Starověká literatura

Orientální literatura
1)Literatura předního východu
q sumerská,akkadská(Mezopotámie)–4.tis. př.n.l.
klínové písmo, hliněné destičky, trojhranné rydlo
akkadský epos o Gilgamešovi (král, hrdina sumerských vyprávění, hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy)

q staroegyptská – 4. tis. př. n. l.
hieroglyfické písmo, papyrus, třtinové pero
milostné písně, oslava života faraonů, Kniha mrtvých (rady zemřelému), životopisy (Sinuhet)
Achnatonův Hymnus na slunce

q hebrejská – 1. tis. př. n. l.
tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou
bible – soubor textů, pravidla náboženské víry a morálky, pak součástí křesťanské bible (Písmo svaté)
Starý zákon = historické, liturgické, právnické a literární texty
3 oddíly
t Tóra (nejstarší) – knihy Mojžíšovy (5)
t soubor Proroků (z dějin Izraele, skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků)
t tzv. svaté spisy = básnické knihy

Žalmy (náboženská lyrika), Jób, Přísloví, Pět svitků (milostná Píseň písní – Šalamounova, Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester), Kniha Danielova s mystickými zjeveními a spisy historické:
- biblické příběhy – Josefův, kniha soudců, knihy královské
- mýty o stvoření světa a člověka (Adam a Eva, vyhnání z ráje, Kain a Abel, potopa, spravedlivý Noe, babylónská věž)
- dějiny Židů (Abraham, Mojžíš, přikázání Hospodinova, David a Goliáš)
činnost proroků (předpovídají příchod Mesiáše – vykupitele)

Dílo: EPOS O GILGAMEŠOVI; ACHNATONŮV HYMNUS NA SLUNCE; STARÝ ZÁKON; TÓRA; KNIHA DANIELOVA

2)Literatura indická
2. tis. př. n. l.
posvátné knihy – védy (védský jazyk, pak sánskrt)
hymnus Árjů na své bohy (zosobněné přírodní síly – Jitřenka, Slunce, Vítr, Oheň)
představy o světě a vesmíru
indické eposy – hrdinské zpěvy Mahábhárata a Rámájana (4.st.př.n.l. – 4.st.n.l.)

Dílo: VÉDY; MAHÁBHÁRATA; RÁMÁJANA

3)Literatura perská
7. st. př. n. l.
sbírka náboženských textů Avesta (modlitby, mýty, lyrika, právnické texty)

Dílo: AVESTA

4)Literatura čínská
čínské znakové písmo, papír nebo hedvábí, štětec
vliv filozofie (konfucianismus, taoismus)
soubor čínského básnictví – Kniha písní

Orientální literatury měly vliv na literaturu evropskou.

Dílo: KNIHA PÍSNÍ
---------------------------
Antická literatura
= literatura starověkého Řecka a Říma, základ evropské vzdělanosti, dodnes inspirační zdroj
výhodná zeměpisná poloha – spojnice 3 světadílů
1)ŘECKÁ LIT
8.st.př.n.l.–2. a 1.st.př.n.l., do expanze Říma

prehistorická fáze – ústní lidová slovesnost – mýty (báje)

a) Období archaické – do 6. st. př. n. l.

epika:
eposy Ílias a Odyssea; básník Homér (8. st. př. n. l.)
téma: válka trojská (závěr); Trója = Ílion

znaky homérského eposu:
– rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
– bohatá dějovost (příběhy, mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
– popisné pasáže i lyrické vložky
– členěn do zpěvů, kapitol
– obsahuje tzv. prvky epické šíře (epiteta, přirovnání, detailní popisy) – zpomalují děj (retardace)
– hlavní postavy – výjimeční hrdinové, nositelé příběhů
– zdroj – ústní lidová slovesnost, mýty
– forma: veršovaná skladba – časoměrný hexametr (překlad do češtiny jako 6stopý daktyl, daktylotrochej)

lyrika:
elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv) – Archilochos
monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry) – Sapfó
milostná píseň, pijácká (k pobavení) – Anakreón; anakreontská lyrika – o víně, ženách, zpěvu
sborová lyrika (ódy, oslava osob) – Pindaros
epigram (původně oslavný verš, nápis na hrobě, pomníku, dárku, pak satiricky útočná báseň)
bajka (vyjadřuje lidovou moudrost) – Aisópos (Ezop)

b) období attické 5. – 4. st. př. n. l. – vrchol řecké otrokářské demokracie, rozkvět Athén
řecké drama – z obřadních her (oslava boha Dionýsa)
1 herec a chór (sbor), pak 2 – 3 herci (vždy muži)

tragédie
Aischylos
náměty z oblasti morálky, cti, konflikt člověka a bohů, např. Oresteia (Orestés povinen pomstít smrt svého otce Agamemnóna, tj. zabít svou matku)

