Gustav Doré

Narodil se 6. ledna 1832 ve Strasbourgu, zemřel 23. ledna 1883 v Paříži. Francouzský malíř, karikaturista, ilustrátor, akvarelista a sochař.

Doré pocházel z kultivované a finančně dobře situované rodiny. S výtvarnou tvorbou začal velice brzy, již od svých pěti let kreslil prakticky na každý kousek papíru, který se mu dostal pod ruku. Vytvářel především karikatury svých rodičů, kamarádů a učitelů. V roce 1847 si jeho kreseb, které tou dobou již kolovaly po Paříži, všiml Charles Philippon. Philippon vydal jeho Činy Herculovy a přemluvil jej k další spolupráci. Doré, v té době stále ještě žák lycea, pro něj poté po následující tři roky vytvářel pravidelně každý týden kresby pro jeho Journal pour rire.

Pak se brzy začal věnovat také ilustracím mistrovských děl světové literatury. Ilustroval například Kompletní dílo George Byrona (1853), Dantovu Božskou komedii (1861, 1868), Cervantesova Dona Quijota (1863), Miltonův Ztracený ráj (1866), Bibli (1866), La Fontainovy Bajky (1868) či Havrana Edgara Allana Poea (1883).

Pozorně sledoval život okolo sebe v soudobé Paříži, aby následně vytvořil díla kritizující tehdejší společnost, jakými jsou Pařížský zvěřinec (La Ménagerie parisienne, 1854) a Nová Paříž (La Nouveau Paris, 1860).

Rokem 1868 se počíná jeho spolupráce s anglickým novinářem Blanchardem Jerroldem, která vyústila v soubor dřevořezů Londýn:Putování (London: A Pilgrimage) vytištěné 1972. Doré zde postihl sociální rozdíly tehdejšího života, výtečně vystihl propast mezi bohatstvím jedněch a chudobou druhých.

Doré se vedle kresby a grafiky výrazně zabýval i malbou a sochařskou tvorbou. Jeho sochařské a malířské práce však tehdejší francouzští kritici příliš neoceňovali. Většího uznání se mu dostalo mimo Francii. Roku 1868 mu byla v Londýně otevřena galerie The Doré Gallery, kterou před jejím uzavřením v roce 1892 navštívilo okolo 2,5 milionů návštěvníků. Zde bylo vystaveno 20 jeho rozměrných maleb s náboženskými motivy, jako například Nanebevstoupení (1879) či Slzavé údolí (1883).

Doré měl výtečnou pozorovací schopnost, díky které, ve spojitosti s mimořádnou technickou, především kresebnou, zdatností, vytvořil mistrovská díla evropského výtvarného umění. Dokonale zaznamenával své pocity z městských davů, charakteristické typy jednotlivých profesí, hrůzy války i nádherné krajiny. Nebyl realistou, za což byl mnohými kritizován. Jeho dílo, tak charakteristické svou pravdivostí a karikaturičností, je ve své podstatě především meditací nad životem a smrtí. Svým způsobem jeho dílo nabízí určité pojítko mezi romantismem a symbolismem.

Bibliografie:

Saur Allgemeines Künstler – Lexikon, svazek 29, K. G. Saur, München, Leipzig 2001.