Naši přední autoři a žurnalisté
Mezi přední české autory, kteří se v době obrozenecké zabývaly žurnalistikou patří J. K. Tyl a K. Havlíček. V pozdější době k nim patří také V. Hálek, J. Neruda, F.X. Šalda, Egon Erwin Kisch, K. Čapek či Karel Poláček.
Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
Narodil se v Kutné Hoře a studoval v Hradci Králové, kde bydlel u profesora Klicpery (odtud láska k divadlu). V mládí se stal kočovným hercem, později účetním v armádě a nakonec až do roku 1848 byl redaktorem časopisu Květy a Selských novin.
Celý svůj život věnoval výchově národa. I díky jemu se dokázal český národ obrodit.
Dílo: - hry ze současnosti: Fidlovačka, Pražský flamendr, Paličova dcera - hry historické: Jan Hus, Žižka z Trocnova, Kutnohorští havíři, Krvavé křtiny - báchorky: Tvrdohlavá žena, Lesní pana, Jiříkovo mínění, Strakonický dudák - povídky: Rozervanec (zde kritizuje K.H. Máchu), Dekret Kutnohorský
Karel Havlíček Borovský (1821 - 1856)
Je považován za jednoho ze zakladatelů české moderní žurnalistiky.
Karel Havlíček pocházel z kupecké rodiny z Borové u Přibyslavi. Studoval gymnázium v Německém (později Havlíčkově) Brodě a filosofii v Praze, kde také vstoupil do kněžského semináře. Odtud byl ale pro svůj proticírkevní postoj vyloučen (vlastně chtěl být vyloučen).
Odjíždí do Ruska pracovat jako vychovatel (toto místo mu sehnal Šafařík), zpočátku ovlivněný Šafaříkovým a Kolárovým slavismem (slovanská vzájemnost, ...). Když ale poznává realitu, kritizuje carský absolutismus svými epigramy. Po návratu domů vydal soubor kritických článků o Rusku, Obrazy z Rus.
Stává se redaktorem Pražských novin a jejich literární přílohy Česká včela a snažil se přetvořit tento provládní list na noviny vyjadřující národní zájmy. Čtenáře informoval o politickém životě u nás i v cizině a o osvobozeneckém hnutí jiných národů. Kritizuje tu také myšlenku slovanské vzájemnosti, kterou sám kdysi zastával.
Roku 1848 Havlíček založil vlastní Národní noviny, se satirickou přílohou Šotek, kde uveřejňuje své epigramy, stručné satirické básně. V nich útočí na šlechtu, církev, aktuální politickou situaci a nízkou úroveň části tehdejší literatury. Církvi se vysmívá kvůli rozporu mezi křesťanským učením a praxí, šlechtě a státní správě pro feudální přežitky a stálou nerovnost mezi panstvem a lidem. V novinách vystupuje jako austroslavista.
Vydávání Národních novin mu ale bylo znemožněno a on odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan a soubor svých politických úvah a článků Epištoly Kutnohorské.
Havlíček byl za tuto svou činnost Bachovou vládou dvakrát postaven před soud a nakonec odvezen do vyhnanství v tyrolském Brixenu. Zde vytváří tři své nejvýznamnější satirické skladby.
V Tyrolských elegiích popisuje své zatčení a cestu do Brixenu. Ironické pojetí díla spočívá ve zjevném rozporu mezi tím, co básník říká a co si myslí , a v parafrázování děje ("Bach mi píše jako doktor, ... ") . Vlastní osud mu tady slouží jako prostředek k odsouzení politického systému.
Báseň Král Lávra využívá motivu staré irské pověsti o králi s oslíma ušima. Alegoricky tak přirovnává popravy holičů ke zvůli, kterou sebou nutně nese absolutistická vláda jednoho člověka - tehdy Ferdinanda V. Dobrotivého.
V nedokončeném Křtu svatého Vladimíra se opět inspiruje ruským absolutismem. Na příkladu sporu mezi carem Vladimírem a pohanským bohem Perunem ukazuje Havlíček vztah státu a církve. Perun je tu totiž zobrazen jako carův sluha. To autorovi umožnilo vyjádřit myšlenku, že církev a náboženství jsou jen prostředkem k ovládání lidu panovníkem, a že bůh rozhodně není všemohoucí. Po závěrečné Perunově popravě je nutno najít boha nového.
Ve všech třech skladbách Havlíček využívá své bohaté znalosti lidové poezie, používá nespisovné výrazy, lidové přírodní motivy, ustálená rčení ("Byl jednou jeden ...") a novotvary (přeodktrojovat). Tiskem mohly být tyto básně vydány až posmrtně, po skončení Bachova absolutismu.
František Xaver Šalda (1867 - 1937)
Narodil se v Liberci, v Praze studoval gymnázium a práva, která nedokončil a stal se nezávislým spisovatelem. Specializoval se na francouzskou literaturu - přeložil prokleté básníky a na Ottově slovníku naučném se podílel právě hesly o francouzské literatuře.
Kromě přispívání do mnoha periodik (Národní listy, šéfredaktor Tvorby ...) založil Šalda roku 1928 vlastní časopis Šaldův zápisník, který až do své smrti naplňuje výhradně vlastní tvorbou - poezií, prózou, překlady, ale především kritikou. Objevují se tu eseje O Dantovi, Shakespearovi, Rimbaudovi, Sovovi nebo Růženě Svobodové (přítelkyně, impresionistická prozaička, o problémech žen). Ze studií v Šaldově zápisníku byly později, po Šaldově smrti, vytvořeny knižní výbory Kritické glosy k nové poezii české, Medailony, Časové i nadčasové, Studie literárně historické a kritické a Syntetismy v novém umění.
