(počátky divadla v Čechách, středověk, husitství, renesance a humanismus, baroko, národní obrození, romantismus, májovci, ruchovci a lumírovci, realismus)
POČÁTKY DIVADLA spadají asi do 12.století, kdy se hrály náboženské látky – zejména pak dramatizace latinských textů z evangelií – v klášterech, především v Klášteře sv. Jiří na Pražském hradě. Tyto texty byly postupně zesvětšťovány.
Mastičkář
- nejstarší drama, pro lidové vrstvy
- poprvé promlouvá člověk z neprivilegované vrstvy
- dramata byla nejdříve hrána latinsky – náboženská témata, čeština pronikala do dramatu tak, že vedle původních latinských písní byl i jejich český překlad (také zpívaný); některé pasáže pak byly jen v češtině => celá dramata česky
- zlomek velikonoční hry
- jmenuje se podle hlavní postavy
- obsah : najímání sluhů a vychvalování mastí na trhu
- zachycen měšťanský a lidový život
- jazyk s vulgarismy a germanismy
- námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, protože chtějí balzamovat Kristovo tělo
- postavy: mastičkář Pustrpalk, pomocník Rubín
- prolínání latiny a češtiny ve verších – makaronismy (oblíbené především u studentů)
Hry veselé Magdalény
- 2. nejstarší drama
- zobrazuje světici jako lehkou ženu
V DOBĚ HUSITSTVÍ dochází k naprostému úpadku divadla.
RENESANCE A HUMANISMUS
- nevzniká žádné původní české drama
- od 16.století opět hrány hry s biblickými náměty, převážně témata ze Starého zákona, nejoblíbenější byla hra Judith – přeložena z němčiny
- oproti středověku se hrají i ve školách
- organizovali je především jezuité
- vznikají 1. frašky
- začínají se poprvé objevovat i náměty z české minulosti – ty psal Jan Campanus Vodňanský – psal latinsky – Bretislaus
- většina her ve verších, nerozlišován žánr tragedie a komedie
- vzniká 1. česká hra – Pavel Kyrmerzer – Komedie česká o bohatci a lazarovi
BAROKO
- především tvorba pololidová – interludia ( intermedia, mezihry) – humorné situace, vkládaly se mezi dějství velkých náboženských her, zesměšňovali lidového hrdinu- Václav František Kocmánek – napsal jich 7 (Interludium kratochvilné o selském hňupu chtějícím žákem býti)
- Lamentace venkovanů – česky; součástí „selský otčenáš“, skladba o těžké situaci venkovanů, veršované – končí určitými pasážemi modlitby Otče náš
- 1. česká lidová hra – Polapená nevěsta – námětem únos nevěsty
- 1.zpěvohry (opery) – vzorem šlechtická zámecká opera – O Františce a Honzíčkovi
- lidová dramata:
– loutky – Matěj Kopecký – kašpárek, Škrhola
– témata brána z jiných literatur – Faust, Don Juan
– lidové hry se zpěvy
NÁRODNÍ OBROZENÍ
– na počátku národního obrození – nízká a špatná úroveň
– šlo o to vytvořit středisko českého divadla, kde by se hrály kvalitní hry
– do divadla chodilo nevzdělané publikum => jednoduché hry
– šlo o to, hrát kvalitní hry a tím vychovávat publikum
– původní české hry neexistovaly
– překládaly se cizí hry a situovaly se do českého prostředí
– venkov – ochotníci, kočovníci, loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
Praha
– -od roku 1738 – stálé Německé divadlo v Kotcích – 1771 – 1. pokus o uvedení české hry v Praze – v Kotcích – Kníže Honzík
– od roku 1783 – Stavovské divadlo - většinou se hrálo německy, česky pouze výjimečně, hlavně odpoledne
– 1. české divadlo – od roku 1786 – Bouda – na Koňském trhu, existovala 3 roky ->stržena; vytvořila se tam 1. česká divadelní generace
Václav Thám:
- organizátor českého divadla
- herec i autor, psal vlastenecké divadelní hry – VLASTA A ŠÁRKA, BŘETISLAV A JITKA
- měl bratra – Karel Ignác Thám – jazykový poradce u divadla, překládal také Shakespeara a Schillera
Prokop Šedivý:
- lidové frašky z pražského prostředí – PRAŽŠTÍ SLÁDCI, MASNÉ KRÁMY
Antonín Josef Zíma:
- vlastenecké hry z české minulosti – ODŘICH A BOŽENA
Jan Nepomuk Štěpánek:
- komedie z venkova nebo z menších měst
- ČECH A NĚMEC – příběh lásky, do které se připlete někdo navíc
- psal i hry historické – OBLEŽENÍ PRAHY OD ŠVÉDŮ, BŘETISLAV I.
