Středověká literatura na našem území

Staroslověnská literatura – (9. stol); památky těsně souvisejí s křesťanskou ideologií, mají bohoslužebný charakter – Velkomoravská říše – na popud knížete Rastislava přišli r.863 na Velkou Moravu učitelé křesťanství Konstantin (Cyril) a Metoděj, kteří znali slovanské nářečí, kterého se v okolí Soluně užívalo. Přinesly na Moravu první Slovanské písmo – hlaholici, později bylo vytvořeno zjednodušené písmo – cyrilice
Proglas – veršovaná předmluva k evangeliu, vyjadřuje program cyrilometodějství. Lidskou duši bez vzdělání a bez knih srovnává s temným světem – duše bez knih je mrtvá a národy bez knih jsou nahé.
Život Konstantinův a Život Metodějův – legendy o obou bratřích, které jsou pojaty jako jejich životopisy a obrana jejich díla i slovanského jazyka a slovanské kultury. Má silný náboženský ráz, vyzvedává hodnotu vzdělanosti:Vzdělání je dar větší a vzácnější nad všechno zlato a drahokamy
Kyjevské listy – sedm listů pro mešní účely
Latinská literatura – (10. a 11. stol.); po Metodějově smrti postupně nabývala převahy latinská liturgie a zvítězily vlivy západní kultury; Metodějovi žáci byli pronásledování a odcházeli proto především do Čech, kde se staroslověnština dostala do konkurence s latinou. Posledním útočištěm Staroslovanské kultury se stal Sázavský klášter, který proslul působením opata Prokopa (Sázavský klášter byl obsazen německými mnichy, opat Prokop byl vyhnán) – legenda O svatém Prokopu (12.stol.)
Legenda o svatém Václavu – život sv. Václava a sv. Ludmily
Život sv. Václava – přináší podrobnosti o úkladné bratrovraždě. Vyzvedává Václavovu zbožnost, je srovnáván s Kristem a je mu vzdána stejná úcta. Obsahuje zázračné prvky: krev Václavova, která se po tři dny nechtěla vsáknout do země a potom se objevila nad jeho hrobem.
Hospodine pomiluj ny – nejstarší česká duchovní píseň; vyjadřuje charakter slovanské duše, touhu po úrodě a míru, Karel IV. ji povýšil na korunovační píseň
Legenda – byla zbožným čtením, které se přednášelo v kostele o svátcích. Vyprávěla o životě, skutcích, zázracích a mučednické smrti církevních světců. Historické údaje jsou propleteny různými zázračnými momenty
Dějepisectví – (12.stol); latina získává dominantní postavení, v literatuře převažuje próza, zejm. kroniky
Kosmova kronika česká – dílo zachycující dějiny celého národa; Kosmas studoval v cizině, byl stoupencem západoevropské literatury, pomlčel o všech událostech kolem staroslověnštiny, byl kanovníkem svatovítské kapituly
- jde o dílo ryze historické, čerpá ze tří pramenů, čerpá ze tří pramenů: Bájné vyprávění starců
Podání svědků
To co sám zažil
- odlišil se od lokálních kronikářů, kteří zaznamenávali jen události místního významu
- stylisticky je poznamenán vlivem latiny, místy se do textu dostává bohemistika, bohatost stylu dokládají i lyrické prostředky
- začíná stavbou Babylónské věže (polomytická událost), kterou vysvětluje jazykovou různorodost. Přechází na národní dějiny; své dílo koncipoval podle vzoru řeckých a římských autorů: děj oživuje dialogy a citáty antických klasiků, používá humorné prostředky, text prokládá úvahami
- některé události jsou spojeny se zázračnými prvky, které jsou však až druhořadé, na prvním místě je jejich symboličnost
- kronika si našla řadu pokračovatelů: kanovník Vyšebrodský, mnich Sázavský
Zbraslavská kronika – nejvýznamnější z obdobných kronik
Kronika – dílo, v němž jsou v chronologickém sledu zachyceny dějinné události, které sleduje delší časový úsek
Počátky česky psané literatury – (13. a 14. stol.); do literárního života se zapojují měšťané, literatura přestává být doménou kněžstva, dostávají se do ní i lidové prvky- laicesace
Svatý Václave, vévodo české země – druhá nejstarší česká píseň, plnila funkci české hymny a byla nejoblíbenější českou duchovní písní

