Středověká literatura

EVROPSKÁ LITERATURA RANÉHO STŘEDOVĚKU

- chce navázat na Antiku (př.pěstování latiny)
- školy, liter.památky
Karolínská renesance – Karel veliký
- národní jazyky postupně pronikají do literatury
Kláštery – střediska kultury
- jen někteří panovníci vzdělaní (Karel Veliký)
- do literatury silně proniká křesťanství
Typy středověké literatury
1. LITERATURA NÁBOŽENSKÁ
Bible – zdroj inspirace, např. pro legendy (určeny pro čtení v kostele {př.O Jidášovi}, z hrdinů se stávají světci, zázračné prvky
Duchovní písně – vycházejí ze žalmů
Apokryfy – NIKODÉMOVO EVANGELIUM – o Josefovi
- zdroj pro vznik pověstí {krev JK – svatý Grál
Náboženské drama
- v kostele
- pašijové hry – na Velikonoce {téma: utrpení JK}
dosažení dramatičnosti – použití přítomného času pro minulost, řetězce výpovědí, citově zabarvená slova, zvolací věty, nadsázka

2. LITERATURA SVĚTSKÁ
- souvisí s rytířskou kulturou
- ¨šíření a vznik ústní formou
- rytířská epika – hlavní žánr
- rytířské ctnosti – věrnost panovníkovi, boj proti pohanům, úcta k ženě, povinnost chránit sirotky
- mezinárodní náměty – př.Alexandr Makedonský  alexandreidy – Alexandr líčen jako středověký panovník (ve Francii, v Německu)
Anglie – Beowulf – hrdina; vzniká v ústní podobě kolem roku 800, zapsáno přibližně v roce 1000
Francie – PÍSEŇ O ROLANDOVI – 11.stol za vlády Karla Velikého, zachycuje boje s Araby
PÍSNĚ O ČINECH – z doby Karla Velikého
Španělsko – PÍSEŇ O CIDOVI – 12.stol., skutečná postava šlechtice bojujícího proti Arabům
Cyklus pověstí o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu, hledání sv.Grálu
TRISTAN A IZOLDA
- podle Keltské pověsti
- T získal pro svého strýce mladou nevěstu I, T a I nedopatřením vypili nápoj lásky původně určený pro strýce
Německo – PÍSEŇ O NIBELUNZÍCH – Siegfried – zavražděný vládce, Kriemhilda- jeho žena
Slovanské národy – JANÁCKÉ PÍSNĚ(jižní Slované),
- BYLINY – Rusko – o bojích proti Tatarům
- SLOVO O PLUKU IGOROVĚ – Proti Polovcům
Dvorská lyrika
- milostná poezie, j.Francie; rytíř se dvoří vdané urozené dámě, slouží jí, opěvuje její krásu a ctnosti
- chudí šlechtici, trubadúři
- Anglie – mindeři
- Německo – Mimsängři
- Žakéři – pomocníci skladatelů, hrají na loutnu
Pustorety – rytíř se dvoří neurozené pastýřce
Alba – {svítáníčka, jitřní písně} – loučení milenců za úsvitu
Naše území . ryt.kultura za Václava II.-němečtí skladatelé, i Václav se pokoušel skládat písně

POČÁTKY ČESKÉ LITERATURY VE STAROSLOVĚNSKÉM JAZYCE
- kvalitní díla vycházející z Byzance a řeckých vzorů

I. VELKOMORAVSKÉ OBDOBÍ (60.léta 9.stol do konce 9.stol)
Konstantin a Metoděj
- příchod na VM roku 863
- hlaholice – jimi vytvořené písmo Staroslověnštiny
- přeložili evangelia, bibli, mistrál(texty k bohoslužbě)
PROGLAS – 1.slovanská báseň – údajný autor Konstantin
- předmluva k Bibli obhajující právo lidí vzdělávat se v jim srozumitelném jazyce
- velmi vyspělý jazyk
Legendy (moravsko-panonské)
ŽIVOT KONSTANTINŮV
ŽIVOT METODĚJŮV
- neobsahují mnoho zázračných prvků, jsou realistické
- historický pramen – životopisy
- autoři: žáci Konstantina a Metoděje, cíl je obrana slovanské bohoslužby
- život Konstantinův – vyšší umělecká úroveň, podrobnější
- život Metodějův – prostší, stručnější
Právnická literatura
- podle řecké
NOMOKÁNON – sbírka zákonů o církvi
ZÁKON SUDNYJ LJUDEM – právnické texty
KYJEVSKÉ LISTY – hlaholicí psaný zlomek misálu

