Chemie a působení viru HIV

Obsah:

HIV/AIDS detailně
Možnosti zneškodnění viru HIV
Virus HIV
Jak napadá virus HIV imunitní systém?
Statistiky svět
Statistiky ČR
Slovníček pojmů
Závěr
Použité zdroje

HIV/AIDS detailně

AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome)
SIDA (Syndrome d'Immunodeficience Acquise)
Syndrom získaného imunodeficitu

1. Původce - agens
HIV (Human Immunodeficiency Virus), virus lidského imunodeficitu, se řadí do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus. Virová partikule o průměru 110 mm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (jinak též nazývaným core). Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat. HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další.

HIV se vyskytuje ve dvou typech značených jako HIV-1 a HIV-2, které se liší ve složení povrchových struktur. Oba typy se také odlišují geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.

HIV-1 se dělí na řadu subtypů značených alfabeticky. Je velmi plastický, snadno podléhá mutacím zejména ve složení povrchových glykoproteinů. Tato vlastnost je jednou z příčin dosavadních neúspěchů při konstrukci účinných vakcín.

2. Klinický obraz a diagnostika infekce
Infekce HIV se projevuje pestrým klinickým obrazem. Od získání nákazy do vzniku plně rozvinutého onemocnění AIDS obvykle uplyne řada let (průměrně 10,5 let) a s tím, jak dochází k postupnému zhoršování imunitních funkcí, se mění i hlavní klinické příznaky.

Krátce po expozici - za 3-8 týdnů - přibližně u 50 % infikovaných dochází k příznakům primoinfekce - akutní HIV infekce. Ta obvykle probíhá pod obrazem chřipkovitého onemocnění, často s prchavým exantémem, jindy připomínající syndrom infekční mononukleózy a jen vzácněji se objeví neurologická symptomatologie - sérózní meningitida či polyradikuloneuritida.
V krevním obraze bývá leukopenie, někdy s lymfopenií či atypickou lymfocytózou. Tato primární HIV infekce pravidelně spontánně odchází.

Po této fázi pacient vstupuje do různě dlouhého období latence, kdy nemívá jakékoliv obtíže. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A - asymptomatické HIV infekce do kategorie
B - symptomatické fáze HIV infekce.

Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výskytem recidivující orofaryngeální kandidózy či kandidové vulvovaginitidy, výsevem herpes zoster, recidivujícími adnexitidami, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin
a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a hubnutí.

V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- tedy stadia AIDS-onemocněni - charakterizované výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.

Indikativní onemocnění pro klasifikaci HIV infekce jako rozvinutého onemocnění AIDS (kritéria SZO):

pneumocystová pneumonie
toxoplazmová encefalitida
ezofageální, tracheální, bronchiální nebo plicní kandidóza
chronický anální herpes simplex nebo herpetická bronchitida, pneumonie nebo ezofagitida
CMV retinitida
generalizovaná CMV infekce (kromě jater a sleziny)
progresivní multifokální leukoencefalopatie
recidivující salmonelová bakteriémie
recidivující pneumonie v průběhu 1 roku
chronická intestinální kryptosporidióza
chronická intestinální isosporóza
extrapulmonální kryptokoková infekce
diseminovaná nebo extrapulmonální histoplazmóza
diseminovaná kokcidioidomykóza
tuberkulóza
diseminovaná nebo extrapulmonální atypická mykobakterióza
Kaposiho sarkom
maligní lymfomy (Burkittův, imunoblastický a primárnícerebrální lymfom)
invazivní karcinom děložního hrdla
HIV encefalopatie
wasting syndrom

V poslední době jsme svědky postupné změny výskytu a charakteru OI. Díky dobře propracovaným schématům chemoprofylaxe některých, hlavně parazitárních OI, se vyskytují tyto stále méně a na jejich místě se uplatňují jiné infekce - především virové. K takovým dobře zvládnutelným OI patří především pneumocystová pneumonie (PCP), způsobená houbou Pneumocystis carinii. V počátcích pandemie infekce HIV představovala nejčastější OI a byla také nejčastější příčinou jejich smrti. Podobně dobře dnes zvládáme terapii a profylaxi např. mozkové toxoplazmózy, některých mykotických onemocnění, recidivujících infekcí herpes simplex a do značné míry také některých forem CMV infekce. Velkým problémem se stávají infekce vyvolané Mycobacterium tuberculosis a výskyt multirezistentnich kmenů.
Diagnostika HIV/AIDS se opírá především o specifickou mikrobiologickou diagnostiku.
Nejdůležitější principy laboratorní diagnostiky a používané metody:

