Vývoj historického románu v české i světové literatuře

- historická literatura se tvoří od nepaměti (i Život Konstantinův můžeme považovat za his. pr., když ve své době vznikala jako beletrie )
- historická díla se rozvíjí :
kronika - popisuje jednotlivé události v chronologickém sledu, styl prostý a věcný Kosmova kronika česká, Dalimilova kronika, Husitská kronika)
historický román - děj je zasazen do vzdálenější minulosti, především na významná období historických změn, psán obvyklým jazykem, některé části textu psány archaičtějším jazykem. Popisy se snaží o historicky věrné líčení a vystižení dané doby
historická povídka – je prozaický epický útvar rozsahu kratšího než román. Hlavními rysy jsou jednoduchý děj a neměnnost charakteru hlavní postavy.

Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice - román, který vznikl na základě autentických historických dokumentů - byl zfilmován

Alois Jirásek – (kritický realismus - historická próz) narozen v Hronově, prozaik, dramatik. Vystudoval historii a učil ji. Podepsal Manifest českých spisovatelů (květen 1917) – úsilí o samostatnost č. národa.
„Staré pověsti české“ – nejstarší české dějiny
„Mezi proudy“, „Z Čech až na konec světa“ – doba husitství
„Temno“, „Psohlavci“ – povstání chodů – doba pobělohorská
„F. L. Věk“ – národní obrození
1. díl - Začíná narozením F. Věka v roce 1769 v Dobrušce do kupecké rodiny a popisuje se jeho dětství až do relativní dospělosti, je hudebně nadaný a tak mu v 10 letech kmotříček zajistí studium v pražském klášteře Benediktýnů. Tam jednou probudí z mrtvých pátera Matyáše, ten mu povolí přístup do knihovny. František tam zaujmou zakázané knihy. Klášter je zavřen a on koupí knihy. Navíc nalezne starou Žalmanovu bibli pro souseda. Prodejem knih v Dobrušce získá peníze na další studia. V Praze dává František hodiny hudby. Zamiluje se do své žačky, němé 16leté Pauly. Ta je již zamilovaná. Paní Butteaová se ho snaží dát dohromady s Lotty. Věk přestává dbát o studia. Začne hrát i divadlo. Rodiče neschvalují.
Díky matčině nemoci se vrátí, stává se kupcem.
2. DÍL:Věkovi umírá otec, František ale zůstává kupcem, smířen se svým osudem. Dále sledujeme osudy Butteaových. Zamiluje do Márinky Snížkové, poté je svatba.
3. DÍL - O napoleonské válce a F. Věk má syna Václava a Lidušku a prožívá šťastné manželství. Jsou obrovské mrazy a lidé umírají zimou. Objevuje se patrčka, osud jako F.
Blahobyt Věkův ukončí obrovský požár Dobrušky roku 1800, při kterém Věk ztratí všechno kromě rodiny.
4. DÍL - Stále pokračují Napoleonské války. věk se musí zadlužit. Dává syna na studie, ale se školou není spokojen. Lidušku pošle do Německa. Poté je státní bankrot.
5. DÍL - V tomto díle už otec Věk prakticky nevystupuje. I do tohoto dílu zasahují válečné události.
Václav odjede do Prahy a protlouká se docela úspěšně, studuje práva. Končí se však optimisticky - čeština je zavedena do škol a poslední věta vlastenců je: "Česká svíce ještě nedohořela. Ne, a už ji nesfouknou!"
František - hodný, miluje hudbu, divadlo, velký vlastenec, silný vztah k matce
Matka - hodná, pracovitá, neustále urovnává vztah mezi otcem a synem, velmi je oba miluje, dobrá hospodyně, prostá ale moudrá
Otec - kupec, velmi přísný, ačkoli syna miluje - nedává to najevo, němčinu vidí jako nutnost pro obchod, nechápe Františkovu lásku k divadlu, vlastenectví
Žalman - starý, říkají mu bubák, jediný se ho nebál, syna jediná útěcha je pro něj bible
Butteaová - měšťanka, nemají dost peněz, ale když si od někoho úspěšně vypůjčí, tak hned podstrojuje dcerám kafíčko atd.
Paula B. - mladá, plná ideálů, zamilovaná, vlastenka, v 10 letech oněměla, když ji surově zmlátil učitel, při porodu řeč znovu nabude, v průběhu díla přichází o ideály a zahořkne
Václav Thám - mladý ochotník, vlastenec, plno ideálů, historická osobnost
Lotty - povrchní, chtěla by se vdát za Věka, aby se dobře zaopatřila, svádí ho
Betty - postupně dospívá, v dalších dílech si chce Věka zase vzít ona - pro zaopatření,

„Jan Hus“, „Jan Žižka“ – dramatická tvorba
- konkrétní historickou událost vloží do historického prostředí a často používají i historické postavy
(u Jiráska Žižka, Hus), důkladné názorné barvité popisy, zdůraznil význam obyčejných lidí, snížil význam historických osobností

Walter Scott – sběratel skotských lidových balad, zakladatel historické povídky a románu, zajímal se o skotskou a ang. minulost, napsal Ivanhoe (pověsti o Robinovi Hoodovi) a Panna jezerní (námět skotská minulost)

Victor Hugo – básník, prozaik, dramatik, esejista
- jeho otec byl Napoleonův generál, matka ho vychovávala k nenávisti k Napoleon. a revoluci
- studoval vojenskou školu a poté se věnoval literatuře a publicistice
- ve 40. letech 19. stol se zapojil do politického života, ale byl zklamán politikou Bonaparteho
- odešel do vyhnanství do Belgie a na anglické ostrovy – tam vznikají vrcholná díla
„Chrám Matky Boží v Paříži“ – několikrát zfilmováno, historický děj za vlády
Ludvíka XVI

Lev Nikolajevič Tolstoj
Nejslavnější ruský spisovatel. Pocházel šlechtického rodu. Jeho rodiče brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva, nedokončil. Snažil se vzdělávat sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale nedařilo, a tak vstoupil do armády, kde bojoval. Dále cestoval do Evropy a zanedlouho se znovu vráti. Zde se snažil zlepšit sociální situaci zdejších občanů. Dětem založil školu, psal učebnice. Zastával nenásilný styl vyučování, oženil se, neporozuměli si, byl často nevěrný. Nutil ženu číst jeho deníky, byl impulzivní. Jeho duchovní vývoj se složitě vyvíjel.
Sevastopolské povídky - drobná povídka z prostředí bojů u Sevastopolu.
Vojna a mír – historický román o Napoleonských válkách, ukazuje osudy ruské společnosti, jsou zde fiktivní postavy, ale i skutečné (Napoleon), líčí i významné události (bitva u Slavkova), i úvahy.