II. STAROSLOVĚNSKÁ LITERATURA V ČECHÁCH (10-1.pol11.stol)
- období zápasu staroslověnštiny s latinou (vzájemné ovlivňování)
ŽIVOT SVATÉHO VÁCLAVA
- 1.staroslověnská legenda o sv.Václavovi, vzniká brzy po jeho smrti
- málo zázračných prvků, historický charakter
- štědrost k chudým, k církvi; Václav je silně věřící
2.stsl LEGENDA O SVATÉM VÁCLAVOVI – 11.stol, hondě zázraků (pod vlivem latiny)
LEGENDA O SV.LUDMILE
Překlad Nikodémova evangelia do stsl
LATINSKÁ TVORBA (10-1.pol 11.stol)
- legendy o sv.Václavovi a Ludmile
- KRISTIÁNOVA LEGENDA –život a umučení sv.Václava a babičky sv.Ludmily
- 11.stol.
- obhajoba stsl vzdělanosti, z legend čerpá i Kosmas
OBDOBÍ VÍTĚZSTVÍ LATINY V ČESKÉ LITERATUŘE
KOSMOVA KRONIKA ČESKÁ 11-12.stol
Kosmas – znal antické autory i evropskou literaturu, kanovník svatovítské kapituly, diplomat
- vysoká literární úroveň, latinská próza
- pokus napodobit antický verš hexametr – rytmus
- historicky věrohodná, počátek českého dějepisectví, pramen nejstarších událostí
- kmenové pověsti – od příchodu Čechů po dívčí válku
- čerpá z bájí, z vyprávění, z vlastních zkušeností; o své době píše málo, nehodnotí, staroslov.nezmíní
- chce být zábavný – anekdoty, česká přísloví v latině =>dobrý vypravěč
- pokračovatelé: Mnich sázavský, kanovník vyšehradský, Jarloch
- píší o událostech 12.stol., Kosmovy úrovně nedosáhli
Letopisy (anály)
- kláštery, kapituly; záznamy událostí za rok; strohé
Kroniky
- obsáhlejší; popis událostí a hodnocení; chronologické
POSTUPNÉ PRONIKÁNÍ ČJ DO LITERATURY
- v latinských textech první čeká slova – bohemismy(české poznámky, překlad&komentář)
1.česká věta – ze zakládací listiny Litoměřické; rok 1057, 13.stol.přepis
Nejstarší české písně:
HOSPODINE, POMILUJ NY
- vznik konec 10.stol
- možný autor sv.Vojtěch; 3 jazyky – stsl, stará čeština, řečtina
SVATÝ VÁCLAVE
- 12.stol. 3 sloky, rozšířena na 8
- funkce hymny
Laicizace – proces osvobozování literatury od církve
Demokratizace – začínají psát i měšťané, šlechtici (pol14.stol)
ČESKÁ VERŠOVANÁ EPIKA (13,14stol)
- liter.památky v češtině, v latině
- rozšíření vzdělanosti, píše i šlechta
- rozvoj kultury díky Přemyslovcům a Lucemburkům
- příchod němců =>projevy národnostních rozporů v literatuře
ALEXANDREIDA – kolem 1300
- podle německé Alexandreidy, dochovala se 1/3, původně 9000 veršů; vysoká liter.úroveň,umělecký jazyk
- Alexandr - ztělesnění Přemysla Otakara II. – vzor středověkého vládce
- Protiněmecká orientace; dobrodružné prvky
- Děj zasazen do středověku (vč.jmen postav); rady panovníkovi, jak má vládnout vyslovovány Aristotelem
- Autor šlechtic – terminologie turnajů a lovu, odpor k měšťanům a chudině
- Gnomické vložky – přerušení děje 3verším s obecnou myšlenkou
DALIMILOVA KRONIKA – poč.14.stol
- autor neznámý; 1.česká veršovaná kronika, bezrozměrný verš
- autor touží po starých časech
- není věrohodná jako KK; obohacené pověsti, výrazné motivy (Oldřich a Božena)
- vlastenectví. Protiněmecké zaměření, lepší pohled na neurozené než v Alexandreidě
LITERATURA DOBY KARLOVY
- vznik UK – péče o ČJ
- už píší i studenti a měšťané – laicizace
- pestřejší literatura, více žánrů
- K.IV.podporuje kulturu a hospodářství
VITA CAROLI (vlastní životopis)
- rady budoucím panovníkům
Legendy
I. realistické – jednodušší prostší, spojení s Čechami
LEGENDA O SV.PROKOPOVI
- vlastenecký podtext – jeho duch vyhnal z kláštera německé mnichy
II. exkluzivní – pro vyšší vrstvy
- náročné složité, méně srozumitelné, symboly
LEGENDA O SV.KATEŘINĚ
ČESKÉ STŘEDOVĚKÉ DRAMA
MASTIČKÁŘ
- výjev ze středověkého trhu, zesměšňuje šarlatány prodávající léky a hojivé masti
- sociální satira – odhalování sociálních sporů
PODKONÍ A ŽÁK
- spor studenta a podkoního o to, kdo je lepší. Podkoní spí v teple na slámě, ale student bude později biskupem a podkoní stále jen podkoním
- sociální satira
DESTERO KÁZANIE BOŽIE
- kritika vyšších vrstev – nemyslí na chudinu
- autor z nižší vrstvy
- církev obviňována z krádeží, kněží jsou troubové
PŘEDCHŮDCI MISTRA JANA HUSA
Společenská situace 14,15.stol
- vzrůstá bohatství a moc církve, má všeho nejvíc, desátky, odpustky; snahy o nápravu
1. Proud lidový – sekty – požadují návrat církve k chudobě
Valdenští – ve Francii (a j.Čechy); pronásledováni Karlem IV
Flagelanti =mrskači – berou na sebe hříchy
2. proud učený – mistři UK
John Wycliff - reformátor
Karel IV zve do Čech Reformátory
Konrád Waldhauser
- němec, kázal pro pražské němce v němčině a latině, kritika žebravých mnichů
Jan Milíč z Kroměříže
- nejkritičtější, tzv. „ohnivý kazatel“
- uměl dobře mluvit, kázal český, kritika Karla IV
- charitativní středisko Jeruzalém – pomoc prostitutkám

