Počátek 15. století
- narůstají společenské rozpory mezi šlechtou a církví, šlechta se snaží získat větší ekonomický a politický vliv
- roste zájem o biblické texty, nejvyšší autoritou je bible, je kritizována církev pro hromadění majetku
- husitské revoluční hnutí usiluje o reformaci církve, její návrat k chudobě a životu podle bible
Předchůdci J. Husa
John Viklef – profesor teologie na universitě v Oxfordu, ovlivnil učení J. Husa
Konrád Waldhauser – kazatel a reformátor, kázal německy a latinsky (jen pro vyšší vrstvy)
Jan Milíč z Kroměříže – kázal česky a pro chudé, studoval na UK teologii, kritizoval nepravosti v církvi
Tomáš Štítný ze Štítného – jihočeský zeman, psal česky, zabýval se filozofií, psal náboženské a filozofické rozprávy
Dílo: sborníky traktátů:
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských (o dokonalém životě)
Řeči besední (o základech věrouky)
Řeči sváteční a nedělní (výklad částí evangelia)
usiloval o zharmonizování společnosti, o nápravu chyb
význam: 1. klasik české naučné prózy
zpřístupnil nejvyšší soudobou vzdělanost širšímu čtenářstvu
věcné, srozumitelné vyjadřování, dokonalý jazyk
Matěj z Janova – V satirách o řemeslnících a konšelích kritizuje nedostatky v životě městské společnosti, odsuzuje nepoctivost a nesvědomitost příslušníků některých povolání (kovářů, sladovníků, pekařů, ševců).
Desatero – skladatel postupně sleduje středověkou společnost do duchovních, přes šlechtu až k sedlákům, přičemž nikdo neobstojí před výtkou. Zvláště silné obvinění směřuje proti šlechtě a klášterům.
Literatura – žánry
- písně – jedním z nejstarších lyrických žánrů. Znakem písně je prostota vyjádření, přesný hudební rytmus a rým, pravidelná sloka a časté využití refrénu. Předpokládá bezprostřední citovost. Rozlišujeme píseň lidovou a umělou.
- kázání – v širším náboženském smyslu veřejného zvěstování tzv. božího slova prostřednictvím osob, součást bohoslužby
- traktáty – ve středověku původně učené pojednání o náboženských otázkách (J. Hus, P. Chelčický)
Mistr Jan Hus (asi 1370 – 1415)
- narodil se v Husinci u Prachatic, pocházel z chudé rodiny, studoval na pražské universitě => univerzitní mistr (1396), vysvěcen na kněze (1400), pak rektor univerzity
- v jeho osobě se spojuje učenecké i lidové křídlo proticírkevní opozice (teorie i praxe), kazatel v Betlémské kapli
- ovlivnil Václava IV. => vydán Kutnohorský dekret (1409), omezující vliv cizinců na pražské univerzitě
- spory s církví:
- pro obhajobu názorů anglického reformátora Johna Wicliffa
- pro vystoupení proti odpustkům a kritiku církve (bohatství, rozmařilost, mravní zkaženost), pronásledován, dán do klatby, vypovězen z Prahy, kázal pak na Kozím Hrádku a na Krakovci
- na církevním koncilu (sněmu) v Kostnici – vězněn, jako kacíř 6. 7. 1415 upálen
DÍLO:
latinsky – pro učence, zejména spis O církvi (De ecclesia) – popírá papežovo postavení, hlavou církve je Kristus a příslušníkem jen ten, kdo nemá hřích)
česky – pro lid
Výklad Viery, Desatera a Páteře – výklad tří modliteb, úvahy o mravním životě a kritika společnosti
„lépe jest pro pravdu smrť trpěli než pro
pochlebenství časnú odplatu vzieti“
Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve, jejího bohatství, zištnosti, prodávání odpustků, doklady ze současného života
„hledaj pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě,
miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu,
braň pravdy až do smrti“
Postila – výklad části evangelia formou kázání nebo traktátu (z lat. post illa verba, tj. po oněch slovech, tj. slovech evangelia)
Dcerka – o správném životě žen a dívek
listy z Kostnice – promluvy k čtenáři (obdoba kázání)
Husův vliv na vývoj českého pravopisu:
je zřejmě autorem spisu O pravopise českém (De orthographia bohemica)
místo pravopisu spřežkového zavedl pravopis diakritický (rozlišující, tj. se znaménky), dlouhé samohlásky označoval čárkou, např. á, měkké souhlásky tečkou (tzv. nabodeníčko), např. ċ, ż, dbal o správnou výslovnost, odstranil archaismy, nahrazoval německá slova českými
Hus jako mluvčí lidu
- urychlil vyvrcholení odporu proti církvi
- odhaloval příčiny společenských nedostatků
Další díla této literatury
Budyšínský rukopis – tři veršované polemické skladby proti Zikmundovi
Jistebnický kancionál – sborník lidových písní –
Ktož jsú boží bojovníci
- nejen píseň náboženská, ale vojenská, bojová
- cíl: povznést sebevědomí, dodat odvahu, statečnost, požadovat kázeň, sjednotit k boji
- prosté výrazové prostředky, působivý nápěv
Povstaň, povstaň, veliké město pražské – píseň Prahy s výzvou k boji proti Zikmundovi
Žižkův vojenský řád – zápis východočeského bratrstva, kázeňský řád s vysokými morálními požadavky, stejnými povinnostmi pro všechny a s tvrdými tresty, přijat na sněmu v Německém Brodě 1423
Vavřinec z Březové, Píseň o vítězství u Domažlic (historická báseň, dokument), Husitská kronika (próza, latinsky)
Polipanské období
- r. 1434 neúspěšná bitva u Lipan
- r. 1457 vznik Jednoty bratrské (náboženská skupina, která chtěla žít podle Chelčického – idea o rovnosti lidí)
- usadili se v Kunvaldu, všichni tělesně pracovali, nedbali o vzdělání, odmítali světské zákony, byli pronásledováni katolíky a kališníky, později došlo ke změně ve vztahu ke vzdělání, jednota zakládala školy, vyvíjela literární činnost
- v 16. a 17. století byli členy Jednoty bratrské Jan Blahoslav a J. A. Komenský
Petr Chelčický (1390 – 1460)
- zeman, samouk, kritik společnosti
obhajoval pasivitu („neodporovat zlu násilím“), pokoru, chudobu, odmítal potřebu
vyššího vzdělání i instituci státu
DÍLO:
- traktát O trojím lidu – odsuzuje středověké dělení společnosti na tři stavy (kněžský, vojenský a robotný)
- traktát Sieť viery pravé – kritika církve, hromadění majetku, touha po spravedlivé společnosti, představa ideální církve
- kázání s úvahami Postila
Na základě myšlenek Chelčického vznikla v roce 1457 jednota bratrská (Řehoř Krejčí, Kunvald v Orlických horách), kritizována katolíky i husity
12. srpen 2008
3 889×
798 slov