Egon Erwin Kisch (1885 - 1948)
Jako "zuřivý reportér" je známý Egon Erwin Kisch. Narodil se v Praze jako syn židovského obchodníka. Dobře znal pražské prostředí i podsvětí, kterému věnoval kromě reportáží novelu Pasák holek, nebo soupis soudních případů Pražský pitaval. Své reportáže uveřejňuje v pražských německy psaných novinách, po 1. sv. válce, které se aktivně účastnil, je berlínským dopisovatelem Lidových novin.
Ze svých četných cest po světě čerpal náměty k reportážním knihám Caři, popi, bolševici, Americký ráj, Asie od základů změněná, Tajná Čína nebo Přistání v Austrálii.
Ve svých reportážích se snažil dosáhnout ideálu "reportéra bez tendencí a stanovisek" a podat co nejpravdivější "spolehlivé a nepředpojaté svědectví".
Karel Čapek (1890 - 1938)
Už jako středoškolák publikoval Karel Čapek. Pracoval v redakci Národních listů, od roku 1921 až do konce života byl redaktorem Lidových novin. Právě pro Lidové noviny psal své literárně--kritické příspěvky, články, fejetony (např. román Továrna na Abolutno) a sloupky. Sloupek, kratší obdoba fejetonu, je Čapkovým osobitým stylem. Vydával je každý den a zabýval se v nich běžnými životními situacemi. Některé z nich sdružil (on sám nebo posmrtně Miroslav Halík) do knižních souborů O nejbližších věcech, Měl jsem psa a kočku, Kalendář, O lidech, Obrázky z domova, Jak se co dělá a Zahradníkův rok. Před vytvořením sloupku nebo rozhovorem s osobností zachovával ideální novinářský postup, vždy se dopředu dobře s daným tématem seznámil.
Na svých mnohých cestách po Evropě získal zkušenosti, které uložil do cestopisných knih Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever.
Cestopisy i sloupky doplňuje vlastními typickými ilustracemi.
Čapek se seznámil i s okruhem tehdejších předních politických představitelů. Vytvořil "klub pátečníků", páteční debatní setkání různých osobností, kterých se účastnil i T. G. Masaryk. Právě jeho život a osobnost zobrazil v Hovorech s T. G. Masarykem. Tato kniha je ovšem filosofická, obsahuje jen fiktivní rozhovory.
Jako žurnalista se musel vyjadřovat srozumitelně, nikdy se však neuchýlil k frázím. Přestože se snaží o co největší přirozenost slohu, dokáže čtenáře nenudit a neunavovat.
Karel Poláček (1892 - 1944, za okupace pod jménem malíře Vlastimila Rady)
Redaktorem Lidových novin byl i Karel Poláček. Přispíval do nich svými sloupky, fejetony, povídkami a reportážemi ze soudních případů. Pocházel z Rychnova nad Kněžnou, z rodiny židovského obchodníka. Důvěrně známé maloměstské prostředí a jeho typické postavy zachytil ve svých románech.
Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášelivého majitele nadstrážníka Faktora.
Naopak komický ráz má román Muži v ofsajdu, o otci a synovi - fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Michelup a motocykl - svými "výhodnými" nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit).
Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen) Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. sv. válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Za okupace vydal pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí - Hostinec u Kamenného stolu.
Posmrtně (byl odvezen do Osvětimi) byla vydána kniha Bylo nás pět. Dokázal tu zobrazit idylu dětství humorným stylem, plným situační a zejména jazykové komiky. Dětské hlavní hrdiny nechává vedle nespisovných výrazů používat stereotypně knižní fráze a výrazy. Pro děti je také určena fantastická pohádka Edudant a Francimor.
Jan Neruda (1834 – 1891)
Narodil se v Újezdských kasárnách, kde dělal jeho otec kantýnského. Když mu byly tři roky, přestěhovali se do Ostruhové ulice, kde si jeho otec zřídil malý krámek. Jeho matka chodila posluhovat (posluhovala mimo jiné také u Joachima Barranda). Neruda navštěvuje Německou školu a později přechází na akademické gymnázium. Na přání otce studuje práva a filosofii, avšak ani jedno nedostuduje. Od počátku jeví zájem o literaturu a žurnalistiku. V rodině své lásky Aničky Holinové poznává velké osobnosti české literatury. (Erbena, Němcovou)
S novinařinou začal v německém časopise jako lokálkář. Pak přispíval do časopisu Čas a později Hlas, který splynul s Národními listy, kde zůstal až do své smrti.
Neruda je považován za největšího českého fejetonystu (např. Slamník). Do novin však přispíval také svými básněmi: Oběšenec (uveřejněná pod jménem Janko Habora)
Vítězslav Hálek (1835 – 1874)
Narodil se v Dolínku u Mělníka. Vystudoval akademické gymnázium v Praze. Hned po studiích se stal novinářem – vedl divadelní rubriku v Národních listech. S Nerudou dělal redaktora v časopisu Lumír a Květy. Hálek ve svých dílech většinou porušuje realismus, aby je tvorba plnila výchovný účel. Dává svým dílům umělý nerealistický závěr. Hálkova tvorba se soustřeďuje hlavně na vesnické prostředí. (Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce, Na výměnku)
Fejeton - z franc. le feuilleton (lístek vkládaný do novin)
- poutavě a vtipně napsaný krátký článek v novinách s různými náměty ( aktuální problémy, všední život, ...)
- Th. Gautier, H. Heine, J. Neruda
Sloupek - též kurzíva, kratší obdoba fejetonu
Reportáž - líčení události na základě vlastního zážitku nebo dokumentárního materiálu
- věcná, pravdivá, objektivní
- publicistická - v novinách, dokumentární - v literatuře faktu, umělecká
28. duben 2008
4 284×
1515 slov