Průkaz specifických HIV protilátek je spolehlivou, citlivou a specifickou metodou diagnostiky HIV/AIDS. Vyžaduje odběr 5-7 ml venózní krve. Používá se i k vyšetřování krevních dárců pro zajištění bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů. Pro vyloučení falešně pozitivních nálezů je třeba každý pozitivní výsledek ověřovat v systému konfirmačních testů, které provádí specializované pracoviště. Při interpretaci negativních výsledků je nutno u vyšetřovaného uvažovat časový faktor tak, aby se vyloučil falešně negativní nález, způsobený vyšetřením v období tzv. imunologického okénka, to je v době, kdy vyšetřovaný ještě nestačil po své HIV infekci vytvořit detekovatelné protilátky. Délka tohoto období byla stanovena v průměru na 3 měsíce. Po této době je nutno u HIV negativních osob s rizikem HIV infekce vyšetření opakovat pro zabezpečení validity negativního nálezu. Vyšetřování slin jako alternativního biologického materiálu pro detekci HIV protilátek je vyhrazeno pro epidemiologické studie, nikoliv pro diagnostické účely. Pro konfirmaci HIV pozitivního nálezu ze slin je nutno provést vyšetření krevního séra.
Přímý průkaz viru v biologickém materiálu (obvykle mononukleární buňky periferní krve). Velmi nesnadná, náročná, zdlouhavá a z hlediska profesionální infekce nebezpečná metoda používaná jen pro speciální případy (např. u novorozenců HIV infikovaných matek). Vyžaduje odběr 5-10 ml nesrážlivé krve.
Průkaz virového genomu (virových nukleových kyselin) v biologickém materiálu, především polymerázovou řetězovou reakcí (PCR). Očekává se, že metoda, dosud vyhražená pro specializovaná pracoviště, bude
v blízké budoucnosti sloužit jako jedna z běžných diagnostických metod. Vyžaduje odběr 5-10 ml nesrážlivé krve.
Další specializované laboratorní metody se provádějí jen v referenční laboratoři.

3. Výskyt
Celosvětový, jedná se o pandemii. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace bude do roku 2 000 na celém světě okolo 6 milionů lidí s AIDS a okolo 20-40 milionů HIV infikovaných osob. Nejvyšší výskyt je v současné době na africkém a nověji i na asijském kontinentu. Zejména v jihovýchodní Asii probíhá explozivní epidemie HIV/AIDS, v níž převládají jiné subtypy HIV-1 než na americkém a evropském kontinentu. Zdá se, že některé z těchto subtypů se snadněji šiří heterosexuálním pohlavním stykem a v této souvislosti se uvažuje i o možnosti vzniku nové vlny epidemie HIV/AIDS v Evropě a na americkém kontinentu, kde se podle dosavadních údajů epidemie HIV/AIDS do určité míry stabilizovala.
Infekce typem HIV 2 zůstává lokalizována na západním pobřeží Afriky, v Evropě a na americkém kontinentu nemá prakticky žádný význam. V České republice bylo k 31. 12. 1998 hlášeno celkem 392 HIV pozitivních a 118 případů AIDS, ze kterých 73 zemřelo.

4. Zdroj - rezervoár
Zdrojem HIV je pouze infikovaný člověk. Žádný ze známých zvířecích retrovirů není přenosný na člověka.

