1. Antické drama
A. Řecko
- vznik v březnu se v Řecku konaly náboženské oslavy na počest boha Dionýsa. Při těchto oslavách vystupovali lidé oblečení do oslích kůží, kteří představovali satiry – veselé druhy Dionýsovi. Přednášeli tzv. dithyramby – písně o životě Dionýsa doprovázené tancem. Později se vyčlenili dva sólisté – dialog a později se přidal třetí a to už bylo drama
- nejdříve vznikla tragédie (píseň kozlů). Komedie vzniká déle. Jeden z příkladů je píseň veselého původu. Původ komedie je nejasný.
Řecké divadlo: kamenné, pod širým nebem (v Athénách – Epidauros = divadlo, stále hraje)
Znaky: hlediště půlkruhové, orchestra , skéné = budova za jevištěm.
- přestavení měla formu soutěže. Hrálo se víc představení za den. Divadlo financovali bohatí občané a stát, který to platil chudým a otrokům, aby mohli divadlo navštívit. V divadle hráli pouze muži – i ženské role. 1 herec hrál i více rolí. Uplatňoval se zde už i potlesk. Herci hráli v maskách. Neužívala se opona. Kulisy byly velmi jednoduché.
- děj se odehrával na jednom místě v omezeném čase.
a) tragédie: psána vznešeným jazykem, veršovaným
- týkala se řecké mytologie = náměty byli známé divákům. Divák se mohl soustředit i na uměleckou stránku a na filosofické úvahy o mravních otázkách (mezilidských vztahů, dobra a zla, spravedlnosti, viny a trestu …..)
AISCHILOS - první přestavitel tragédie = otec tragédie
hra: Oresteia
hl. hrdina je Orestes, který pomstil smrt svého otce Agamena tak, že zavraždil svou matku a jejího milence, kteří otce zabili. Měl výčitky svědomí a tak požádal Athénu o pomoc a ta ho svěřila do rukou rady starších. Ti ho osvobodili, protože jeho čin byl chápán jako spravedlivý trest.
Aischylovi hrdinové jsou plně podřízeni bohům – ty určují jejich osud.
SOFOKLES
hra: Elektra
- sestra Orestea, která svému bratrovi pomáhá v pomstě otcovy smrti.
hra: Král Oidipus
- věštba předurčí jeho osud a osud se naplnil: Oidipus zavraždí svého otce a oženil se se svou matkou, aniž by věděl, že je to jeho matka a jeho otec – když se vše dozvěděl, oslepl a odešel do vyhnanství a jeho matka (žena) spáchala sebevraždu
- rozhoduje zde božská vůle, oidipovský komplex = vztah syna k matce jako k ženě
hra: Antigona
- chce proti vůli krále pohřbít svého mrtvého bratra. Její sestra Isména má názor, že nemá smysl vzdorovat králi. Nechce objevovat svůj život. Antigona je ochotna zemřít. Chce ctít příkaz bohů – pohřbívat mrtvé. Antigona byla nakonec zazděna, král ji chtěl později osvobodit, ale ona spáchala sebevraždu – přišel pozdě.
Někteří Sof. hrdinové jsou nezávislý a samostatnější, pokoušejí se o vzpouru, ale jsou neúspěšní.
EURIPIDES
Sofokles řekl. „Já ukazuji lidé, jací mají být, ale Eurípidés ukazuje lidi takové, jací jsou.“
- realismus - v jeho dílech vystupují obyčejní lidé, kteří mají vlastnosti dobré i zlé, vystupují zde i otroci. Jednání je přirozené, normální
- bohové vstupují do děje, když hrdinové nejsou schopni problémy řešit.
