Charakteristika doby – Česká politika stagnuje.Není jednotná jako v 60. letech ( Staročeši se snaží s Vídní pomocí kompromisů a ústupků × mladočeši vedou aktivní boj za samostatnost ).1878 vzniká Sociálně-demokratická strana – mluvčí dělníků ( proletariát ).Vznikají společenské a kulturní instituce – nakladatelství Jana Oty ( vydal Otův slovník naučný ).1881 otevřeno Národní divadlo ( 1883 otevřeno znovu ).Karlova univerzita byla rozdělena na českou a německou.
Časopis Lumír – byl jakýmsi středobodem generace lumírovské.1887 – 1898 ho vedl J. V. Sládek + J. Vrchlický, Julius Zeyer.
Časopis Květy – založen 1879 Svatoplukem Čechem.Otiskoval zvláště vlastní práce + prózy v verše Nerudovy, Jiráskovy, Arbesovy, T. Novákové a dalších.
Časopis Osvěta – založen 1871 a byl opozicí Lumíru.Založil ho kritik a prozaik Václav Vlček + K. Světlá, Jirásek, Eliška Krásnohorská.
70. – 80. léta = poezie × od konce 80. let = próza
Dvě literární skupiny : Lumírovci × Ruchovci
Lumírovci – kolem a almanachu Máj.Seskupeni kolem časopisu Lumír ( Vrchlický, Zeyer, Sládek ).Snažili se podporovat svobodu literatury.Byli kosmopolitně zaměření ( světoobčan ).Na rozdíl od Ruchovců čerpali i z okolních zemí.Cítili odpor proti všemu německému.Překlady z němčiny tedy neprováděli.
Jaroslav Vrchlický ( 1853 – 1912 ) – básník, dramatik, překladatel a lit. kritik, hl. představitel Lumírovců.Překládal z 18 národních literatur.Autor lyrických i epických básní.Vrchlický chtěl vytvořit básnický cyklus, v němž by zachytil duchovní ( myšlenkový ) vývoj lidstva od pravěku do současnosti – Zlomky epopeje – dějiny chápal jako neustálý zápas dobra a zla.Věřil, že lidstvo spěje k dokonalosti.
Nejvíce oslavil dobu antickou ( starověké Řecko, Řím ) a to v díle Spartakus.Je také autorem Selských balad – sociální balady zachycující útlak sedláků v době PoBělohorské.Lorecký ze Lkouše.Balada o smrti Jana Koziny…..Hrabě Breda – hrabě nechal ostříhat všechny ženy a dívky.Jedna se mu však zalíbila a tak si ji pro svoje potěšení nechal.Ta ho potom jako za pomstu všech žen uškrtila svými vlasy.
Dramatická tvorba – je rozsáhlá, ale málo významná.Je a autorem trilogie Hippodamie – tragédie řeckých dějin.Napsal trilogie jako Drahomíra, Bratři, Knížata – námět čerpal t Přemyslovských dějin.Je autorem komedie Noc na Karlštejně – anekdotický příběh o Karlu IV.
J. V. Sládek – Sládkovy verše jsou blízké lidové písni, zpěvné, prosté, jeho poezie burcovala svědomí národa.Vyzdvihoval skutečnost, bojovnost a myšlenku svobody.70. léta sbírka Básně – jde o intimní poezii ovlivněnou smrtí básníkovy ženy, politickou situací v Čechách, pobytem v Americe ( odsoudil rasovou diskriminaci indiánů ) – báseň Na hrobech indiánských.80. léta Jiskry na moři ( lyrické i epické básně ) politicky zaměřené.Vyskytují se zde vzpomínky na zesnulou ženu.Nové rodinné vztahy se odrazily ve Sládkově tvorbě.Jeho verše jsou optimističtější, převažuje v nich intimní a vlastenecké lyriky – Na prahu ráje a Světlou stopou – sbírky děl.Přelom 80. a 90. let – je znechucen politickou situací.Je přesvědčen o rozhodující úloze českého rolnictva.Selské písně – kritika kapitalismu, který deformuje mezilidské vztahy.Oslavuje venkovský lid.České znělky – vlastenecké verše, které oslavují slavnou českou minulost.
