Egon Schiele

1890 - 1918

Egon Schiele je dnes znám jako expresionistický malíř, mnozí v něm viděli velký příslib rakouského umění.Počátky jeho tvorby jsou vázány na vídeňskou secesi, ale již počátkem druhého desetiletí jeho malba nabývá na expresionistickém výrazu, zachycuje a odráží problémy člověka na počátku 20.století. Dokázal zachytit neklid doby, uvolnit sílu přírody i lidské instinkty-hlavní náplní jeho děl jsou erotika, smrt a láska.
Schiele poprvé veřejně vystavoval roku 1908 v klášteře v
Klosterneuburgu.
V roce 1909 se na Klimtovo pozvání zúčastnil
Sedící dívka, 1911
Mezinárodní výstavy KUNSTSCHAU ve Vídni,
což byl mimořádný úspěch, Schiele připravil pro výstavu čtyři obrazy.Také vystavoval v četných německých a rakouských galeriích.
Skupina NEUKUNSTGRUPPE vystavovala poprvé ve Vídni v galerii Pisko. Při této příležitosti se seznámil Arthurem Roesslerem, s vídeňským výtvarným kritikem, sběratelem, historikem a publicistou.Roessler se stal malířovým přítelem a neúnavným propagátorem jeho díla.Ostatní kritikové reagovali různě: jeden v něm viděl karikaturistu, druhý v jeho pracích "výplody chorého mozku"; jen málokterý v něm poznal génia.Prudké diskuse a odporující si soudy měly umělce doprovázet po celý život.
Schieleho postavení jako velkého umělce 20.století je dnes nesporné. Oněch 330 olejomaleb a více než 3000 prací na papíře, které Egon Schiele vytvořil sotva za deset let, tvoří fascinující dílo: čím více člověk z Schieleho děl vidí, tím větší je často nadšení, bezprostřední a nespoutaný výraz a upřímnost jeho díla.

Schieleho dětství obklopují tři sestry - Elvíra, Melanie a Gerti.Vyrůstal v ženském světě, a jak ukazují rodinné fotografie jednalo se s ním tak trochu jako s holčičkou, což ovlivnilo jeho osobnost a projevilo se i v jeho díle. Byl hýčkán jako jediný chlapec, obdivován jako zázračné dítě - Wunderkind, aby se nakonec stal postrachem rodiny, učitelů a okolí.
Objetí, 1917

Odmalička se u něho projevoval silný výtvarný talent, nejčastější inspirací jeho kresbiček byly vlaky, nádraží, příroda.Svou naléhavou potřebu lásky nakonec přenesl na nejmladší sestru Gerti, na kterou se citově upjal.Mezi sourozenci vznikl zvláštní vztah, který se podobal více než lásce bratra a sestry, spíše vztahu milostnému.Gerti byla pro Schieleho věčnou inspirací, jakýmsi sexuálním symbolem.Mnohokrát ji portrétoval.Schieleho podoby Gerti jsou vyloženě erotické, nabité sexem, kresby podrobně studují anatomii ženského těla.Gerti rozhodně nebyla průměrné, maloměšťácké děvče.Později se stala jednou z prvních manekýnek, na fotografiích předváděla modely šatů z Wiener Werkstätte.Byla Schieleho důvěrnicí a velkou oporou, stala se pro něho nepostradatelným člověkem.Zemřela v roce 1981.Shiele se kvůli, řekl bych - nadměrné práci s nezletilými dívkami dostal do sporu se zákonem.
Ve vazbě pobyl 24 dní, ale pro velikou oblibu ve společnosti, zněl rozsudek: „Nevinný.“
K samotné výstavě.Egon Schiele je v naší vlasti spjat s Českým Krumlovem, s rodištěm jeho matky.Také byl unaven rušným a bohemistickým životem ve Vídni a nebylo lepší místo, kde by si mohl lépe odpočinout.A právě v tomto krásném městečku, se v Široké ulici nachází Egon Schiele Art Centrum, kam jsem během prázdnin zavítal.
Jak zapůsobily obrazy tohoto malíře na mě? Musím říct, že na pana Schieleho nezapomenu.Nejlepší přívlastek – šílený. Každý jeho obraz má obrovskou myšlenku, která se dere do popředí.Jsou to neuvěřitelně expresionistická díla, která zaujmou a šokují. Schiele za svého života nikdy nepřekročil hranice střední Evropy.Paříž ho příliš neuznávala, byl považován za rakouského, nebo spíše německého expresionistu i když byl po matce Čech.Další umělecký vývoj se odklonil od secese i expresionismu.České výtvarné umění se orientuje
Sedící mužský akt, (autoportrét), 1910, olej

nadále na Paříž.Ale ani v Čechách nedosáhl úspěchu, který mu právem náležel.
Snad pouze jeho český přítel sochař Jan Štursa o něm něco více věděl.Vlastnil dokonce dva Schieleho obrazy, dnes uložené v Národní galerii.Jedním z nich je obraz z cyklu “Mrtvá města”.Muselo uplynout téměř půl století než byl jeho genius znovu objeven, hlavně výstavami v zahraničí (především v USA).
Jeho význam poprvé připomenul v roce 1963 Jaromír Zemina na výstavě rakouského umění z majetku Národní galerie.Petr Witlich později připojil i neznámé Schieleho kresby v pražské soukromé sbírce.V Praze je uložena i část pozůstalosti Josefa Antona Trčky, který Schieleho fotografoval v roce 1914, ve stejném roce fotografoval i Petra Altenberga, Gustava Klimta a také J.S.Machara.
Schieleho postavení jako velkého umělce 20. století je dnes nesporné.