Význam českého divadla v 19. století

Divadlo se rozvíjí už za doby Karla IV. – Mastičkář
Počátky novodobého českého divadla v 1. etapě NO – prvek k národnímu uvědomění
- v 70. letech – první hry s pevně daným scénářem, první česky hraná Kníže Honzík (moc nezaujala), překlad z němčiny. Naše první je Břetislav a Jitka (Václav Thám a Prokop Šedivý)
divadla:
- V Kotcích (oblíbené u vyšší společnosti), Nosticovo divadlo (stavovské dnes) – večer pro vznešené, odpoledne pro obyčejné, Bouda – měla finanční potíže, zbouráno a Prozatimní divadlo – první česká samostatná scéna

Divadlo 2. období – navazuje na první období, hraje se více původních českých her, i veselohry
Václav Kliment Klicpera – psal rytířské a historické hry a veselohry
Jan Nepomuk Štěpánek, Matěj Kopecký – loutkové divadlo

60. léta 19. století – Češi prosazují myšlenku českého kamenného divadla, vzniká divadelní družstvo, návrh předkládají do Vídně, tyl pořádá sbírku na postavení divadla a za peníze byl koupen pozemek u Vltavy.
- byl spor o tom, zda má být divadlo postaveno rychleji a levněji, nebo naopak, udělali kompromis a postavili Prozatimní divadlo
- chtěli prestižní divadlo a tak byl vyhlášen konkurz. Vyhrál Josef Zítek = vzniká Národní divadlo, základní kámen položen 1868, poprvé otevřeno 1881 – začalo se Libuší od Smetany
- odehrálo se 11 představení a pak vyhořelo nedbalostí dělníků, nová sbírka a konkurz vyhrál Josef Schulz (syn Zítka), znovu otevřeno 1883, opět Libuše jako první představení

Dramatici

Ladislav Stroupežnický – dramatik a dramaturg ND
„Naši furianti“ – komedie z J Čech, hledají někoho na místo pomocného
Gabriela Pressová – díla ze Slovácka
„Gazdina roba“, „Její pastorkyňa“ – zhudebněno Janáčkem
Alois a Vilém Mrštíkové – „Maryša“