Ústní lidová slovesnost

Lidová slovesnost má své počátky ještě před vznikem prvních písemností a rozvíjí se až dodnes, své těžiště má v lyrických písních a baladách. Vyvíjela se vedle písemnictví především prostřednictvím písní. Dalšími formami jsou balady, pohádky, pověsti, proroctví, přísloví, pranostiky, lidová rčení, vyprávění ze života, anekdoty, pověry. Má jednoznačně kolektivní charakter, vyjadřuje názory, postoje a cítění kolektivu. Významná je i folklórní tvorba, nejprve vesnická, pak městská. Objevují se témata jako prostí lidé, láska, pověry, práce, přírodní jevy, rozvíjí se komunikativnost. Do pololidové tvorby patří kramářské písně, knížky lidového čtení (bez autora), interludia apod. Písemnou neprofesionální formu mají pak i písmácké paměti (kroniky obcí), příležitostné verše a nápisy. Zlidovělá tvorba je např. i naše hymna Kde domov můj, kterou otextoval Josef Kajetán Tyl na hudbu Františka Škroupa.

sběratelé lidové slovesnosti, např.:
F. L. Čelakovský (slovanské národní písně, přísloví)
K. J. Erben (české písně a říkadla)
B. Němcová (pohádky)
J. Jindřich (písně z jižních Čech)
L. Janáček (moravské písně)
P. J. Šafařík (slovenské písně)

Žánry:
- pohádka – smyšlené vyprávění s poutavým dějem bez konkrétního času a prostoru, využívá motivu zázračných činů. Hlavní hrdina představuje dobro, poctivost, moudrost, pracovitost, chytrost i sílu, prochází těžkými zkouškami, zvítězí nad zlem a ošklivostí i smrtí.
- pověst – prozaický žánr, je vázána k určité osobě nebo lokalitě, má výrazně fantastickou povahu, v různé míře je vázána ke skutečnosti, autor: Jirásek
- píseň – básnická skladba určená ke zpěvu, typická je pro ni prostota vyjádření, bezprostřední vřelý cit, přesný hudební rytmus, rým a pravidelná sloka, refrém. Jsou umělé a lidové, duchovní a světské.
- pranostika - jde o rčení, které se snaží dávat do souvislosti určité meteorologické jevy a roční dobu, založená na dlouhodobé lidské zkušenosti. Březen, za kamna vlezen. Únor bílý, pole sílí.

Balada lyricko-epická nebo lyrická báseň s ponurým, tragickým dějem a zejména koncem. Děj se obyčejně obtáčí okolo viny z porušení mravních principů, za což neodvratně následuje trest. Balady mají prudký dějový spád a bohatý, často zkratkovitý, dialog. Původní balady jsou lidové, jejich náměty čerpají zejména z legend, kde vystupují hrdinové konfrotovaní s nadpřirozenými silami. Od konce 18. stol. vznikají balady umělé, které mají většinou sociální náměty. Tato forma se stala oblíbenou ve více uměleckých oblastech, především v hudbě, kde má stejné atributy a vyskytuje se ve všech hudebních žánrech, především však v hudbě vážné, folkové a rockové či folk-rockové.

Božena Němcová – původním jménem Barbora Panklová, v jejím životě mnoho nejasností – neví se kdy se přesně narodila, kdo byli rodiče, možná i kněžna Zaháňská. V 17 letech se provdala na nátlak matky za úředníka Josefa Němce, překládán stále z místa na místo, manželství nebylo příliš šťastné + byla hodně nemocná a neměla peníze, zemřel ji milovaný syn Hynek = vzniká Babička. Je pod dozorem policie, za pobytu v Praze se seznámila se se Sandovou, Nerudou. Velký význam pro ni měl pobyt v Chodsku – studovala tam zvyky a obyčeje (náměty na pohádky), díla:
„Babička“ – hl. zdroj vzpomínek na dětství, únik před světem, který ji obklopuje, není to životopis!!, hlavní záměr je ukázat život na venkově
„Národní báchorky a pověsti“ – Zlatovláska, Sůl nad zlato
„Obrazy z okolí Domažlického“ – cestopisné náměty
„Divá Bára“ – povídky o odvážné dívce
„Karla“ – povídka o chlapci, kterého matka vydává za dívku
„V zámku a podzámčí“ – povídka, zfilmováno