Julius Zeyer – typický novoromantik.Od ostatních se lišil nečasovostí a nedostatkem smyslu pro současný měšťanský liberalismus, samotářstvím, uzavřeností a bohatou fantazií.Do literatury vstoupil poměrně pozdě.Psal prózu : začal fantasticky ( novely a povídky ) i romány z pražských patricijských rodin i cizích světů – jako např. Ondřej Černyšev.Psal poezii : Zeyerovu nečetnou lyriku shrnující dva svazky Poezie ( 1889 ) a posmrtně vydané Nové básně ( 1907 ).Z veršované epiky můžeme uvést např. Vyšehrad, Karolínská epopeja ( 1896 ).Psal drama : pohádka ze slovenského prostředí Radúz a Mahulena ( 1898 ) – zhudebnil J. Suk.Zeyer toužil po kráse a ideálu, se sklonkem ke spiritualismu.Jeho vlastenectví mělo elegický charakter.
Ruchovci - kolem almanachu Ruch.Čerpali převážně od nás – nezávislá literatura.Program měli podobný jako Májovci, tedy realismus, sociální tématika, česká literatura = světová úroveň.Představitelé : S. Čech, A. Jirásek, E. Krásnohorská.
Alois Jirásek – Byl nejvýznamnějším představitelem historické prózy.Do literatury se uvedl románem Skaláci, kde zachytil vzpouru poddaných na Náchodsku ( 1775 ).Na dvoře vévodském – román líčící osvícenskou atmosféru na Náchodském zámku ( kon. 18. stol. ).Nejstarší dobu národa zachytil ve Starých pověstech českých.
Látku čerpal z Kosmovy a Dalimilovy kroniky i z jiných pramenů.Ve svých románových cyklech se soustředil především na dobu : a) husitskou – trilogie mezi proudy ( Dvojí dvůr.Syn ohnivců.Do tří hlasů. ) kde jsou vylíčeny počátky husitství a je v nich vysvětlena podstata reformního hnutí + vylíčení zlořádů církve + sociální diskriminace poddaných.Vystupují skutečné ale i fiktivní postavy.Románová kronika Proti všem – líčí vrcholnou fázi husitství a stavbu Tábora + Zikmundovo tažení do Čech a také bitvu na Vítkově ( 1420 ).Trilogie Bratrstvo – popsal úpadek a doznívání husitství.Popsal také osudy ( Bratříků ) po porážce v bitvě u Lipan ( 1434 ).Z dalších trilogií jsou to např. Bitva u Lučence, Mária, Žebráci.Napsal Románové torzo Husitský král ( o osudech Jiřího z Poděbrad )
b) doba pobělohorská ( po oce 1620 – tedy Bílá hora ).Román Psohlavci – odehrává se koncem 17. stol.Chodové bojují za zachování svých privilegií ( nemuseli platit daně, nemuseli robotovat ).Vůdce Jan Sladký Kozina ( zemřel v Plzni 1695 ) – Laminger ( Lomikar )
c) doba temna – román Temno – vylíčil protireformační tvorbu, působení Jezuitů v Čechách ( rekatolizace ).F. L. Věk – pětidílný román zachycující osudy lidového buditele, později dobružského kupce.F. L. Věk popisuje dobu národního obrození v Praze.Románová kronika U nás – zachytil Národní obrození.Drama : Trilogie : Jan Žižka, Jan Hus, Jan Roháč.Je autorem pohádkové hry se soc. podtextem.Psal hry ze současnosti : Wojnarka, Otec.
Svatopluk Čech – básník a prozaik.1879 – 1899 redaktorem Květů.Autor historických eposů ( Adamité ( v nich jinak vychovával ), Václav z Michalovic, Dagmar, Slávie ).Dále psal básnické idyly jako V e stínu lípy.Dále národní soc. poezie jako Lešetínský kovář, Jitřní písně, Písně otroka a také satiristických románů – Výlet pana Broučka na Měsíc a také Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století ( sat. Básně ).Dále napsal dílo Jan Žižka kde vychovával.Satirická báseň Hannman – v ní byl proti přejímání cizích vlivů.
Eliška Krásnohorská – vlastním jménem Alžběta Pechová.Česká básníkářka ( sbírky vlastenecké a intimní lyriky jako Ze Šumavy, K slovanskému jihu, Letorosty ).Překladatelka ( Byron – Childe Haroldova pouť ), libretistka oper B. Smetany ( Hubička, Tajemství, Čertova stěna, Viola.Autorka cyklu dívčích románků o Své hlavočce a Célince.Věnovala se ženskému hnutí ( v redakci Ženských listů a v Ženském výrobním spolku ) a lit. kritice v časopise Osvěta, kde vystupovala proti lumírovské kosmopolitní poezii.Trvalou hodnotu mají její memoáry Z mého mládí a Co přinesla léta.
7. září 2007
8 181×
1013 slov