Matěj z Janova – učený teoretik, káže pro studenty, důraz na soulad církve s Biblí
- své učení později odvolal
Tomáš Štítný ze Štítného
- nebyl kazatel ale spisovatel; zeman z j.Čech, studoval UK, díla tvořil na své tvrzi
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
- poučuje o zásadách křesťanského života
- vztahy mezi pány a čeledí, páni mají být spravedliví
Řeči besední
- pro děti, otázky a odpovědi
TŠ – podporuje skromnost, žití bez zábav a přepychu
Traktáty – odborná filozofická a náboženská literatura, v latině
Štítný- v češtině – zakladatel české odborné literatury pro široké vrstvy
- vysoká umělecká úroveň

Mistr Jan Hus (1371-1415)
- vůdčí osobnost přelomu 14.-15. století
- narodil se v Husinci a vystudoval pražskou universitu
1393 - bakalář
1396 - mistr svobodných umění
1400 - universitní prof. vysvěcen na kněze
- nejprve působil jako učitel, později jako kazatel v Betlémské kapli
- zásluha na vydání Kutnohorského dekretu (r. 1409 zrušil Václav IV převahu něm. profesorů a zajistil větší počet Čechů v poměru 3:1 - ne početní poměr všech profesorů, ale počet profesorů s hlas. právem)
DE ECCLESIA (O CÍRKVI)
- psáno latinsky
- příslušníkem církve je pouze člověk, který nespáchal těžký hřích. Hlavou církve je Kristus a nikdo jiný.
- vliv anglického reformátora Johna Wycliffa
- kázal proti nešvarům v církvi => vypovězen z Prahy -> kázání na venkově (Kozí Hrádek, Krakovec)
KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ
- kritika církve
- prodej odpustků
DCERKA – pro mladé dívky, o správném žití
VÝKLAD VIERY, DESATERA A PÁTEŘE - výklad základních bohoslužebních textů
O ŠESTI BLUDIECH - Husovy názory na poměr mezi církví a životem - lat. i čes. verze
POSTILLA - literární sbírka. Sbírka populárně zaměřených pojednání.
Hus - reformátor jazyka - místo spřežkového jazyka zavedl jazyk diakritický (nabodeníčka)
latinský traktát O ČESKÉM PRAVOPISE
HUSOVY LISTY - dopisy z Kostnice (opisovány)
důležitá osobnost Jan Žižka - vojenská morálka