Vláda Karla IV.
Doba Karlova
Majestas Caroline – právnická literatura
Vita Caroli – vlastní životopis
- pražské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství - 1344
- Karel povolal do Čech umělce z renesanční Itálie
- objevovali se hluboké společenské rozdíly – povolal do své země reformátory z Německa, ale nepodařilo se mu zabránit rozkladu společnosti

Rytířská epika – navazuje na obdobný proud evropské rytířské epiky, volí většinou dobrodružné a milostné náměty
Alexandreis – staročeská veršovaná skladba (zachovali se dvě třetiny), je psána podle latinské a německé předlohy
- autor varuje Alexandra před rádci ze stavu poddaných, protože takový zbohatlík se bude chovat zpupně a nebude mu radit upřímně; nabádá Alexandra, aby v boji vždy své vojsko vedl, nikdy před nepřítelem neutíkal – tuto myšlenku umocňuje metaforou – pastýř, který chrání své stádo před vlkem

Písemnictví – po stylistické stránce je literatura psána dvěma způsoby: náročným, patetickým způsobem a na druhé straně realisticky, srozumitelně, bez stylistické náročnosti
Legenda o sv. Kateřině – královská dcera, křesťanka, rozhodla se na svou víru obrátit mocné vladaře. U padesáti se jí to podařilo a za to byla umučena – umírá jako oběť svého přesvědčení. (legenda obsahuje i erotické myšlenky)
Legenda o sv. Prokopu – vztahuje sek osobě prvního opata Sázavského kláštera. Obsahuje zázračný prvek – vyhnání německých mnichů, ke kterému ve skutečnosti nikdy nedošlo.
Dalimilova kronika – veršovaná kronika, psána česky; autorství je přisuzováno šlechtici Dalimilovi (fiktivní jméno). Začíná příchodem praotce Čecha a pokračuje až do roku 1314
- obsahuje agitační prvky, názorové ovlivňování šlechty, bránil všechno české
- zastává patriotický postoj, v části „O selské kněžně Boženě“ zastává demokratický názor v otázce sňatku panovníka – není mu proti mysli nižší původ královny, ba naopak vyzdvihuje přednosti české královny nad cizí – potomci budou vychováváni duchu českých tradic, královna bude mít pochopení pro své poddané, královský dvůr se nebude hemžit cizinci, ale naopak rádci

Satirická tvorba – žánr, který byl pěstován nižšími společenskými vrstvami, nejčastěji univerzitními studenty, kterým se říkalo žáci
- Žákovská (makarónská) poezie – neměla vysokou úroveň, poukazovala na neutěšenou sociální situaci (makarónská = dvojjazyčná)
Podkoní a žák – samostatná skladba, je založena na fiktivním dialogu sluhy a studenta, kteří se dohadují o tom, čí stav je lepší, a dojde k bitce. Je zde znát nerozhodnost autora, ke kterému stavu se přiklonit. Autoři většinou popsali negativní problémy, které dobře znali, ale ze vzniklé situace neznali východisko.
Hradecký rukopis – obsahuje několik satir o řemeslnících a konšelích, ve kterých autor probírá jednotlivé šlechtické stavy a napadá je pro jejich nepoctivost. Napadá i úředníky, na jejichž práci nachází nedostatky, které odhaluje. Objevuje se zde i první česká bajka o Lišce a džbánu, je zde obsažena i legenda o sv. Prokopu.
Desatero kázání božích – rozebírá jedno přikázání po druhém a ukazuje kdo a jakým způsobem se proti těmto přikázáním proviňuje. Autor byl v kritickém pohledu odvážnější, z nepoctivosti obvinil i nejvyšší církevní představitele.
Píseň veselé chudiny
Satira – literární útvar, jehož cílem je odhalit negativní jevy a podat jejich řešení – tato část však již u středověké literatury neexistuje.

Folklórní tvorba – milostné písně, dramatická tvorba
Mastičkář – nejstarší české světské drama, objevuje se hovorový jazyk a vulgarismy. Kritický prvek je zaměřený na působení středověkých šarlatánů, přehnaně vychvalující nejrůznější a podezřelým způsobem získané masti. Realisticky zachycuje lidskou psychiku, která má sklon věřit všemu, co se jí předkládá. Závěrečná scéna má charakter grotesky, odhaluje plané úsilí mastičkáře.
Tkadleček – nejnáročnější staročeská prozaická skladba, filozofická próza; založena na dialogu milence s Neštěstím, které mu vzalo milou
Smil Flaška z Pardubic: Nová rada –alegorická básnická skladba, psána na způsob bajky. Mladý král lev si pozve při svém vstupu na trůn různá zvířata, aby mu poradila, jak má vládnout. Skladba hájí zájmy vysoké šlechty a církve.

