- celonárodní společenské hnutí, které bylo tvořeno lidovou a měšťanskou vrstvou
- za cíl mělo kulturní, hospodářské a národní osamostatnění
- trvalo od poslední čtvrtiny 18. století do první poloviny 19. století
- u nás nastupuje osvícenský panovník Josef II., jehož reformy odstraňovaly nejkřiklavější feudální přežitky
- vydán Toleranční patent (1781), který povoloval náboženskou svobodu pro některá nekatolická vyznání, zrušení Jezuitského řádu (1773) a především zrušení nevolnictví (1781)
- vydána také všeobecná školská reforma, která uzákonila povinnou školní docházku, odňala církvi školství a umožnila dětem nedávných nevolníků nabývat vzdělání; z těchto dětí začala vyrůstat česká inteligence
- zprvu vkládali obrozenečtí spisovatelé a vědečtí pracovníci mnoho nadějí do osvícenské vlády, ale jak sílila germanizace, měnil se obdivný vztah v kritický a později i odmítavý postoj; a tento odpor probouzel české vlastenectví
- užívání národního jazyka se omezovalo koncem 18. staletí na venkovský lid a drobné měšťanstvo, proto byla jeho situace svízelná; zvýšení úrovně české literatury záviselo na ustálení a obohacení jazykové kultury
1. g e n e r a c e n á r o d n í h o o b r o z e n í
- chtěla vytvořit jazyková pravidla a zkoumala historii
Josef Dobrovský (1753 – 1829)
- žil v Horšovském Týně a česky se naučil až na gymnáziu
- studoval bohosloví, ale knězem nebyl
- byl vychovatelem u hraběte Nostice
- psal německy a latinsky, ale cítil česky
- nevěřil, že se někdy čeština stane uměleckým jazykem
Podrobná mluvnice česká: vyšla německy, nastínil celý systém jazyka a formuloval jeho zákonitosti
Německo – český slovník – 2 díly
Základy prozodie přízvučné
Latinská mluvnice staroslověnštiny: založil stavistiku, velký význam pro NO, protože poznáváním kultury slovanských národů posilovalo se národní sebevědomí
Dějiny českého jazyka a literatury: za vrcholné období považoval dobu veleslavínskou
Gelasius Dobner (1719 – 1790)
- studoval historii
- odhalil nespolehlivost Hájkovy kroniky
- psal latinsky a německy
František Martin Pelcl (1734 – 1801)
- první profesor češtiny na Karlově universitě
- v závěru psal česky
Nová kronika česká: náhrada za Hájkovu kroniku, měla je nahradit pravdivějším vylíčením české minulosti
CJL – Maturitní otázka č. 4
Václav Matěj Kramerius (1753 – 1808)
- novinář
- vydával týdeník
Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny
- založil první české nakladatelství Českou expedici, vydávající hlavně starší české literatury
D i v a d l o
v Kotcích (1771) – špatná čeština
Stavovské divadlo (1783): na Karlínském náměstí; hrálo se jen německy, později povoleny české hry
Bouda (1786) – na Koňském trhu, dnešní Václavské náměstí
- Bouda musela přemáhat velké finanční překážky
- přechodně se hrálo česky i U Hybernů
Václav Thám (1765 – 1816)
- psal vlastenecké hry, nejčastěji čerpal z národních dějin
- byl mezi lidem neobyčejně oblíben
- překládal
Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
- působil ve vlasteneckém duchu jako profesor
- psal hry rytířské a historické, pohádkové i ze současnosti
- zakladatel české veselohry
Divotvorný klobouk
Rohovin čtverrohý
Veselohra na mostě
2. g e n e r a c e n á r o d n í h o o b r o z e n í
- počestění českého umění a vědy
- ocenění husitství, myšlenka slovanské společnosti
Josef Jungman (1773 – 1847)
- narodil se v Hudlicích u Berouna
- studoval filosofii a práva
- působil jako profesor na gymnáziu, snažil se učit česky
- byl rektorem university, psal česky, věřil v budoucnost českého národa
- překladatel: Chateaubriand - Atila
John Milton – Ztracený ráj
J. W. Goethe – Heřman a Dorotka
- uvedl k nám sonety, autor první české romance
Oldřich a Božena
Slovesnost – 1. česká teorie literatury a čítanka
Historie literatury české: pokus o souhrnný obraz vývoje české literatury, obrození chápe jako začátek nové epochy
CJL – Maturitní otázka č. 4
Slovník česko – německý: 5 dílů; pracoval na něm 40 let; 120 000 slov, tvořil je obnovou zapomenutých slov, tvořením odvozených slov a přejímal z ostatních slovanských jazyků, povýšil češtinu hovorového jazyka na jazyk umělecký
