Vývoj světového dramatu

Drama – jeden z literárních žánrů
- tragédie (nerovný zápas hrdiny končí smrtí)
- komedie – nadsázka, výsměch chybám a nedostatkům
- činohra – vážný spor mezi postavami o současných spol. problémech, psychologické prokreslení postav
- monology, dialogy,
- frašky, círk. hry, pohádky, loutkové divadlo, lid. hry

1) Antické drama
- klasické období – vznik dramatu
antické drama- z oslav boha Dionýsa, herci 1-3, + sbor, pouze muži, témata mytologická, vztah k bohům

Řecko
· tragédie
AISCHYLOS
- zakladatel řec. tragédie, zavedl 2. herce
- konflikt člověka a bohů, provinění – trest
Oresteia, Peršané, Sedm proti Thébám

SOFOKLES
- jednoduchý jazyk a přirozená mluva, zavedl 3. herce, ostré kontrasty, bohové se mýlí, humanista
Antigone, Elektra, Král Oidipus, Oidipus na klonu, Trachíňanky

EURIPIDES
- objevil ženskou hrdinku, psychologie ženy, skuteční lidé
Medeia, Elektra, Faidra

Znaky antického dramatu:
· čerpá z mytologie, hrdinové odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
· konflikt se silnějšími končí tragicky, hrdina však mravně vítězí
· forma verše, chór, jednota času, děje a místa, nečlení se na dějství
· spojení mluveného slova, zpěvu a tance

· komedie
ARISTOFANÉS
- řeší aktuální problémy, kritika přetvářky a podlosti
Jezdci, Žáby

MENANDROS
- helénista, žák Aristotela, ironie
Zmýlená neplatí, Je libo svatbu nebo pohřeb

Znaky antické komedie
· dialog, nevázaný žert, útok na politické poměry a morálku
· šťastný, smírný konec

Řím
komedie – podobná řecké, nejsou pevné povahy postav, vtipy pro pobavení
TITUS MACCIUS PLAUTUS
- otroci, vojáci, milenci
Amfitryon (Komedie o hrnci) – Moliere – Lakomec

TERENTIUS
- ovlivnil renesanci
Tchýně

2) Renesance, humanismus
Itálie
- ve 13. stol. vzniká comedia del arte – typ divadla, neměli stálé scénáře, jen hlavní děj a improvizovali
- vytvořili typy lidí – bohatý pán Pantalon, svůdce Arlekin, vychytralý sluha Brighela, pedant Dottore, Kolombína a Pierot
- na dvorech šlechty – comedia erudita – ant. dramata

Anglie
Alžbětinské divadlo – soukromé, na dvorech; profesionální, autor, ne náb. témata, kritika nectností a krále (cenzura)

WILLIAM SHAKESPEARE (1564 – 1616)
- světový dramatik a básník, 36 dramat a sbírka sonetů
· Hry historické: Jindřich VI., Richard III:, Richard II., Král Jan, Jindřich IV. a Jindřich VIII.
· Hry komediální: Sen noci Svatojánské, Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Dva šlechtici Veronští, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské, Konec vše napraví, Kupec benátský
· Hry tragické: Král Lear, Macbeth, Romeo a Julie, Julius Caesar, Hamlet, Othello, Antonius a Kleopatra
· Hry pohádkové: Periklés, Zimní pohádka, Bouře a Cymbelín

Shakespearovské drama
· neomezenost látky, času a prostoru, obraz kladných i záporných vlastností, postavy samostatných žen
· příčinou tragédie je lidská vášeň nebo náhoda, řecké motivy a sbor
· komické a tragické prvky nejsou ostře odděleny, střídají se verše a próza, verš blankvers

Postavy:
Hamlet – rozpor mezi ideály a povinností potrestat zlo, touha po činu, ale nerozhodnost, smysl života a existence
Othello – žárlivost
Macbeth – touha po moci
Romeo a Julie – boj člověka o lásku a život

Španělsko
LOPE DE VEGA (1562 – 1635)
- napsal prý stovky her – historické a náboženské, statečnost přemůže neštěstí
Král je nejlepší soudce, Fuente Ovejuna – vzbouření vesničanů proti zločinu, odboj, statečnost

3) Baroko

Španělsko
PEDRO CALDERON BARCA (1600-1681)
- většinou komedie a náb. hry, na rozdíl od Vegy hledá konflikty a vnáší je do života (Vega – naopak), čest, vztah církve a lidí

4) Klasicismus
- navazuje na antické drama, dodržuje jednou místa, času a děje (Aristoteles), pevný řád – komedie – nízký styl, tragédie – vysoký styl