5. Cesta přenosu
HIV se přenáší třemi způsoby:

krevní cestou
HIV kontaminovanou krví nebo krevními deriváty
společným používáním jehel, stříkaček, event. roztoku drogy u injekčních uživatelů drog *
při krvavých sexuálních praktikách
pohlavním stykem
spermatem, vaginálním sekretem při homo- i heterosexuálním styku
z matky na dítě
vertikální přenos (antenatálně, perinatálně, ev. mateřským mlékem)

6. Inkubační doba
Inkubační doba, od vstupu viru do vnímavé buňky po objevení se klinických příznaků charakterizovaných jako akutní infekce či primární onemocnění, obnáší průměrně 3 týdny. Nesprávně, ale velmi často i v odborné literatuře je jako inkubační doba označována relativně velmi dlouhá fáze (až 15 let podle současných znalostí) latentní infekce s minimálními klinickými příznaky. Tato fáze nastupuje po akutní infekci a dosud není jasno, zda všichni infikovaní posléze přejdou do stadia klinicky plně rozvinutého onemocněni AIDS. Je známo několik desítek případů osob, přežívajících po infekci HIV déle než 15 let.

7. Období nakažlivosti
Infikovaná osoba je nakažlivá prakticky okamžitě po vniknutí HIV do organismu a jeho replikaci ve vnímavých buňkách, tedy ještě v inkubační době před rozvojem akutní infekce. Nakažlivou zůstává až do konce svého života. Stupeň nakažlivosti se liší podle množství vylučovaného viru v závislosti na fázi infekce, ve které se infikovaná osoba nachází. Největší množství viru se vylučuje v akutním stadiu, méně v době latentní fáze a jeho množství opětovně stoupá v období klinického AIDS.

8. Vnímavost
Vnímavost je všeobecná. V poslední době se podle některých studií zdá, že určité imunologické parametry (kvalita cytotoxických T buněk) mohou ovlivňovat vnímavost k infekci HIV. Úvodní epidemiologické studie nebyly dosud ověřeny a v současné době se provádějí i studie in vitro.

9. Principy terapie
Základem léčby je vedle profylaxe a včasné léčby oportunních infekcí protivirová terapie. Jejím cílem je alespoň zpomalit množení HIV a předejít tak zhroucení imunitního systému. Konečný cíl protiretrovirové terapie - eliminace viru z organismu - není dosud vyřešen. Všechna dosud dostupná antiretrovirová chemoterapeutika svým zásahem do replikačního cyklu viru pouze více či méně úspěšně zpomalují jeho množení v organismu.

Existuje celá řada antiretrovirových preparátů, které působí v různých fázích replikace viru. Jejich kombinací lze dosáhnout zvýšeného účinku a omezit výskyt rezistentních variant HIV. Základním lékem zůstává azidothymidin (AZT). U gravidních žen AZT podávaný během těhotenství snižuje možnost přenosu HIV infekce na novorozence.

10. Epidemiologická opatření
preventivní
V současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici:

výchova, vedoucí ke změnám přístupů a chování
v sexuálním životě
zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a derivátů testováním všech darovaných krví
diskutován je program výměny jehel a stříkaček
u injekčních uživatelů drog
represivní
hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS
žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována; výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity.

Možnosti zneškodnění viru HIV

Virus je odolnější k práškovým než k tekutým dezinfekčním přípravkům.

-Chlornanem sodným -Peroxidem vodíku -Detergenty -70 °C alkoholem -teplem-3 % chloraminem -1-3 % persterilem -steriliem - Roztok chlornanu sodného je nutno připravovat vždy čerstvý v poměru 1 díl chlornanu sodného na 9 dílů vody (stačí nechat působit 20 min). - Chlornan sodný časem ztrácí své vlastnosti. Po vypršení exspirační doby nejsou již dezinfekční účinky zaručeny.

Virus je však odolný vůči:

chladu gama záření
RTG záření
UV záření

Je tedy nutno.

1. Okamžitě otřít a dezinfikovat všechna místa potřísněná krví nebo jinými tělními tekutinami. V případě poranění ránu čistit několik minut vodou a mýdlem.
2. Kontaminované prádlo prát v horké vodě (70 °C) s přídavkem detergentu. Pokud se prádlo pere ve studené vodě, je nutno použít desinfekční prostředek, například chlornan sodný. Chemické čištění je rovněž účinné.

Virus HIV

AIDS způsobuje virus zvaný HIV
První virus izolovaný jako původce AIDS (HIV 1) přestavuje mimořádně malou částici (1/10000 mm).
Jádro obalu je kryto proteinovým obalem. V tomto obalu je ukryta molekula RNA, jež je nositelkou genetického kódu viru. Obal viru je složený z proteinů a lipidů.