František Palacký (1798 – 1871)
- v Praze dosáhl sňatkem hmotného zabezpečení
- chtěl být básníkem
- byl stoupencem austroslavismu – malé státy mají mít svá práva, ale v rámci většího státu
Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě: původně německy, později česky, nejlépe je hodnocena husitská doba, dějiny od počátku do roku 1526
Pavel Josef Šafařík (1795 – 1861)
- nejdříve působil jako profesor, později jako universitní knihovník v Praze
- blízký přítel Palackého
- proslul ve slavistice – slovanské jazykovědě a dějinách literatury
- začal jako básník
Tatranská můza s lýrou slovanskou
- později se věnoval literární historii
Dějiny slovanských literatur - německy
Slovanské starožitnosti: vylíčení nejstarších dějin slovanských národů až do konce prvního tisíciletí; dokázal, že Slované patří vedle Řeků, Římanů a Germánů ke spolutvůrcům evropských dějin
Rukopisy
- obrozenečtí autoři se nemohli smířit s tím že Čechové nemají žádné starobylé památky krdinského rázu
- rukopisy byly falza, pravděpodobně od Václava Hanky a Josefa Lindy
Rukopis královédvorský: „nalezen“ ve věži zvonice ve Dvoře Králové roku 1817, kladený do 13. století obsahoval 6 epických básní, 2 lyrickoepické a 6 lyrických písní; epické básně čerpají z mýtického období českých dějin a z historie, lyrické písně jsou milostné
Rukopis zelenohorský: „objeveny“ dva malé zlomky v roce 1818, o Libušině soudu a o staročeském sněmu, vznik se kladl do 9. století, je vylíčen tak idealizovaně, že hned vzbudil pochybnosti
- odpůrci pravosti dokazovali, že v obou rukopisech je mnoho názorů, které byly středověku cizí, nejzávažnější byly námitky jazykové
- měly však velký význam, protože posílily národní vědomí a znamenaly i velký inspirační podnět pro literární tvorbu
- nepříznivě ovlivnily názor na nejstarší české dějiny
S l o v e n s k é o b r o z e n í
- o 50 let později než u nás
CJL – Maturitní otázka č. 4
- pokusy o vznik spisovné slovenštin
Bajza I. – neúspěch
A. Bernolák – katolický kněz, západoslovenské nářečí, bernoláčtina
L. Štúr – středoslovenské nářečí
Ludovík Štúr (1815 – 1856)
- vystudoval v Bratislavě
- vůdce spolku Společnost česko-slovanská
- byl zbaven profesury, nemohl přednášet
- vydával Slovenské národní noviny
Nauka řeči slovenské – mluvnice spisovného jazyka
Jan Kollár (1793 – 1852)
- narodil se na středním Slovensku
- dostudoval, pracoval jako profesor v cizině
- zamiloval se do Vilemíny Schmidtové, kterou nazýval Mínou, po 16 letech si ji vzal
Básně – sbírka milostné lyriky, věnována Míně
Slávy dcera: soubor 150 znělek, předzpěv + 3 části
Sála, Labe, Dunaj
po rozšíření předzpěv + 7 částí
Sála, Labe, Dunaj, Rýn, Vltava, Lethe a Acheron
předzpěv: žalozpěv nad zánikem o labských a pobaltských Slovanů, putování básníka po slovanských zemích, nebi a pekle, provází ho Mína – dcera bohyně Slávy
F r a n t i š e k L a d i s l a v Č e l a k o v s k ý (1799 – 1852)
- narodil se ve Strakonicích, syn tesaře
- začal studovat, ale studia nedokončil a stal se vychovatelem
- byl redaktorem Pražských novin
- stal se profesorem slavistiky ve Vratislavy, ke konci života působil v Praze
- sbíral poezii všech slovanských národů, tvořil „ohlasovou poezii“
- nepsal tak, jak by mluvil sám, ale tak, jak by mluvil básník z lidu, původně chtěl vytvořit ohlasy všech slovanských národů
Slovanské národní písně: poezie všech slovanských národů v původním znění i českém překladu
Ohlas písní ruských: látku čerpal z ruských bylin, dílo začíná a končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů, lyrické básně zobrazují život ruského lidu ve šťastných i smutných okamžicích
Ohlas písní českých: zobrazují ráz českého lidového života, obraz českého venkovského lidu, neobsahuje písně hrdinské, častěji to jsou satirické a výsměšné písně a popěvky mířící na vrchnost, zobrazení lidových postav (sedlák), obsahuje první českou umělou baladu – Toman a lesní panna
4. březen 2008
7 815×
1174 slov