- „deus ex machina“ = bůh ze stroje = herec, který hrál boha byl spouštěn na jeviště strojem a dnes se tak označuje nečekaný zásah do vývoje událostí.
tragédie: Médeia
tragický osud ženy, která byla zrazena manželem (Jáson) a probudilo se v ní zlo. Zavraždila nevěstu svého muže i vlastní děti.
b) komedie
ARISTOFANÉS
- psal politické satiry, kritizoval a zesměšňoval athénské politiky, žil v době demokracie
hry: Žáby, Vosy, Ptáci, Oblaka …
B. Řím
PLAUTUS – první autor, je to dramatik
- milostné zápletky
- lidový jazyk, hudební čísla (dnešní opereta)
dílo: Komedie o hrnci
- podle této hry napsal Moliér hru Lakomec
2. Drama v renesanci -16. až 17. stol.
WILLIAM SHAKESPEARE (1564 – 1616)
- světový dramatik, herec a básník, napsal asi 36 her a sbírky sonetů. Byl spolumajitelem divadla. Jeho činnost lze rozdělit na 3 období.
1) hledání stylu psaní, soupeření s ostatními, doba komedií
díla: Zkrocení zlé ženy, Sen noci Svatojánské, Mnoho povyků pro nic, Komedie plná omylů
první tragédie: Romeo a Julie, Hry historické (Jindřich IV, VI, Richard III.), Julius Caesar.
2) r. 1595 – zralejší tvorba, nejslavnější tragédie ve znamení filosofických úvah – pesimismus (skepse k životu)
díla: Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth
3) usmíření a vyrovnání s životem. Charakter jeho děl : objevují se zde pohádkové náměty (odpor od reálného světa)
díla: Bouře, Zimní pohádka
Znaky dramat: a) náměty děl jsou neomezené
b) převzaté náměty z renesančních povídek, kronik, životopisů slavných osobností
c) světská tématika – zájem o člověka
d) tragika je dána lidskými vlastnostmi nebo náhodou – není to ale osud nebo vůle bohů
e) postavy jak ženské (Zkrocení zlé ženy) tak mužské, obyčejní lidé
f) nedodržuje znaky místa, času a děje
g) prolínání tragiky a komiky
h) veršovaný jazyk se střídá s prózou
i) verš = jamb pětistopý, nerýmovaný = je těžké překládat
LOPE DE VEGA
drama: Fuente Ovejuna
- podle skutečné události z 15. stol. ze špan. vesničky Fuente Ovejuna (= Ovčí pramen).
děj: vesničané jsou utiskováni tyranem Fernánem Gomézem. Obtěžuje ženy a dívky, vnucuje se starostově dceři Laurencii, která milovala Frondosa. V den jejich sňatku Goméz potupil jejího otce, Frondosa ztýral a Laurencii zneuctil. Vesničané se proti němu vzbouřili a zabili ho. Bylo vyšetřování – na otázku, kdo je vrahem, odpověděli: „My, Fuente Ovejuna!“. Nakonec byli všichni osvobozeni donem Rodrigem, ačkoliv se dopustili zločinu. Panovník jim trest promine = idealizace moudrého a spravedlivého panovníka ke vztahu k poddaným.
- obhajoba cti a morálky proti individuální zvůli, oslava hrdinství vesničanů, síla odporu proti útisku, křivdě, na pozadí děje je úsilí o sjednocení země.
3. Klasicismus 17. – 18. stol.
- vznik ve Francii za vlády Ludvíka XIV., navazuje na antiku, vychází z nové racionalistické (rozumové) filosofie – Deskartes, hledají krásu v pravdě, tvorba podle přísných přesných pravidel.
Znaky: oddělení tragiky a komiky, jednota místa, času a děje v tragedii (Shakespeare)
- rozlišení žánrů na vysoké (pro vyšší vrstvy – tragédie, óda, epos, esej, didaktická poezie = veršované a lepší) a nízké (pro chudé – komedie, fraška, bajka, satira = verš a próza)
- vznik literárních salonů,kde se diskutovalo o literatuře – určoval se zde dobový vkus, dohlížení na čistotu jazyka a formu děl
Francie
MOLIERE – vl. jméno: Jean Baptiste Poquelin, psal dramata a hlavně komedie
hra: Lakomec
- klasická hlavní postava – Harpagon, komplikuje život celé rodině tím, že je závislý na penězích, které získal lichvou (velké úroky, když někomu půjčil). Má je jako jediný důvod života. Nedokáže si bez nich představit život, má je jako hodné přátelé, svou radost. Když mu je jeho rodina sebrala, říká „Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji hodní přátelé!“
- vztah k služebnictvu: na každém má podezření, že mu peníze ukradl, každý se mu zdá zlodějem. Myslí si,ž e všichni se na něj domluvili a okradli ho. Chce je nechat popravit, oběsit….