Obalové proteiny jsou důležité protože vlastně umožňují přilnutí viru k T4 lymfocytům a jeho proniknutí do těchto buněk. Některé složky těchto obalových proteinů vyvolávají v organismu silnou imunitní odezvu, což je předurčuje k využití při vývoji vakcíny. Na povrchu těchto proteinů lze pozorovat důležitý výběžek (viz obr. vpravo), proti kterému se tvoří protilátky neutralizující speciálně infekčnost viru.

Druhý virus HIV 2 byl izolován v Africe
Druhý virus byl izolován rovněž v Paříži, jednak v Pasteurově ústavu a jednak nemocnicí Clauda Bernarda, a to z ohniska AIDS na západě Afriky. Byl označen jako HIV 2. Je to virus téže skupiny jako HIV 1, ale liší se od něho především obalovými proteiny. HIV 2 nelze vždy prokázat pomocí sérologických testů pro průkaz HIV 1. Dnes však jsou již k dispozici a v praxi se běžně používají specifické testy pro HIV 2.
I když se HIV 1 a HIV 2 do určité míry svou strukturou navzájem liší, jsou oba původci téhož onemocnění, tedy AIDS. HIV 2 je patrně méně virulentní než HIV 1.

Virus HIV napadá T4 lymfocyty
HIV napadá specificky T4 lymfocyty, které jsou vlastně dirigenty imunitního systému
Stejně jako ostatní viry nemůže ani HIV přežívat samostatně. Může žít pouze uvnitř nějaké buňky. HIV má jednu nebezpečnou zvláštnost, přednostně totiž napadá T4 lymfocyty, dirigenty imunitní obrany. Tento systém pak postupně ochromí, a to ještě dříve, než se stačí zformovat k obraně.
Virus chronicky infikuje ještě další druh bílých krvinek, makrofágy. Ty hrají důležitou úlohu v imunitních reakcích (protože se podílejí zejména na fagocytóze). Dále přicházejí tyto buňky jako první v organismu do styku s virem a dalšími agresivními činiteli.

HIV se začlení do genetického programu T4 lymfocytu
Vlastnosti každé buňky jsou zapsány v genech tvořených DNA (kyselinou deoxyribonukleovou), hovoříme o genetickém kódu buňky. Vlastnosti viru HIV jsou zapsány v genech tvořených RNA (kyselinou ribonukleovou), v tomto případě hovoříme o genetickém kódu HIV.
Aby mohl virus HIV infikovat buňky jako T4 lymfocyty, musí začlenit svůj genetický kód složený z RNA do genetického kódu T4 lymfocytů tvořeného odlišnou molekulou, tedy DNA.
Tyto dva programy - DNA a RNA - nejsou kompatibilní. Proto musí virus napřed transformovat svůj genetický kód RNA do kódu DNA, a to pomocí zvláštního enzymu, který má k dispozici, pomocí reverzní transkriptázy.

Jakmile se viru AIDS podaří začlenit svůj genetický kód do genetického kódu T4 lymfocytů, bude se moci množit na úkor těchto lymfocytů a nakonec je zničí. A tak dochází postupně k ochromení imunitního systému.

Jak napadá virus HIV imunitní systém?

1 Virus se dostane do krevního oběhu.
2 Virus se fixuje na lymfocyt.
3 Stěna viru se otvírá a obnažuje virovou RNA.
4 Virová RNA se transkribuje na DNA, začleňuje se do jádra lymfocytu a stává se součástí genetického kódu buňky.
Stav se pak může vyvíjet dvojím způsobem (A,B):

A Virus zůstává v klidovém stavu a infikovaná T4 buňka žije dál normálním životem. Infekce přetrvává, aniž by se u pacienta projevily nějaké její příznaky.
Infikované T4 buňky se z takového jedince mohou přenést (krví nebo sekrety pohlavního ústrojí) na další jedince a infikovat je. Virus HIV chronicky infikuje i další druh bílých krvinek, makrofágy.

B Virus se stává aktivní a množí se uvnitř buňky, která se nakonec rozpadá, přičemž dochází k uvolnění velkého množství virů, které budou infikovat další T4 lymfocyty.
Když dojde k destrukci velkého počtu T4 buněk v organismu, ať už přímo nebo nepřímo v důsledku infekce virem, oslabí se imunitní obranyschopnost organismu. Pak se s velkou pravděpodobností projeví symptomy AIDS.