Reformátoři – (14. stol.); Karel IV. se rozpory ve společnosti snažil vyřešit tím, že do země pozval západní reformátory. Reformátoři apelovali na církev, aby se vrátila k chudobě a prostotě, za základ křesťanské nauky považovali pouze bibli.
- John Wycliffe – jeden z nejvýznamnějších středověkých reformátorů, ovlivnil Mistra Jana Husa
- Konrad Walhauser – německý kněz, na pozvání Karla IV. přišel do Prahy; kázal v Týnském chrámu, ale jeho vliv byl omezený, protože kázal německy
Čeští reformátoři
- Tomáš Štítný ze Štítného – univerzitní vzdělanec, odešel hospodařit na svůj statek, teprve později se přemístil do Prahy. Snažil se otázky křesťanské morálky zpřístupnit co nejširším vrstvám, o náboženských věcech psal česky
Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
Řeči besední
- Jan Milič z Kroměříže – sám se vzdal všech hodností a žil v naprosté chudobě
- Mistr Jan Hus – vystudoval artistickou a teologickou fakultu, r.1400 byl vysvěcen na kněze. Ostře napadal autoritu papeže – zdůrazňoval, že není hlavní autorita církve, ale Kristus a Bible
Dekret Kutnohorský (1409) – po jeho vydání byl zvolen rektorem. Od roku 1402 kázal v kapli Betlémské. Kázal česky, útočil na samotné základy církve jako instituce. Nad Prahou byl vyhlášen interdikt a na Husa byla uvalena klatba. Hus opustil Prahu, žil na Kozím hrádku a hradě Krakovec. 6. července 1415 byl v Kostnici upálen.
Quodlibet – soubor projevů na rozmanitá témata; je psán latinsky, váže se k univerzitnímu období.
De eccelsia (O církvi) – latinský spis, vychází v něm z Wycliffova názoru, že církev je ideální neviditelné společenství těch, kteří jsou předurčeni ke spasení a jejichž hlavou je Kristus.
Knížky o svatokupectví – ostrá kritika církve. Odsuzuje způsoby, jakými si církev získává své bohatství, brojil zejména proti odpustkům, z nichž se církev obohacovala a mohla vést dobyvačné války. Napadl rozmařily způsob života kněží.
Výklad Víry, Desatera a Páteře – nabádá věřící, aby žili v souladu s pravou křesťanskou morálkou
Postila – soubor kázání
Dcerka – spis určený ženám a dívkám; měl usměrňovat jejich život
Listy – vysvětluje své morální postoje v době, kdy byl vězněn v kostnickém žaláři. Prosí zde všechny věrné Čechy, aby se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli
Husitská literatura – představovala samostatné období po stránce žánrové a myšlenkové, protože musela pod vlivem situace sledovat jiné cíle, než literatura období předchozího. Měla revoluční charakter, který se projevoval bojovností a vlastenectvím.
Jistebnický kancionál – sdružení všech písní z husitského období; obsahuje bojovné chorály a písně, které se zpívali v kapli při kázáních Mistra Jana Husa.
Hádání Prahy s Kutnou Horou – tři alegorické skladby; cílem bylo obhájit husitství a získat váhající vzdělance pro husitskou myšlenku
Žaloba Koruny české
Budyšínský rukopis – obsahuje skladby Hádání Prahy s Kutnou Horou a Žaloba Koruny české – vznikly r. 1420 v Praze obležené Křižáky, obracejí se proti Zikmundovi a proti českým pánům, kteří si Zikmunda zvolili za krále bez souhlasu Prahy. Skladba „Hádání Prahy …“ je nejvýznamnější. Využívá ve středověku oblíbené formy sporu, ale naplňuje ho časovou látkou. Praha v postavě krásné ženy symbolizuje pokrokové husitství, kdežto Kutná Hora v podobě nevzhledné stařeny hájí stanovisko církve a kostnického koncilu. Polemické skladby tohoto rukopisu jsou cenným historickým pramenem pro poznání rozhodujícího roku Husitského revolučního hnutí