Romantismus ve světové literatuře

Romantismus – z latinského, anglického a francouzského romantic – napínavý, často odchylný od skutečnosti, dobrodružný, nevšední, citový, původně od slova román/ roman – rozsáhlé výpravné dílo. Romantismus je poslední velký evropský umělecký sloh. Realizoval se na konci 18. a v první polovině 19. století. Byl připravován uměleckými směry druhé poloviny 18. století, zejména preromantismem. Vznikl jako reakce na osvícenství s jeho racionalismem, na první průmyslovou revoluci a na krizi po Velké Francouzské revoluci a za napoleonských válek.

V literatuře se rozvinuly všechny jeho základní rysy: obraznost a citovost převládají nad rozumovostí. Je oblíben návrat do historie, romantičtí spisovatelé se přiklánějí k přírodě. Typický je individualismus a subjektivismus. Svoboda jedince i svoboda národa jsou povýšeny na nejvyšší hodnoty. Romantický hrdina často splývá s autorem. Často jím bývá loupežník nebo poutník. Osamělý, ale necítí potřebu společnosti, touží po lásce – ta je nešťastná – miluje jen vysněný ideál.

- doba revolucí a doba osvobozování národů
- rozvoj kapitalismu a vznik národnostních států
- vznikl rozpor jedince se společností
- hudba : K.M. Weber, Beethoven, Shubert, Schuman, Chopin, Rossini
- malíři : Delacroix, F. Goya

ANGLIE

LORD GEORGE GORDON BYRON (1788 – 1824)
Většinu života strávil v cizině. Zemřel na morovou nákazu a zimnici, když pomáhal Řekům v boji proti Turkům.
Rozsáhlý epos – Child Haroldova pouť – autobiografické prvky,
-básnické zápisky z cest autora po Evropě
-popis přírody, citů a myšlenek
-boj za svobodu proti tyranům
Další díla – Džaur, Korzár, Lara, Don Juan – hl. hrdina bere život tak jak plyne – ironie
vůči společnosti.
Vězeň Chillonský – hl. hrdina je vězeň za boj o svobodu
Švýcarska- po propuštění je šokován
ze svobody.

Filosofická veršovaná dramata – Manfred a Kain (přerůstá až v titanismus- odpor proti
Bohu)

WALTER SCOTT (1771 – 1832)
Pochází ze Skotska. Sběratel skotských lidových balad. Stal se zakladatelem historické povídky a historického románu.

První historický román – Waverly – o povstání skotských feudálů roku 1745 (Vydal
anonymně)
další historické dílo - Ivanhoe – Richard Lvi srdce je mimo zemi a šlechtici chtějí na
jeho místo dosadit bratra. I. je proti a brání krále.

Kenilworth – z doby anglické královny Alžběty
Panna Jezerní – líčí boj Jakuba II. s feudály

PERCY BYSSHE SHELEY ( 1792 – 1822)
Odpor proti společenským předsudkům a byrokracii
lyrické drama – Odpoutaný Prometheus – P. přinesl lidem v podobě ohně svobodu
a tužby člověka
-boj s osudem, dobro X zlo
-vize: lidé jsou dobří, ale mají špatné instituce
WILLIAM WORDSWORTH (1770 – 1850)
Óda na nesmrtelnost – člověk se narodí v geniálním světě u boha. Čím je pak starší, tím
méně si na něj pamatuje – východisko je jen návrat k přírodě.

SAMUEL TAYLOR COLERIDGE ( 1771 – 1834)
Píseň o starém námořníkovi – hrdina se provinil tím, že na moři zabije bezdůvodně
albatrosa.
- loď je ztrestána bezvětřím v tropickém pásmu – přežije jen
námořník v samotě se svou vinou.Vysvobozen tím, že
se vyzná svatebčanovi, který ho polituje.
Lyrické balady – napsal je spolu s Wordswothem – oslava venkova

JOHN KEATS (1795 – 1821)
Vystudoval medicínu, měl TBC
Předvečer sv. Anežky
Óda na melancholii

NĚMECKO

NOVALIS (1772- 1801)
Nejvýznamnějším představitelem německého romantismu.
Hymny noci – motivy ztracené lásky, touha po smrti a oslava Panny Marie.
Henrich von Offterdingen – nedokončený.

FRIEDRICH HÖLDERLIN (1770 – 1843)
Hyperion – lyrický román v dopisech, oslava člověka , přírody,osvíceného rozumu a zušlechtěného citu.

JAKOB a WILHELM GRIMMOVÉ (1785-1863 a 1786-1859)
Zabývali se německou lidovou slovesností a germánskou mytologií.
Vydali soubor německých lidových pohádek.