Odhad počtu žijících osob infikovaných
virem HIV ke konci roku 2000

Oblast Počet obyvatel
Severní Amerika 920 000
Karibská oblast 390 000
Latinská Amerika 1 400 000
Západní Evropa 540 000
Severní Afrika a střední východ 400 000
Sub Saharská Afrika 26 300 000
Východní Evropa a střední Asie 700 000
Jižní Asie a Pacifik 640 000
Jižní a jihovýchodní Asie 5 800 000
Austrálie a Nový Zéland 15 000
celkem: 36,1 milionů

Odhad počtu úmrtí na HIV/AIDS
od začátku epidemie do konce roku 2000

Oblast Počet obyvatel
Severní Amerika 20 000
Karibská oblast 32 000
Latinská Amerika 50 000
Západní Evropa 7 000
Severní Afrika a střední východ 24 000
Sub Saharská Afrika 2 400 000
Východní Evropa a střední Asie 14 000
Jižní Asie a Pacifik 25 000
Jižní a jihovýchodní Asie 470 000
Austrálie a Nový Zéland < 5 000
celkem: 3,0 milionů

Statistiky ČR

Slovníček pojmů
adenopatie Termín, kterým označujeme zvětšení objemu lymfatických uzlin.
AIDS Zkratka z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome. Česky syndrom získaného imunodeficitu. Závažné onemocnění vyvolané virem označovaným jako HIV, který ochromuje obranyschopnost imunitního systému a organismus pak podléhá těžkým infekcím a některým nádorovým onemocněním, jako je Kaposiho sarkom.
antigen Cizorodá látka pronikající do organismu a vyvolávající reakci, která se projeví především tvorbou specifických protilátek, které se vyznačují obrannou schopností.
bakterie Jednobuněčné mikroorganismy, které se množí dělením. Bakterie způsobují četná onemocnění. Na rozdíl od virů schopných přežívat pouze jako paraziti v živých hostitelských buňkách, mohou bakterie žít samostatně.
bílé krvinky Krevní buňky, jejichž funkce souvisí s obranou organismu proti infekci.
bisexuál Jedinec, který má sexuální styky jak s muži, tak se ženami, je tedy zároveň heterosexuální i homosexuální. Bisexuální orientace u mužů je jedním z důležitých faktorů přenosu viru HIV na ženy ve výlučně heterosexuální populaci.
Candida albicans Kvasinka vyvolávající běžná lokální dermatologická postižení (jazyk, kůže, kožní záhyby). U jedinců s imunosupresí může dojít k rozsevu Candida albicans do celého organismu, což se projeví např. postižením plic, trávicího systému nebo dokonce septikémií. V tomto případě se původce chová jako oportunní mikroorganismus.
DNA Kyselina deoxyribonukleová (zkratka z anglického deoxyribonucleic acid). Je to obrovská molekula, která je základem genetické a dědičné informace.
ELISA Zkratka z anglického Enzyme Linked Imunosorbent Assay - analýza s enzymem navázaným na immunosorbent, tj. protilátku. Je to klasická metoda pro průkaz přítomnosti protilátek v krvi. Jde o jednoduchou, rychlou a finančně nenáročnou techniku. Tato metoda je základem sérologického testu pro průkaz HIV infekce. Test ELISA je sice spolehlivý, ale ne stoprocentní, a proto je každý pozitivní výsledek nutno ověřit pomocí jiné konfirmační metody.
epidemiologie Věda zabývající se studiem příčin výskytu a šíření nemocí.
etiologie Věda zabývající se příčinami nemocí.
faktor VIII Složka krve nezbytná pro zajištění dostatečné srážlivosti krve. Tento faktor chybí u hemofilie typu A.
genetické inženýrství Vyspělá lékařská technologie umožňující přenos genů mezi různými druhy organismů, přičemž příjemce genu začne produkovat látky řízené tímto genem, které za normálních podmínek neprodukuje. Například lze geny řídicí produkci inzulínu u člověka přenést do určité bakterie a ta pak začne sama produkovat inzulín.
hemofilie Dědičné onemocnění postihující pouze muže, ale přenášené ženami. Vyznačuje se zvýšenou krvácivostí na základě porušené krevní srážlivosti, kterou způsobuje nedostatek základního koagulačního faktoru, který označujeme jako faktor VIII.