Sofoklés
Antigona (Antigona plní mravní příkaz – pohřbí přes zákaz bratra Polyneika, odsouzena ke kruté smrti)
Král Oidipús (hl. hrdina trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky)

Eurípidés
kritický poměr k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie ženy
např. Médeia, Élektra
zavádí na scénu ”deus ex machina” – nadpřirozený zásah božstva, náhlé nemotivované řešení

znaky antické tragédie:
– čerpá z mytologie (téma)
– hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– konflikt se silnějšími (osud, bohové, společenské zákony) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale mravně vítězí)
– forma: verš
– existence chóru (vyjadřuje veřejné mínění)
– jednota času, děje a místa
– děj se nečlení na dějství
– spojení mluveného slova, zpěvu, tance

komedie
Aristofanés
Jezdci, Mír, Žáby
řeší aktuální politické otázky, názory, kritika přetvářky, podlosti ap.

znaky antické komedie:
– veselohra, komický účinek
– zesměšňuje jevy života, šťastný, smírný konec
– útok na politické poměry, soudobou morálku
– nevázaný žert – dialog

historická próza
Hérodotos – otec historie (řecko-perské války)
Thúkydidés – kritika pramenů, věrohodnost (peloponéské války)

Řečnictví - Démosthenés (× Filip Makedonský ð filipiky)
filozofická próza
Platón, např. Ústava
Aristotelés, Poetika, Rétorika; encyklopedické dílo (shrnutí poznatků) a rozdělení vědních oborů

c) období helénistické 4.–1. st. př. n. l. – po dobytí Řecka Alexandrem Makedonským
vědecké dílo- Eukleidés, Archimédés tzv. ”nová komedie” – Menandros

Autor: HOMÉR; AISÓPOS; EZOP; AISCHYLOS; SOFOKLÉS; EURÍPIDÉS; ARISTOFANÉS; HÉRODOTOS; THÚKIDIDÉS; DÉMOSTHENÉS; PLATÓN; ARISTOTELÉS; EUKLEIDÉS; ARCHIMÉDÉS; PLAUTUS TITUS MACCIUS; MENANDR
Dílo: ÍLIAS; ODYSSEA; ANAKREON; ORESTEIA; ANTIGONA; KRÁL OIDIPÚS; MÉDEIA; ÉLEKTRA; JEZDCI; MÍR; ŽÁBY; ÚSTAVA; POETIKA; RÉTORIKA
2)ŘÍMSKÁ LITERATURA
od 3.st.př.n.l. – 5.st.n.l.
latinská, většinou nepůvodní (vliv řecké literatury)

a) období archaické – 3. st. př. n. l.

komedie
Titus Maccius Plautus
vliv Menandra; čerpá ze života obyčejných lidí (otroci, vojáci, milenci)
Komedie o hrnci (o lakomci ð vliv na Moličra)
Pseudolus (o prohnaném otroku)

b) vrcholné období – zlatý věk 1. st. př. n. l. – poč. n. l.

řečnictví
Marcus Tullius Cicero
(období občanských válek – politické řeči, dopisy); vzor klasické latiny

paměti (memoáry)
Gaius Julius Caesar– Zápisky o válce galské

lyrika
Gaius Valerius Catullus – milostná poezie věnovaná Lesbii

autoři z doby Oktaviana Augusta:
Publius Vergilius Maro
Zpěvy pastýřské(Bukolika)
Zpěvy rolnické (Georgika)
z vesnic. prostředí, obdiv a láska k venkovu, rodné zemi
epos Aeneis – na oslavu Augustova rodu
trojský hrdina Aeneus po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii = praotec Augustova rodu

Quintus Horatius Flaccus
satira, písně, lyrika

Publius Ovidius Naso
q milostné poezie, např.
Umění milovat
q mytologická poezie, např. Proměny (Metamorfózy) = 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny (např. nymfa Niobé se změní v plačící kámen)
q elegie (z vyhnanství)

c) stříbrný věk – literatura doby císařské – 1. st. n. l.

satira – Martialis (epigramy), Iuvenalis

filozofie – Seneca, O duševním klidu

historie – Tacitus, Letopisy, Historie

d) období úpadku – 2. st. n. l.
Marcus Aurelius, Hovory k sobě