- Harpagon se dvoří dívce, kterou miluje jeho syn a ten proto zorganizuje domnělou krádež peněz. Potom H. ustoupí od svých požadavků děti výhodně provdat.
Hra: Tartuffe (svatoušek)
- název je míněn ironicky, hl. hrdina je totiž pokrytec, nemorální člověk, který se vydává za zbožného, charakterního člověka. Je člen náboženské společnosti. Vetře se do rodiny měšťana Orgona a ožení se s jeho dcerou. Orgon Tartuffovi věří, svěří mu svůj majetek i důležité dokumenty. Orgonův syn zjistí, že T. sváděl O. ženu. Ona ho ale odmítne. Orgon pozná pravou povahu Tartuffa až, když je už pozdě. Ale díky králi se Orgonovi jeho majetek vrátil.
- hra byla zakázána, kvůli odporu církve. Špatný člen církve. Hra se ale šířila ve spisech a dostala se až do zahraničí.
Hra: Don Juan - velký svůdce žen, sobecký, pokrytecký
Hra: Zdravý, nemocný
- doktorská komedie o šarlatánství, nesolidnosti a sobectví lékařů
Hra: Misantrop - o člověku, který nemá rád lidi
PIERRE CORNEILLE (1606 – 1684)
- po studiích u jezuitů vystudoval práva a stal se královským advokátem.
- 1632 vydal sbírku básní a potom napsal několik komedií a tragédií
- zemřel v Paříži
Hra: Cid
- o skutečné histor. postavě španělského národního hrdiny, který se vyznamenal v bojích proti Arabům.
- don Rodrigo se uchází o Ximénu, dceru dona Goméze, hraběte. Don Goméz však urazil Rodrigova otce a Rodrigo v souboji, kterým mstil otcovu urážku, Ximenina otce zabil. Ximená chce zachránit otcovu čest a pomstít jeho smrt. Žádá o potrestání vraha, ačkoliv R. miluje. Sama ho nedokáže zabít. Král dává R. možnost vykoupit vinu a zachránit si život hrdinstvím v boji s nepřítelem a v souboji. Rodrigo přijímá a vítězí = sláva a král ho ocení čestným slovem Cid (= pán). Don Sanchez nabídne Ximéně souboj s Rodgiem a kdo vyhraje, stane se jejím manželem. Rodrigo zvítězí, ale Sanchu nezabije – posílá ho, aby předal meč Ximéně. Ta se při pohledu na živého Sanchu vyděsí, ale nakonec se objeví i Rodrigo. Vše se vyjasní a Rodrigo odchází bojovat za krále a dává Ximéně možnost smířit se se situací.
Komedie: Melita, Lhář, Oidipus
Tragikomedie: Klitandr
Tragédie: Medea, Cid, Horatius, Oidipus, Zlaté rouno
4. PREROMANTISMUS V NĚMECKU (sentimentalismus)
- přechod mezi Klasicismem a Romantismem
- myšlenkové a literární hnutí v 2. pol. 18. stol.