herpes Opar, vyrážka virového původu na pokožce, či sliznici tvořící shluky puchýřků. Postihuje hlavně rty a pohlavní orgány. Vyznačuje se častými recidivami výsevu.
homosexualita Upřednostňování sexuálních partnerů stejného pohlaví. Rozlišujeme homosexualitu příležitostnou a výlučnou.
imunitní systém Soubor prostředků, které má k dispozici organismus na obranu proti vnějším původcům virových, bakteriálních, mykotických a parazitních onemocnění.
imunosuprese Potlačení obranyschopnosti imunitního systému.
infekce Rozsev patogenního mikroorganismu v těle.
inkubační doba Doba, která uběhne od proniknutí mikroorganismu do těla do prvních projevů onemocnění. U HIV infekce je inkubační doba velmi různá, může se pohybovat od několika týdnů do několika měsíců a někdy i několika let.
interferon Protivirová látka vylučovaná ve velmi malém množství buňkou infikovanou virem. Využití interferonu představuje jednu z cest, kterými se ubírá výzkum léčby AIDS.
interleukin Látka vylučovaná některými buňkami v krvi (makrofágy, některé lymfocyty), která má stimulační účinek na aktivitu T lymfocytů. Její využití představuje jednu z cest, kterými se ubírá výzkum léčby AIDS.
kandidóza Nemoc vyvolaná kvasinkami Candida albicans.
Kaposiho sarkom Zhoubné nádorové onemocnění, které se projevuje u člověka červenofialovými kožními skvrnami a uzly. Onemocnění postihuje i vnitřní orgány.
kondom Synonymum slova prezervativ. Dnes představuje výborný prostředek pro prevenci sexuálně přenosných onemocnění a HIV infekce.
latentní infekce Infikování mikroorganismem, které se u pacienta neprojeví žádným klinickým příznakem, a tento pacient je označován jako "zdravý nosič". Definice však neplatí pro HIV infekci vzhledem k tomu, že je známo, že u části jedinců infikovaných virem HIV se v budoucnu vyvine onemocnění AIDS. Proto mluvíme raději o asymptomatických nosičích.
lymfocyty Bílé krvinky specializované na imunitní obranu. V zásadě rozlišujeme B a T lymfocyty. B lymfocyty působí prostřednictvím jimi produkovaných látek, kterým říkáme "protilátky". T lymfocyty působí v přímém kontaktu s agresorem. T4 lymfocyty jsou koordinátory, dirigenty imunitní obrany. Jsou to strategické buňky, které jsou cílovými buňkami viru AIDS. Virus tak paralyzuje imunitní obranu ještě dříve, než se stačí zformovat.
lymfomy Zhoubná nádorová onemocnění lymfatické tkáně (zejména lymfatických uzlin a dalších orgánů lymfatického systému).
nádorové onemocnění Vznik zhoubných nádorů způsobených nekontrolovaným bujením určitých buněk. Nádor se může rozšířit i na sousední orgány a další rozsev může vést i ke vzniku metastáz. Nemoci, které způsobují oslabení obranyschopnosti imunitního systému, mohou podpořit i vznik nádorového onemocnění (k čemuž dochází i v případě AIDS).
oportunní bakterie Jedná se o bakterie, které způsobují onemocnění pouze v organismu s oslabenou obranyschopností imunitního systému, která je charakteristická také pro AIDS.
oportunní infekce Infekce způsobená mikroorganizmem, proti kterému je organismus obvykle odolný a který se stává patogenním pouze v případě selhání imunitního systému. Nejzávažnější projevy AIDS souvisejí s infekcemi vyvolanými oportunními patogeny.
oportunní mikroorganismy Mikroorganismy, které žijí v rovnováze se zdravým organismem, ale mohou způsobit onemocnění, když dojde k oslabení obranyschopnosti organismu. Využívají tedy příležitosti (latinsky oportunitas), která se jim takto naskytne, a zaútočí.
orálně-genitální styk Dráždění pohlavního orgánu muže nebo ženy ústy.
protilátky Látky produkované lymfocyty B v případě napadení organismu látkami označovanými jako antigeny. Každá protilátka je specificky zaměřená proti určitému antigenu.