Francie
PIERRE CORNEILLE (1606-1684)
Cid – základní konflikt mezi citem, láskou a povinností a ctí
- moderní tragédie, pravdivost děje, nedodržuje 3 jednoty, neexistuje osud

JEAN RACINE (1639-1699)
Faidra – cit a egoismus, osudová nebezpečná vášeň, konflikty mezi ženami

MOLIÉRE (1622 – 1673), vl. j. Jean Baptista Poquelin
- kritický pohled , satira na nedostatky a výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu, i humorní hrdinové – komedie

Tartuffe – kritika pokrytectví a církve
Lakomec – Harpagon, schopný pro peníze obětovat všechno
Misantrop – nepřítel lidí
Zdravý nemocný – pokrytectví lékařů
Don Juan, Měšťák šlechticem, Směšné preciózky

5) Osvícenectví

Francie
PIERRE AUGUSTIN CARONN DE BEAU – MARCHAIS (1732 – 1799)
- měšťanské drama – komedie, vychytralý Figaro, napadá společnost
Lazebník sevillský, Bláznivý den aneb Figarova svatba

Itálie
CARLO GOLDONI (1707 – 1793)
Sluha dvou pánů, Řádná holka (žargon gondoliérů), Poprask na laguně

Německo
EPHRAIM GOTTFRIED LESSING
- klasicista a osvícenec, kritik
- pracoval v Hamburském divadle, kde psal postřehy z divadla a jak má divadlo vypadat - recenze
Mína z Barnhelmu aneb Vojácké štěstí, Emilia Gallotti

6) Preromantismus

Německo
KLINGER – drama Sturm und Drang (Bouře a vzdor) – podle toho název německého hnutí, prosazujícího jedince a svobodu

JOHANN WOLFGANG GOETHE (1749-1832) - dramata: Götz z Berlichingenu (německý rytíř, ideály), Spřízněni volbou

JOHANN FRIEDRICH SCHILLER (1759-1805) – div. hra Loupežníci, kt. ho proslavila – proti tyranství; Don Carlos, Luisa Millerin-Úklady a láska (ant. tragédie), trilogie Valdštejn – psych. drama generála Valdštejna, na čí stranu se dát

7) Romantismus

Anglie
GEORGE GORDON BYRON (1788-1824) – romantická dramata Manfred, Sardanapalova smrt (rom. hrdina, vyjímečný , boj za svobodu, fantazie a tajemno)

Francie
VIKTOR HUGO (1802 – 1885) – Hernani aneb Kastilská čest – záporná postava s kladnými vlastnostmi

Rusko
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN (1799 – 1837) – drama Boris Godunov – hist. událost, boj o moc

8) Realismus
Znaky real. dramatu:
· publikum je nespokojeno s obl. schématem, hlavní náplň je drama ze života
· vznikají nová divadla v Paříži, Berlíně, Londýně)
· nic neřeší, jen ukazují problémy, člověk a jeho vztahy ve společnosti
· subjektivní forma, problémy své země

Rusko
NIKOLAJ VASILIJEVIČ GOGOL (1809-1852)
- satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství, hlouposti a omezenosti; protiklad omezeného policisty a vychytralého prospěcháře – revizora- podvodníka

ANTON PAVLOVIČ ČECHOV (1860-1904)
- zakladatel lyrického a psychologického románu – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, emoce; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost a tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti
- účast s lidským osudem, pochopení pro smutek, rozčarování nad životem
Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad

Skandinávie
HENRIK IBSEN (1828-1902) – Norsko
- hry z intimního života, manželství, na straně ženy; lidé tomu rozuměli
Domov loutek (Nora) – manželka pozná, že je jen loutka manžela, odchází z domova
Divoká kachna, Stavitel Solness, Peer Gynt – dram báseň, hlavní hrdina je postava z pohádek, dobrodruh a rváč Peer Gynt, promarní celý život i lásku Solvejži

AUGUST STRINBERG (1849-1912) – Švédsko
- bohémský život, popisuje vlastní manželství, které se mu nevyvedlo
Inferno, Legendy, Scény z manželského života, Slečna Julie

9) Symbolismus
- symb. drama – náladové, plné tajemství, podivných tušení a pochmurné
MAURICE MAETERLINCK (1862-1949)
- drama Modrý pták, Slepci
- postavy jsou jen stíny, probuzení ze snu, člověk vydán napospas osudu – lásce a smrti

