Renesanční malířství v Itálii

Hlavní druhy malířství převzala renesance od gotiky, ať šlo o malbu nástěnnou, deskovou, knižní, nebo malbu na skle. Rozvinula se malba na plátno a malba olejem. Jako náněty se vedle náboženské malby, uplatnili i výjevy z antické mytologie. Renesanční obdiv k přírodě vedl k stále většímu uplatnění krajiny v obrazech. Umělci se v malbě opírají o studium přírodních věd, především o perspektivu a anatomii. Podle vzoru antiky vzniká nový estetický ideál krásy, který spatřovali v dokonale tělesně i duševně rozvinutém člověku a harmonické přírodě. Vznikla nová koncepce obrazu, jako ,,okna do světa,,(plošný průřez optickým kuželem, jehož vrchol leží v oku diváka).
Vznik sběratelství a touha po společenské reprezentaci, vedli k zakládání soukromých sbírek obrazů a vzniku rodových portrétních galerií u panovnických dvorů a vysoké šlechty.

Tommaso Guidi- Mosaccio (1401-1428)
Zakladatelem raně renesančního malířství ve Florencii byl Tommaso Guidi zvaný Masaccio. Mezi jeho díla patří kupříkladu fresky v kostele S. Maria del Carmine, deskové obrazy Trůnící Madona, Sv. Anna Samotřetí, Ukřižování, ve výjevu Vyhnání z ráje namaloval první renesanční akty muže (Adam) a
ženy (Eva). Ve scéně Křest Kristův se mu podařilo zachytit i husí kůži na lidském těle. Ve své době vynikal v modelaci světla a stínu.

Fra Giovanni Angelico (1387-1455)
V jeho tvorbě doznívá ještě gotický realismus. Poetický talent tohoto umělce vyrovnával všechny nedostatky v anatomii a perspektivě. Nejproslulejší fresky a oltářní obrazy jsou v klášteře S. Marco.

Paulo Uccello (1397-1475)
Je považován za fanatika studie perspektivy. Ve svých bitevních obrazech velmi realisticky zachycuje tehdejší kroje a zbroj. Jeho nejslavnějším dílem je Potopa, freska ve florentském klášteře S. Maria Novella (1445).

Fra Filippo lippi (1406-1469)
Byl ovlivněn Masacciem a Fra Angelikem. Vytvořil typ líbezných madon, Madona s dítětem, detail (obr. č. 6). Pracoval jako řeholník v klášteře S. Maria del Carmine.

Benozzo Gozzoli (1420-1497)
Vyzdobil Medicejského paláce průvodem tří králů s portréty členů medicejského rodu.

Sandro Botticelli (1445-1510)
Patří k nejpopulárnějším renesančním malířům 15. století. Ve své tvorbě si vybírá mytologické náměty a složité alegorie. Vytvořil nový idealizovaný typ ženy s úzkým obličejem, smutnýma, daleko od sebe posazenýma a dlouhým krkem. Mezi jeho díla patří Klanění tří králů, Zrození Venuše, Jaro, Nařčení, ale také kupříkladu nástěnné obrazy v Sixtinské kapli ve Vatikáně. Jako příklad tvorby je obrázek č.7, podobizna mladého muže.

Filippino Lippi (1457-1504) a Piera di Cosimo (1462-1521)
Jejich díla vyznačují přechod k vrcholnému období renesance.

Leonardo da Vinci (1452-1519)
Základy k malířství vrcholné renesance položil právě on. Leonardo byl tzv. všeumělec a univerzální vědec. Věnoval se od zpěvu a skládání básní, přes malířství a sochařství až po výrobu a vynálezy zbraní. ve svém vědním bádání zkoumal oblasti jako anatomie, optika, mechanika, botanika, hydrostatika aj.. Napsal knihu o malířství. Mezi jeho díla patří kupříkladu Madona ve skalách, nástěnnou malbu Poslední večeře v milánském klášteře, kolosální Jezdecký pomník Francesca Sforzy, který zůstal nedokončen. Při svém druhém pobytu ve Florencii nakreslil karton
Sv. Anny Samotřetí, karton Bitvy u Anghiari pro florentskou radnici (obr. č. 8 studie k obrazu), který se nedochoval. Svůj ideál ženské krásy ztělesnil v podobizně
Mony Lisy Giocondy.
v Miláně založil malířskou školu, která ovlivnila severoitalskou malbu.
(obr. č.9 Leonardovi anatomické a technické kresby)

Michelangelo Buonarroti (1475-1564)
Michelangelo byl též všeumělec, uplatnil se v architektuře, sochařství a malířství. Jeho snad nejznámější malířské dílo je vymalování stropu v Sixtinské kapli. Dále pak Kladení do hrobu, fresky Obrácení sv. Pavla a Ukřižování sv. Petra aj. Michelangelovi studie postav a kresby obr. č. 10.

Raffael Santi z Urbina (1483-1520)
Na počátku své tvorby je ovlivněn Leonardem a Michelangelem, ale pak si tvoří vlastní styl. Nejslavnější z jeho fresek je Athénská škola, v níž soustředí nejvýznamnější řecké filozofy v čele s Platonem a Aristotelem. Další díla jsou Parmas, Vyhnání Heliodora z chrámu, Vysvobození sv. Petra z vězení, Madona della Sedia, Sixtinská madona, portrét papeže Julia II., papeže Lva X. Do období manýrismu spadá jeho poslední obraz, který dokončili jeho žáci, s názvem Proměnění Krista.
Pro Sixtinskou kapli navrhl Raffael deset tapiserií s náměty z Kristova života, které byly utkány v Bruselu.
Palma Vecchio (1480-1528)
Je malířem náboženských a mytologických obrazů.

Tizian (1488/90-1576)
Je považován za největšího malíře všech dob pro bohatství výrazových prostředků, živost barev a dokonalou malířskou charakteristiku zobrazených předmětů.
Mezi jeho díla patří slavná Assunta (nanebevzetí P. Marie). Dále pak podobizny Karla V., papeže Pavla III. se synovci. Akty Venuše z Urbina a Danae.
Pozdní Tizianovo dílo spadá již do období manýrismu a v této době vzniká dílo
Apollo a Marsyas, anebo Korunování trním.
Ukázka díla obrázky č. 11.

Jacopo Robusti zvaný Tintoreto (1518-1594)
Je nejvýznamnějším mistrem benátského manýrismu. Byl pobožný a to se odrazilo i do jeho díla. Namaloval například Zázrak sv. Marka, Klanění tří králů, Poslední večeře. Ukázka díla obrázek č. 12.