retrovirus Virus obsahující genetický materiál ve formě RNA, kterou je však schopen pomocí svého speciálního enzymu, reverzní transkriptázy, přepsat do DNA. Virus HIV patří do skupiny retrovirů.
reverzní transkriptáza Speciální enzym, umožňuje retrovirům přeměnu RNA na DNA, která pak může být začleněna do genetického materiálu infikované buňky.
rizikové chování Takto označujeme chování jedinců, v jehož důsledku se zvyšuje možnost přenosu určité infekce. Pokud jde o HIV/AIDS, představuje vysoce rizikové chování sexuální styk bez použití prezervativu a společné sdílení injekčních jehel a stříkaček. Narození dítěte HIV pozitivní matce označujeme za rizikovou situaci.
RNA Kyselina ribonukleová (zkratka z anglického ribonucleic acid). Přenáší v buňce genetickou informaci uloženou v DNA. Veškerý genetický materiál viru HIV tvoří molekula RNA.
sarkom Zhoubný nádor z pojivové tkáně, tedy podpůrné tkáně lidského organismu (vazivo, chrupavka, kost).
sérologický test Vyšetření krve, které umožní prokázat přítomnost protilátek proti viru lidského imunodeficitu.
séropozitivní člověk Jedinec, u kterého byla v testu na průkaz protilátek proti viru HIV zjištěna pozitivita. Tento jedinec přišel do styku s virem HIV a infikoval se, musíme na něj proto pohlížet jako na potenciální zdroj infekce, k jejímuž přenosu může dojít krví nebo sexuálním stykem. Když se u člověka v testu nezjistí přítomnost protilátek, je označen za "séronegativního".
sperma Semeno, tekutina obsahující spermie a výměšky semenných váčků a prostaty. Spermie infikovaného člověka obsahuje také buňky infikované virem HIV (lymfocyty a makrofágy) a při sexuálním styku s infikovaným jedincem může tedy dojít k přenosu infekce na partnerku nebo partnera.
STD Zkratka z anglického Sexually Transmitted Disease, sexuálně přenosné onemocnění. Jde o onemocnění, k jejichž přenosu dochází při sexuálním styku. K sexuálně přenosným onemocněním patří také AIDS.
syndrom Kombinace příznaků a projevů typická pro určité onemocnění. Například syndrom imunodeficitu je typický pro AIDS, ale může se vyskytnout i v jiných případech, např. u některých vrozených onemocnění (vrozený imunodeficit), nádorových onemocnění (leukémie) nebo po podávání určitých léků (imunosupresivní léčba u pacientů s transplantovanými orgány).
systematická kontrola krve Povinná a systematická kontrola umožňující vyloučit infikovanou krev z potenciálního použití.
virová hepatitida Zánětlivé onemocnění jater způsobené viry. K nákaze může dojít trávicí soustavou, krevní cestou a sexuálním stykem. V některých případech může hepatitida vést k úplné destrukci jater s následnou smrtí.
virus Infekční mikroorganismus, který je původcem mnoha onemocnění u různých živočichů. Viry jsou částice nepatrných rozměrů, viditelné pouze pomocí elektronového mikroskopu, které na rozdíl od bakterií mohou žít a množit se pouze jako parazité živé buňky.
zdraví nosiči Označení pro jedince, do jejichž organismu pronikl choroboplodný zárodek (bakterie, virus atd.), aniž by se u nich projevily příznaky onemocnění. Tito nosiči však nohou být zdrojem infekce.

Závěr: HIV – AIDS je jedním z největších současných problémů, hlavně v Africe, kde je nakaženo podle posledních údajů více než 26 mil. lidí. což je skoro každý desátý člověk. I přesto, že současná věda jde rychle kupředu se zatím nepodařilo najít ,,opravdový‘‘ lék na AIDS. Věřím ale, že už brzy bude tato zákeřná nemoc poražena, stejně jako mor či Španělská chřipka, která byla ve své době jistě také velkým problémem.

Použité zdroje: http://www.aids-hiv.cz/ - hlavní informační server o AIDS
http://aids.alms.cz/ - AIDS – Fakta,naděje