- odmítá starou společnou feudální společnost – rozvíjel se v prostředí měšťanstva
Znaky: 1. odvrací se od chladného racionalismu (rozumu) a přiklání se k citovým hodnotám
2. zdůrazňoval návrat k přírodě a přirozenosti
= hledání ideálů na venkově – ideál venkovského – prostého člověka – nezkaženého
= hledání ideálů také v – nejstarších dobách – kdy civilizace nebyla ještě rozvinutá
- dalekých zemích – exotika
3. odmítá přísný řád, který by člověka svazoval a požaduje tvůrčí svobodu člověka
Sturm und Drang (Bouře a vzdor) – literární hnutí v Německu v době preromantismu
- hnutí proti staré společnosti, zdůrazňovalo ideály – svobodu, staví se proti útlaku, nespravedlnosti
GOTTHOLD EPHRAIM LESSING
- dramatik, bojoval za uznání Shakespeara – byl to jeho velký vzor
JOHANN GOTTFRIED HERDER
- zájem o slovanské národy – sběratel ústní lidové slovesnosti – lidová tvorba – venkov
- uznával právo i malých slovanských národů na svobodu – nezávislost – samostatnost
FRIEDRICH SCHILLER
- profesor historie na univerzitě
- ve svých dramatech zpracoval historické náměty
Dílo: Óda na radost – hrána na Pražském jaru – zhudebnil Beethoven, je to oslavná báseň, zpopularizovaná, oslavuje štěstí plynoucí z přátelství
Hra: Loupežníci – tématem je konflikt dvou bratrů – pomsta druhého – stává se loupežníkem
- objevují se znaky romantismu – postavy loupežníků a motiv vzpoury
- děj začíná na zámku rodu Moorů. Žije zde starý pán Moor a jeho druhorozený syn Franz. Vypočítavý a zlý Franz se chce stát na zámku pánem. Proto „odstraní“ otce lstí, že jeho starší syn – Karel Moor – zemřel. Veřejně prohlásí, že je otec mrtev. Na pohřbu místo něho ale pochovají psa. Franz se pokouší získat i Karlovu milou – Amálii. Ta jej však za jeho podlost nenávidí. Karel, který mezitím studuje v Lipsku, dostává Franzem zfalšovaný dopis, ve kterém se ho otec zříká. Propadá zoufalství a stává se loupežníkem. Se svými druhy, jimž slíbil, že je nikdy neopustí, vraždí a okrádá bohaté. Jednou se setkává s dávným přítelem Kosinským. jeho vyprávění v něm vzbudí vzpomínku na milovanou Amálii. S pomocí Kosinského se vrací na zámek Moorů. Otce nalézá ve věži, a proto se chce Franzovi pomstít. Ten však strachem spáchá sebevraždu. Amálie Karla stále miluje, ale on ji musí zabít, protože slíbil věrnost svým druhům. Přestože je Karel hejtmanem loupežníků, chová se čestně, bojuje za pravdu a mstí bezpráví
- vnitřní konflikt o své vině řeší tím, že se nechá odvést k soudu. Dosáhne tak očisty a žebrák získává odměnu vypsanou na jeho hlavu.
- národ jedince na svobodu, boj proti útlaku a nerovnosti
Úklady a láska – tragický milostný příběh – mladý šlechtic se zamiloval do měšťanské dívky a v důsledku intrik uvěřil v její nevěru a zavraždil ji. Ale když se dověděl pravdu, zabil sebe.
- dívka – jako měšťanka (pokroková vrstva) je líčena jako kladná postava – čestná, skromná,
- mladík – hrdina, který bere spravedlnost do svých rukou, není moc pozitivní postava
- sympatie k měšťanstvu a kritika šlechty, intrik, vypočítanosti, špatná morálka šlechty
JOHANN WOLFGANG GOETHE
- pocházel z Frankfurtu, zbytek života prožil ve Výmaru
- právník, vědec, spisovatel – všechny žánry – próza, poezie i drama
román: Utrpení mladého Werthera – dvoudílný román ve formě dopisů, deníkových záznamů – působí díky tomu věrohodně, autenticky
- milostný román s tragickým koncem – sebevražda hlavního hrdiny – důvody – nešťastná láska k Lottě a neúspěch v zaměstnání a ve společnosti.
