Spoluautorem byl J. Svatopluk Machar. Většina básníků odlišným způsobem vyjadřovala stejné pocity.
BUŘIČI A ANARCHISTÉ – Na přelomu 19 a 20. století vystupuje i tato generace, která v umění i v životě stojí proti soudobé společnosti. Tato generace neodmítá předchozí umění, jako literární moderna, ale její poezie je plná pesimismu a odporu. Jazyk básní se blíží k hovorovému, píší o moderní civilizaci,ale vyjadřují i „antimilitaristický postoj“ (postoj odmítající válku) a zájem o sociální problémy.