Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann
- 1875 - 1947
- autor statí, fejetonista a básník
- revolucionář, ovlivněn anarchismem, dekadencí, symbolismem, civilismem, krit. realismem => proletářská poezie
- otec - polský šlechtic
- vyrostl na Žižkově, nedokončil obchodní akademii
- vůdce studentské a dělnické Omladiny - zatčen
- přechodná spolupráce s Moderní revuí - dekadence
- 1897- založil vlastní časopis Nový kult - teorie anarchistického hnutí
- přestěhování na Moravu
- spolutvůrce Almanachu na rok 1914
- přispíval články do Halo-novin, Tvorby, Rudého práva, a básněmi do Lidových novin
- poezie: Nemesis, Bonorum Custos, - vězeňská a milostná lyrika (inspirace - 1. žena Kamila)
- sbírky: Jsem apoštol nového žití, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi, Sen o zástupu zoufajících, Knihy mládí a vzdoru (mladší období), Sonata horizontálního života, Bezedný rok
- Kniha lesů, vod a strání
- lyrika - příroda (Morava) a erotika (inspirace - 2. Manželka - Božena Hodačová)
- Nové zpěvy
- tématika a prostředí města, práce, vynálezů a techniky
- Studie: Dějiny ženy, Dějiny lásky, Třicet zpěvů o
- proletaristická poezie (často je důležitou postavou dělník): Rudé zpěvy, Láska, Srdce a mračna
- poema Anti - Gide neboli optimismus bez pověr a iluzí - kritika Gideových realistických reportáží o Rusku
- próza: Elbasan, Válčení civilistovo, Bragožda (válka v Albánii)
- trampský román Zlatý oblak

V knize Lídy Špačkové, která s ním prožila posledních 20 let jeho života, se dozvídáme o průběhu několika let Neumannova života.

Práce – Neumann pracoval bez vlivu drog či alkoholu a takové umění odsuzoval. Snažil se psát správnou spisovnou češtinou. Jeho inspirací byla změna počasí či milostného života, z čehož vyplývá, že psal především lyriky přírodní a milostné. Mnoho z jeho básní vzniklo z okamžitého popudu po přečtení novin – např. báseň M&M ze sbírky Láska. Jiné zase vznikaly jako odpověď na básně jiných autorů – např. Františka Halase či Josefa Horu, nebo na politické události – např. báseň Nad padlím bojovníkem na E. Beneše.

Pohoda – Neumann měl rád venkov a přírodu. Autorka pamětí ho popisuje jako milého a citlivého člověka občas s trochu prudkou povahou a nediplomatickým jednáním.. Velmi rád cestoval, četl, vařil a kořil dýmku. Na sklonku svého života žil v Poděbradech. Neumann sledoval uměleckou dráhu jiných básníků a nejvíce si oblíbil svého mladšího literárního nástupce Jaroslava Seiferta, který psal stejně jako SKN především pro prosté lidi.

Odboj - Neumann byl v komunistické straně. Proto musel utéct před němci z domku v Poděbradech do Prahy a poté do malého podhorského městečka Vápenný Podol. Neumann odmítl odjet do zahraničí, ale gestapáci si mysleli, že už tam odjel. Neumann byl jen na čas zatčen a propuštěn.

Loučení – Po odjezdu Němců odjel Neumann do Prahy a nakonec zpět do Poděbrad. Od roku 1934 trpěl problémy se srdcem. V lednu 47 na tom byl už velmi zle. Jediným jeho zájmem byl osud dělnictva, proto pořád četl noviny. Snažil se také dočíst všechna klasická díla. 28. června v noci zemřel na rozvinutou sklerosu, která oslabovala činnost mozku a srdce.

Kniha je doplněna různými ukázkami Neumannových básní i rukopisů, nalezneme zde i fotografie spisovatele či rentgenový snímek jeho srdce, objevuje se zde nepřeberné množství jmen a názvů. Autorka pamětí často přeskakuje z jednoho tématu na druhé, z jedné časové roviny na druhou, takže je text psán docela chaoticky. Na konci knihy je ještě připojena zpráva docenta dr. Arnošta Mládka o Neumannově nemoci.