- ukázka: Hl. hrdina ve vyznává Vilémovi, jak moc miluje Lottu a touží po její přítomnosti – trápí se, když jí nemůže vidět – „…láska je blaho a bez ní se nedá žít …“
- typická preromantická hodnota – důraz na cit, velice tak ovlivnil tehdejší mladou generaci
Faust– dvoudílná filosofická báseň se formě dramatu – řešení otázky smyslu života
- Goethe upravil stavou německou pověst – zpracovaná v knížkách lidového čtení
- hl. hrdina je Faust, lékař, který zaprodal duši ďáblu, díky touze po poznání
- je to dlouhé a velice složité
- další postavy Mefistofeles = ďábel a Hospodin – uzavírají sázku o Faustovu duši. Pokud Faust najde smysl života (uspokojí a štěstí), zemře a jeho duše propadne ďáblu (peklu). Mef. předpokládal, že vyhraje. Zprostředkoval mu příležitost seznámit se s mladou měšťanskou dívkou Markétkou, také Fausta omladil. Snažil se, aby Faust měl život příjemný. Láska mezi Faustem a Markétkou je tragická – v zoufalství zabije jejich dítě a nakonec umírá – byla popravena.
Ve 2. díle přichází Faust na císařský dvůr – pomůže mu se Mefistofeles. Faust zachránil říši, vynalezl papírové peníze, konal dobré skutky – zasloužil si vděk císaře. Chtěl ho odměnit. Faust si řekl o pás bažinatého mořského břehu, který chtěl odvodnit a zúrodnit. Chtěl pokračovat v konání dobra. Faust našel smysl života – sázka se splnila. Faust ale ďáblu nepropadl – dobro zvítězilo, nad ďáblem, protože se Faust rozhodl dělat dobré skutky.
- idea – smysl života je v konání dobra – ve smysluplné práci.
- Svoboda jako hlavní hodnota preromantismu
„…Jen pak jsi hoden svobody a žití, když rveš se o ně den co den …“
5. ROMANTICKÉ DRAMA
PERCY BYSSHE SHELLEY (1792 – 1822)
- byl vyloučen z Oxfordu pro své ateistické názory a musel opustit vlast a tak jel do Itálie
- zemřel při mořské bouři
- také je kniha o jeho bouřlivém životě
- psal milostnou, přírodní, sociální a politickou lyriku
- byl atheistou pro svůj vztah k náboženství musel opustit univerzitu a byl veřejně kritizován.
Cenci – nenávist k tyranům a násilníkům
Odpoutaný Prometheus – filosofické drama
- proměnil báje v proroctví, že jednou bude lidstvo svobodné
- nepodrobí se trestu bohů jako ve starém mýtu o Prometheovi, ale vytrvá, vzdoruje a trpní tak dlouho, dokud nesesadí tyrana z trůnu. Prometheus se stal symbolem boje proti státní a náboženské tyranii, proti společenským předsudků a pokrytectví.
- autor zde ztělesnil své filozofické představy o konečném vítězství dobra nad zlem
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799 – 1837)
- jeden z největších světových básník, zemřel na zranění, kterými utrpěl v souboji
- stará šlechtická rodina = kulturní prostředí – slavné osobnosti i vychovatelé v osvícenství
- předci z Afriky, ovlivněn preromantismem a klasicismem, ale i realismem a romantismem
- vychován francouzskými vychovateli, rusky uměl od své chůvy
- 12 let gymnázium – lyceum – Puškinovo město
- 1. nejznámější dílo – „Vzpomínky na carské Selo (= osada)“
= popisuje své začátky z lycea
= o válce s Napoleonem – opěvuje je
= v lyceu se seznámil s pozdějšími revolucionáři – povstání šlechty proti carovi –
děkabriské (14. 12. 1925)
- práce na ministerstvu, ale věnoval se literatuře Ruslan a Ludmila – pohádka (bás. poéma)
- navštěvoval literární kroužky
- básně – láska k svobodě a ruskému lidu – 1. vyhnanství (podporoval sesazení carevny – samoděržaví) na jih – na Kavkaz. Zde byla krásná příroda, četl anglického romantika Byrona – romantická díla – poemy, tj. povídky Kavkazský zajatec– vypráví o svém životě
Cikáni – symbol svobodného života romantické básně
Bachčisarajská fontána
1824 – carem poslán do vesnice Michailovské (střed Ruska) – 2. vyhnanství
- při loučení napsal báseň K moři – oslava moře – svobodný živel