Václav Kliment Klicpera:
- hry rytířské, historické, pohádkové i ze současnosti
- DIVOTVORNÝ KLOBOUK, ROHOVÍN ČTVERROHÝ, KAŽDÝ NĚCO PRO VLAST
- historické hry- BLANÍK, JAN ZA CHRTA DÁN
ROMANTISMUS
JOSEF KAJETÁN TYL
- největší český dramatik, politik, kritik, teoretik, spisovatel, organizátor českého společenského života, novinář, herec, režisér, dramaturg, překladatel
- narozen 4.2.1808 v Kutné Hoře, byl dítětem lásky, rodiče velmi chudí
- studoval v Hradci Králové, sblížil se s Klicperou a nadchl se pro divadlo
- ze studií filozofie v Praze odešel ke kočovnému divadlu, od 30.let žil v Praze, dramaturgem ve Stavovském divadle, novinář, spisovatel, účastník revoluce 1848 – po porážce odešel opět ke kočovné společnosti
- myšlenka o zřízení samostatného českého národního divadla
- zkušenosti z kočovného života mu pomohly při vzniku mnoha děl
- založil ochotnický soubor v Kajetánském divadle
- neúspěšné hry: Čestmír, Slepý mládenec
- neutěšené rodinné problémy – manželka Magdaléna Forchheimová – mladší sestra Anna (o 21 let) – s J.K.T. 8 dětí, obě ženy herečky, mnohé konflikty
- pohádal se s J. Kollárem a s K.H.Máchou, velmi horkokrevný, ale plachý
- pronásledován rakouskými úřady, žil neustále pod policejním dozorem
- zdravotní problémy – nemoc, žil v bídě – také zemřel – v Plzni
- spisovatelé se zúčastnili jeho pohřbu, ale měli mu pomoci dříve
DÍLO:
- významný novinář: časopis Květy, Vlastimil
- prozaik:
- z počátku historické povídky s dobrodružným dějem, např. Dekret kutnohorský, později povídky ze současnosti – např.Rozervanec – polemika s romantismem
- novela Poslední Čech – obviněn Havlíčkem ze sentimentu
- dramatik:
a) hry ze současnosti – sociální kritika – Paličova dcera, Pražský flamendr
b) historické hry
- Jan Hus, Jan Žižka – v obou pronášeny revoluční myšlenky roku 1848
- Kutnohorští havíři – 1. sociální drama v dějinách české literatury, zdůraznil nesmiřitelnost zájmů dělníků a jejich utlačovatelů
- Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové – sv. Václav
c) dramatické báchorky
- Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka – téma ševcovské cechovní slavnosti, poprvé zazněla píseň „Kde domov můj“ – 1834, hudba F.Škroup
- Lesní panna – chudý český učitel jde hledat štěstí do Ameriky
- Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec
- Strakonický dudák aneb Hody divých žen – nejslavnější postavy : Švanda, Dorotka, Kalafuna, Vocilka; několikrát zfilmována ( i Hvězda padá vzhůru) – char.postav, obsah
MÁJOVCI
- 1862 – otevřeno Prozatímní divadlo – uvedení oper Bedřicha Smetany
- 1868 – základní kámen Národního divadla – klepal na něj B. Smetana
- sbírky pod heslem Národ sobě
- divadlo mělo být projevem síly národa – manifestace kulturní i politické
- všichni, co se podíleli na vzniku – GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA – Josef Zítek, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, J.V.Myslbek, Smetana, Dvořák
- 1881 – otevřeno Národní divadlo – vyhořelo
- 1883 – otevřeno podruhé
- divadelní hry psali také Jan Neruda a Vítězslav Hálek ( Král Vukašín ) – hry byly neúspěšné
RUCHOVCI a LUMÍROVCI
- pokusy o vytvoření tzv. divadla velkého stylu
Jaroslav Vrchlický:
- historické hry – Noc na Karlštejně, Drahomíra
- Hippodamie – melodramatická tragedie, hudba Z.Fibich; námět z antických dějin (trilogie: Námluvy Penelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie)
Julius Zeyer:
- Radúz a Mahulena – romantická pohádka podle slovenského námětu, o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi – ta je zachraňuje před zlem (hudba J.Suk)
REALISMUS
- přichází generace významných herců – Josef Jiří Kolář, Jindřich Mošna, Eduard Vojan, Hana Kvapilová, Otýlie Sklenářová - Malá
- české drama ovlivněno evropským dramatem (Gogol,…)
- dramaturgem Nár.divadla – František Ferdinand Šamberk (Jedenácté přikázání – dodnes se hraje), po něm Ladislav Stroupežnický
Gabriela Preissová:
- tragédie ze slovácké vesnice
- Gazdina roba – nešťastná láska vdané ženy
- Její pastorkyňa – stará kostelnička se dopustí zločinu, aby zachránila štěstí nevlastní dcery
- psychologicky prokresluje postavy
- ukazuje jak jsou lidské vztahy ovládány majetkem a pokrytectvím
- obě díla hudebně zpracována – J.B.Foester – opera Eva, L.Janáček – opera Její pastorkyňa
Ladislav Stroupežnický:
- dramatik i dramaturg
- psal zpočátku veselohry a historické hry např.Zvíkovský rarášek, Paní Mincmistrová
- realistické drama – veselohra Naši furianti – z prostředí jihočeské vesnice, vede se zde spor o to, kdo bude ponocným
- autor se ironicky a zároveň kriticky staví ke vztahům mezi lidmi na vesnici
- vrcholem hry – „punčová scéna“
Alois a Vilém Mrštíkové:
- Maryša – realistická tragédie, 5 jednání
- ze slovácké vesnice, ukazuje na sociální rozdíly, zabývá se úlohou peněz na vesnici a silou předsudků v tehdejší době
- dcera sedláka Lízala je donucena ke sňatku s vdovcem mlynářem Vávrou (věková nerovnost), velkou úlohu hrál majetek, Maryša měla citový vztah k Franckovi (byl chudý)
- Maryša Vávru otráví kávou
Alois Jirásek:
a) historická dramata – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč – trilogie, představují boj za pravdu a vytrvalost v tomto boji až do smrti
b) dramata pohádková – Lucerna – lidové prvky, humorné prvky i vlastenectví
c) dramata ze současnosti – Otec, Vojnarka – láska milenecká x mateřská
24. červen 2008
8 036×
1256 slov