10) Moderní směry 20. stol
Surrealismus
GUILLAUME APOLLINAIRE (1880-1918)
- Prsy Tireziovy aneb Surrealistické drama (1918) – programové dílo div. avantgardy, jde spíše o scénář nebo libreto, pomíjí všechny stavební prvky tradičního dramatu (děj, konflikt, charaktery)
- žádné logické uspořádání, výplody fantazie a parodie trad. dramatu
- předchůdce absurdního dramatu – Beckett, Ionesco
- děj se odehrává v Zanzibaru, feministka Terezie se zbavuje prsů a stává se Tiréziem, její manžel zplodí za den 40 tis. dětí

Klasické drama
GEORGE BERNARD SHAW (1856-1950), 1925 Nobelova cena, Irsko
- ovl. Ibsenem, ironik a sarkasta
- hry „neutěšené“ – Domy pana Sartoria, „utěšené“ – Candida, „pro puritány“ – Caesar a Kleopatra, tragédie Svatá Jana – o Johance z Arku – prostá dívka bez hist. patosu, střet jedince a moci, trochu parodicky strhává svatozář
- Pygmalion – ženská emancipace, lidské předsudky a spol. konvence, komika (My fair lady); Zpět k Methusalemovi

FRANZ WERFEL (1890-1945), Německo
- drama Jakobowski a plukovník – o problému moci
Drama ELEKTRA nese jméno po Oresteově sestře, kterou Sofokles postavil do středu děje. Elektra žije se svou matkou Klytaimestrou a jejím milencem, avšak stále zachovává věrnost mrtvému otci a vzdor vůči jeho vrahům. Celý její život je příprava na pomstu proti nim. Její jedinou oporou je naděje na příchod bratra a pomstu. Ta se ztratí ve chvíli, kdy dostane mylnou zprávu o jeho smrti. Rozhodne se, že vykoná trest sama, avšak Orestés se vrací v přestrojení , dává se jí poznat a trestá vrahy svého otce.
Největší slávu si ve starověku získal Sofoklův KRÁL OIDIPUS. Oidipův otec, thébský král Laia, se po narození syna dozvídá, že ho syn zavraždí a ožení se se svou matkou. Oidipus je rodiči zavrhnut a vyrůstá v cizí zemi. Na cestě do Théb potká cizince a v hádce ho zabije. Netuší, že zabil vlastního otce. Théby zachrání od pohromy a stává se manželem královny Iokasty. Po létech postihne město mor a podle Apollóna nepřestane, dokud bude v zemi žít vrah Laiův. Oidipus po vrahovi pátrá a nakonec se od věštce dozvídá, že on zavraždil Laia, který byl jeho otcem, a Iokasta jeho matkou. V zoufalství si vypíchne oči a odchází do vyhnanství na Kolón.

Tragedie ANTIGONE zobrazuje konflikt mezi proměnlivými zákony vládců a věčnými příkazy morálky. Hrdinka tragédie, Oidipova dcera Antigone je nositelkou a obětí tohoto rozporu. Když Oidipus odešel do vyhnanství, dostali se jeho synové Eteoklés a Polyneikés do sporů o vládu. Polyneikés si najde spojence v cizině a vypraví se s vojskem proti rodnému městu. O sporu obou bratrů vypráví Aischylova hra SEDM PROTI THÉBÁM. Bratři ve vzájemném boji zahynou a králem se stává Kreón. Přikáže, aby Polyneikova mrtvola nebyla pohřbena, protože se dopustil vlastizrady. Antigone ho však přesto podle nepsaných zákonů tajně pohřbí. Na příkaz Kreónta má být tedy potrestána a zaživa zazděna do hrobky. Bohové však žádají, aby byl trest odvolán. Kreón chce vrátit Antigoně svobodu, ale najde už ji oběšenou. Kreóntův syn Haimon, Antigonin snoubenec, spáchá sebevraždu, stejně jako jeho matka. Kreón nakonec žádá bohy, aby ho zbavili života.
Hra OIDIPUS NA KOLÓNU je pokračováním Krále Oidipa, kdy Oidipus a Antigone odcházejí na Kolón, ostrov bohyň pomsty, a dozvídají se o sporu obou bratrů.

K Euripidovým nejlepším hrám patří MEDEIA, jejíž děj zpracovává pověsti o mytologických Argonautech a zlatém rounu. Kouzelnice Medeia pomohla vůdci Argonautů Iásonovi zmocnit se zlatého rouna. Oklamala otce a utekla s Iásonem, do kterého se zamilovala. Ožení se s ní, avšak v Korintu se zamiluje do Glauky, dcery krále Kreónta. Chce si ji vzít za ženu a opustit Medeiu, ta se mu však pomstí. Zavraždí Glauku a pak i děti, které měla s Iásonem. K tomuto činu se Medeia odhodlává až v krajním zoufalství po těžkých vnitřních konfliktech, jako trpící žena, zrazená ve své velké lásce.