Četl Shakespeara a tak začal psát dramata a studovat způsob psaní
- ruská historie a lidová tvorba – historická dramata
Boris Godunov– zhudebněno, pokládá si otázku „Kdo je rozhodující silou v historii?“ – rozhoduje se mezi carem a lidovými vrstvami. Dochází k názoru, že jsou to lidové vrstvy
Car dovolil Puškinovi, aby se vrátil z vyhnanství – skončila revoluce, nastupuje nový car – chce získat popularitu. Puškin byl cenzurován,
propašování básní – Na Sibiř – pro přátele ve vyhnanství
2. pol. 20. a 30. let - vrchol
Evžen Oněgin – nejznámější, veršovaný román
- typický představitel ruské šlechty té doby – typ „zbytečného člověka“
- mladík, vyrostl ve šlechtickém prostředí (uměl se chovat ve společnosti, hezky se oblékal, vítaný společník), ale jeho život byl zbytečný, přetvářka, měl slabou vůli, vše ho omrzelo. Doslat pozvání od strýce z venkova, aby se staral o jeho statky, seznámil se s Vladimírem Lenským, sblížili se a stali se z nich přátelé. Lenský ho přivedl do rodiny Larinových, kteří měli 2 dcery – Olgu (nevěsta Lenského) a Taťánu (byla vážná a tichá, hodně četla). Taťána se zamilovala do Evžena a napsala mu dopis – vyznání lásky. Řekl jí ale, že v lásku přestal věřit a odmítl ji. Později už k nim přestal chodit na návštěvy, aby Taťánu nepřivedl do trapné situace. Na jednu návštěvu ale potom přišel, po velkém přemlouvání od Lenského. Viděl Taťánu, rozhněval se na Lenského a začal mu svádět Olgu. Konal se souboj, ve kterém Oněgin Lenského zastřelil. Taťána zůstala sama, ale ne na dlouho, protože ji rodiče chtěli provdat. Na plese se seznámila s generálem, vzala si ho, ale nikdy ho nemilovala tak, jako Oněgina. Žila ve vysoké společenské vrstvě. Později se znovu setkala s Oněginem a on ji chtěl zpátky, protože pro něj byla najednou velice přitažlivá. Vydal se k ní na návštěvu a vyznal jí lásku. Ona mu ale připomněla, jak ji dříve nechal a řekla mu, že nemůže opustit manžela. On ztratil smysl života, začal být sobecký díky milostnému zklamání a zemřel.
Mozart a Salieri – malá tragedie
Obdivoval cara Petra Velikého – básnické povídky – Poltava a Měděný jezdec
Prozaická tvorba – Bělkinovy povídky – ze života, např. romantická povídka – „Výstřel“
Piková dáma – próza, zhudebnil ji Čajkovský
- příběh důstojníka, který zaplatí za lásku k penězům životem – hrou v kartách
Kapitánská dcerka – historická novela, romantický příběh – povstání kozáků proti carevně Kateřině
Autor – si vzal velmi mladou ženu, krásnou, která měla mnoho ctitelů a mezi byl i car. Ráda se bavila a scházela se také s Dantem. Puškin s ním chtěl bojovat. Dante Puškina zastřelil a oženil se s jeho ženou.
6. REALISTICKÉ A NATURALISTICKÉ DRAMA
NIKOL VASILJEVIČ GOGOL (1809 – 1852)
- velký spisovatel, geniální satirik a nelítostný kritik nevolnického řádu.
- vystudoval gymnázium, pak studoval v Petrohradu, kde trpěl nouzí a začal tam psát některá vyprávění, která slýchával jako chlapec v Ukrajině. Výsledkem toho jsou povídky Večery na dědince nedaleko Dikaňky – nadšeně přijato = významný spisovatel.
- po opuštění Ruska žil v Itálii, ale umírá v Moskvě
Hra: Revizor
- pojednává o poměrech v Rusku za vlády Mikuláše I. Do malého města má přijet revizor. V té době je tam také úředníček Ivan Chlestakov, který žije v hospodě ve strachu, že ho dá hostinský zavřít. Najednou se stává středem pozornosti – dva statkáři přišli s nápadem, že on je ten obávaný revizor. Ivan si připadá jako v pohádce, všichni ho obskakují. Jemu stačí se dobře najíst a napít. Když si Ivan uvědomí, s kým si ho spletli, rozhodne se toho využít. Policejní direktor Dmuchanovský mu chce dát za ženu svou dceru. Ivan má ale obavy s prozrazení a tak rychle odjíždí. Po jeho odjezdu přijíždí správný revizor.