HENRICH HEINE (1785-1843)
Německý básník, druhý nejvýznamnější po Goethovi.
Témata – germánské a židovské pověsti, ale i součastná.
Kniha písní – básnická tvorba, lyrika, vychází z lidových písní, ve svých satirách se vysmíval světským a církevním hodnostářům.
Nové básně – sbírka nejrevolučnějších básní.

FRANCIE

Francouzský romantismus měl několik podob-konzervativní až revoluční. Časově se rozvíjel téměř současně se začátky realismu.

ALFRED DE MUSSET (1810-1857)
Zpověď dítěte svého věku - Odstave je sám a neumí opravdu milovat. Jediná žena, která by ho mohla zachránit, ho pro jeho povahu opustí a je opět sám.
Tato kniha je nejosobnějším básníkovým citovým i myšlenkovým vyznáním.

VIKTOR HUGO (1802-1885)
Básník, prostatik a dramatik, jedním z velikánů francouzské literatury. Nucen žít v exilu.
Cromwell-úvod k tomuto dramatu se stal manifestem romantismu ve Francii.
Legenda věků - básnický epický cyklus, který však Hugo již nedokončil. Chtěl zachytit dějinný vývoj lidstva.
Chrám Matky Boží v Paříži-tvoří vrchol Hugovy prozaické tvorby. Zachycující život středověké společnosti za vlády Ludvíka XI. v široké mozaice-od žebráků až po královský dvůr; proslulá je postava zvoníka od Matky Boží, ošklivého hrbáče Quasimoda.(hloupý a ošklivý může mít hlubokého ducha)
Bídníci – romantický příběh s postavou bývalého galejníka Jana Valjeana. Děj: Jean Valjan je odsouzen k trestu na Galeje za krádež chleba. Vlivem venkovského biskupa se z něj stane vzorný muž a ochránce Cosetty, do které se zamiluje zchudlý šl. Maurice. …
Většina Hugových vrcholových děl vznikla v exilu, kde spisovatel strávil téměř 20 let. Zde vznikl i dělnický román Dělníci moře (o hrdinství prostého rybáře).
Po návratu napsal Hugo ještě román Devadesát tři (z doby fr. revoluce).
Ruyblas – odvolával se na Shakespeara – mísit komično s tragikou
- odmítal jednotu místa a času
Muž, který se směje – má znetvořenou tvář – podobné s Quasimodem

ALEXANDRE DUMAS st. (1802-1870)
Byl fr. romanopisec a dramatik, byl autorem více než 80ti dobrodružných romantických románů převážně s historickou tematikou. Nejznámější z děl jsou romány Tři mušketýři a Hrabě Monte Cristo.

STENDHAL (1783 - 1842) (vlastním jménem - Marie Henri Beyle)
Narodil se v Grenoblu – Paříž. Stoupenec napoleonské armády. Vypovězen z Itálie za styk s revolucionáři. Tvoří svým dílem přechod od romantismu k realismu.

Červený a černý - červená barva je symbolem revoluce, černá symbolem tmářství a despotismu.S postavou Juliena Sorela, který prostřednictvým žen získává různé světské i církevní pocty, nakonec však umírá na popravišti za obvinění z vraždy.
Kartouza parmská – někdy název Věznice parmská.

CHATEAUBRIANDT (1768-1848)
Atala - líčení exotické americké přírody, láska indiána a bělošky, kteří se milují, přeložil Jungmann.

RUSKO

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799-1837)
Významný básník, prozaik i dramatik. Dvakrát ve vyhnanství za svou tvorbu. Do Petrohradu se mohl vrátit až v roce 1827, ale až do smrti žil pod policejním dozorem. Zemřel v souboji.
Sympatizoval s povstáním Děkabristů (proticarská vzpoura v Rusku)
Evžen Oněgin – básnická povídka./nedokončená/ Její hrdina v mládí pohrdne ženou Tatjanou, která ho miluje a později o ni již marně bojuje. Zhudebnil Čajkovský.
Piková dáma – fantastická povídka, kde hledá pozitivní náplň života.
Kapitánská dcerka – z doby Pugačevova povstání.
Boris Godunov – vztah panovníka a lidu, boj o trůn
Bachčisarajská fontána – pod silným vlivem Byrona
Cikáni - pod silným vlivem Byrona

MICHAIL JURIEVIČ LERMONTOV (1814-1841)
- revoluční dramatik, básník, prozaik
- ironie, sarkasmus
- ostře kritizoval společnost
- dvakrát ve vyhnanství
Dílo:
Démon - fil. meditace; poéma, zlo x dobro
Maškaráda - dobro x zlo; drama
Hrdina naší doby - zbytečný člověk (Pečorin)