ANTON PAVLOVIČ ČECHOV (1860 – 1904)
- navštěvoval řeckou školu, později gymnázium, navštěvoval jako žák divadlo
- 1880 vstoupil na lékařskou fakultu a zveřejnil první lit. pokusy – přispíval do humoristických časopisů, pak pracoval jako lékař a později jen literatura
- 1887 objevilo se chrlení krve a odjíždí na Krym a v létě 1904 umírá na tuberkulózu
Hry: Tři sestry
- div. hra o 4 dějství. Hra se odehrává v malém městě v domě Prozorovových a začíná svátkem Ireny, jedné z dcer.
- Chystá se vzpomínková oslava na otce dcer, který zemřel. O Irenu se uchází poručík baron Tuzenbach a kapitán Solenyj. Nejstarší sestra Olga je profesorka a prostřední Máša je provdána za profesora Kuligyna, ale manželství není šťastné. Sestry vzpomínají na Moskvu, kde dříve žily. Mají touhu se vrátit. Olga se cítí stará a stereotyp života nudí i její sestry. Mezitím přichází podplukovník Veršinin, který vypráví stále o své labilní ženě,o tchyni a dvou dcerách (Máša ho chce). Stejně nevyrovnaný je i Tuzenbach, který přiznává svou nudu, lenost i lhostejnost, i když ví, že by se z toho dostal prací. Na oslavu přijíždí bratr sester Andrej s budoucí ženou Natašou, která je nepříjemně praktická a začne ostatní terorizovat.
- V průběhu hry se T. zasnoubí s Irenou, ale nakonec padne, takže se Irena nedostane zpátky do Moskvy. Máša ztrácí Veršinina a všechny sestry se přimykají i víře, že budou potřebně a užitečné, když vyřeší své nudné životy.
Strýček Váňa
- na venkov přijede profesor s krásnou ženou Jelenou. Žijí na statku statkáře Vojnickije (strýček Váňa), což je bratr profesorovy první ženy. Soňa – dcera profesora z prvního manželství tam žije s ním. Váňa je okouzlen Jelenou, uvědomí si, že celý život obětoval profesorovi. Jelena zaujala doktora Astrova, kterého miluje Soňa, ale on ji nechce.
- vrchol dramatu v 3. dějství: - profesor chce prodat statek, střetnutí s Váňou, střelba. Po tom všem profesor s Jelenou odjedou a na statku se nic nezmění.
Hl. téma = duševní a citová krize strýčka Váni
Další dramata: Ivanov, Racek, Višňový sad….
HENRIK IBSEN
drama: Nora
- téma partnerských vztahů v manželství
- rodinná idyla manželů Helmerových je narušena úředníkem Krogstadem, který vydírá Noru. Žádá ji o přímluvu u manžela , aby mu dal zpátky místo v bance. Vyhrožuje ji tím, že vyzradí Nořin podvod (když byl její manžel nemocen vypůjčila si peníze na falešnou směnku a muži to neřekla, teď ji tajně splácí). Přímluva se nezdaří a Helmer se vše doví. Noře vše vyčítá a Nora se rozhodne od něho odejít. Nepomůže ani Krogstod. omluva.
postavy: Torvald Helmer = ředitel banky, navenek korektní úspěšný člověk, ale i terorizující slaboch, není ochoten přijmout Nořinu samostatnost.
Nora = energická, lehkomyslná žena, dlouho měla pasivní úlohu v rodině a s naivní oddaností, chtěla odhodit masku a osamostatnit se = nalézt samu sebe.
- kritika postavení ženy ve společnosti a v rodině, výzva k boji za ženskou emancipaci = boj za lidská práva
21. červenec 2008
4 122×
3466 slov
